Bílé zuby
Zadie Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26108/mid_bile-zuby-EyD-26108.jpg
4
137
137
Prvotina anglické autorky vypráví o problémech přistěhovalců různých ras v Anglii zhruba od 2. světové války až do konce tisíciletí. V rozmezí téměř padesáti let představuje autorka tři generace tří rodin londýnských přistěhovalců, které spojuje společný osud, úzkost z cizího prostředí a nutnost konfrontace s vlastním kulturním dědictvím. Přátelství dvou hlavních hrdinů, anglického válečného veterána a přistěhovalce z Bangladéše, spojují společné válečné zážitky a jejich snaha najít vlastní identitu ve světě, který jim nedovolí vyniknout. Jejich obyčejné životy pokračují v dětech, pozvolna zapomínajících na své kořeny a přizpůsobujících se cynickému a překotnému životu současného Londýna. Rodinná sága, čtivá, živě napsaná a prokazující velký cit pro problémy lidí hledajících nejen vlastní kořeny, ale také sebevyjádření.... celý text
Přidat komentář
Copak to nevíš, že si akorát?
Irie však nevědela, že je akorát. Byla tam Anglie - gigantické zrcadlo a byla tam Irie, a neviděla se v něm.
Bílé zuby jsou především hlubokou sondou do života a smýšlení přistěhovalců z různých kulturních prostředí. Zatímco první generace Bengálců představovaná Samadem a Alsanou se snaží praktikovat svou víru a dodržovat muslimské tradice, jejich děti již prochází asimilačním procesem. Jejich integrace do ne vždy přátelského prostředí Anglie osmdesátých a devadesátých let není jednoduchá. Někteří by nejraději "splynuli s davem" a byli angličtější než samotní Angličané (starší z dvojčat Magid), jiní se postupně radikalizují a přechází na pozice ortodoxního islámu (mladší dvojče Millat).
Dalšími protagonisty románu jsou Archie a Klára, smíšený manželský pár (Angličan-Jamajčanka) a jejich dcera Irie. Osudy obou rodin se proplétají a vše nakonec vrcholí dramatickým závěrem.
Autorka skvěle vykreslila jednotlivé postavy, poukázala na problémy integrace přistěhovalců. To vše velmi poutavě a s humorem. Doporučuji!
Uff, konečne dočítaná! Niežeby nebola dobrá, naopak bola fantastická! Zadie je iná pani, a hlavne tento generačný román napísala, keď mala 25! Akože 25 a niečo také napísať, so všetkými myšlienkami, názormi, svetonáhľadom! A o čom teda bola? O priateľstve dvoch veteránov z 2.sv.v. Archieho a Iqbála, ktorého spája len ich skúsenosť vo vojne, ale inak pochádzajú úplne z iného kultúrneho aj náboženského prostredia, o ich rodinách, miešaní rás, nástupu modernizmu 90. rokov. Ja som Zadie Smith po Swing time a po O kráse, veľmi nemusela, ale týmto románom si u mňa napravuje reputáciu. Inak, postavy nesympatické, dlhé priam košaté súvetia dávajú zabrať nielen pozornosti, ale aj celkovo mozgovým kapacitám a napriek tomu prečítanie ľutovať nebudete!
Nějak mě to neoslovilo. Těma je zajímavé, mnoho postav, ale i tak to působí nějak ploše, odcizeně. Vlastně to nevyvolává žádné emoce. Jak už tady jednou zaznělo, na otázku o čem to je, jsem nebyla schopná odpovědět.
O Zadie Smithové jsem psala bakalářku, tudíž tato kniha pro mne byla nutnou součástí. Zpočátku sice složit začíst se, ale nakonec to bylo dobré. Kniha mne bavila. Navázala jsem na to další knihou Zadie, a sice O kráse, kterou též doporučuji :)
Mně ta kniha přišla o ničem. No dobře, popisovala dvě rodiny. Dvě rodiny, sedm lidí plus nějaké další osoby okolo, ale společnou řeč bych nenašla asi s nikým. Možná Irie mi jednu chvíli začala být trochu sympatičtější, ale fakt jen chvíli.
Dokud jsem četla každý den kousek, šlo to, ale pak jsem se k tomu jeden den nedostala a musela jsem se dost přemlouvat k dočtení, 40 stran před koncem to přece nezabalím, navíc silvestrovská myší prezentace slibovala konečně něco zajímavého. Ale jen slibovala. Závěr byl stejně divný jako celá kniha. A nepochopila jsem z něho roli starce ronícího krvavé slzy. Pamatovala jsem si ho ze začátku knihy, ale co měl společného s tím hlodavcem? Buď jsem už četla nepozorně, nebo to bylo zmíněno dříve a já si to nepamatovala, každopádně jsem si to musela vygooglit. Celkově mě ten konec zklamal, byť to bylo asi to nejzajímavější, ale na rozdíl od zbytku knihy sliboval nějaké šokující rozuzlení (a já teda pusu úžasem fakt neotevřela..).
Pro někoho je to možná zajímavý pohled na život přistěhovalců, ale pro mě bohužel ne. Třeba je to tím, že nežiji v zemi, do které se sjížděli lidé z kolonií (protože Česká republika žádné nemá, že), nevytvářela se u nás pestrá národnostní a kulturní směsice, asi se na to dívám úplně jinak, než si autorka představovala, kdo ví?
Některé pasáže jsem docela protrpěla. Kamarádka se mě ptala, o čem kniha je. Nedokázala jsem jí odpovědět, to hovoří za vše.
Oh my...
Nevím, jestli se moje pozornost nesoustředila už na nic jiného, ale postupem času se pro mě čtení této knihy stalo skutečným literárním utrpením. Někdo by možná řekl, že je autorka geniální, a ona to možná genialita z určitého pohledu opravdu je, ale... ale. Opravdu mám pocit, že jsem v životě nečetla nic užvaněnějšího, až jsem ke konci měla reálné nutkání rvát si z toho vlasy nebo začít lézt po zdi. Zpětně to snad ani nedokážu přesně popsat, to se snad musí jen zažít.
Právě jsem si vzpomněla na Eugena Ionesca a jeho Plešatou zpěvačku, kde je pasáž o rýmě. Nebudu prozrazovat, v čem tkví hlavní kouzlo této scény, ale v Bílých zubech se něco vzdáleně podobného autorce stává na každé jedenapůlté stránce. Nejhorší na tom ovšem je, že zde se nejedná o absurdní drama...
Knihy jsem v životě přečetla i daleko tlustší, "přetrpěla" jsem leckterý sáhodlouhý romantický popis, ale zrovna u tohoto počinu jsem měla nejintenzivnější pocit, že se slova plácají jen proto, aby byla plácána. Připravte se na spoustu vaty. Zároveň mi kniha přijde tak nějak nedokončená, a to i když bych brala v potaz záměr "otevřeného konce". I s ním tomu něco chybí.
Literární ocenění přičítám tomu, že téma migrantů je zrovna "in". V roce 2000 to zřejmě byla ještě větší pecka. Literární hodnota je pro mě mizivá. Zato na stupnici 1-10 pro největší tlachanici roku by si tato kniha zasloužila rozhodně 12 bodů.
Na můj vkus hrozně ukecané, stále se někam odbočuje a něco popisuje, ale jinak hodně zajímavá sonda do duše imigrantů.
Klobouk dolů - napsat tohle ve 23 letech. Postavičky sice jeden pošuk vedle druhého, ale přesto (nebo možná proto), jsem se při čtení téhle knížky skvěle bavil. A k tomu ten úžasně barvitý jazyk - všechna čest i překladatelce.
Jsem ráda, že Zadie Smith zvládla směstnat tolik témat do pouhých 542 stránek (anglická verze), jelikož White Teeth je poněkud náročnější čtení - nejen díky květnatým jazykovým obratům, ale hlavně kvůli autorčiným myšlenkám, kterými rozhodně nešetří. Naprosto chápu, proč tato kniha dostala tolik cen, a také proč Sběratel autogramů je o dost populárnější a zajímavější pro běžné čtenáře.
Na tuhle knížku jsem slyšela hodně chvály a po přečtení všech pochvalných recenzí na obale jsem se na ní i docela těšila. Bohužel jsem byla hrozně zklamaná. Postavy jsou strašně nesympatické od začátku do konce, nenašla jsem nikoho, s kým bych mohla nějakým způsobem sympatizovat. Tolik chválený humor mě minul úplně. Celkově mi to přišlo většinou strašně nudné a když už to nějakou emoci vyvolalo, tak se to blížilo spíš znechucení nad chováním postav než čemukoliv pozitivnímu. A taky si myslím, že autorce se úplně nepovedl mix vážného a odlehčeného, kniha mi někdy připadala jako parodie sebe sama.
(Četla jsem v AJ)
Na tuhle knihu jsem se podle recenzí a poměrně nadšených ohlasů okolí hodně těšila. Byla jsem ale docela zklamaná. Líbilo se mi téma, byly mi sympatické některé postavy, dost myšlenek bylo inspirativních... ale stejně, nevím proč, kniha mi něják nepřirostla k srdci a dost jsem s těmi 400+ stránkami bojovala. Ale věřím, že komu autorčin opravdu originální styl psaní sedne a přenese se přes občasnou rozvleklost, tak si knihu může užít.
Tato kniha mi dala dost zabrat, několikrát jsem uvažovala, že ji odložím, ale na konec se mi ji povedlo dočíst. Autorčin styl psaní mě bohužel neoslovil.
Tuto knihu mam doma uz strasne dlho, pred 8 rokmi som ju zacala citat, a nikdy som ju nedocitala. Pre mna nudne.
"Pořád se ještě ohlížíš, odkud si přišel, anebo se díváš tam, kde teď jsi?" - tento citát z knihy asi nejlépe vystihuje tu rozpolcenost přistěhovalců, kteří si do Anglie přievzli svůj Pákistán, Bangladéš, atd., a zkoušejí smlouvat s osudem: něco nové získat, ale to staré neztratit. Zadie Smith důvěrně zná a vtipně komentuje tu situaci v multikulturním prostředí, které vytváří (a tipuji, že tak do roku 2070 i vytvoří) novou kvalitu.
Zadie Smithová určite zaujme svojím rozprávačským štýlom, vďaka ktorému nevšedne vyrozpráva príbehy všedných ľudí, cudzincov v cudzine. Biele zuby je akýsi multikultúrny román, v ktorom autorka poukazuje na aktuálny stav sveta a jeho prepletaní kultúr a koreňov, román nielen o hľadaní identity, o rovnakosti i inakosti, o náboženstve i ateizme, ale predovšetkým o ľuďoch a ich osudoch. Názov Biele zuby nie je metaforou, biele zuby sa objavujú ako leitmotív na mnohých miestach, kde tu sa zablysnú ako výrazný kontrast k tmavšej pokožke hrdinov – imigrantov, i tých, ktorí sa už narodili v Londýne. Kontrastov je viac než dosť, samotné mená hrdinov o tom svedčia, zoberme si napríklad mená Archie Jones a Irie Jonesová.
Postavy mladej generácie (90.roky 20st.) bojujú so stretom viacerých kultúr. Funguje v nich biologický odkaz, no bije sa s vplyvmi nového prostredia, v ktorom vyrastajú, s čím sa samozrejme neľahko a rôzne vyrovnávajú. Mladú generáciu predstavujú v románe postavy Irie, Millata, či jeho brata Magida. Staršia generácia sa snaží zubami-nechtami zachovať svoje tradície a zvyky, spomeniem napríklad postavu moslima Samáda Iqbála, no na druhej strane tu máme jeho pozoruhodné priateľstvo s Angličanom Archiem Jonesom, s ktorým sa zoznámil počas 2.svetovej vojny. Napriek kultúrnym, náboženským i iným odlišnostiam sa stali najlepšími priateľmi.
Kniha je rozdelená na 4 časti, venovaná jednotlivým generáciám a ich príbehom, viac by prezrádzať bola škoda...
Nejaké mušky by sa dali vychytať, ale kniha určite stojí za prečítanie. Prvotina autorke vyšla, už žiadna jej ďalšia kniha vraj nedosiahla úroveň tejto. Ja sa každopádne chystám čítať Smithovej najnovší titul NW.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Bílé zuby |
| 2006 | O kráse |
| 2013 | Severozápad |
| 2003 | Sběratel autogramů |
| 2018 | Swing Time |
Imigrant se však musí smát, když slyší o obavách nacionalistů, vyděšených z infekcí, infiltrace, mísení ras, zatímco je tohle jenom potěr, prkotina ve srovnání s tím, čeho se bojí imigranti s rozkladem a zmizením.
O tohle v této knize jde. Snáze pochopíme, jak to v dnešní Británii asi vypadá. Autorka to napsala mladá, sama má předky mezi přistěhovalci, je autentická. Je to oproti ČR docela mazec. A příběh je dobře vypointovaný. Ty jednotlivé frakce přistěhovalců mě docela bavily Doporučuji. (Alespoň uvidíte, že to tu nemáme tak zlý...)