Bílý Tesák
Jack London
Nesmrtelný příběh Bílého tesáka, křížence psa a vlka, který neohroženě překonává nástrahy drsného života v arktické přírodě, ale je málem zahuben lidskou krutostí a zlobou. Vyšlo jako příloha Mladého hlasatele.
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1938 , MelantrichOriginální název:
White Fang, 1907
více info...
Přidat komentář
Zajímavý lidsko-zvířecí příběh, který je pro čtenáře každého věku. Možná jako dítě na mě tak nepůsobil a hůře se četl, ale dnes je to pohádka o charakteru a citlivosti živého tvora.
Kniha se mi líbila. Je například zajímavé, jak autor popisuje věci, které si Bílý tesák během svého růstu uvědomuje. :-)
Jedna z těch "nej" knih když jsem jako kluk rád putoval po cizích krajinách za dobrodružstvím. Nečetl jsme ji už leta, tak trošku jsem na ni zapomněl. Musím ji najít a znovu si ji přečíst :)
Kniha se mi líbila pro její čtivost, originálnost a pro samotnou postavu Bílého tesáka. Bylo to takové milé překvapení, které se vyklubalo z povinné četby.
Ovšem někdy mi připadalo, že se některé části -slovní spojení- nadmíru opakují. Chápu, že v knize být musí, že tam mají své místo, ale někdy mi přišly až moc stejné, ku příkladu popisy Tesákovy divokosti, nezkrotnosti a jeho touhy žít. Postavy Hezouna a Jima Halla mi připadly skoro jako přes kopírák, přesto ale knihu hodnotím velmi kladně.
Jsem moc ráda, že jsem knihu opět po letech objevila a s velkou chutí jí přečetla. Nádherná, dojemná, co dodat doporučuji všem.
Kniha se mi zase náhodou dostala do ruky, tak jsem si ji znovu "přelousknul" , je to kniha, kterou jsem četl již několikrát, ale kterou čtu stále se stejným zájmem.
Tato kniha se mi moc líbíla ale byli tam někdy zceny ze kterých sem byla smutná ale jinak moc dobrá kniha
Četla jsem poprvé jako dítě, ale ke knížce se mohu vrátit kdykoli. Krásné, dojemné, prostě Jack London jak má být.
Krásný příběh zajímavě napsaný z pohledu zvířete. Krásný popis přírody, zvířat a vůbec světa zvířat a lidí.
Sice tento žánr nepatří mezi mé oblíbené, ale díky čtenářské výzvě 2016 jsem si ji přečetl. Je to opravdu pěkný příběh o přátelství zvířete k člověku a naopak. Velice se mě tato kniha líbila.
I když mi kniha přišla občas trošku zmatená a opakující se, ale příběhem, stylem a hlavně ukazující pravdou o tvorech (lidských obzvláště) se stala dokonalou a další mnou ceněnou knihou Jacka Londona, jenž měl tak skvělý přehled o světě našich mozků. Nezbývá než doporučit :)
Za mě také skvělá kniha, na které
jsem vyrůstala a později i mé děti. Podle mě je vhodná pro všechny generace.
Už jako malá jsem snila, že mám svého Bílého Tesáka. Zlomeného životem, kterého ochočím a který se stane mým nejvěrnějším druhem... :-) skvělá vzpomínka na doby dávno minulé
(SPOILER)
Začína to tým, že krvilačná svorka dvadsiatich vlkov prenasleduje a postupne zahrdúsi všetkých šesť psov záprahu a jedného psovoda. Potom sa svorka pohrdúsi navzájom. Ostane len vlčica s jej mláďaťom, ktorých unesú indiáni. Matku priviažu na palicu a počas celej tretej kapitoly ich obidvoch bijú kyjakmi, palicami a hádžu po nich kamene. Potom matku predajú, a keď za kanoe, na ktorom ju odvádzajú, mláďa pláva, tak ho indián vyhodí na palubu a dobije padlom, a následne, keď na neho vĺča zavrčí, ho ešte pre istotu kopne... "Nikdy sa nesmie opovážiť uhryznúť boha, ktorý je jeho pánom a veliteľom." V tú noc začne mláďa kvíliť za mamou, tak ho indián zbije. Onedlho ho indián predá za alkohol belochovi, ktorý ho 2x zbičuje skoro do bezvedomia a púšťa ho z klietky von len keď ho vypúšťa do ringu biť sa na život a na smrť so psami a vlkmi. Nasledujúca kapitola Vláda nenávisti ...počkať, to čo preboha čítam?! práve v tejto časti knihy som si uvedomil, že som neprečítal jediný odsek, ktorý by nebol ladený negatívne, a nemal som vybudovaný absolútne žiadny vzťah k žiadnej postave, dokonca ani k Tesákovi, ktorého popis nespočíval v ničom inom, len v tom ako trhá a zabíja iné psy. Keď som po dvadsiaty krát čítal rovnaký niekoľkostranový scenár ako psy sa snažili roztrhať Tesáka a on im na oplátku prehrýzal krky, tak ma to už fakt prestalo baviť. Po prečítaní úžasnej knihy Nehaňte vlka (Farley Mowat) som totiž čakal niečo podobné. Moja chyba. Román Biely Tesák vyšiel v časoch, kedy bolo ľudstvo posadnuté ovládnutím Prírody a vyzdvihovaním mýtického kultu pána tvorstva, a uvedomil som si to neskoro. "Divočina vôbec nerada pohyb. Život jej je tŕňom v oku, lebo život je pohyb, a divočina sa pohyb vždy snaží zničiť." Popis Tesáka bol tiež úchvatný: "...Bol ohavný tyran. Vládol oceľovou tvrdosťou. Slabých stíhal pomstou." Atď, atď.
Úplne prvý svetlý moment (doslova) nadišiel v trištvrtine knihy, príchodom Weedona Scotta na scénu. Následné dianie výrazne zmenilo atmosféru postupujúceho príbehu k lepšiemu. Kto chce preskočiť trýznenie zvierat a väčšinu psích zápasov, nech si otvorí rovno na kapitole V zuboch smrti. Koniec bol dosť emotívny a čítal som ho s očakávaním na najhoršie, pretože sa vyvíjal inak ako vo filme. Najpozitívnejšie na tejto knihe je to, keď si človek uvedomí, ako sa zlepšil vzťah ľudí k zvieratám od tých čias zlatej horúčky.
Štítky knihy
přátelství Aljaška zfilmováno vlci dobrodružství psí zápasy příběhy o psech člověk a zvíře dobro a zlo krutost
Autorovy další knížky
2020 | Tulák po hvězdách |
2002 | Démon alkohol |
1974 | Bílý Den |
2003 | Bílý tesák |
1988 | Mezi zlatokopy |
Tak tuhle knihu jsem četla jako holka a brečela jsem na konci. Dojalo mě jak velká věrnost může být mezi člověkem a psem. A myslím si, že když se dá psovi láska, tak on ji několikanásobně vrátí.