Biomanžel
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455266/bmid_biomanzel-dsQ-455266.jpg
2
366
366
Biomanželka/Biomanžel série
< 2. díl
Biomanžel je volným pokračováním autobiograficky laděného bestselleru Biomanželka, kterého se prodalo přes sto tisíc výtisků a dočkal se i divadelní adaptace... Úspěšný spisovatel Mojmír se rozhodne běžet maraton, v jehož cíli ho čeká nepříjemnost, která mu obrátí život naruby: praskne mu aorta. Někdejší sebevědomý světák se tak změní v komicky neurotického pacienta. Nový stav věcí je velkou zkouškou nejen pro něj, ale i pro jeho manželku Hedviku, obzvlášť v momentě, kdy se jí choť přizná k nevěře. Vypravěčkou příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je i nadále nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem od Viewegha skoro všechny knížky, většinou se mi líbily, tuhle bych ale přiřadila spíš k těm slabším.
Odpad, póvl a velké zklamání. Ve své podstatě se jedná o převyprávění předcházející knihy Můj život po životě. Z knihy čiší sebelítost, sebemrskačství a nenašel jsem nic, co by mě zaujalo nebo donutilo, abych knihu dočetl. Je to první kniha od tohoto famózního autora, kterou jsem se znechucením odhodil do propadliště nenávratna. Nicméně to lze pochopit. Nemoc, kterou Michal prodělal je obrovský průser a je vlastně obrovské štěstí, že přežil. Stále mám naději, že se Michal vzpamatuje a předloží nám podobné lahůdky jako byly kniha Mráz přichází z Hradu či Andělé všedního dne.
Kniha mě celkem zklamala :( mám jinak knížky od Viewega ráda, ale tahle byla nic moc, vůbec mi to nepřišlo vtipné, začátek katastrofa, konec o něco lepší, ale celková dojem dost slabý.
Oddechová literatura, ale zajímavý vhled do stavu člověka po "kolapsu". Ta dula by mi neskutečně lezla na nervy :-) Místy sklouzává díky zvolené terminologii takřka do naučné literatury :-) Přirozeně typická kniha od MV, ale přece jen tam cítím změnu. Nedokáži přesně vyjádřit jakou :b
Přečtěno "úhlopříčně"... jinak to snad ani nešlo...
když bych měla zhodnoti jedním slovem, tak nejvíc se mi nabízí slovo pozérská...
ani jedna hvězdička - ani za snahu, ta tam žádná nebyla.
Tohle snad Vievweg nemá za potřebí.
Ale třeba je chyba ve mě a já to nepochopila
Biomanželka se mi líbila. Biomanžel je horší. Byly zde situace, kterým jsem se zasmála, ale jinak nic moc.
Velké zklamání i při velmi nízkých očekáváních (už Biomanželka mě spíš iritovala,než uchvátila). Jestli ještě jednou přečtu "chi chi", patrně si přivodím nějakou nepěknou koronární příhodu. Jednu hvězdičku dávám autorovi za ineletkuální masochismus, v němž se utápí. Pro mne - už nikdy víc. A pokud "Mistr" (z)/(vy)plodí ještě Biodceru, případně Biodulu (a otevřený konec tomu bohužel nahrává), tak už beze mne coby čtenáře.
Když nic jiného, musím panu Vieweghovi poděkovat, jak se literárně svlékl do naha a šel s kůží na trh. Navíc odhodil chlapskou ješitnost a názorovou neomylnost realisty a nebál se to přiznat...
Biomanželka šla, biomanžel si zlomil nohu hned po prvním kroku. Už to ani vtipné nebylo...
Pokud sebeironie překročí únosnou mez a stane se sebelítostí, zmizí humor. A ten samozřejmě čtenář od Viewegha očekává. Pokud si koupí Biomanžela a najde tam jen snůšku litanií nad tím, jak se ty ženský proti autorovi spikly, zůstane jen občasné uchechtnutí nad více či méně podařenou hláškou - a to je na nejčtenějšího spisovatele v ČR málo.
Tak jako tak nicméně trvám na tom, že Biomanželka, z níž Biomanžel vychází, patří ke klenotům autorovy tvorby a peskování ze strany kritiků za plytkost není úplně oprávněné.
Více má recenze v záložkách.
Tak pro mě velké zklamání. Biomanželka byla úžasná, toto velmi velmi slabý odvar. Dávám dvě hvězdičky a jednu navíc za snahu.
První polovina knihy Biomanželka se nese v celkem pomalejším tempu a autorovo sebemrskačství dosahuje nedozírných výšek. Co je ale ironií, že samotný čtenář mu rozhřešení neposkytne. Ve stínu posledních dvou knih je Biomanželka zatím nejlepší a já upřímně doufám, že se nejčtenější český autor postaví na nohy a své hlavní téma - prasklou aortu, již brzy vymění za něco jiného.
Nic horšího jsem dlouho nečetla. Přečetla jsem jen proto, že nerada odkládám knihy nepřečtené. Byla to ale fuška.
Kdo jste četl Vieweghův Můj život po životě, tak již tuto knihu nemusíte číst. Zase se tu opakuje prasklá aorta tentokrát Mojmírova. Až příliš sprostých slov a ustavičné chi, chi Duly. Je jasné, že prožité zdravotní komplikace pana Wiewegha musely jeho tvorbu ovlivnit, ale prosím pokud to jde napište již něco jiného.
S každou další knihou si říkám, že už to nebudu číst. Mám na seznamu k přečtení tolik lepších knih! Jenže nikdy neodolám a říkám si, co kdyby náhodou. Bohužel, ani tentokrát ona náhoda nenastala. Dle názvu jsem doufala, že vyprávění o aortě na 100 způsobů ho už přešlo po té, co se vyblinkal do dvou knížeček. Nuda, šeď, sem tam vtipno, tragično už nikoho nevzrušuje.
Od Viewegha dokážu podruhé přečíst pouze Báječná léta. Ostatní knihy považuju za prvoplánové, snažící se vlichotit ženskému vkusu. Nejhorší je jeho provotina - Názory... a na druhé místo v nudnosti dávám knihu tuto. Můj obdiv sklízí každý, kdo svedl poctivě přečíst a sledovat, jak se autor profňukává textem.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Myslím, že tuto knihu napsal Michal Viewegh především pro sebe a vlastně mu to, vzhledem k tomu co prožil, ani nemám nějak za zlé. Hlavní důvod proč číst Vieweghovy knihy nejspíš není kvůli příběhu samotnému jako kvůli jeho schopnosti hrát si se slovy a s jazykem. I to se v "Biomanželovi" občas najde. Asi bych ale raději dal přednost obyčejnému rozhovoru s autorem, než této formě sebereflexe. Upřímně řečeno postavu duly, kterou si doma vydržuji a mám jí věčně za zadkem, přičemž mně permanentně nadává, neberu ani jako nadsázku. Kdo si přečte "Biomanžela" jako první Vieweghovu knihu, asi už se k němu nevrátí. My, co ho máme rádi, mu "Biomanžela" odpustíme.