Biomanžel
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/265849/bmid_biomanzel-e8c-265849.jpg
2
367
367
Biomanželka/Biomanžel série
< 2. díl
Biomanžel je volným pokračováním Vieweghova bestselleru Biomanželka, kterého se prodalo více než sto tisíc výtisků a dočkal se úspěšného divadelního zpracování. Známému spisovateli Mojmírovi praskne v cíli pražského maratonu aorta, a někdejší sebevědomý světák se tak na několik příštích let změní v komicky neurotického pacienta. Takovou proměnu unese jen málokterá žena, zvláště když se její choť ve slabé chvíli přizná k nevěře. Ani manželka Hedvika není výjimkou. V životě ji navíc čeká ještě jeden doslova koperníkovský obrat a překvapivým veletočem prochází i sám Mojmír. Vypravěčkou tohoto autobiograficky laděného příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je i nadále nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že asi půlku knihy jsem prožívala mírné zklamání. Na knihu jsem se velmi těšila, protože biomanželka mě velmi bavila. Ale nakonec se ten děj nějak vybral a ráda ji zase pošlu dál v rodině :) Zajímalo by mě ostatně, jak moc se vše zakládá na pravdě - hlavně povaha pana spisovatele :)
Knihu jsem klasicky zhltla za dva dny. Kniha mě nijak nepřekvapila, ani pozitivně ani negativně. Jen mi ze začátku přišlo toho sarkasmu až příliš. Na druhou stranu konec příběhu byl pro mě celkem zajímavý, protože až někdy od půlky knihy jsem si vlastně uvědomila, že hlavní postavou příběhu není Mojmír, ale dula...a o to mi přišla tahle postava v závěru zajímavější..:)
Vieweghovy knihy ve mně vyvolávají vždycky plno rozporů. Báječná léta pod psa jsou má oblíbená, čím novější je kniha, tím víc se musím přemlouvat k dočtení. Biomanžela jsem dostala k Vánocům a rozhodla se ji pokořit. No, mám to za sebou, ale asi zůstane zaprášená v knihovně. Vypravěčský styl mi nevyhovoval, rádoby vtipy mi vtipné nepřipadaly a vadila mi i přemíra vulgarit.
Biomanželka se mně líbila hodně, Biomanžel vůbec. Zasmála jsem se asi jednou. Nevadí mně popis jeho stavu po prasknutí aorty, knihu Můj život po životě považuji za výbornou, a vůbec ne ufňukanou, jak byla mnohými kritiky označena, ale Biomanžel mně zkrátka přijde bez vtipu, vtipy jsou naservírované jakoby násilně a vulgarita mně zde nepřijde vtipná, ale trapná. Chi,chi,chi vypravěčky (Duly) je hrozné.
Přestože se mi nelíbil první díl - Biomanželka, dala jsem tomuto titulu šanci. Po pár kapitolách jsem tuto rádoby vtipnou knížku odložila jako nedočtenou, což nedělám často. Nelíbí se mi humor, ani Mistr a jeho žena Hedvika (a jestli jsou některé pasáže z opravdového spisovatelova života, pak ho upřímně lituju) a vypravěčka - dula mi se svou ironií hodně lezla na nervy. Dvě hvězdičky dávám jenom za autorovo umění napsat toho tolik o ničem...
Bavil jsem se, ale – má to hodně ale. Sžíravá kritika vypravěčky a doufání v Mistrovu smrt jsou až tak tvrdé, že působí od Viewegha falešně, i když změna jeho pohledu na vlastní život může být skutečná. Chybí mi jemnější smutek a drobnokresba některých pasáží Výchovy dívek v Čechách, Vybíjené nebo Andělů všedního dne, tohle je vulgární sitcom, krátký rychlý instantní humor trefných vyjádření. (Což nic nemění na tom, že jsem rád, že opět trefná vyjádření zvládá.) Manželka jako by ani nebyla jednou z hlavních postav, jak málo jí vidíme do myšlenek. Cítím v tom trošku vyprchání ambicí a vytrvalosti, vzal téma, ke kterému se vyjádřil mnohokrát, a narouboval ho na Biomanželku. Jeho osobní otevřenost by byla údernější, kdyby všechno už před vydáním nepřežvýkal stokrát bulvár. Nejhorší je, že umět psát jako on, dělám to stejně, pár měsíců práce na celoroční výdělek, běžící pás. Zvlášť v životní situaci, kdy je rád, že je rád. Ale je to škoda. Nemůžu se zbavit dojmu, že by na vyšší umění měl.
Fňukáme dál, že, Mistře.... Už se to opakuje a není to ani vtipné ani k politování.
Ráda bych řekla o Vieweghově novince něco pozitivního, opravdu... i kdyby jenom proto, že se z toho svého zdravotního průšvihu vyhrabal a konečně přestal naříkat nad zlým osudem.... ale kruciš, nejde to. Celá kniha je blábol nad blábol, chvílemi pravda vtipný, ovšem větší část knihy spíše trapný. Navíc mi byla krajně nesympatická vypravěčka, horko těžko jsem si ji někam zařazovala, a její časté, rádoby vtipné poznámky typu "chi chi" mě rozhodně budou strašit ve zlých snech. Takže je mi líto, ale za mě ne-ee.
Ač jsem se snažila a knihu dočetla až do konce, nemohu hodnotit jinak. Plytké, rádoby vtipné, opakující se situace, většinu z nich zřejmě autor prožil. Rozumím tomu, že je zřejmě v obtížné situaci zdravotní, osobní a možná i ekonomické, ale knihy tohoto ražení by podle mě vznikat neměly - a to ani ve formě jakési podivné psychohygieny. Pro mě bohužel propadák.
Úplně špatná kniha Biomanžel není, ale že by to byla nějaká pecka, tak to bych za sebe říct nemohla... Chápu, že autorovi se změnil život, takže spousta situací je ze života. Vyprávění duly bylo celkem fajn, občas se hodně tlačilo na pilu, co se týče vtípků, které až tak vtipné nebyly... Průměrné dílo, které mě úplně neoslovilo.
Nedomnívám se, že tato kniha vznikla pouze proto, aby bylo na hypotéku a na alimenty. Koho v životě potkalo něco podobně zlomového jako autora, ví, jak je důležité znovu vrátit alespoň část toho, co dříve tvořilo jeho svět. Což je pro M.V. nepochybně psaní. Nečetla jsem jiné "pokolapsové" knihy, a proto nemohu srovnávat. Co jsem v této knize znovu nalezla je autorova schopnost jazyk použít nejen jako prostředek prostého dorozumívání, ale také si s ním pohrát, zachytit jemné nuance; prokazuje umění (sebe)ironie i nadsázky. Ovšem, Biomanžel není žádný velký Příběh, nelze jej srovnávat ani s např. Učastníky zájezdu či s Báječnými léty, ale plytká a bezbřehá nuda to rozhodně není. Sem tam autor trochu tlačí na pilu a přílišná doslovnost je na škodu ( vypravěčka se ...směje pod vousy a dodává ... "jasně, že se pravidelně depiluji, to (...) je jenom metafora"...). Velmi mě pobavilo zachycení situace, kdy se manželkou opuštěný Mojmír setkává s jednou ze zájemkyň o uvolněné místo po jeho boku - slečnou Piercingovou-Longdrinkovou (...Je možný, že s takovýma holkama dřív lezl do postele? Že se jich dotýkal? Holou rukou?..). Asi nikdo nepochybuje, že Biomanžel je autobiografie - a proto přidávám ještě jednu hvězdičku za odvahu - kdo z nás by měl tu odvahu jít takto s kůží na trh (i kdyby mu za to dejme tomu slušně zaplatili)?!
Přečteno za odpoledne a sobotní ráno a nelituji toho času. I když jde zase jen o jiné podání autorových příhod, nevadilo mi to, nejspíš mám pro tvorbu MV slabost. Bylo to ze začátku drsné, potom i zábavné, ale ne nudné. Asi hlavně kvůli postavě duly (pěkně mu to dává sežrat), tady mi už nevadila jako v Biomanželce (asi se k ní vrátím, dočtu a přehodnotím). Všechno od MV se mi nelíbí, ale...Kdo jiný u nás takhle píše?
Já chápu, že je potřeba vydělat na hypotéku a taky na alimenty, ale tudy bohužel cesta nepovede. Autor opět těží ze své zdravotní příhody, všechno to popisování událostí kolem málem smrti a následné rekonvalescence už známe z knih Můj život po životě, Zpátky ve hře a častých rozhovorů v různých tiskovinách. To nejde donekonečna omílat. Je mi jasné, že autor si prožil svoje a není jednoduché se s tím rvát, jeho život se otočil o 180stupňů, ale to se bohužel odrazilo i na psaní :-( Kniha je nezajímavá, nezábavná, je to klišé, které vrcholí na stranách 114-115 tím neuvěřitelným výčtem Mojmírova... pardon Michalova života. A do toho to nadužívání citoslovcé cha, chi... to se mi chtělo ječet. Kniha je hrozná... bohužel :-(
Jedna z mála knih, kterou jsem nedokázala přečíst do konce. Pochyby byly od začátku, silně se zvyšovaly každou přečtenou stránkou a po polovině knihy - už to prostě nešlo dál.
Nejsem kritikem Viewegha a jeho tvorby, líbilo se mi i tolik zatracované Zpátky ve hře, ale Biomanžel - to už je úplně jiná kapitola. Jsem, myslím, tolerantní člověk, dovedu tedy pochopit, že se autor potřebuje vyrovnat se svým zdravotním stavem i novou životní situací, ale jako čtenáře mě to už nebaví, ba přímo obtěžuje. Navíc vše tak klouže po povrchu, žádné hlubší city a prožitky, sem tam pokus o vtip - nic víc.
Jedna hvězdička za úpornou snahu o další literární vklad.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Od Viewegha dokážu podruhé přečíst pouze Báječná léta. Ostatní knihy považuju za prvoplánové, snažící se vlichotit ženskému vkusu. Nejhorší je jeho provotina - Názory... a na druhé místo v nudnosti dávám knihu tuto. Můj obdiv sklízí každý, kdo svedl poctivě přečíst a sledovat, jak se autor profňukává textem.