Biomanželka
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45145/bmid_biomanzelka-XBL-45145.png
3
1125
1125
Biomanželka/Biomanžel série
1. díl >
Nový humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován životem Michala Viewegha a jeho rodiny. "Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost," říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí - to je výchozí situace humoristického románu nejpopulárnějšího českého spisovatele. "Zdánlivě humoristického," upřesňuje autor. "A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický." Kniha vychází 27. 9. 2010... celý text
Přidat komentář
Ten pocit, když se nepoučíte z předchozích děl, a tak stále čekáte a čekáte, až se začne něco dít. Spoiler. Nezačne.
Jedna z nejslabších od Viewegha, kterého jinak opravdu můžu. Nezaujala, nudila, horko těžko jsem jí dočetla...
Vyloženě oddychovka, od které jsem čekala jenom to, že vyplní čas, než si z knihovny donesu zas něco "hutného". Musím ale říct, že se to četlo dobře. I když Mojmír něco hodně přeháněl, tak nějak jsem mu v jeho pocitech rozuměla. Po pár stránkách vadilo i mně, že s nimi žije a "hudruje" jim do života dula.
Druhá knížka od pana Viewegha a celkem jsem se bavila. Některé pasáže byly trochu dlouhe a pro mě nezáživné. Ale jinak to byla pohodovka u které se nemuselo přemýšlet :)
Kniha se mi moc nelíbila, z Mojmíra jsem měla pocit, že je velmi sebestredny a myslí jenom na sebe a co je pro něj důležité... jeho žena se mi naopak libila. Nacházela spoustu nových podnětů, které ji dokázaly naplňovat. Ale jinak se mi to četlo špatně, jelikož jsem se často ztrácela, v jakém čase se příběh vypráví (přítomnost,minulost) a moc jsem nepochopila, proč hlavní vypravecka s nimi žije v jedné domácnosti...
Podle meho nazoru Biomanzelka je román o tom, jakym vnitrnim prazdnem jsou naplneni nekteri lide a jakym zpusobem se snazi tentó pocit prekonat. Zapominaji, ze maji povinnost vychovat sve deti a postavit je do zivota a pouze je pouzivaji.Chapaji se kazdeho modniho vymyslu, aby naplnili svuj zbytecny zivot.Je zrejme, ze zcela zapomneli ridit se zdravym selskym rozumem. Neni to humorny roman, je spise tragikomicky.
Když k tomu člověk přistupuje jako k totální oddechovce na vypnutí mozku, tak super. Rozhodně nedoporučuju feministkám, bio matkám, lesním ženám, ženám alternativním a choleričkám. :-) Je to dle mého extrémně vyhrocené, ale co už. Do jaké míry autor čerpal z vlastního života, se neodvažuju odhadovat, a ani mě to nezajímá. Utahuje si z obou stran, takže za sebe můžu napsat, že nejsem nikterak pohoršena, naopak jsem celkem spoko.
Prijemna vtipna oddechovka, nenadchne, neurazi. Nechapu komentare,ze se tim chtel pomstit manzelce, sam sebe (Mojmira) popisuje taky dost bez servitek, rozhodne z toho nevychazi jako svatousek.
Od začátku do konce vytrvalé ublížené stěžování na to, jak se manželka emancipovala a jak ho nemá ráda. Oproti starším Vieweghovým knihám je to slabota. Dvě hvězdy za to, že autor prošel snad všechny esoterické luhy a háje a dokáže je vtipně glosovat. Ovšem stále z pozice ublíženého chlapa, co umí jenom odmítat a chlastat. Hned jsem se podíval na pár pořadů o Veronice Vieweghové, to musí být zajímavá ženská.
Ovšem ta dula, to byla postava snad vymyšlená jako pomsta všem ženám.
Bohužel mě tato kniha nijak nezaujala. Přišlo mi to jak taková pomsta manželce. Škoda. Starší díla Michala Viewegha mám moc ráda.
Bývaly doby, kdy se mi autorovy knihy líbily, ale jak se zdá, tyto doby už jsou nenávratně pryč. S každou další knihou si říkám, že už bylo Viewegha dost a tato knížka byla asi tou poslední kapkou. Není sice nejnovější (každá nová je ještě mnohem horší než předcházející) a neznám až tak do detailů autorův život, ale vím, že v době jeho vážné nemoci ho jeho žena podporovala a rozešli se až v době, kdy už byl z nejhoršího venku (pokud to byla ta manželka, o které je kniha). Vím, že jde o literární nadsázku, ale i tak mi připadá, že si tím autor vyřizuje účty s bývalou manželkou dost nechutným způsobem, a to mi přijde nefér. Takže za mě opravdu už nikdy víc Viewegh!
Hledejte si někoho s podobnými životními hodnotami - to mi přinesla tahle knížka. :)
Skvělá inspirace!
Celou dobu jsem měla nutkání říct, tak už si kurva promluvte :D Chudák Mojmír i Hedvika. V něčem jsem Hedviku částečně chápala, ale v něčem naopak ne. Třeba s tím, jak žili s Dulou. Celkem pohodová četba. Pár úryvků bylo opravdu povedených.
Téma velice aktuální, je třeba uznat autorovu věšteckou předvídavost (rok vydání 2010). Emancipace se všemi doprovodnými aktivitami nabírá tempo a nikdo neví, zda to bude jen procházka labyrintem, nebo jestli vše neuvízne v nebezpečném a nepřátelském bludišti jiných civilizačních zvyků. Jenže.
Nedokázal jsem se ztotožnit s žádnou ze tří hlavních postav (naprosto přesně to vystihl marlowe) a dočetl jsem jen proto, že šlo o pouhých 168 stran.
55 % (je nás 729 hodnotících a jsme na průměru 58 %, 35. nejhůře hodnocená kniha, to si snad Viewegh ani nezaslouží).
Pořád jsem čekala na vyvrcholení děje, ale nepřišlo. Přišlo mi, že autor chce postupně uvést všechny "bioúchylárny", co zná. Po jejich vyjmenování kniha končí. Co mě jediné zaujalo, že autor uvádí, že byl inspirován svou ženou, to ho trochu lituji (i přes to, že již snad spolu nyní nejsou).
Vieweghovi se v Biomanželce povedlo neskutečné a to fakt, že všechny tři hlavní postavy byly neskutečně nesympatické. Je jen otázkou, která byla nejotravnější. Ale přiznávám, že mému srdci byl zřejmě nejbližší šovinistický pisálek, než jeho eko-bio manželka, o pošahané esoterické dule ani nemluvě.
Nemůžu knize upřít, že jsem se u ní párkrát zasmála, ale spíš něž autorův cit pro humor a satiru, za to mohlo samotné téma, které je celkem nosné a přináší dostatek absurdních situací.
Ovšem jako celek kniha úplně nešlapala, vše se neustále schématicky opakovalo. Vždy přišel další přiblblý nápad manželky (nadšené aktivistky a ekologické fanatičky). Pisálek na to konto utrousil pár sarkastických hlášek a šel se ožrat, případně někam vzal roha. A stále dokolečka.
Od půlky knihy už to se jednalo o stereotypní nezáživnou nudu. Vyprávění se stává naprosto monotonním. Jako největší kámen úrazu, ale považuji již zmiňovanou absenci jakékoliv osoby, kterou by si čtenář mohl . alespoň částečně - oblíbit.
Plus bod dávám za postavu duly, ta byla mimořádně odpudivá. :)
Štítky knihy
česká literatura čeští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Vieweghovu tvorbu nemám ráda (hodně mírně řečeno) a že jsem se historicky opravdu snažila mu tu šanci dát. Ať už knižní nebo filmová podoba prostě není pro mě. Přesto jsem se sebemrskačsky rozhodla Biomanželku přečíst. Důvod byl prostý, celé to bio-eko-organicko-feministické hnutí, které za poslední roky nabírá na obrátkách mi přijde směšné a děsivé zároveň. Sice se může zdát, že je to v příběhu vyhnané do absurdna, ale ve většině případů to k realitě nemá daleko. Vypravěčka, která nás prováděla celým příběhem, byla příšerná, Hedvika – biomanželka směšná a nesnesitelná a manžel Mojmír byl v mých očích chudák s nekonečnou trpělivostí a snahou se se všemi novými situacemi vyrovnat. Hrozně dobře napsané a bohužel velmi aktuální.