Bivoj běsobijce
Juraj Červenák
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/4399/mid_bivoj-besobijce-w7C-4399.jpg
4
294
294
Řeka Vltava odděluje území kmene Čechů od Návu, knížectví duchů na zapovězeném východním břehu. Pouze jednou za rok je vladykům a stařešinům dovoleno překročit její tok a vystoupit na posvátný Chrasten, aby tam ve svatyni Vyšehrad obětovali bohům a žádali kněžnu Libuši o hadačské předpovědi a rozsudky ve vzájemných sporech. Letos však výroční slavnosti předcházejí zlá znamení. Libušina sestra Kazi byla cestou ze svého hradiště napadena děsivým démonem s kančí podobou. Vědmu v poslední chvíli zachránil Bivoj, syn Sudivojův, lovec z rodu Strošovců. Kdo běsa vyvolal? Proč se někdo pokouší zasít mezi české lechy svár? A jak to souvisí s varováním ducha Libušina otce, váženého knížete Kroka, který se zjevil svým dcerám a přinesl zvěst o hrozbě, přicházející z tajemných končin až někde za hvozdy mrtvých? Juraj Červenák, autor Černokněžníka a Bohatýra, vystavěl na motivech ze Starých pověstí českých další hrdinskou fantasy plnou nelítostných bojů a slovanské magie.... celý text
Přidat komentář
Stále zkouším, zda mě od Červeňáka zaujme něco natolik, jako série Bohatýr, zejména Ocelové žezlo. Barbarič to není, Báthory to není a Bivoj to taky nebude. Knihu už jsem jednou rozčetla, ale odložila. Teď kvůli výzvě jsem jí dala druhou šanci a tentokrát jsem se už na konec dostala. Začátek je ještě docela dobrý, masakr na Chrastenu barvitě vylíčený, ale dál je pak děj poměrně jasně čitelný... Nepotrpím si na barvitý opis scén, kde létají useknuté údy a krev teče po hektolitrech, takže jsem spíše byla zvědavá na jiné posuny děje a v tomhle mě Bivoj prostě neuspokojil. Možná, že si druhý díl přečtu, ale jedině asi kvůli tomu, abych se dozvěděla, co má za lubem Hordag s Libuší - nějak mi to tam jiskří ;-) zbytek mě ani moc nezajímá... škoda, spíš bych zase sáhla po Iljovi Muromcovi.
Přímočará záležitost "meč a magie" u starých Slovanů. Je to plynulé, napínavé, řežby plasticky vykreslené, nápady neotřelé.
Na druhou stranu postavy jsou značně schematické až klišoidní - popis bijce Bivoje jako "přemýšlivějšího než ostatní z jeho kmene" vyloudil úsměv na rtech, Krokovy dcery jsou rozřazeny jako "ta správňačka", "ta rozmazlená" a "ta mimoňka" (Silně mi to připomnělo filmový opus Libuše - The Pagan Queen, doporučuji aspoň Fukovu recenzi, pokud to nechcete rovnou shlédnout. Po přečtení recenze chtít budete.)
Bivoj mě donutil konstatovat, že na některé věci jsem asi už stará, od cílovky mě pár křížků už dělí. Jediná vzdáleně podobná knížka, kterou jsem četla, je Stín modrého býka, což je fakt jinej gang. Krom toho jsem z nějakého nejasného důvodu čekala, že v Bivojovi bude humor, fakt nevím proč (napočítala jsem jeden vtip).
Při dočítání jsem upřímně doufala, že se autor za ty roky, co dělí Bivoje od Steina a Barbariče, vypsal a příště si užiju víc.
Tři hvězdy jsou ryze subjektivní - je to napsané dobře, jen pro někoho jiného.
Tak tohle byla luxusní jízda..Pan Červenák je borec a jeho knihy mě zatím vždycky naprosto pohltily..Už se těším na pokračování a věřím,že to bude stejná paráda..
Bivoje jsem před lety přečetl jedním dechem. Našlapaná slovanská fantasy s naším nejlepším a nejsilnějším bijcem, který se svou věrnou sekerou nadělal z nepřátel guláš. Chemie mezi Bivojem a Kazi parádní. Super knížka.
Povedená dvoudílná fantasy.Čtivě a originálně zpracované téma starých českých pověstí. Fantasy žánr od dob Jiráska znatelně pokročil a přizpůsobil se dnešnímu čtenáři - tedy hodně magie a ještě více krve. Svým dětem jednou rozhodně podstrčím jako doplněk a možná i základ k informacím o slovanských pověstech :)
Prosím, přepište seznamy doporučené četby. Tohle bude děcka určitě bavit víc, než Jirásek. A že je to čistokrevná fantasy? No a co? Jirásek taky nebyl právě kronikář a Červenák má fantazii o mnoho větší. :-D
Kanec jako nesmrtelný běs, Krokovy dcery jako čarodějky, zástup bohů a nadpřirozených bytostí v rychlém a napínavém příběhu. Mňam!
"... myslíš, že bys pro ni (pro klisnu) mohla dojít, zatímco já budu hlídat náš úlovek? Přece jako mamlas neponesu kance až na Vyšehrad na vlastních ramenou?!"
Vypadá to, že jsem si po Sapkowském, našel dalšího oblíbeného autora s podobným záběrem. Červenák nechodí pro fantasy daleko a je svěžím větrem pro nás české čtenáře. Po povídce "Vládce stříbrného šípu" jsem sáhnul po díle, věnovaném Bivojovi. Tedy to jsem si zpočátku myslel, ale záhy jsem zjistil, že hrdinů je tu mnohem víc a i takových, kteří jsou zajímavější, než Bivoj samotný. Z rukopisu Červenáka je znát, že se vypracoval na přímočarém "Conanovském" stylu a přenesl ho do českých luhů a hájů. Čtení rozhodně není pro intelektuály, ale je to jízda, která mě opravdu bavila a o to mi jde. Sám jsem se tomu divil, že např. začlenění Rusalek do příběhu, coby jakési připodobnění amazonek, mi nepřišlo trapné. Ba naopak, skvěle do příběhu zapadly. A takhle to bylo se vším. Libuše, Teta a Kazi, naplněni silou pohanských bohů? Proč ne? Kanec, jako nejdrsnější monstrum? Proč ne? Živá Vltava? Atd., atd. Červenák se s tím popral po svém a mě, jakožto čtenáře podřadné literatury, velice potěšil. Jdu na druhý díl a budu doufat, že Wulfhart, nynější oblíbenec, dostane víc prostoru.....
Hmmm, ze začátku zajímavé - Bivoj a spol., zhruba od poloviny to víc a víc nudí až už čekám na konec jako na smilování - huh, otevřený konec a nutno číst další pokračování. Celkem slabé, asi jako Mayovky, natahovaná kaše všehochuti... No Černý Rogan se mi zdál mnohem lepší. Tohle je takové, no, řídké... jaksi.
Parádní kousek. A nejvíc mě bavilo, že hlavní hrdinové zdaleka nebyli tak ctnostní, jak je známe od Jiráska. A styl Červenákova vyprávění je prostě samá atmosféra, co by se dala krájet.
Bivoj byl první delší dílko, které jsem od Červenáka četl. Myslím si, že je rozhodně fajn, když se najde autor, který se zaměřuje na slovanskou historii a i když je to přístup svérázný, mě osobně velice bavil. Kniha má vynikající spád, nezabývá se zbytečnými detaily a nechybí zde ani trocha černého humoru.
Moje zatím asi šestá fantasy kniha jako oddechovka dobrá i když na mě je tady moc nadpřirozena. Bude to asi věkem, měl jsem tento žánr začít číst dříve, ale za mého mládí nebyl dostupný. Jinak p. Červenák výborný, jen ten Bivoj mi připadal jako někdo kdo tam byl z protekce. Ale to už tu někdo napsal přede mnou. Dám se do četby dalších Červenákových knih, ale příběh kap. Bátoryho si myslím hned tak něco nepřekoná.
Červenák si rád hraje stylem co by se stalo, kdyby. Inspiroval se Jiráskem s úctou a kniha se čte jedna báseň. Jen Bivoj není takový bouchač jako Ilja nebo Rogan. Cyklu také prospělo, že je pouze dvoudílný, příběh je sevřenější.
Kniha, která si nehraje na víc než je, a to čistokrevné béčkové fantasy. Ovšem velice čtivé a kvalitní béčko, navíc odehrávající se v českých luzích a hájích. Takovýchto knih je asi stejně tolik jako mimických výrazů Barbara Conana - málo. Doporučuju všem, které už nebaví utápět se v anglosaském fantasy světě a pro změnu si chtějí oddechnout v tom našem slovanském.
Inu - na dlouhé chvíle a v případě, že jste po přijímacích zkouškách, maturitní četbě atd. jedná se o skvělou knihu na odreagování. Kvalita je nevalná a hra s historií až urážející, ale na druhou stranu stačí přistoupit na autorovu hru a překousnot pár do očí bijících kýčů a čtení si jistě užijete (pořád lepší než Stmívání :-) )
Autorovy další knížky
| 2013 |  Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
| 2009 | Strážcové Varadínu |
| 2006 | Ocelové žezlo |
| 2015 | Ohnivé znamenie |
| 2017 | Vlk a dýka |
Ač je to výborně napsaný, co se týká barvitosti vyprávění a vůbec zobrazení pohanských Čech, tak příběhově to samo o sobě dost dobře nefunguje. Působí to strašně roztahaně a autor se soustředí spíše na různý popisky všeho možnýho než na běh samotnýho děje, kterej ve výsledku vlastně vůbec ničím pořádně nepřekvapí. O třetinu zkrátit (ač vím, že je to nemožný) a působilo by to daleko líp.