Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438182/bmid_bizarni-povidky-fQU-438182.jpeg
4
244
244
Svět je čím dál bizarnější. Překvapivé a nepředvídatelné povídky od držitelky Nobelovy ceny za literaturu, díky nimž se budeme na realitu kolem sebe dívat úplně jinýma očima. Odkud se bere pocit podivnosti? Je podivnost vlastností světa, nebo se skrývá spíše v nás samých? Původně francouzské slovo bizzare znamená „(po)divný, nestálý“, ale také „směšný“ a „zvláštní“. Právě taková — udivující a mimo všechny kategorie — je nejnovější kniha Olgy Tokarczukové. Deset povídek, každá v úplně jiném prostoru. Volyň během vpádu švédských vojsk, současné Švýcarsko, vzdálená Asie, imaginární místa. Díky proměnlivému rytmu povídek si čtenář ani na chvíli nemůže být jistý, co se stane na další stránce. Autorka nás vyvádí z rovnováhy, vystrkuje z komfortní zóny a ukazuje, že svět je čím dál méně srozumitelný. Prvky grotesky, černého humoru, fantastiky a hororu odhalují, že nic v realitě není takové, jak to na první pohled vypadá.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno:
2020
,
Host
Originální název:
Opowiadania bizarne, 2018
více info...
Přidat komentář
Ako už samotný názov naznačuje, čaká vás desať veľmi zvláštnych príbehov. Podľa môjho názoru je kniha tak špecifická, že naozaj nie je pre každého. Dovolim si tvrdiť, že je určená najmä pre náročnejších čitateľov.
Jednotlivé poviedky sú odlišné svojou dĺžkou a najmä tématikou. Môžete sa tešiť napríklad na históriu, sci-fi, psychológiu či filozofiu. Pre čitateľov, ktorí majú radi jasne ukončený dej to nebude správna voľba.
Možno je to nezmysel, ale poviedky s nádychom sci-fi mi tak trochu pripomínali seriál "Black mirror" .
Medzi moje top patrí určite: Transfugium, Švy, Pravdivý príbeh a Hora Všech svatých.
Kniha nese trefný název, líp by obsah nic nevystihlo. Deset povídek vás někdy rozesměje, třeba vyděsí a mě osobně i nenásilně vedlo k zamyšlení nad pomíjivostí človeka a života obecně. Myslím si, že Tokarczuk nebude pro každého správný šálek, ale když jí přijdete na chuť, vyzbrojeni správnou náladou, i husí kůže vás nemine. Zvykala jsem si pár povídek na její odtažitý styl vyprávění, ale pak přicházelo jen nadšení z každé další až do poslední strany. Většinou je zasazení děje nekonkrétní (jak časově i místně) ale to jen prospívá k děsivé nadčasovosti nekompromisního vykreslení lidské rasy.
Kniha mě vůbec nezklamala. Deset povídek. Deset různých pohledů na životy lidí, co se potýkají s nějakými jevy kolem sebe nebo v sobě. Nejvíc se mi líbila povídka Zavařeniny, Švy, Transfugium....i Hora Všech svatých. Pravdivý příběh - u něj jsem cítil zoufalství hlavní postavy jako kdyby se mi to stalo. Těším se na další autorčiny knihy. Snad jich bude ještě hodně.
Kniha obsahuje 10 povídek. Celkově se mi povídky líbily. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Zelené děti, Hora Všech svatých, Kalendář lidských svátků. Nejkratší povídka se jmenuje Cestující. Povídky obsažené v této knize jsou skutečně bizarní – zvláštní, takže název knihy vystihuje přesně charakter povídek. Povídky obsahují také prvky hororu, sci-fi, fantasy, odehrávají se v různých časech. Můj plán byl takový, že si čtení povídek rozdělím alespoň do dvou dnů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem knihu přečetl za jeden den. U některých povídek se mi stávalo, že jsem přemýšlel nad tím, jak si vysvětlit závěr a ptal jsem se sám sebe, jestli jsem ho správně pochopil. Určitě je dobře občas zapojit veškeré mozkové závity a také čtenářovu představivost. Některé povídky obsahují také filosofické myšlenky, ale kniha jimi není přesycena, takže čtenář jimi není zahlcen. V některých povídkách jsem zpozoroval, že stejné otázky, které si pokládají hlavní hrdinové, jsou zastoupeny i v jiných povídkách. Určitě by se dalo vypsat z knihy hodně myšlenek, ale rozhodl jsem, že si nebudu nic vypisovat.
Pokud si čtenáři chtějí oddechnout od románů a chtěli by vyzkoušet netradiční povídky, tak mohou sáhnout po této knize. Přemýšlel jsem, jak ohodnotit tuto knihu, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že si kniha zaslouží plné ohodnocení, tedy 100 %.
Olga Tokarczuková je polská autorka a obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018. Možná časem vyzkouším její další knihu, která se jmenuje BĚGUNI.
Kniha má pěkný přebal. :)
Dlouho se mi nestalo, abych si knihu tak šetřila - sice jsem z "jedna povídka denně, a to maximálně!" nedisciplinovaně přešla na "dobrá, tak dvě... ale víc ani ťuk!", ale stejně... Byla jsem okouzlena natolik, že jsem po Tokarczukové v této divné době korunovaného viru sahala hned po snídani... Každý kousek je jiný, pouze jednou předvídatelný (hned první Cizinec), jinak z rozličných časů a míst (od Zelených dětí po třicetileté válce přes zdánlivé současno Zavařenin a Hory Všech svatých po retrofuturologický Kalendář lidských svátků), s atmosférou neurčitého smutku (Švy, Transfugium), neporozumění světu (Srdce, Návštěva) či vědomí jeho bezděčné surovosti (Pravdivý příběh). Autorka skvěle pracuje s tajemstvím, odhaluje je postupně, většinou jakoby mimochodem, ale umí také posloužit slušným cliffhangerem; a její zacházení s jazykem je dechberoucí (díky za překlad Petru Vidlákovi). Podobně silný dojem jsem měla u Tokarczukové z Běgunů...
Povídkový soubor se nedá srovnávat s historickým románem či „morálním thrillerem" a byla by to chyba. Povídka je něco úplně jiného a podle mého názoru je to útvar, který O. Tokarczukové vcelku sedí. Některé příběhy byly, pravda, průměrné, ale většina obsahovala onu zvláštní a tajemnou originalitu vlastní autorce. Především druhá povídka Zelené děti mě velmi zaujala.
Povídky pro přemýšlivé čtenáře. Nejedná se o oddechovou četbu, jak knihu zařazují některé recenze. Každá z povídek je jiná, ale společné je jejich téma - nahlížíme do života běžných lidí, kterým se stalo něco divného, a někdy také do slepých uliček, kam může dospět naše civilizace.
Krásná kniha, nastolení atmosféry takřka brilantní na každé stránce. Místy trochu cortázarovské, chtělo by se říct, koncovky některých povídek mi to rozhodně připomínaly.
Je to jako fantastický kaleidoskop. Lehce jím pohnete, sklíčka se pootočí, vy se podíváte na každý z příběhů z trochu jiného úhlu a zjistíte, že jsou vlastně úplně o něčem jiném, než se vám původně zdálo.
Povídky se od sebe liší svými světy i časem, ve kterých se odehrávají. Společné jsou jim emoce, které rozhodně dokáží vyvolat.
A mně jako čtenářce nezbývá, než se nechat těmito příběhy unášet, dumat nad nimi a obdivovat bezbřehou fantazii a cit pro jazyk, kterými autorka doslova čaruje.
Štítky knihy
Část díla
Cestující
2018
Hora Všech svatých
2018
Kalendář lidských svátků
2018
Návštěva
2018
Pravdivý příběh
2018
Autorovy další knížky
| 2010 | Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 | Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Typická Tokarczuk v najlepšej forme: Cestující, Zelené děti, Hora všech svatých a Kalendář lidských svátků. Ale je tam aj pár slabších kúskov (Zavařeniny, Transfugium).