Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29451/bmid_blade-runner-sni-androidi-o-elektri-x83-29451.jpg
4
1050
1050
Blade Runner série
1. díl >
Svět budoucnosti ne až tak vzdálené: jaderná válka vyhubila většinu živočišných druhů a část lidstva se přestěhovala na Mars. V pozemských městech život přetrval, ale bez zvířat. Pořídit si domácího mazlíčka je nesmírně drahé, ovšem umělá náhražka je také přítulná a od skutečnosti k nerozeznání. Téměř. Špičkové společnosti na výrobu těchto hraček umí vyrábět i umělé lidi, přítulné sluhy a otroky, kteří jsou od skutečných lidí k nerozeznání. Téměř. Dokonce je jim vlastní touha po svobodě. A dovedou pro ni zabíjet. Proto existuje speciální policie, která na ně pořádá hony. Jedním z nejlepších lovců na androidy je Rick Deckard. Dovede jich poslat na odpočinek několik za den. Pak se však do jedné androidky zamiluje a s jeho kariérou je konec…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , Winston SmithOriginální název:
Blade Runner: Do Androids Dream of Electric Sheep?, 1968
více info...
Přidat komentář
U Philipa K. Dicka nemá smysl porovnávat filmové verze s jeho knihami, protože většinou jde spíš o inspiraci a volné zpracování než nějaký věrný přepis. U Blade Runnera to je zrovna tak. Dick totiž vizi budoucnosti pojímá hodně filozoficky, v pomalém tempu a de facto s minimem děje. Jeho styl psaní je ovšem hodně specifický a jeho díla se nečtou úplně jednoduše a ani toto není výjimkou. Děj se odehrává během pár dní a jde spíš o komorní příběh s málo postavami, v němž jsou důležité atmosféra, vize budoucnosti a samotný příběh je až na vedlejší linii. Jeho náhled na tehdy vzdálenou budoucnost není z dnešního pohledu až tak nereálný, protože určitá odosobněnost a stádnost už fungují, a ačkoli je to trochu vyhnané do extrému, pořád je to varující. Nejvíc asi překvapí to, jak vzdálené jsou si jednotlivé postavy v knižní a filmové podobě, protože Deckard podle Dicka rozhodně není tak charismatický a drsný, ale naopak často pochybuje, působí průměrně a nemá takový tah na branku. Celkově vzato je filmová adaptace přístupnější a stravitelnější, protože Scott v ní osekal veškeré Dickovy úvahy o náboženství, kterých je tu přece jen trochu moc a vyhnal celý příběh do trochu větší deprese. Knižní podoba je trochu zvláštní a určitě vyžaduje čtenářskou zkušenost a toleranci, protože Dick nejde čtenářům úplně naproti. To se nejvíc projeví v závěru, které nenabízí úplně uspokojivý vrchol, končí jako by v polovině zápletky, nedává moc řešení a spíš nechává čtenáře na zvláštních pochybách. Blade Runner není úplně jednoduché čtení, ale rozhodně stojí za to se jím prokousat, jeho největší nevýhodou je "jen" to, že drtivá většina čtenářů ho bude číst až po filmu a bude mít diametrálně jiná očekávání a určitá filozofičnost může spousty z nich odradit. 70 %
Na můj vkus poněkud depresivní román, ale nic naplat: (možný spoiler) na pozadí zdánlivě banálního příběhu o lovci "andíků" autor vcelku hodnověrně vykresluje chmurnou vizi světa po konečné válce. Lidé jsou nuceni osídlit jiné planety, jelikož život na Zemi se stává takřka nesnesitelným. Ti, kteří zůstávají, jsou většinou "speciálové", t.j. mentálně retardovaní jedinci.
Zdá se, že jediné,co má pro lidi nějakou cenu, jsou zvířata. Ti šťastnější vlastní dokonce živé tvory, ti méně šťastní ( nebo také méně movití) pouze elektronické napodobeniny (konec možného spoileru).
Autor se v knize především zabývá otázkou "člověčenství" a vztahem člověk-robot. Nejde sice natolik do hloubky jako "odborník" na tuto problematiku Isaac Asimov, ale otázku empatie a rozdílů mezi lidmi a stroji v tomto ohledu pojednal přesvědčivě.
Knižního Blade Runnera bych neoznačil za plnohodnotný román, spíše kratší novelu, nebo delší povídku. Kultovní film, který ho tak proslavil, je zhruba o patnáct let mladší a bere si z něho hlavně námět o nájemném lovci androidů. Příběh, rozuzlení, ale především atmosféra se dost liší.
Musím přiznat, že mi mnohem více seděl film, jako osmdesátkový cyberpunk, než kniha kniha, jako šedesátkové, trošku naivní sci-fi. Všem těm hlubokým úvahám na téma, "Co dělá člověka člověkem?" musela často ustoupit logika jednání postav a celého děje. Navíc celé universum i vedlejší dějové linky mi přišly jen lehce načrtnuté a nepropracované. Na konci jsem měl neodbytný pocit, že tak úplně nechápu, o čem to bylo a "co tím chtěl chtěl básník říci".
Přečtení ale nelituji, knížka mě přes to všechno docela bavila a doplnil jsem si vzdělání o další klasiku. Zkusím si zase pustit oba filmy, třeba tam najdu odpovědi na své otázky.
Film je smrteľná nuda, kniha bola moc fajn. Rozbuška deja je prostučká, androidi chcú nelegálne na zem a hrdina je lovec ktorý ich má za úlohu nájsť a odpraviť. O nejaké pátranie tu ale vôbec nejde, Deckard proste dostane zoznam na ktorom sú mená a miesta pobytu, treba tam len zájsť a inkriminovanú kváziosobu otestovať a picnúť. Dicka neprekvapivo zaujíma iba jeho obľúbené vykreslenie neistoty a existenciálnych pochybností a so zvyškom sa nepára, takže už len tá titulná otázka je vlastne nezmysel, lebo tí takzvaný androidi sú rýdzo organické bytosti ktorým by sa malo skôr hovoriť klony či homunkulovia a nie je dôvod prečo by pomyselné ovečky v ich snoch mali byť elektrické. Taktiež pasáž na akejsi "falošnej" policajnej stanici údajne plnej "androidov" ktorú nikto nerieši vyvoláva filozofickú otázku "čo do frasa"... a z toho slávneho odhaľovacieho testu by podľa mňa vyšlo že polovica populácie sú androidi či schizoidný šialenci, lebo nemali úplne predpisovú reakciu či reagovali o stotinu sekundy neskôr. Toľko k postrehom, ale inak som si to celé užíval. Hrdina začína o všetkom pochybovať, zabíjanie "andíkov" začína byť s novšími modelmi skutočne psychicky vyčerpávajúce a pod vplyvom udalostí neustále mení názor na to čo robiť. Páčilo sa mi že nedostávame nejakú definitívnu odpoveď, androidi nie sú žiadny záporáci, iba "ludia" bez rozvinutej schopnosti empatie a čitatel tak s nimi sympatizuje, zatiaľ čo Deckard z toho vychádza ako ten zabijácky prašivec. Ale ani to nie je nemenné a v scéne s pavúkom dosahuje nejednoznačnosť vrcholu, to ma naozaj dostalo. Okrem androidov hrá v knihe dôležitú úlohu ešte posadnutosť vlastnením živého zvieraťa, keďže na zemi už takmer nič nežije ( a podľa všetkého ani moc ľudí, napr. jedna z postáv žije v komplexe s tisíckami prázdnych bytov ) a podivné virtuálne sebemrskačské náboženstvo Mercerizmus, ktoré som už poznal z Dickovej poviedky Čierna Krabička. Na mňa to fungovalo, tentoraz do Dickovi určite žeriem.
Při každém čtení v této knize objevím něco nového a vždycky mě obohatí. A s každou další přečtenou dickovkou je člověk víc připraven. Myslím, že Dick v podstatě celý život psal jednu knihu s různými hrdiny a akcenty na různá témata. A různými náhledy na "realitu".
Zatímco na gymplu pro mě Blade Runner ztělesňoval Olymp filozofického tázání, dnes převládá pocit mlácení prázdné slámy. Naštěstí jsem si četbu zpestřil objevem slámy nové....on to tak třeba autor myslel (nebo taky ne) hned od začátku a mě relé seplo až teď, ale co už; Dickovi možná vůbec nešlo o to, zda androidi disponují metafyzickým nárokem postnout si k selfíčku na f*c*booku status člověka (doufám, že jsem těch sociálně-síťových scifi termínů užil správně), jako spíš esli celá naše hýčkaná gloriola jedinečnosti lidství není jen přebubřelou laboratorní aparaturou na chemické bázi snících těl, co se k obrazu svému obklopuje eletrickými obvody měst, továrnami na stroje vyrábějící stroje a tak dále...
...no dobře, zas až takový kretén, abych bezvýhradně věřil všemu, co jsem výše zplodil, ještě nejsem...
...a je-li libo, můžu jet i extrém opačný, vytočit Mercerismus do krajnosti a doufat, že vírou v obnovu, světlo a v různosti nalézanou jednotu tuto víru kóduji ve svou hmotu a až se na konci času při velkém smrsku bude rozhodovat o znovuzažehnutí kosmu, převáží (i dík vaší trošce) ty struktury hmoty, co si jej přát budou...
Koneckonců: „Všechno je pravda, všechno, co si kdo kdy myslel.“
Jak říkám, Blade Runner je milé, neškodné duchovní cvičení, jenž svým transcendentním přesahem pudí ionty k formování úvah, čímž rozšiřuje škálu zábavy o jiný druh kvality, než třeba prdící vtip (proti prdícím vtipům nic nemám...třeba ten ze Švejka, jak potenciální ženich žádá potenciálního tchána o ruku jeho dcery a ten, že né, když tu si potenciální ženich hrozně...no nic). Takže asi tak.
5 sic dnes již stopami cynizmu lehce poťapkaných, stále ale nesmazatelně nostalgických *****
PS: Jedna z mála věcí, kde mi film (1982) svým celkově přízemnějším laděním a chemoemotivní pointou, chemosedl o chlup víc, než knížka. Vangelisova hudba pak vše jen krásně podtrhla. Soundtrack se mi ostatně postaral i o stylový doprovod k četbě.
No tak já nevím. Už dávno jsem se u čtení tak nenudil a netěšil se na konec. Kniha má jen minimální příběh a postupně se z ní vytrácí i to, co jsem považoval za ústřední myšlenku - úvahy o tom, co dělá člověka člověkem. Dočetl jsem jen z důvodu, že jde podle všeho o klasiku žánru, ale netuším jakého. 1.5 hvězdy
Kdybych měl porovnat film a knihu, tak bych to viděl na remízu. Obě díla jsou výborná. Kniha má více vrstev, je hlubší a filozofičtější. Film je akčnější s vynikajícím finále, které předčilo to knižní.
Deckard je sice hlavní hrdina, ale za mě je nejdůležitější jeden malý kripl. A kvůli tomu pavoukovi mi vždy ukápne slza.
Tentokrát tu máme jedno s nejslavnějších děl P.K. Dicka. V jednom zásadním rozdílné, než které jsem od něj četl, není to o drogách, nehrají tu žádnou roli. Přesto i zde je hlavní hrdina držen v nejistotě, není to jako třeba v Palmeru Eldritchovi, kde pořádně nerozeznal realitu od halucina/snu. Zde hrají hlavní roli androidi. Rick Deckard je lovec androidů, které posílá na odpočinek. Avšak zjišťuje, že byl vyvinut nový model, který je opravdu těžko rozeznat od člověka.
Musím říct, že v určité části knihy dojde k velice zajímavému zvratu. Celkově v této části paranoia úplně tryskala.
A ke konci scéna s pavoukem opravdu perfektní.
Kniha se mi líbila, budu muset znovu zkouknout film a a porovnat.
Celkové hodnocení 65%
Voight-Kampff test a kdysi dávno má první Dickovka.Doslova jsme se sčuchly a bylo to opravdu na první poslech či počtení.
Jednoduše řečeno-trefa na první pokus.Nelichotivý svět,který na bezmála dvěstě stranách ožívá a na tak malém prostoru dokonale vtáhne,je plný závislostí a doslova posedlostí po umělých zvířatech.
Jakýsi přístroj pro sdílení emocí,na kterém se dá doslova upnout.Něco to připomíná a vůbec ne vzdáleně.Mercerismus podivné náboženství,šou Kámoše Bustera nepřetržitá jakýsi snad předchůdce reality-schow.
Ano je to temný svět,ale je v tom jakási podmanivá krása.Vnitřní záchvěvy podvědomí Ricka lovce androidů.Pochyby s výčitkami.Empatie.Pavoučí nožičky a Pris.A spousty nezapomenutelných dalších detailů co tvoří elektrické ovečky a jejich sny.
Schíza na každém kroku...kdo je kdo,kdo jste vy.Koho to neuhrane napoprvé ten se asi s PKD rozejde,ale zase kdo ví ? Kromě toho to představuje něco víc...něco víc než jen žánrové sci-fi,ale to at si laskavý čtenář objeví sám.
A pak jsou tu ještě slzy v dešti ve Scottově neméně proslulém díle...opustil nás filmový Roy Baty a to právě v roce kdy se odehrává tahle srdcovka,která je opět něco víc...opět něco víc než jenom film...listopad 2019
Kultovní kniha (i film). Autor popisuje postavy tak, že jsem si nikdy nebyla jistá kdo je člověk a kdo android. Někdy to bylo trochu zamotané filozofováním o náboženství, až jsem se ztrácela. V tom si Dick ve svých dílech evidentně libuje a za to má u mně bodík dolů.
Zajímavý počin. Jako nemálo jiných jsem se jako první setkal se stejnojmenným filmem (a jeho pokračováním, když na to přijde), tak jsem byl docela zvědavý, jaká že je jeho knižní předloha.
Je jiná. A to tak, že dost. Zápletka začíná stejně, ale rozplétá se jinak, je výrazně komplikovanější než ta filmová. Poselství taky míří jinam - u filmu je to vzpoura proti nelidskému (sic) systému, tady je to jakási... melancholie bytí? Nejsem si jistý, jak to definovat, natož chápat.
Nepříliš povzbudivé, ale působivé.
Naprosto vynikající, velmi ctive, napínavé a zajimave. Čte se jedním dechem. Člověk by vůbec neřekl ze to napsal před tolika lety. Trochu odlišné od filmu, který podle mě z knihy vzal jen základní motiv a nepostihuje všechno, kniha je zřejmě lepší.
Velmi čtivé a uvěřitelné. Ten posun v myšlení hlavní postavy - nijak převratný, přesto s tak intenzivním dopadem - lahůdka. Postava v knize začne přemýšlet jinak a čtenář vlastně taky. Perfektní záležitost.
"Když o tom tak přemýšlel, napadlo jej, jestli měl Mozart nějaké tušení, že budoucnost neexistuje, že už vyčerpal svůj vyměřený čas. To je možná i můj případ, napadlo Ricka, když sledoval, jak zkouška pokračuje. Tahle zkouška skončí, představení skončí, zpěváci umřou, poslední zrnko hudby bude tak nebo onak zničeno; nakonec zmizí i jméno ´Mozart´, vyhraje prach." ...
str. 100 (WS 1993)
Vynikající záležitost. Sci-fi, jak by podle mě měla být. Uvěřitelná vize, promyšlené prostředí, otázky existence, lidskosti, morálky... V knize je toho vedle hlavní zápletky s androidy, která je už tak perfektně propracovaná, tolik navíc: ať už jako jemné narážky v dialozích na širší souvisosti nebo úvahy přesahující do dalších rovin, hlavně lidskosti. A také postava Mercera a mercerismus... asi jsem všechno z tohoto nového "náboženství" úplně nepochopil, ale přesto - už jen vize sdílení zážitku s miliony ostatních díky elektronické krabičce - neprožíváme něco v zárodku podobného už teď, sdílením na sociálních sítích?
Četl jsem jedním dechem. Jednoznačně doporučuji!
Poslední slovo v knize je káva, což je můj oblíbený nápoj. Každopádně není káva jako káva. Některá káva může být vynikající (capuccino v tyrkysovém hrnečku v brněnské kavárně Punkt), jiná káva může být sračka (turek, instatní) a pak tu máme průměr, a to jsou ty americké kávy zalité vodou ve velkém hrnku. Právě takovou kávu pila Iran. A právě tak hodnotím knihu.
Na druhou stranu je to zajímavý svět. Chladný, depresivní, temný, opuštěný, s létajícími auty, s jedním kanálem v televizi, s androidy, které jen tak nerozeznáš, s nájemnými lovci, kteří křižují městy a vyhledávají uniklé androidy, s umělými zvířaty a s vírou v Mercera. Ten mercerismus jsem nějak nepochopil, možná je to na mě až příliš abstraktní, tak jako samotná víra v Boha.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
A já si myslela, jaká to bude pecka. Úplně mě to nezaujalo ani nechytlo, do čtení jsem se často nutila. No nic, další díl ani číst nebudu.