Blázni z Hepteridy
Ludvík Souček
Se sympatickým nadhledem napsaný sci-fi příběh ze vzdálené planety naší galaxie se odehrává v daleké budoucnosti mezi pracovníky pozemské televize.
Přidat komentář
Budu trochu kritičtějsí než předchozí hodnotilelé. Kniha není špatná, ale je to variace Součkem na desetkrát čerpané téma. Pokud jste přečetli (vele)díla typu Cesta slepých ptáků, tak tady moc nového nenajdete. Snad snížená koncentrace soudruhů mě přinutila přidat hvězdičku. Druhá je za humor a třetí_ Nejspíše za vzpomínky. Protože pan Souček byl ve své době NEJ...
To je let, co jsem ji četla! Ale dodnes mi utkvěla v hlavě jedna věta (přibližně takto): "Civilizace na této planetě se lepila na boty a hýřila koexistencí." Pro tenhle styl jsem Součka milovala!
Už časopisecké vydání v Letectví a kosmonautice mě zaujalo tak, že jsem netrpělivě čekal na další pokračování. Proto jsem uvítal vydání knížky a s chutí se začetl znovu, a znovu se královsky bavil. Spojování záhadologických témat s autorskou fantazií a lehký, humorný styl vyprávění - to je prostě Souček v nejlepší formě, ať si kritici říkají cokoliv.
Číst Součka je skvělý návrat v čase do doby, kdy ve sci-fi literatuře vládl optimizmus, kdy lidé vítězili nad kosmickým prostorem i sami nad sebou, návrat do světa světlé budoucnosti spojeného a spolupracujícího světa.
Znovu se můžeme setkat se Součkovou představou tibetských mystérií a pobavit se představou setkání s mimozemskou civilizací.
Autorovy další knížky
1979 | Tušení stínu |
1980 | Tušení souvislosti |
1964 | Cesta slepých ptáků |
1983 | Bohové Atlantidy |
1970 | Případ jantarové komnaty |
Blázni z Hepteridy opravdu stojí za přečtení. Děj je poutavý, neotřelý a plný zajímavých zvratů. Příběh se četl jedním dechem. Trochu mě sice zarazila tendence autora poměrně často vysvětlovat technologické postupy vzdálené budoucnosti na základě technologie sedmdesátých let (např. magnetofonové pásky, způsoby řešení hlasového ovládání výtahu apod.), ale jinak moc dobré. Kniha rozhodně stojí za přečtení.