Bludiště odrazů
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301125/mid_bludiste-odrazu-Rt3-301125.jpg
4
229
229
Hlubina (Lukjaněnko) série
1. díl >
Lidé mohou vstupovat do Hlubiny – vysněného světa virtuální reality, někdy se však nemohou vrátit zpět to skutečnosti. Tyto neštastníky vynášejí z Hlubiny diveři-potápěči, elita kybernetické společnosti Diver Leonid byl pověřen záchranou záhadného Smolaře, který uvázl ve hře Bludiště smrti. Události s tím spojené vedou k zásadní proměně tohoto světa. Román nabitý dobrodružstvím se stal základní příručkou ruských hackerů, jejich kultovní knihou, od které se nelze odtrhnout. Na Bludiště odrazů navazuje druhý román Lživá zrcadla.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2016
,
Triton
Originální název:
Лабиринт отражений (Labirint otraženij), 1997
více info...
Přidat komentář
I když pominu neskutečnou technologickou zastaralost a nepřesnosti, neseděl mi filozofický rozměr knihy. Celou knihou jsem se doslova prokousával.
Čtenář Lazarus tu o pár řádek níže tvrdí, že E. Kline vykradl Lukjaněnka. Tak to je úplně mimo, to bych také mohl tvrdit, že Lukjaněnko vykradl Jana Weisse a jeho „Dům o tisíci patrech”. Autoři mluví o multisvětech v pohádkách, baladách a fantaziích snad již od středověku a tak je možností inspirace nespočet. Pochopitelně se digitální světy objevují až s nástupem příslušné technologie, ale je to jen inovace starých fantasy příběhů. Lukjaněnkův styl je trochu rozevlátý až chaotický a to mi asi na jeho textech nesedí. Lukjaněnkova kniha je bezesporu zajímavá, ale podruhé ji číst určitě nebudu.
Lukjanenkov styl mam velmi rada, lahko citatelny a zabavny. Zo zaciatku ma Hlbina vtiahla velmi rychlo, len ku koncu stracala na sile, mozno je to tym, ze chcel napisat este aj 2ku. :D celkovo ten filozoficky rozmer mi moc nesedel, nebol na moju notu, trosku mi to prislo pseudo, ale nastastie nie do takej miery, ze by to urazalo. Kazdopadne citame dalej, ale hliadky su objektivne asi lepsie.
Opravdu by mě zajímalo, jak by román vypadal nyní, přece jenom čtvrtstoletí je dlouhá doba a spousta současných online her už v zásadě možnosti podobné Deeptownu nabízí. Když ale pominu lehkou technickou zastaralost, nebylo to špatné. Lukjaněnko použil mnoho zajímavých nápadů, přidal filosofický nadhled i ruská národní specifika (nějak bylo, nějak bude... mezitím dáme pivo).
Děkuji čtenáři Lazarovi, jehož komentář mě k této knize přivedl. Četbu pokračování vůbec nevylučuji.
Jako základ k zamyšlení pěkné, ale někdy jsem se v tom ztrácel - už to přepínání mezi více světy, navíc ti hrdinové tam měli i různá jména a různé podoby... Některé úvahy těch hrdinů už na mě byly příliš a ani jsem je vlastně rozmotávat nechtěl. Stačilo mi ale i to, co jsem si odnesl. ("Kdo je to člověk? Prostý, opravdový člověk?" "Víš, ono to musí být v nás. Pro mě jsi člověk, protože... jsem chtěl být tvým přítelem.")
Nu, jsem rád, že jsem Ready Player One nedal plný počet, protože to si zaslouží Bludiště odrazů. Knížka jenž svým filozofickým přesahem a dospělým vyprávěním překonává RPO ve všech směrech. Navíc teď vidím, že se Ernest Cline neinspiroval, ale prachsprostě nápad vykradl jak se dalo.
Bludiště odrazů je nejen výborným kyperpunkovým zjevením, ale zároveň podnětem k zamyšlení kam by se internet a budoucí virtuální svět měl ubírat a jak je důležité v něm udržet svobodu člověka. To se už dneska v předvirtuální době začíná povážlivě hroutit.
Příběh je přehlednější a pro mnohé rozhodně lépe stravitelnější verze kyberpunku než třeba Neuromancer.
Mimochodem, tady holky Wachowské šlohly nápad s prozřením a následnou reinkarnací božské entity Nea?
Komunikace s windows přes hlasové ovládání a přitom se připojují přes modem? Zajímavý nápad, asi kdybych to četl před 20 lety, bylo by to super. Dnes taková spíše ukázka toho, jak se svět IT mění jinak, než si autoři představují. Dobrá parodie na internet napsaná v době, kdy ještě internet znal málokdo.
Moja prvá kniha na tému virtuálnej reality, nikdy som žiadnu hru totiž nehrala a tak ma tento žáner ani nelákal. No ale bola som unesená... do Hlbiny... a ťažko, veľmi ťažko som sa vynárala. Pre mňa táto knižka spĺňala všetky atribúty dobrej sci-fi. Strhujúci dej, plnokrvné postavy, filozofické úvahy, vôbec nie plytké... Užívala som si to. Že vraj toto nie je Lukjanenkove najlepšie dielo? Tak na to sa idem pozrieť!
Styl autora mi prostě sedne. Obdobně jako v sérii hlídek, sledujeme hrdinu, který dokáže mnohé, ale řeší určitý problém, na který prozatimní zkušenost nestačí. Mám rád zamýšlení, tu samomluvu hrdinů Lukjaněnkových knih, s filozofickým přesahem. (Trochu mi to připomíná kreslený seriál se spidermanem, který jsem tak rád sledoval v televizi nejen jako teenager a kde Peter Parker řešil morální a osobní dilemata.)
Rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem fascinována složitostí děje - o zvraty není nouze. Dobrá zpráva je, že jde v knize o mnohem více, než člověk vyčte z anotace, takže naservírováno bylo čtenáři mnoho dalšího a kdo je ten podivný Smolař nás provází celou knihu, musíme na to společně s hlavní postavou - Leonidem - přijít.
Co se mi zdálo zbytečné byla postava Viky, nějaká ta romantika asi v každé knize být musí, tady jí naštěstí nebylo tolik, ale i přesto se mi tam (skoro) celou dobu zdála nepotřebná a navíc.
A teď, jak to vysvětlit: Nakonec jsem čekala stále stejné směřování děje - vstup do Bludiště, aby nakonec byl podstatný jen dočasně, poté se děj přesunul do bordelu, poté zase šlo o něco jiného. Hlavní postava pořád jen skákala z místa na místo. Ta krátká "epizodka" v Tolkienově Středozemi mě spíš rozesmála a způsobila "wtf" tik v oku.
Super dílo, ale na plný počet hvězd to určitě není. Tak 3 a půl hvězdičky.
Skvělá kniha, která se ale opravdu dobře čte až zhruba po první třetině. Než se čtenář náležitě vpraví do světa Hlubiny a pochopí její fungování. Pro hráče počítačových her kniha reoztomile až trochu komicky svými předpověďmi budoucna odhaluje, jak je stará a ve které dekádě byla napsána. Kombinace některých prvků s herním světem, otázkami o smyslu virtuálních světů a jejich možností je příjemným filozofickým rozměrem, nad kterým se čtenář může, ale ve skutenčosti akutně nutně nemusí zamýšlet. Velmi zajímavě si kniha zároveň uchovává charakteristický ráz ruské literatury a její typické zádumčivosti až mírné chándry. Upoutal mě jediný překladatelský oříšek, na kterém si autor českého překladu vylámal zub: Rusové nepijí čaj se zavařeninou, ale čaj se zavarkou. Vezmou větší množství čajových lístků, ty spaří vroucí vodou anechají vyluhovat. Lístky odstraní a vznikne tzv. zavarka. Do šálku se pak odlije trocha zavraky a doplní se uvařenou vodou ze samovaru (dnes rychlovarnékonvice).
Miluji Cyberpunk. A odteď i Lukjaněnka. Na téhle knize je ze všeho nejpozoruhodnější, že byla vydána už v roce 1997. V tu dobu byl internet ještě v plenkách (dial-up vytáčení) i přesto, autor dokázal poměrně hezky předpovědět, jakým směrem by se to všechno mohlo ubírat. Na knize je nejlepší to, že obsahuje kromě parádního a dobře "odsejpajícího" příběhu (který má až povídkovou pointu) také plno filozofických úvah. Autor je do svého díla dokáže vpasovat úplně přirozeně a nenásilně, což ne každý dokáže. SUPER 100%. Dvojku jdu koupit ihned.
Naposledy jsem od autora četl sérii Nanečisto/Načisto, která mě přímo uchvátila. Tato kniha se mi líbila méně, je pravda, že nejsem hráč počítačových her, i když o nich něco vím (Doom). Možná jsem některé autorovy myšlenky zcela nepochopil. Navíc oblast počítačů je dnes někde jinde, než v době vzniku knihy (dial-up připojení, Pentium). Přes tyto výhrady si určitě další díly přečtu.
Tuto knihu jsem přečetla několikrát a stále se k ní vracím. Lukjaněnkův náhled na problémy světa sešněrovaného vlastní iluzí svobody ve formě Hlubiny mě fascinuje pokaždé, když knihu znovu otevřu. Pokaždé v ní najdu novou myšlenku, kterou jsem předtím přehlédla nebo jsem jí nevěnovala pozornost. Doporučuji všem lidem, kteří se nebojí myslet a v duchu diskutovat s autorem.
Troufala bych si tvrdit, že tato kniha mi leží v knihovně skoro deset let. A teď jsem se konečně odhodlala si ji přečíst. A nelituju. Skvělé vylíčení prostředí Deeptownu a jeho (ne)zákonitostí se Lukjaněnkovi opravdu povedlo. Jako fandu mě rovněž hodně bavila pasáž z Tolkienova světa.
Hlavní hrdina - diver Leonid - mi hodně připomínal Antona z Hlídek. Jak svými filosofickými úvahami, tak mluvou. Jeho parťačka byla skvělá, taková děvčica do nepohody oplývající mnoha výjimečnými talenty. Jediný, kdo mi dělal problém, byl Smolař/Plavec/Alien, v některých momentech mě fakt vytáčel. Ale tak to nejspíš muselo být, aby mu zůstal punc tajemnosti.
Knize ale nemůžu dát plný počet za zbytečnou zdlouhavost. Hlavně konec mi přišel až moc rozvolněný. U Hlídek mi to ani moc nevadilo, ale tady už jsem se modlila, ať jsem ve finiši.
Lukjaněnko nezklamal a hned od počátku mě vtáhnul do děje. Jen nerad jsem knihu odkládal, když jsem musel. Většina knihy se odehrává ve virtuální realitě a jen pár stránek ve skutečném světě. A i části příběhu, kde se toho moc neděje, mě nenudily. Daleko více pobaví hráče počítačových her, zejména Dooma a různých RPG, ale neodradí ani nehráče.
Miluju Hlubinu, na par hrach jsem taky ujížděla, závislost na virtuální realitě je vcelku realna a diver je super zaměstnání.
Štítky knihy
láska napětí dobrodružství virtuální realita LitRPG (herní svět + fantasy/sci-fi) podle videohry, podle PC hry
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Současná ruská sci-fi od Sergeje Lukjaněnka z prostředí virtuální reality. Nápad z hlavním hrdinou diverem Leonidem, který zachraňuje ztracené hráče uvízlé v propastech Hlubiny sám o sobě není špatný, literární zpracování je také celkem solidní a knížka obsahuje i určitý filozofický přesah. Celkově hodnotím jako takový lepší průměr. V budoucnu si asi zkusím přečíst i jiné knížky tohoto autora.