Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112968/blues-blues-pro-blaznivou-holku-112968.jpg
5
996
996
Vydání, které respektuje definitivní podobu textů V. Hraběte, jak byla připravena pro první úplné vydání v Československém spisovateli (1990).
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem dočetla básnickou sbírku, a to básně Václava Hraběte. A byla to dobrá volba, protože dojem z této knihy mám vcelku pozitivní. Jasně, nesedly mi úplně všechny básně, to bych si vymýšlela, ale celkově jich bylo dost, které mne bavily a něco mi předaly.
Hrabě se ve svých básních věnuje řadě témat. Hlavně se zde projevuje autorova láska k jazzu - jednak obsahově se tu autor jazzu věnuje dost vydatně a zmiňuje řadu odkazů k tomuto hudebnímu žánru, ale i forma básní je taková dost rytmická a hravá.
Dalšími tématy v básních jsou láska a vztahy, válka, smrt, město nebo déšť - a to je jen zlomek. Věřím tomu, že spousta lidí si tu najde to své. A to právě jak tím tématem, ale i formou. Některé básně se drží určité striktní formy, jsou veršované - jiné zase psané formou dost volnou a spíše připomínají volný proud vědomí.
Básně Václava Hraběte jsou dost atmosférické, nedají se číst všechny najednou na jeden zátah a určitě ne rychle. Kniha si vyžaduje, aby čtenář četl pomalu, pozorně a aby klidně i jednotlivé básně četl opakovaně - aby člověk vše prožil, procítil a nechal na sebe jednotlivá slova a emoce působit.
Hrabě si krásně hraje se slovy a spojuje je často do neotřelých obratů, u kterých jsem měla nutkání si je pořád opakovat dokola, jak svěže a čerstvě to na mne působilo - z toho jsem byla dost nadšená. Autorova fantazie a tvorba obrazů pomocí slov mne dost bavily.
Celkově tak hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě doporučuji. 1 hvězdu mi přijde fér odebrat, neboť jak jsem zmínila, některé básně se mi do vkusu či nálady úplně netrefily. Každopádně se jedná o sbírku, ke které se chci určitě ještě časem vrátit.
Některé texty mě oslovily více jiné méně. Dokonalá byla Variace na renesanční téma, kterou mi při čtení v hlavě zpíval Vladimír Mišík. Občas jsem se někde našla a někdy jsem si v duchu říkala "Proč?" Asi musím pro poezii ještě dozrát.
“Město je jak rozstříhaná hvězda.
Je tak krásná noc že i svatý na mostě má horké tváře Pojď! Ráno pro tebe ukradnu červánky a přinesu ti je místo růží. Zhasnu každou lucernu za tebou
aby se nikdo nemohl zamilovat do tvého stínu.”
Nevím. S touhle knížkou jsem se trochu minula. Básně čtu ráda, ale z této sbírky mne jich opravdu oslovilo jen pár (za to ale pořádně). Asi nejsem ten správnej beatník.
Jen tak si volně být
svobodně milovat
a nebýt za to bit
nemuset vzdorovat…
Rzí nalakovat zbraň
v noci klidně spát
ze srdce slyšet smích
co víc vám mohu přát…
Dojmy z básní neumím vyjádřit. Atmosféra doby, kdy básně vznikaly. Autor jakoby věděl, že se ze svých pocitů musí vypsat, protože mu nezbývá mnoho času. Krásné, léta utajované.
Už je to dávno, čo som zošite plnom kresieb, drobných fotiek a ústrižkov z básní požičanom od jednej kamarátky, raz dávno našiel úryvky plné nádherných veršov. Myslel som si, že to musí byť "riadny underground", "skutočné umenie" a až nedávno som sa dozvedel, že v Čechách je tento autor v povinnom čítaní. Odvtedy som sa k drobnej knižke Blues od Hraběho vrátil už veľakrát. Vždy, ak niekto chce začať čítať poéziu a nevie, čo čítať ako prvé, požičiam mu práve tento výber veršov.
Český beatnik, ktorý zomrel príliš mladý, okrem poézie vytvoril aj prozaické dielo Horečka, ktoré stojí vedľa zbierok básní ako súrodenec. Hrabě nechával svoje básne nasiaknuté tým, čo ho obklopovalo: láska, tabák, pražské tramvaje, ulice mesta a jazz. Tieto atmosférické a v tvorbe autora sa opakujúce sugestívne prostriedky sú kulisami pre intenzívne pocity básnika. Ten si ako do denníka zapisuje každodenné drobnosti a spomína: žije v akejsi zvláštnej a hmlou zaplnenej nostalgii smutného romantika konkrétnejšie zhmotnená hlavnou postavou z Horečky, ktorá v divadle vystupuje ako Pierot. Akoby bol Pierotom aj hrdina, z očí ktorého sa na svet pozeráme v jednotlivých básňach. Veľmi jednoducho sme vtiahnutí do sveta, respektíve do mesta, o ktorom píše a sme pozvaní k najintímnejším romantickým okamihom Hraběho, ktorý na tele svojej lásky objavuje hru tieňa a svetla, kedy Slnko kreslí malé nepochopiteľné obrázky. Počúvame aj kritiku na staršie generácie, narážky na politiku, kritiku vojny a pokiaľ aspoň trochu poznáme piesne Karla Kryla, začnú nám hrať ako tichý hudobný sprievod, keďže vášeň, kamkoľvek smerovaná, a symbolickosť obrazov sa podobá: nie úplne, skôr intenzitou prežívania oboch umelcov.
Hrabě má dar osloviť aj náročnejších čitateľov, no existuje väčšie množstvo básní, ktorými vie dojať aj ľudí nezaujímajúcich sa o poéziu. Dokáže vtiahnuť, dokáže spustiť film v hlave každého človeka s trochou fantázie a citlivosti. Odrazu nevnímame písmenká, ale zasnežené ulice Prahy a počúvame barytónový prúd Vltavy bez toho, aby sme uvažovali nad tým, že vlastne čítame krásne melodickú poéziu.
Mládí dávno v čoudu, ale tenhle z pokladů v mé knihovničce je pořád po ruce a to je dobře. Vzpomínka na časy, kdy jsem ještě nevěděla, co vlastně chci, nevěděla jsem, co se stane, co přijde, všechno bylo na začátku. V knížce je pořád schovaná ta radost, okouzlení, chutě TĚCH okamžiků. Kouzlo!
Poprvé jsem četla na střední škole a od té doby se ke sbírce čas od času vracím. Nadčasové, krásné, dojemné.
Jsem moc rád za databaziknih a jeho přispěvatele, díky nimž jsem narazil na tohle úžasné dílo. Jeho neznámější báseň Variace na renesanční téma zná asi v podání Vladimíra Mišíka každý, ale i ostatní básně jsou naprosto skvělé, pro mě asi nejlepší je TY. Velká škoda jeho tak krátkého života
To není alej kaštanů které kvetou
to není zástup andělů s myrtou
to je noc
Modrá a bílá
Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice
Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: „Já si tě najdu“
Je noc
Modrá a bílá
Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce
V bytě nad námi někdo poslouchá Handla
slyšíš
„Vodní hudba“
napudrované růže
v téhle zimě
to je ale nerozum že?
Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem
Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích
Pak si řekne že jsou tím stejně vinni
komunisti
„Podolí není Motmartre“ upozorní mne jemně
inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne
protože budeš hrozně moc vonět kouřem
Bude ráno
Střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málokdo si všimne
že máš oči
jako tabák
Václav Hrabě - to je prostě láska na celý život. Jeho básně jsou nadčasové, také doporučuji zhudebněné verze Vladimírem Mišíkem a recitaci od Mirka Kovaříka. To je ryzí radost.
Chytlavé verše a nevšední témata. Dokáží pohladit na duši, za večer je máte přečtené. Já jsem ovšem člověk, který poezii moc neholduje, moc ji nerozumím, a nedokáži ji plně ocenit jak jiní. Proto hodnocení nechávám na nich, to své zde z tohoto důvodu sdílet nebudu.
Krásné básně, z nich je asi nejznámější Variace na renesanční téma. Přečteno k maturitě.
Procházím se poloprázdným nočním velkoměstem. V kalužích se odráží světla pouličních lamp, bdělí lidé plují temnou nocí a ze špinavých, ale krásných nočních klubů se line zvuk pronikavého saxofonu. Zamiloval jsem se do holky a zároveň o ní přišel.
Toto jsou mé pocity z této skvělé sbírky.
neskutečnost. snad se všema jsme se shodli že u básniček vod Hraběte brečíme a asi nic moc jinýho k tomu nedokážu napsat, kéž bych jednou měla aspoň zlomek jeho geniality a mozku na metafory který berou dech a tak poeticky smutňoučký vidění světa
Básně rozhodně chytlavé, obzvláště pro mladou rozháranou, ještě neusazenou duši. Úplně chápu, že ho mladí mají stále rádi. A některé kousky jsou opravdu velmi milounké... Ovšem ve srovnání s Wolkerem je pro mne Hrabě více pozér a Wolker více opravdový. Ale nerad bych se o tom s kýmkoli přel, takhle to na mě udělalo dojem. Já hlasuji pro Wolkera! /\/\/\ Rád bych upozornil mladší generaci (starší to ještě bude brát jako samozřejmost), že řada básní byla zhudebněna. Určitě Mišíkem a myslím, že min. i Prokopem. Kromě toho měl Hrabě svého komorního propagátora a recitátora v Miroslavu Kováříkovi. Doporučuji k poslechu. Některé jeho básně recitoval i např. Jan Potměšil. Strýček Google najde. :-)
Kniha, která potěší každou rozbolavělou duši. Škoda, že autor nestihl více, mohli jsme mít světového básníka...
Přečteno díky/kvůli čtenářské výzvě... Bohužel jsem se poezii nikdy nenaučila číst, chybí mi tam příběh a vadí mi, že se nepřenesu do žádného světa, kde by v tu chvíli mohla žít moje fantazie :-) Ale Blues pro bláznivou holku jsem přečetla během jednoho podzimního odpoledne a vlastně to byl ve výsledku moc příjemný počin. Přesto knihu nebudu hodnotit hvězdičkama :-)
Štítky knihy
láska 60. léta 20. století básně
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Já poezii moc nečtu, ale na doporučení přítele jsem se pustila do této knížky. Musím přiznat, že to byl neuvěřitelný zážitek - v tom nejlepším slova smyslu. Básně Václava Hraběte umí být tak syrové a zároveň tak romantické. Báseň Infekce jsem si doslova zamilovala. Nehodnotím hvězdičkami, protože podle mě je poezie tak subjektivní vjem, že se prostě hodnotit nedá.