Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112968/blues-blues-pro-blaznivou-holku-112968.jpg
5
997
997
Vydání, které respektuje definitivní podobu textů V. Hraběte, jak byla připravena pro první úplné vydání v Československém spisovateli (1990).
Přidat komentář
"A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky"
Ty nejkrásnější (nejen) romantické básně, které znám.
V rámci čtenářské výzvy jsem po pětadvaceti letech oprášila svoji oblíbenou knížku a je pořád stejně dobrá!
Výborná kniha. Václav Hrabě byl opravdový talent. Škoda, že toho nestihl napsat víc...
Přiznávám, že poezii nečtu. Prostě jí většinou nerozumím. Nemohu říct, že bych u Hraběte na tom byla na 100% jinak, ale nějak mi to nevadilo... bylo to jako pohlazení po duši, ty verše tak pěkně plynou, je v tom radost, smutek, prožitek, chtěla bych taky umět svět vnímat a popsat tak jako on... ano, objevila jsem Hraběte pozdě, ale jsem za to setkání opravdu ráda.
Syrové a neuvěřitelně jemné zároveň, Hrabě dokázal popsat každodenní život plný smutku, radosti, lásky a zklamání s lehkostí. Vždycky to ve mě zanechá trochu hořkosti a smutku, ani jednoho se ale nechci zbavit. Je to nádherné.
Když jsem ji dostala poprvé do ruky, vyrazila mi dech, krása střídá nádheru....
Úžasně nádherné... Asi nedokážu najít dostatečné množství superlativů, abych popsal všechny dojmy a pocity, které v sobě mám, když tuhle básnickou sbírku čtu. Kolikrát jsem se k ní vrátil a pokaždé jsem tam objevil něco nového, něco překvapivého a pokaždé tam bylo tolik citu, smutku, tajemství, rebélie... Prostě všeho, co k Václavovi patřilo.
Škoda, že umřel tak mladý, Kdybych si mohl vybrat jednu známou osobnost s kterou bych se chtěl potkat, tak by to byl on...
Jedna z mých srdcovek. Mám ji přečtenou již ani nevím kolikrát... Mohu jern doporučit.
Malíři namaluj do noční tmy
oblaka bílá sluneční svit
Alespoň na chvíli ať je zas den
ať ještě domů nemusím jít
Namaluj malíři barevnou kytici
na mokrý asfalt v téhleté ulici
Namaluj má ústa do smutných očí
člověka s kterým se právě teď loučím
Hrabě je ze všech českých básníků můj nejoblíbenější. Jeho verše mají hloubku, ale nejsou nijak šroubované. Je velmi romantický, ale nestává se melodramatickým. Jeho poezie je krásná tím nejčistším způsobem. Je ohromná škoda, že zemřel v tak mladém věku. Myslím, že by jeho schopnosti, už v mládí pozoruhodné, zrály jako víno.
Vím že to nejde
nezlob se na mne
jsou to jen řeči
krásné a klamné
Vím že to nejde zastavit čas
přesto to zkusím podruhé zas
Pravidelně se ke knize vracím a je to jako čist ji poprvé. Ten udiv .. rozechvění v duši a melancholie
Vzpomínka na moje jalový léta. Kdy jsme si na vandrech ve spacáku predčítali verše Hrabětovi. Děkuji za tu vzpomínku.
Srdeční záležitost...
Déšť
Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává
Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva
Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znovu začínám
Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává
A úžasnou báseň Jednou si pusťte od Vladimíra Mišíka... za mě se z ní stala nejlepší píseň loňského roku.
https://www.youtube.com/watch?v=Q89Urbqe7QA
Hrabě je na takové pomyslné hranici akurátních metafor, epitetonů a realistického, šedého (až pochmurného) pohledu na svět. Jeho básně mám velice ráda, avšak nemohu se ubránit té neustále snaze si je i v hlavě recitovat v rytmu blues...
Básně mi připadaly krásné, zdálo se mi, že jsou plné mládí a snahy poznat svět kolem...
Zamilovala jsem si hru se slovy - obrazy, vůně - vše do sebe zapadalo!
Mnohé básně provázela láska (či možná spíše mladické zamilovaní), však vše bylo kouzelně vykreslené a člověk se mohl propadnout snům a představám...
Trvalo mi několik přečtení, než jsem se nadechla do podobného tónu, ale jsem za to ráda, protože to nejsou konečné verše, ale dále žijící. Nejvíce se mi líbí jeho roztodivná přirovnání, metafory a schopnost převést pozorované do psaného.
...Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít..
...s opatrností tak velkou jako je můj strach...
Jsou to jen perličky, ale musela jsem si je zapsat.
Jednou přečíst bylo fajn, strávila jsem takto několik příjemných večerů. Ale myslím, že jednou stačilo. Oslovila mne více pouze Variace na renesanční téma a Ukolébavka.
Štítky knihy
láska 60. léta 20. století básně
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Hlavně v mladším věku jsem verše Hraběte hltala, ale mám je ráda dodnes