Bouřlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82360/bmid_bourlive-vysiny-mW0-82360.png
4
4845
4845
Tento působivý historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , Jan LaichterOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Jsem ráda, že nejsem sama, komu postavy v románu připadají jako psychicky vyšinutí magoři. Tento často zmiňovaný a diskutovaný román jsem dočetla se sebezapřením, snad nikdy jsem jinou knihu nezaklapla s takovým potěšením a pocitem úlevy. Rozhodně nehodnotím tak vysoko.
Mám pocit, že všichni v knize byli pošahaní. Trošku jsem se trápila. Na to jak je vysoce hodnocená, tak jsem byla zklamaná.
Koncentrovaná nenávist všech ke všem. Postavy s traumaty, která se vlečou napříč generací, smrt jako stálý host.
Nejhorší je, že mi zvědavost nedala, takže jsem to musela dočíst. Doporučuju jako lék na příliš dobrou náladu.
2* za Nelly, jedinou normální postavu.
Tato kniha pro mne byla celkem překvapení. Podle mě se jedná o něco mezi detektivkou a hororem. Při četbě jsem si vzpomněla na Janu Eyrovou, která je dle mého názoru velmi podobna Větrné hůrce. Možná je to způsobeno vztahem mezi oběma spisovatelkami. Celkově se mi kniha velmi líbila, byla napínavá a těšila jsem se, jak dopadne. Použitý jazyk se mi též velmi zamlouval a ke knižnímu vydání nemám co dodat. Filmové zpracování jsem ještě neshlédla, ale mám to v plánu, nemám s ním však dobrou zkušenost. Když jsem se dívala, kolikrát byla Větrná hůrka natočena, tak mám pramalou víru v úspěšnost filmu. Román Na větrné hůrce bych ráda doporučila dál, zvlášť kdo váhá ve výběru povinné četby, tak doporučuji, jelikož se nejedná o nijak složitou četbu a myslím, že 350 stránek (tolik jich mělo mé vydání) není nijak moc, když jde o celistvý příběh.
Proč jsem si myslela, že je to romance?? :D Tohle je regulérní horor! Naprosto děsivé osudy všech hrdinů, všichni v románu jsou šílenci! Valila jsem docela oči. Každopádně román je nadčasový, čte se velmi dobře.
Knihu jsem četla poprvé ještě na konci základní školy. Od té doby se k ní v pravidelných intervalech vracím a porovnávám, jak na mě s odstupem let působí. V prvé řadě musím opět vyzdvihnout nádherný jazyk, kterým je kniha napsána a vůbec se nedivím, že je tato kniha považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Všichni určitě tento příběh znají, minimálně ze školních lavic, takže zhruba víte, o čem je. Toto dílo je tak ponuré, depresivní, šílené, temné, až je ve své zrůdnosti nádherné. Autorka má vše skvěle promyšlené, příběh je skvěle vystavěn. Já opět nemohu jinak hodnotit, než plným počtem hvězd a na tom se již asi nic nezmění.
Co dodat k Heatcliffovi, pro mě asi jedné z nejrozporuplnějších literárních postav, se kterými jsem se setkala? Ani po x-tém čtení ho nejsem schopna nenávidět, i když uznávám, že to byl opravdu ďábel v lidské podobě. Kdyby ovšem autorka napsala obyčejnou romanci, kde se Katka s Heatcliffem nakonec dají dohromady a žijí spolu šťastně až do smrti, nebyla by to nuda?
Tato kniha patří ke klasice. Musím se přiznat, že mi žádná z postav nebyla sympatická. Ale na jejich obhajobu se musí uznat, že všechny postavy byly ovlivněny okolnostmi, prostředím a výchovou nebo spíš nevýchovou. Obzvláště obě Kateřiny mi pěkně lezly na nervy. Drsná doba a drsné prostředí.
Moje nejoblíbenější kniha. Naprosto krásné a úchvatné dílo, moc ráda se ke knize vracím.
Tuhle knížku si musí prostě přečíst každý. Přesně takovéhle knížky, a jejich postavy se stávají nesmrtelnými.
Z tehle knizky mam hodne rozpoluplne pocity. Mam ji v knihovne uz par let a cetla jsem ji uz nekolikrat...ale! Nemuzu rict, ze bych byla z knihy, deje i postav buhvijak odvazana...jedina sympaticka mi byla pani Deanova a o Headclifovi si myslim vsechno mozne, ale rozhodne ne, ze je to romanticky hrdina, jak je vsude prezentovam. Presto se ke knize cas od cadu rada vracim a prozivam znovu ten pribeh nestastne lasky odehravajici se kdesi v Anglii.
Tak jsem včera o půl dvanácté zaklapl Větrnou hůrku, knihu kterou mi má přítelkyně doporučovala snad 2 roky. Dřív jsem si myslel že je to ta slaďárna s panem Darcym, vlhkým snem všech čtenářek a tak sem knihu odkládal jak se dalo. Když sem zjistil, že tomu tak není a že je Větrná hůrka obydlena podivíny, psychopaty a šílenci, že se to odehrává na samotě plné vřesovišť, skal, mokřin, lesů, bažin a dalších krásných míst, můj zájem vzrostl a tak jsem se během horkých červnových dnů přenesl na promrzlý anglický zapadákov. Výborná volba, mohu rovnou říci.
Už forma vyprávění evokuje, že Emily měla všechno krásně promyšlené. Většina příběhu je vyprávěna novému obyvateli sousedství Větrné hůrky služkou, jež byla přítomna u všech osudových událostí. Když pak vypráví to, co jí vyprávěl někdo jiný, dostane se příběh do několika rovin, ale nehrozí nepřehlednost. Emily má vše pevně pod kontrolou.
Co se týče postav, bytostně nesnáším rozmazlenou šlechtu se všemi svými upjatými pravidly, nemocemi, incestem a podobně. Z toho důvodu mi Heathcliff, ač jsem Emily podezříval, že v jeho postavě chtěla vyvolat alegorii se Satanem, nebyl tak nesympatický, jak být nejspíš měl. Ten člověk chtěl zkrátka žít se svou životní láskou, toulat se s ní přírodou a oddávat se nekonečné vášni. Vždyť jediná opravdová láska (kromě konce) byla v celé knize právě mezi ním a Kateřinou číslo jedna. Všechny ostatní vztahy byly vykalkulované, umělé, unylé, jak zpívá Kocáb: Takhle skončí, kdo se spokojí.
Bohužel osud/postavy Heathcliffa několikrát pořádně nakopnou a nechají se vyválet ve sračkách. Udělají z něj tvrdého parchanta, který žije jen ze zhrzené lásky a touhy po pomstě. (Scéna, kdy ve sněhové bouři vykopává z hrobu svou lásku budiž klenotem romantické literatury.)
Právě díky jeho démoničnosti je Na Větrné hůrce tak strhující čtení.
Tady budu asi prozrazovat děj.
To jak nechá zemřít svého "bratra", jak z jeho syna udělá analfabeta, jak terorizuje všechny věčně nemocné pracháče s jejich poníky, snobstvím a srabstvím byl balzám na mou duši.
Edgar, ač miloval svou ženu i dceru byl vlastně hrozný sráč. V té době to možná bylo v pořádku, ale nechat svou dceru, aby do šestnácti let znala jen pár kilometrů pozemku svého obydlí je úchylné až hanba. O neustálém prcání bratranců a sestřenic se ani nemá cenu vyjadřovat, přeci jen v 19. století na té krvi lidem záleželo krapet více. Ale ať se pak nediví, že se průměrně dožijí dvaceti let.
Jak se kniha schylovala ke konci, očekával sem katarzi, výbuch šílenství a hněvu, leč Emily překvapila a děj odbočil pro mě neočekávaným směrem. Smrt Heathcliffa ve mně vyvolala smutek, ač to byl většinu života hrozný parchant. To, že zbylé postavy našly svůj kousek štěstí po jeho smrti (a přesto ho někteří nedokázali nenávidět) jen dokazuje, jak silný charakter byl. A ten happy end si po všech těch sračkách zasloužili.
Tohle prostě miluju. Je to úchvatné čtení. Doteď mě překvapuje, jak moc jsou postavy propracované a příběh neskutečný.
Mnoho pocitů na několika stránkách úchvatného románu. Zbožňuji sestry Brontëovi a jejich styl psaní.
Já jsem se do Větrné hůrky zamilovala. Občas mi vadily postavy a jejih chování, to však nemění můj celkový dojem. Knihu jsem zhltla jedním dechem a ještě dlouho jsem nad příběhem přemítala.
Palec od toho, komu přišel Heatcliff jako totální ...... A absolutně ne jako zamilovaná a romanticky založená postava co se všude udává.
Postavy jsou pro mě nepřesvědčivé. Buď autorka nekontrolovala, co už do knihy napsala, nebo se snažila o grotesku. Nejnázornější příklad je služebná Nelly, která má půl knihy zlé tušení a předtuchy, ale když její paní najenou odchází s oním domělým zloduchem Heathcliffem, ani ve snu ji nenapadne, že je něco v nepořádku. Byť je děj zajímavý a příběh vlastně dobrý, kvůli několika takovým logickým lapsům pro mě ztratil ono kouzlo.
Pěkná kniha, má dobrý příběh, ale asi bych neřekla, že nějak zvlášť poutavý. Nepřipadalo mi, že se do knihy nějak nutím ale zároveň to rozhodně nebylo takové, že bych se nemohla dočkat jak to bude pokračovat…zkrátka taková oddychovka.
Furt tam jedli ovesnou kaši, takže asi jako u všech knih ve kterých jsou časté pasáže s jídlem, jsem si ji i párkrát musela ke čtení udělat, z toho jakou jsem na ní měla furt chuť.
Také pro mě je poměrně těžké zformulovat si na tuto knihu názor. Musím se přiznat, že první polovinou jsem se musela doslova prokousávat, protože mi opravdu vadilo, že se v příběhu nevyskytuje jediná sympatická a přívětivá postava. A vše bylo tak plné nenávisti a zášti! Jakmile se však děj stočil k malé Cathy a Lintonovi, začetla jsem se a toužila se dozvědět, jak to s nimi dopadne. Opravdu zvláštní knížka - krásné popisy přírody a charakterů postav, trýznivý smutek, posedlost láskou... Nejspíš nebyla úplně něčím pro mě, nezanechala ve mně nějaký hlubší dojem, ale přesto věřím, že si ji někdo dokáže oblíbit.
Ako decko som ju bez problémov prečítala aj 2x. Aj keď ma iritovalo, že celý dej je iba o bezhraničnej nenávisti, dala sa prelúskať. Paradoxne teraz, po rokoch sa môj pokus zastavil prakticky na začiatku, kedy som už nevládala a nevydržala som ani do smrti Cathy. Čistá nuda. Prepáč Emily!
Po nekonečném týdnu konečně dočteno a já se stále nemohu rozhodnout, jestli se mi líbila či ne. Mám z této knihy hodně smíšené pocity. Pokud očekáváte román typu Jana Eyerová či Pýcha a Předsudek, musím vás vyvézt z omylu. Na Větrné hůrce bych spíše zařadila do dramaticko-psychologického žánru (románu). Nejvíce sympatická postava mi byla paní Deanová, která asi jediná z postav nabyla selského rozumu. Co se týče Heathcliffa, ze začátku mi ho bylo velmi líto, jak se k němu všichni chovali. Ke konci jsem ho spíš nenáviděla za jeho pomstychtivé činy, ačkoliv jsem je vlastně chápala. Obě Kateřiny mi přišly docela nafoukané a rozmazlené.
Ale jinak samozřejmě knihu doporučuji! Je to takový ten klenot klasické literatury, který by si měl každý přečíst.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Heathcliffa nemusím. To už i Kateřinin bratr mi připadal jako větší romantický hrdina. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby H. na Vichrné návrší nikdy nepřišel. Ale jinak fajn knížka.