Božská komedie
Dante Alighieri
Na začátku Božské komedie se autorovo alter ego ocitne v temném lese symbolizujícím jeho hříchy. Ačkoliv se snaží dostat ke světlu, velmi brzy zjistí, že cestu mu blokují pýcha, smyslnost a chamtivost zobrazené jako lev, pardál a vlčice. Zoufalý Dante se musí vrátit zpět, ale po chvíli se mu zjeví slavný římský básník Vergilius. Ten se stane jeho průvodcem na cestě z Pekla přes Očistec až ke spáse. Dílem autor vzdává hold své zesnulé lásce Beatrice a zároveň vytváří alegorický obraz středověkého světa plného konfliktů a úpadku hodnot. Kniha patří mezi nesmrtelná díla italské literatury a významně ovlivnila celou evropskou kulturu.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
La Divina Commedia, 1321
více info...
Přidat komentář
Olala! Tak jsem si Komedii přečetl znova a podruhé a věřím, že se natrvalo dostala do seznamu knih, které budu číst za života opakovaně, protože vono to chce! - minimálně dvakrát určitě. Jsem nadšen a okouzlen, nad celou výstavbou Pekla, Očistce a Ráje (a probůh sekal bych ruce jenom za vydávání Pekla! - proč?!) nad sílou metatextu; nad jednotlivými myšlenkami víry, života, vyobcování, lásky, viny a odpuštění, trestu; nad myšlenkou pro mě hlavní - životním dílem pisatelovým - to je to pravé Peklo, Očistec i Ráj.
Samozřejmě ne vše je stále skvělé, nekteré pasáže s vyjmenováváním dalších a dalších Italů, na které měl Dante pifku, jsou únavné, nudné, občas se člověk ztrácí ve smyslech a myšlenkách, kupených a kupených; ale to hlavní; ten údiv, že dílo, sedm století staré, je zcela moderní a současné, ta pokora před tím, to vše bohatě předčí veškerá negativa s Komedii spojenou. Dante dál žije ve své básní, slyším v ní jeho dech a tlukot srdce a tím dosáhl zcela určitě ráje, ať byl sebevíce pyšným hříšníkem.
Komplexní pohled do středověkého pojetí pekla, očistce a ráje.
Je to ale velmi komplikovaný (a dost toskánsko-centrický) svět - bez kapitol, které vysvětlují jednotlivé zpěvy bych já osobně byl zcela ztracen. Takto jsem držel v jedné ruce knihu (kde jsem listoval mezi aktuálně čteným zpěvem a vysvětlujícím komentářem) a v druhé telefon, kde jsem si googloval informace o všech těch šlechticích, duchovních, velmožích a mytologických postavách. To byl možná ten nejzajímavější aspekt celého čtení - že jsem se dozvěděl spoustu nových informací (které jsem teda většinou za chvilku zase zapomněl).
Paradoxně ta nejméně atraktivní část čtení byly samotné básně - to přikládám faktu, že jsem četl Komedie v překladu Vrchlického (byl to dárek a takhle jsem ji prostě dostal) - a ta více než sto let stará čeština (ve které například slova jako "vůdce" nebo "soudruh" ještě neměla své dnešní významy) mně dost vzdorovala a čtenářský požitek se prostě nedostavil. Takže si slibuji, že se ke Komedii ještě vrátím v modernějším překladu (ale až za nějakou dobu).
Nepamatuji si, kdy naposled se mně nějaká knížka četla tak těžko - běžně čtu u hudby, u televize atd., ale Božská komedie, ta vyžadovala naprostou pozornost.
Když se komentář psát odhodlávám,
je toho tolik co napsat bych chtěl,
jestli hoden jsem, vzdoruji svým obavám,
poprvé jsem četl něco z Danteho básnických děl.
Jak se říká, pane jo! Jsem hrozně rád, že jsem na střední kašlal na povinnou literaturu (pani profesorka Křížová promine) a že jsem o tohle dílo ani nezavadil. Vzít to do ruky jako pubescentní trouba, odložil bych to po dvou stránkách a už bych se k tomu nikdy nevrátil.
První dvě strany byly peklo, a to v něm Dante ještě ani nebyl. Vůbec jsem nevěděl co s tím. Přirovnal bych to k tomu, když si v restauraci objednám jídlo a očekávaje RARE STEAK mi přinesou tofu. Protože jsem měl hlad, tak jsem se v tom tou pomyslnou vidličkou šťoural a říkal jsem si, no tak tohle jestli sním, tak to bude zázrak. Jen jsem četl slova a nic za tím pořádně neviděl. Pak jsem změnil styl čtení – v hlavě jsem si frázoval verše a ejhle. Ono to má opravdu DĚJ! No a pak už mě to až do konce nepustilo. Četl jsem to hlavně kvůli popisu pekla, na které jsem se nejvíc těšil (vypadá jinak než v novém DOOMovi) a nezklamalo. V nekonečných mukách kající se hříšníci – no říkal jsem si, nemusel bych tam skončit, ale před spaním se kvůli tomu modlit nezačnu. Očistec a nebe taky dobrý. Nejsem si jistý, že jsem pochopil konec, takže jsem se klukama Dantem a Vergilliem neviděli naposled. Napsal bych toho mnohem víc, ale protože sám nemám rád dlouhé komentáře, tak už to ukončím.
Poezii určitě hned číst nezačnu, ale jsem rád za to, že první taková kniha byla právě Božská komedie. Teď to chce ale něco trochu lehčího.
Tato kniha, přinejmenším její poslední třetina, je komedií a to božskou :-)
Nestačí jen verše přečíst, ale popisované děje si představit.
I tu vidíte, jak všichni účastníci křížových výprav v plné zbroji tančí ve formaci kříže a v dalším stupni nebe zas teologové vedou náboženské disputace, předčítajíce ze svých traktátů a tančí přitom ve formaci hvězdy.
Představte si to doopravdy třeba zfilmované a budete brečet smíchy. To je skutečně Božská komedie.
Přestože jsem poezii často psal, nikdy jsem ji nečetl. A vím proč. Jenomže v případě Danteho Božské komedie jsem musel učinit výjimku. Vrchlického překlad je navíc uměleckým dílem sám o sobě. Zároveň však tahle epická záležitost touhle krásnou češtinou i obsahem u mě naráží svou složitostí - jednak pro zpěvnost a druhak pro mou neznalost Bible a Řecka s Římem; tudíž mnoho narážek, kontextů a postav bylo pro mě velkou neznámou. Po běhu na dlouhou trať na Očistec s Rájem rychle (a rád) zapomenu, avšak Danteho Peklo je skutečně úžasnou kresbou, kterou si znovu rád projdu
Také jsem měla překlad od Mikeše, komentovaný výběr a za mě super. Byť se s Dantem asi neshodnu na stupnici hříchů :-) Nicméně Peklo bylo vykresleno naprosto geniálně, až mě z něj mrazilo.
Číst tuto knihu bylo neuvěřitelným zážitkem. Měla jsem překlad od Mikeše a zdálo se mi to hodně srozumitelné. Dost mi pomohly i úvody na začátku. V té knize je věda, filozofie, náboženství, politika, symbolika. Tato kniha by se neměla číst, ale studovat. Rozhodně bych ji nevnucovala středoškolákům jako povinnou četbu. Do této knihy člověk musí dozrát a chtít si ji přečíst. Pak ji lze přečíst jedním dechem. Do Ráje jsem se zprvu nemohla začíst, ale pak musím říct, že to bylo vskutku vyvrcholení celé knihy. Když jsem četla Peklo, tak obrazy, které mi vyvstávaly, byly velmi ostré, měly jasné kontury. Byly děsivé a ponuré. Ráj naproti tomu byl takový mlhavý, prozářený nejasným světlem a plný blaženosti. Jen si člověk na konci připadá jako nehodný.
Úžasná kniha, úžasné Botticelliho obrazy...ale není to jednoduché čtení a není pro každého...
Knihu jsem četla jen kvůli povinné četbě a nijak nadšená jsem z ní nebyla. Chápu, že jde o klasické dílo, ale mě absolutně ničím neoslovilo. Při čtení jsem se nudila, špatně se mi četlo a žádný hlubší význam jsem nenacházela. Za mě asi nejhorší povinná, etba vůbec.
Epické! Dílo hodné svého názvu. Asi jako každý druhý, jsem k ní přišla v době gymnaziálních studií; my jsme ji však v povinné četbě neměli. Jinak nevýrazná češtinářka zřejmě moudře usoudila (škoda že jen jednou za celé 4 roky...), že by byla škoda, kdybychom si ji nepřečetli jen proto, že bychom museli. Jak zde píšou jiní, je to četba namáhavá, ale to jak na čtenáře po celou dobu působí, je zkrátka něco nezapomenutelného.
Pro knihu jako je tahle musí člověk 'uzrát'. Obrovské rozsáhlé epické dílo si žádá vaší veškerou pozornost, jednodušše se v něm ztratíte. Já si tuhle knížku vybrala z povinné četby jako 17-ti letá (rozlítaná) studentka. Zhltla jsem jí v časovém presu a bohužel, také jsem hodně přeskakovala a nakonec jsem z ní nic neměla. Její velikost (a to doslova) mě až děsila.
Povazuji tuto knihu, v podani pana Bablera, za jednu z nejvetsich perel klasicke i soucasne literatury a neprestava me jimat uzas nad popisem a pruchodem pekla - ocistce i raje. Behem studii mi byla Bibli inspirace pro moderni umeni a dodnes je neprekonatelnym elixirem tehoz poznani.
Četla jsem překlad od Vrchlického, jako jednu z maturitních otázek. Velmi namáhavé čtivo pro vystresovaného studenta, ale po čase jsem se k tomu vrátila a nechala jsem se unášet spletitými a složitými verši. Je to nádherné dílo...
"Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli."
Vladimír Mikeš o Komedii hovoří jako o nejmodernější, nejsoučasnější básni, jaká byla kdy napsána. Komedie je jeden obrovský jinotaj. Nic není jak se zdá, vše má svůj význam. Dante nás četbou nutí k důkladnějšímu studovaní poměrů ve Florencii. Bez toho není možné pochopit ty zástupy lidí defilující Peklem. Nutí nás probírat se jeho současníky, mýty, filosofií, teologií, politikou, literaturou a samozřejmě láskou.
První četba je takové demo, ukázka, seznámení. Není možné u něj zůstat a být spokojen. Není možné být tímto až nadpozemským dílem po jedné četbě zcela naplněn.
Četl jsem Bablerův překlad knihy s kresbami Botticelliho, který má naprosto masivní poznámkový aparát. V novém vydání byly poznámky trochu pokráceny, což zamrzí.
Čtěte Danta. Čtěte Komedii, později označenou za Božskou. Projít téměř 15 000 veršů je svým způsobem na počátku Peklo, po trochu zvyku Očistec a ke konci, kdy už Vás Beatrice táhne sférami vzhůru, se promění v Ráj.
A pokud chcete do Ráje musíte projít Peklem, o tom žádná.
Mistrovské dílo, které dnešní čtenář na poprvé jen těžko plnohodnotně ocení. Podobně, jako tomu je u Bible, i tady s každým přečtením stoupá poznání. Po prvním pročtení oceňuji propracovanost pekla, očistce a ráje, historické poznatky a kompozici (pozn. bohužel nejsem zdatný italského jazyka a proto mohu ohodnotit ''pouze'' překlad pana Mikeše).
Danteho Božská komedie není kniha, kterou si prostě "přečtete", s tímto dílkem musíte pracovat, mazlit se, vnořit se a doufat, že z něj vstřebáte maximum toho, co půjde. K dílu se můžete (musíte) stále vracet a laskat se s každým veršem, znovu a znovu a každé další čtení přináší nové prozření, pochopení a radost z vlastního uspokojení.
Božská komedie je pro mne jako Bible, ke které se vracím, s láskou procházím oblíbené pasáže a studuji ty ostatní. A oblíbené verše? Ne, ne, nikoli, ty jsou jen moje! Najděte si vlastní! :-)
Tuto knihu jsem necetl, ale poslechl jsem si ji v mluvenem slove a bylo to velice pusobive.
Knížka , kterou nepřečtete jen tak .
Předtím jsem četla "Inferno" od Dana Browna, které je jakoby zasvěcené právě Dantemu. Proto jsem se dostala k této knize.
Božská komedie se mi líbila. Jistě né všechny verše pochopíte, a některé si musíte přečíst víckrát ale stojí to za to
Ačkoli jsem všechny zpěvy úplně nepochopil, plně jsem si vychutnával cestu přes Peklo k Ráji. K Beatrici. Beatrice není člověkem. Je to symbol nebe, kam se všichni chtějí dostat, parafráze Věčné lásky. Užíval jsem si cestu mezi verši v Pekle. V paměti už mi navždy zůstane nápis nad branou Pekla. ZANECHTE VŠÍ NADĚJE, KDO VSTUPUJETE.
Štítky knihy
středověk italská literatura alegorie eposy peklo nebe očistec rozhlasové zpracování Dante Alighieri, 1265-1321 renesance (literatura)
Autorovy další knížky
1952 | Božská komedie |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
2009 | Božská komedie: Peklo |
1969 | Nový život |
1998 | To sladké jméno Beatrice |
"Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli."
Vše, co o novém vydání v překladu Vladimíra Mikeše potřebuje čtenář vědět, najde v recenzi na iliteratuře, na kterou je odkaz v záložce "recenze". Pak už zbývá prostor jen na vlastní dojmy. Na dojmy z knihy, která je v první řadě téměř 650 stran hlubokou studní plnou kouzla českého jazyka v jeho nejryzejší podobě. To, jak se pan Mikeš vypořádal s překladem a přebásněním, je dechberoucí a čtenář nestačí žasnout. Přesto, že se jedná o sedm set (!) let starý text, neztrácí nic na své působivosti (Peklo je natolik sugestivní, svíravé, depresivní a děsivé že mi trvalo velice, velice dlouho, než jsem se dokázala dostat k okraji Očistce). Díky preciznímu poznámkovému aparátu a perfektnímu průvodnímu slovu ke každé kapitole, je Komedie snadno přístupná i dnešnímu čtenáři. Právě bohatost doplňujícího textu spolu s cenným autorovým životopisem a barvitým popisem jeho doby (150 opevněných věží vysokých až 80 metrů ve Florencii konce 13. století... umíte si to představit?) a nádhernou statí o ženě-času v Dantově díle, tvoří z Mikešovy verze knihu, která by měla mít místo v knihovně každého, pro koho není literatura jen fastfoodem.