Bratři Lví srdce
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543583/bmid_bratri-lvi-srdce.jpg
5
836
836
Krásný, nevídaný a strhující příběh odvahy, cti a přátelství.
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
Albatros (ČR)
Originální název:
Bröderna Lejonhjärta, 1973
Interpreti: Tereza Kostková
více info...
Přidat komentář
Krásná knížka. Fascinující příběh o statečnosti dvou bratrů, o bratrské lásce a porozumění.
Pohádky mám ráda ale tohle ? Pro děti podle mě moc morbidní mno a já si aspoň splnila výzvu :-D
Překrásný příběh o sourozenecké lásce, který mě svým kouzlem oslnil již v dětství. Teď jsem se díky čtenářské výzvě rozhodla knihu přečíst znovu a nelituji! I v dospělosti má kniha stále co říct a nabádá se zamyslet nad důležitými věcmi. Já knihu opravdu miluji, takže ji doporučuji každému, kdo váhá si ji přečíst. :)
Kniha, která je krásná v děství a okouzlí i v dospělosti. Téma je trochu vážnější, než u ostatních knížek této autorky. Srdcová záležitost.
Poprvé jsem z knížky dětem přečetla půl stránky a pak jsem se na něco vymluvila. Knížku nepřečtenou jsem vrátila do knihovny.
Od té doby jsem jí četla několikrát a považuji ji za jednu z nejhezčích. Myslím si, že není o smrti, ale o životě.
Tuhle knížku já prostě miluji.
Knihu jsem četla v takových 9-10 letech a z děje si příliš nepamatuji, ale když mi teď v podstatě náhodou přišla po více jak 10 letech do ruky, vybavil se mi ten dojem, jaký jsem z ní tehdy měla, něco ve smyslu "to bylo tak úžasný" (aniž bych si vybavila proč přesně), spolu se svíravým pocitem na hrudi, jaký mám pouze při vzpomínce na ty nejlepší knížky, co jsem přečetla.
Jak zpívá Tjorven v jiné knize Lindgrenové, "ať kráčíš, kam kráčíš, smrti se nevyhneš". A proto je dobře si o ní povídat a vědět, že umřít není vždycky zlo a není třeba se toho bát. Jako malá jsem tu knížku milovala, byť jsem u ní vždycky brečela. V dospělosti si ji beru do ruky, když je mi smutno a zle a chci načerpat útěchu, že nic není tak špatné, aby se to nedalo vydržet nebo se to dokonce mělo vzdát.
Pohádky Boženy Němcové, které končí happy-endem pro všechny zúčastněné, se jistě lépe čtou rodičům, protože nemusejí nic vysvětlovat. Pro děti je ale občas užitečné vidět i ty smutnější stránky života, a že si popláčou, to k životu patří. Třeba se pak budou míň bát, až to jednou bude doopravdy.
Skončit pohádku pro děti tím, že hlavní hrdinové spáchají sebevraždu? Něco není v pořádku. Klidně by mohli umřít, ale sebevražda je moc. Obzvlášť v románu, který se jinak staví bratry do pozice morálních vzorů, vždyť to čtenáře vede k: "Když je život moc těžký, tak ho skončete!". Na táborovou hru konec vynecháme.
Každopádně jinak je to perfektní knížka. Myslím, že dětem by se nemělo říkat: "tohle je moc smutné a vypráví to o citlivých tématech, tak na to nemysli". Pak se jednou rodič zabije při autonehodě a dítě je bezradné, ani neví, co si má myslet. Navíc tlak současné společnosti, která mrňousům (především chlapcům) vnucuje různé bojovníky způsobí, že dítě bude znát smrt jen ze strany vraha. To je dost nešťastné, a proto si myslím, že je dobré dát jim knížku i z pohledu mrtvého.
Jinak je to skvělý a dobrodružný příběh, sic chvílemi trochu temný.
Když jsem tuto knihu četla v tom dětském věku, utkvěly mi v paměti dvě věci - že umřel ten zdravej a že ten nemocnej věděl, že umře,a tak napsal mamince dopis. Od té doby mě fascinuje to, že víte, že umřete (a vždycky mě to fascinovat bude, to je prostě silnej a velikej moment celé knihy!)
Nějaké fantasy boje a závěrečná sebevražda, na to jsem ani nepomyslela (jo, vlastně "pak šli dál, umřeli ještě jednou").
Ano, není to typická pohádka našeho normalizačního stylu, má to mnohem blíž k fantasy literatuře ("fantasy pro nejmenší"), a fantasy prostě kruté je.
Ale jsem na to asi už moc stará.
Ale táborová hra, táborová hra na to bude perfektní!
Jsem mírně rozpačitá. Knihu bych dítěti asi nedala, dle mého je to taková knížka pro dospělé.
Začátek se mi líbil, ale pak se to nějak zlomilo a já se do čtení musela nutit a na to, jak je knížka krátká, jsem ji četla docela dlouho. Dala bych 3,5 hvězdy, ale protože jdou dávat pouze celá, dám 4, protože bylo fajn si přečíst něco, co je psáno slohem pro děti.
Začínat knihu pro děti tak, že hlavní hrdinové zemřou a dostanou se do fantazijního světa, mi nepřijde normální. Knihy Astrid Lindgrenové jsem přestal dětem vypůjčovat a číst. Nemohu to vyjádřit jinak, než že tato autorka měla zvláštní patologickou zálibu probouzet v dětech smutné, trýznivé pocity. Někdo argumentuje tím, že na temnější stránky života je třeba děti připravit. Já myslím, že děti tyhle věci vnímají úplně jinak, přirozeněji a méně bolestně než my dospělí, takže infikovat je svými dospěláckými úzkostmi znamená zkracovat jim dětství. Úniky do světa fantazie nejsou řešením. Proti knihám Astrid Lindgrenové stavím knihy našeho Eduarda Petišky. Tam je dětství takové, jaké je, jaké by mělo být a jaké nám v pozdějších životních těžkostech stále dává sílu.
Samotný příběh ano, napínavý, dobrodružný... ale ten konec?! Mazec (ve špatném smyslu). Jsem ráda, že jsem se s knihou seznámila. A budu ještě radši, když se jí v budoucnu moje děti vyhnou.
Kniha krásná až k bolesti. Jednoduchá, dokonalá. Po první kapitole máte pocit, že je konec. Že už ten příběh není kam dál vést. Ale je. A jak! Skvěle napsané, člověk před sebou jednotlivé scény úplně vidí.
O téhle knížce nedokážu psát nebo na ni myslet, aniž by mi nevhrkly slzy do očí. Tak výjimečná kniha, ke které se už po dobu dvaceti let vracím a dost často se přistihnu, že na ni myslím. Nesmírně se těším, až ji jednou budu číst svým dětem.
Silný příběh. Zamrzel mě konec, který mi připadal mírně v rozporu se začátkem knihy. Na začátku je zmíněna jakási naděje v něco, ale v závěru se jednak nenaplní a jednak o ní už nepadne ani zmínka. Ale jinak velice emotivní a sympatické dílo.
Kniha, která nenásilně a velice citlivě seznamuje děti se smrtí svých blízkých. Příběh je plný naděje, temnotu zde nehledejte, daleko víc je jí třeba v klasických Broučcích. Netradiční řešení problému, jak uvádí níže koment, je předkládáno pouze ve světě fantazie a jen jako únik před jinou, horší smrtí, což je v pořádku. Rozhodně doporučuji, jak dospělým, tak dětem.
(SPOILER) Kniha je velmi dobře napsaná, strhující příběh, těžko ji odkládáte na později. Pro děti mi však připadá až příliš temná. Nejvíce mě zaráží, že se zde dětem předkládá jako řešení problému sebevražda - chlapci na konci skočí ze skály, aby se zabili a tím přešli do dalšího (snad lepšího) světa/života.
Krásný příběh plný lásky. Přišlo mi to tak krásně dojemné, ten neobyčejně kouzelný vztah mezi Jonatánem a Karlem. Když jsem knihu dočetla měla jsem chuť se rozbrečet, jak jsem byla unesena z tohoto nádherného příběhu.
Někdy se přistihnu, jak na ni myslím... Je dobré se zamyslet nad tím, co jsme vlastně přečetli a uvědomit si, co nám příběh chtěl říct. Tady je myšlenek opravdu moc, ale jedna je hlavní, a to láska mezi Jonatánem a Karlem. Je v mé blízkosti někdo, kdo by mě měl rád tak, jako Jonatán Karla...? A mám já někoho, koho bych měla ráda, jako měl rád Karel Jonatána...?
Štítky knihy
přátelství smrt pro děti zfilmováno švédská literatura sourozenci dobrodružství diktatura odvaha
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Hezká knížka. Velmi hezký a fascinující příběh. :)