Bubáci pro všední den

07.07.2016

Ono vlastně se jedná o střet rovnou tří bubákovských světů. Ti první, či spíše prvoplánoví, totiž strašidla, duchové, mrtvé mluvící kočky a další zpropadení tvoři, slouží - alespoň tak to vidím já - jen jako katalyzátor, startující souboj bubáků skutečných, byť pouhým okem neviditelných:

Bubáků v nás (našich strachů, zbabělostí, sebepodceňování...) vs. světa bubákovského "husákovského" - dere se mi to na jazyk, i když vím, že tehdy měl bubák Husák zrovna svých bubáků dost, neboť právě vylezl z vězení. Ale nevadí, na věci to nic nemění. Prostě se jedná o bubáky, které vytvářel pokřivený reál-soc-kom režim. A že mu právě tohle šlo jak na drátkách, netřeba vlastně ani dodávat.

Karel Michal vše naprosto mistrně popsal.

°° Pár dní nato obdržel (ve věci Bílé paní) správce Pupenec přípis. Ježto mu bylo cestovat do Prahy, musel se s celou věcí svěřit ženě. Přijala to statečně. Poslední dobou se vnitřně připravovala na neblahé důsledky, které s sebou přinášela Pupencova zvýšená duševní činnost.

"Mistr Jan Hus," pravil Pupenec důrazně, "se dal pro pravdu upálit."
"Mistr Jan Hus!" řekla jeho žena. "Mistr Jan Hus, osle, neživil rodinu."

Na tom setrvala. Přesto však pozorovala s jistou hrdostí, kterak pravdymilovný Pupenec míří ve svátečním oděvu k nádraží, vyzdoben odznaky masových organizací. °°

31.01.2016

Seděl pohodlně rozložen u mého psacího stolu, nevelkou prostoru místnosti zamořoval hustým dýmem z čibuku a s pozoruhodnou lehkostí vyprávěl už hotové povídky, jejichž humor byl zcela jiný, než s jakým jsme se tenkrát běžně setkávali v literatuře, čerpal z jiných zdrojů a z jiného, překvapivého vidění světa, měl v náznaku cosi společného se Zosčenkem z nejlepších let a chutnal hořce. Všichni, jak jsme se tak náhodně sešli (Ivan Klíma tenkrát ještě nepronášel filipiky proti kuřákům), jsme byli nadšeni, neboť ani v nakladatelské redakci se člověk s průkazným novým talentem nesetkává příliš často.
Z Epilogu Zdeňka Pochopa uvedeného ve vydání z roku 1991

29.01.2016

Opravdu nečekaně vtipná kniha. Už je to déle, co jsem to četla. Asi po ní brzo opět zašmátrám v knihovničce :-) Vřele doporučuju, určitě nezklame.

25.01.2016

z knihy:
"Proč to všechno děláš?" ptal se večer doma Plivníka.
Plivník se nad takovou neznalostí podivil a vysvětlil, že slouží tomu, kdo ho vyseděl, což je pro něho jako pro Plivníka samozřejmé. Zejména dbá, aby jeho majitel zbohatl. Je-li majitel řemeslníkem, pracuje Plivník za něj, je-li obchodníkem, nosí mu zboží a do pokladny peníze, je-li důstojníkem, Plivník za něj huláká, kdežto je-li úředníkem, podpírá mu v pracovní době hlavu, aby se neudeřil o stůl.
Dlaždič Houska si přál vědět, zda by mu Plivník nemohl rovnou nosit peníze. Plivník to však odmítl s odůvodněním, že Houska by byl zavřen a on, Plivník, by za něj musel chrastit řetězem.
Další dotaz, v čem spočívá Plivníkova spolupráce, je-li jeho držitelem lehká žena, Plivník nezodpověděl. Houska si to vyložil ve zlém, protože se domníval, že se nad něj Plivník vyvyšuje, a celý večer už na něj nepromluvil.

22.01.2016

Po velkém úspěchu svých prvních dvou knih se Karel Michal stal dramaturgem Československého filmu. V tomto období vznikla ve spolupráci s režisérem Zdeňkem Podskalským filmová podoba povídky Jak Pupenec ke štěstí přišel, jeden z nejúspěšnějších českých filmů vůbec (během jednoho měsíce na milion diváků), dodnes populární Bílá paní. Základní motiv konfrontace současného světa se světem nadpřirozeným zůstal. Jenom byl ještě ostřeji zaměřen na současné politické poměry. Filmový příběh se rozrostl o osudy malého českého městečka, kde se nejenom místní, ale i ministerští funkcionáři pokoušejí využít kouzel Bílé paní ze středověkého obrazu. Jedovatě vyhrocenými situacemi film nešetří. Pokus zapřáhnout kouzlo do komunální politiky však ztroskotá. Tam, kde měl být most, vykouzlený Bílou paní, není nic, ačkoliv dechovka hraje, fábory vlají a stranický tajemník řeční o pokroku, jímž je pro obec mimo jiné nový most. Když na závěr vyzve občany, aby se dostavili na druhý břeh a ti lezou do vody a plavou, přikáže otec malému klukovi, který jediný se diví: „Drž hubu a plav.“ Výrok, kterým Michal natrvalo obohatil česká lidová rčení.

22.01.2016

Po návratu do Prahy se Pavel Buksa živil všelijak. Jako přidavač u zedníků, dlaždič a posléze jako správce přístavu. Jak tak chodil po hospodách a vyprávěl svoje historky, začalo se o něm vědět. A protože mu koncem měsíce chyběly vždycky tři čtyři stovky, tak mu redaktoři z nakladatelství Naše vojsko opatřili lektorování rukopisů. To šlo dobře tak dlouho, než Buksa strhal a k vydání nedoporučil knihu jednoho ze zasloužilých umělců, který vyhrožoval, že si půjde stěžovat na Ústřední výbor KSČ. Tehdy kluci z Plamene uprosili Buksu, ať proboha některý ze svých příběhu napíše, aby lektorem nebyl toliko dlaždič, ale aspoň začínající autor.
A tak vznikla první povídka, teď už Karla Michala, Plivník dlaždiče Housky – a literární senzace (Plamen, č. 3/1961) – zárodek Bubáků pro všední den a literární senzace. Ještě týdny po tom se lidé v Praze zdravili: „Už jsi četl Plivníka?“

17.08.2015

Plivník sežral chleba, vypil vodu z ponožek a křepce poskakoval po světnici. Tihle Michalovi bubáci jsou fakt nesmrtelní, dokonce i ta kočka, přestože je mrtvá.

01.12.2014

Hodně originální dílko. Dobové, dost satirické a místy až tragikomické. Ale zasmála jsem se, pobavila i zamyslela. Měl toho napsat víc, v podobném duchu, škoda.

24.07.2014

"Nevíš. Být mrtvý neznamená být lexikon." (z povídky Černá kočka) Tahle hlášku jsme začali používat i doma :)

11.02.2014

Velmi vtipné a nápadité. Už dlouho jsem se u knížky tak nezasmála.

07.08.2013

Je škoda, že toho Karel Michal nenapsal více. Velmi vtipné a chytře napsané příběhy. Je to satira na lidské chování, která je stále aktuální.

18.07.2013

Vážně originální povídky. Dost jsem se bavila a pak to musela strkat všem známým k přečtení. :-D Líbily se mi povídky o plivníkovi, vikýřníkovi a živé/mrtvé kočce.

28.06.2013

Originální a vtipné povídky. Bohužel, je to satira na tehdejší dobu a spousta věcí už je dnes pro lidi, kteří to nezažili, nepochopitelná. Přesto se dají číst i dnes, není to však tak úplně to, co mám ráda.