Bůh chodí po světě vždycky inkognito
Laurent Gounelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66443/bmid_buh-chodi-po-svete-vzdycky-inkognit-oPQ-66443.jpg
4
560
560
Nová kniha autora mezinárodního bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je poutavým a inspirativním příběhem, který otevírá cestu k nejhlubším úvahám o nás samotných: Jak překonat své zábrany, strach a naučené chování a vybočit z nalinkované cesty svého života, když nám nepřináší uspokojení? Jak se vymanit ze stereotypů, které omezují náš život? Jak poznat sebe sama? Představte si, že jste úplně na dně, chcete skoncovat se životem, a v posledním okamžiku se objeví neznámý muž, který vám zachrání život. Vy se mu na oplátku zavážete, že uděláte všechno, co vám řekne, a splníte veškeré příkazy a úkoly, které vám uloží. Nemáte na výběr, na dohodu přistoupíte a ocitnete se v neuvěřitelné situaci, nad kterou nemáte žádnou kontrolu. Ze dne na den přestanete být pánem svého života. Váš život je ale najednou mnohem zajímavější než dřív. Začínáte si klást otázky, které jste si dosud nekladli. Prostřednictvím zkoušek, které podstupujete, začínáte objevovat sebe sama. Postupně se vás však zmocní pochyby. Co má ten muž, který se vám připletl do života, vlastně v úmyslu? Kým doopravdy je? A kdo jsou ty záhadné postavy z jeho okolí? Na povrch vyplouvá čím dál víc podezřelých okolností a váš neklid se stupňuje.... celý text
Duchovní literatura Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Dieu voyage toujours incognito, 2010
více info...
Přidat komentář
LG parádně píše, jak o Paříži, tak o pohybu akcií, ale nejvíce mne oslovily niterné myšlenky hlavního hrdiny. I když byla druhá třetina knihy trochu nudná, autor nakonec krásně a překvapivě vygradoval závěr. Určitě si přečtu i další jeho knihy!
Lehce napínavé a nereálné počínání jednoho Američana v Paříži. Návod na osobní rozvoj mi to nepřineslo, kromě zopakování jednoho moudrého citátu Gándhího: Chceš-li změnit svět, buď sám tou změnou - ale něco jsem se dozvěděla o pohybu akcií na trhu.
Kniha pro mne byla spíš zklamáním a vysoké hodnocení, které na Databázi má mě nepřestává udivovat. Navíc jsem se napálila na něčí dobré hodnocení a recenzi, kdybych si přečetla pořádně anotaci, knihu bych asi do ruky nevzala.
Jedná se o literaturu typu "osobní rozvoj", zapletenou do příběhu, který je ale absolutně podivný a nerealistický a naivní. Navíc v něm chybí jakési rozzuzlení a rozžehnání, to je jako celý zbytek knihy dost ploché, takže se v podstatě čtenáře nedotkne. A navíc, pro čtenáře Saturnina: hlavní postava je ona podivná mátoha, která, když přijde k penězům propadne neštěstí a nenajde spokojenost, dokud zase není bez haléře:).
Pokusím svým nízkým počtem hvězd trochu snížit celkové hodnocení....
Kniha měla jakési dvě linie - člověk se z ní mohl poučit, jako Alan, který se pral s životem, hlavně s lidmi, v jejich nejpřirozenější sobeckosti... Čtenář tak mohl pochopit nejen lépe psychologii, ale i dané lekce a úkoly využít na sebe.
A také je zde příběh. Žánr mi připomínal detektivku bez mrtvých. Bez vražd. Ale s překvapením na konci, tak, jak nás detektivky překvapovat umí.
Trochu mi trvalo, než jsem se začetla, ale tak od půlky a hlavně ke konci, kdy kniha nejvíce gradovala, jsem na ni musela myslet i přes den.
Doporučuji lidem, kteří rádi občas v životě vybočí, aby byla větší zábava.
Když jsem poprvé dostal do rukou knihu Laurenta Gounelle, Den kdy jsem se naučil žít, nemohl jsem se do ní začíst. Zkrátka mi jeho styl neseděl. Na několik měsíců jsem ji tedy odložil. Když jsem se k ní vrátil a prokousal se úvodními pasážemi, přišel jsem jeho osobitému stylu na jméno a nemohl se od ní odtrhnout. Kniha Bůh chodí po světě vždycky inkognito byla další, po které jsem sáhnul a rozhodně nelituji. Sledovat Alanův rozvoj je radost, stejně jako vizualizovat si Gounelleův popis Paříže, Provence... Vyústění celé dějové linky v *majndfak* stylu ála Šestý smysl je jen třešničkou na dortu. Bravo
Knihu jsem začala číst ve správném čase, hodně mě oslovila, i když mohla být trochu kratší. Závěr knihy totiž spíš řeší (nepřekvapivou) příběhovou linii než osobní rozvoj. Nicméně chápu, že psát tento typ není snadné, a ač normálně tento typ knih nečtu, tento autor mě nepřestává oslovovat.
Citát: "Dobrý život znamená, být připraven zemřít bez lítosti." Koníčkem spisovatele je NLP - NEUROLINGVISTICKÉ programování, konec strachům, otravným vzorcům chování, realizace už není jednoduchá...
Kniha obsahuje pár zajímavých názorů a postupů pro osobní rozvoj, to vše je však zarámováno naprosto nelogickým příběhem s neskutečně pitomým závěrem.
I když hlavním cílem této knihy je osobní rozvoj, podprahově jsem ale daleko víc vnímala
vztahy v práci, ale hlavně soukromé a ten konec hodně sladkobolný. Název je hodně zavádějící a pořád jsem čekala, že směr se bude obracet někam jinam. Poslouchala jsem audio a moc se mi to líbilo.
''Těch nejdůležitějších věcí si všimneme až naposled ''
Možná jsem se s knihou jen nepotkala ve správném čase, ale nebýt letošní čtenářské výzvy, odložím ji nedočtenou. Příběh není špatný, nikdy není od věci číst o cestě k sebezdokonalení, hledání toho opravdového, o posílení sebevědomí atd. Jen mi přišla neskutečně otravná. Nebyly mi sympatické postavy, prostředí, děj byl tak rozvleklý, že kratší a snesitelnější mi přijde i čtrnáct dní do výplaty. Kdyby se namísto tak výpravného románu autor vešel na plochu kratší novely, udělal by lépe. Bylo mi bohužel srdečně jedno, jak Alan dopadne, nebyla jsem zvědavá, nezajímalo mě nic než kdy už to skončí. Takový nezájem nepamatuji dlouho.
Vždycky přemýšlím po přečtení knihy, proč jsem sáhla zrovna po té jedné konkrétní. Nebo lépe napsáno - proč se mi ta kniha objevila? Původně jsem tuto knížku považovala za do příběhu hozenou rozvojovou literaturu se šmrncem filmu s Jimmem Carreym, kde musel na vše říkat ano :o) Ze začátku to trochu drhlo a vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli pokračovat. Ale děj mě vtáhl. Co si na něj ještě přichystá? Co zjistí? Kam se posune? I když téma burzy, ekonomiky, akcií je mi na hony vzdálený, tak se mi líbilo, jak se nakonec Alan se vším a všemi vypořádal. Závěr vás určitě překvapí. Mne teda jo, protože jsem nečekala, až kam to může dojít.
Kniha se četla velice příjemně a ani mi nevadilo, že některé pasáže byly lehce "připálené" a konec byl takový pro mě lehce úsměvný...
Kniha se mi líbila, příběh může být pro mnoho lidí velkým přínosem, mě se však dotkl pouze dějově, ne naučně, ani jako velká inspirace. Určitě nějakou inspiraci si z knihy odnáším, ale pokud hledáte knihu, kde se dozvíte nečekané informace pro Váš osobní rozvoj, to zde, troufám si říct, nenajdete.
Příběh poměrně zdlouhavý, některé popisné pasáže naprosto nadbytečné, některé úvahy se zbytečně opakují, nicméně čtivé, až v poslední třetině i napínavé, závěr překvapivý, ale trošku přitažený za vlasy. Navzdory výše popsané kritice musím říct, že úvahy o chování člověka a jeho činech jsou poměrně realisticky vykreslené.
Až mě zamrazilo, jak moc se některé pasáže týkaly toho, co zrovna prožívám já. Přečteno Jedním dechem
Tahle kniha se mi opakovaně objevovala tady na DK, tak jsem se s ní chtěla seznámit blíž. Zajímavý titul, anotace pro mě byla příslibem myšlenkově hlubokého a strhujícího čtení. Po přečtení mám ale dojem příběhu neskutečně přitaženého za vlasy a ne úplně kvalitně zpracovaného literárního díla. Autor má určitě o dost větší potenciál, než jaký pro psaní využívá. Tolik zbytečných vycpávek děje, přímých řečí, "retardérů" v podobě popisů podružných detailů a pitvání myšlenkových pochodů hlavního hrdiny... Bylo to jako jízda po D1. Jinak jsem se u čtení párkrát zasmála, v poslední třetině jsem byla i napjatá, i když jsem věděla, že to musí dopadnout tak, jak to dopadlo. Překvapením bylo rozuzlení, nadbytečná už mi přišla poslední kapitola - ale budiž. Celkem vzato to není takový knižní zázrak, jak jsem očekávala. Po další knize už raději nesáhnu.
Štítky knihy
duchovno náboženství duchovní život rozvoj osobnosti, osobní rozvoj esoterismus, ezoterika
Autorovy další knížky
| 2008 |  Muž, který chtěl být šťastný |
| 2015 | Den, kdy jsem se naučil žít |
| 2010 | Bůh chodí po světě vždycky inkognito |
| 2013 |  Filozof, který nebyl moudrý |
| 2017 | A objevíš poklad, který v tobě dřímá |
Jediný přínost této "knihy" by byl zatopit s ní za dlouhých zimních večerů v kamnech.