Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Pamätáte ešte na scénu z Twilightu, v ktorej sa Bella bezstarostne vyhrieva na slnku, roztopašne pokyvkáva nohami a z dlhej chvíle číta Búrlivé výšiny, také ošúchané a rozpadnuté, ako len milované príbehy vedia byť, pričom energicky obracia stránku za stránkou, z času na čas frustrovane zafuní, preskočí vetu či skôr celú pasáž, respektíve pasáže, až napokon knihu znechutená zatvorí?
Nuž..., verte či nie, presne to som ja! Ja som tá na kôpku nervov sa podobajúca Bella čoraz väčšmi sa mračiaca nad rozčítanou knihou, ja som to nadšené dievča v duchu postupne viac a viac frflajúce na Brontëovej chaotický, nepríjemnou šeďou popretkávaný svet.
Na jej viac než nesympatické hlavné postavy, na ich sebestrednosť, egocentrickosť a kruté povahy, na jej bláznivé i keď predsa len odvážne rozhodnutie vrhnúť do centra epického romantického príbehu zrovna ich.
"Ani bieda, ani pád, ani smrť, ani nijaké trápenie, zoslané bohom alebo diablom, neboli by nás mohli rozdeliť – a ty si to urobila, a dobrovoľne. Ja som ti nezlomil srdce – ty si si ho zlomila, a zlomiac ho, zlomila si moje."
Emily Brontëová v románe, ktorý už vo svojej podstate ani nemôže byť otravnejší a predsa neustále vábi milióny, rozohrala veľkolepú hru lásky a nenávisti, hru hltiacu a pevne prepletajúcu dve susediace rodiny, hru, v ktorej nezáleží na dôsledkoch, len na jej búrlivo-deštruktívnej existencii. Kruťas a ignorantka, dve toxické duše túliace sa vo vzájomnej tragédii.
Ach, neviem ani vyjadriť, ako veľmi ma Búrlivé výšiny frustrovali, akú neskutočnú chuť kričať som pri ich čítaní mala a už tobôž neviem spočítať, koľkokrát som od nich rozčarovaná vstala, len aby som prečítané mohla predýchať, no zároveň, aj keď možno celkom nepochopiteľne, musím priznať, že chápem, prečo ich mala Bella tak rada. Prečo ju fascinovali i prečo sa k nim neustále vracala. Mali v sebe čosi pútavé, čosi čo nedokážem opísať...
MILUJEM tú knihu..., a zároveň ju totálne NEZNÁŠAM! Uf...
Kniha nám naskýtá obsáhlý a komplexní příběh. Ten se nám nabízí z pohledu služebné, paní Deanové. Charakteristika postav (společně s jejich psychologií) a jejich vztahu je propracovaná (chvílemi jsem se musela až nutit do dalšího čtení jelikož jsem měla pocit, že už toho bylo dost pro jednu kapitolu). Opomenute nezůstalo ani líčení okolní krajiny a přírody. Nejvíce jsem se zamýšlela nad postavou Heathcliffa - byl by tak hrubý, zlý a pomstychtivý i kdyby se k němu v dětství chovali lépe? (Myslím, že v tomto je dílo nadčasové, v dnešní době se často mluví o tom, jak dětství (a výchova) ovlivní charakter člověka v dospělosti.) Zároveň je nutno dodat, ze díky němu se Větrná Hůrka proměnila v takový „dům hrůzy", kde na člověka nečekalo nic dobrého - zlé zacházení se nevyhlo ani Haretonovi a později samotnému synovi Heathcliffa. Jak by se příběh (a vztah Heathcliffa s Kateřinou) vyvíjel, kdyby Heathcliffa neodsunuli k čeledínům a nejednali s ním jako s povlem? Na druhou stranu postava Kateřiny ve mně chvílemi svou panovačností a výbuchy vzteku vzbuzovala negativní pocity, později i postava její dcery (na té jsem našla více kladných vlastností, byla akorát naivní a posléze zatrpklá, na konci knihy se však o něco zlepšuje). Kniha mě příjemně překvapila.
Heathcliff byl neskutečný hajzl, který bezdůvodně mlátil psy, koně i děti. Ještě horší bylo to psychické týrání. Asi to zlo v něm bylo zakořeněno odmala a bylo by jedno, kde by vyrůstal. Většina postav jednala naprosto nelogicky, nenávistně a nepochopitelně a tak trochu Emily podezřívám, že trpěla masochismem. Ten konec mé dojmy nijak nezměnil. A ke komentáři Kája 14 - nepatřím ani k jednomu ze dvou typů.
Je to jedna z mála klasik, co mě ohromila. Tato kniha není pro každého a myslím, že proto je tak zvláštní. Kniha popisující lásku, nenávist, pomstu a nezapomenutelné lidské vztahy. Za mě u této knihy jsou dva typy čtenářů, ti co si tuto knihu zamilují a ti co se zastaví v půlce a přestanou ji číst. Jsem ráda, že jsem se přiklonila k prvnímu typu.
Za mě plný počet hvězd.
Nečetla jsem poprvé a rozhodně nebudu číst na posledy. Poprvé jsem četla se zatajeným dechem. Podruhé jsem si říkala, že přeci vím, jak to dopadne a jen si v klidu počtu něco, co je pro mě osvědčené. Přesto jsem knihu zhltla, dostala se postavám blíž a děj mě pohltil. Stejně tak potřetí... Za mě opravdová klasika.
Četla jsem poprvé před pár lety a z knihy jsem byla nadšena a musela na ten tajemný a silný příběh neustále myslet. Proto jsem byla ráda, že jsem knihu našla v audioknižní podobě čtenou paní Milenou Steiňasslovou, ale bohužel, podle mého se to nepovedlo. Přednes mi přišel staromódní a opravdu “načtený, jakoby od nějakého začátečníka a možná i proto vyzněly některé pasáže jako opravdu přitažené za vlasy. Obzvláště teenageři, kteří se chovají jako malé rozmazlené a neschopné děti, nebo ty sváry nějak neopodstatněné a neupřímné.
Tak tedy, knížku doporučuji na čtení, ale ne na poslech.
Tak jsem ji zvládla. Nakonec se poslední ich 50 stránek četlo nejlíp. Příběh 2 generací zasazený do anglického venkova. Plný lásky, ale hlavně nenávisti a nepochopení.
Knihu jsem četla před lety a hodnotím zpětně, ač to skoro nikdy nedělám. Ale inspirovala mě k tomu Jaruška (Šánka) svým krásným komentářem. A také to, že jsem si ji významně připomněla loni na dovolené, kdy mi z ní nejmladší dcera nadšeně předčítala celé pasáže a já namísto slunečně naladěné pláže byla chvílemi v nehostinných vřesovištích ve víru šílené lásky, nenávisti a pomsty a trochu se divila, co že si to to "dítě" zase vybralo za dovolenkovou četbu ( netušíc, že tento rok budu poslouchat dlouhé pasáže z Oblomova, kterého vystřídá Doktor Živago :-), no jo:-)). A tak se přidávám k vysokému hodnocení, je to kniha, která se nečte úplně lehce, ale kdo jí propadne, nezapomene na ni. A ještě ...nevím, jak je to u jiných mladých, ale já jednu, z knihy, nadšenou náctiletou čtenářku dobře znám:-).
Řekla bych, že jsem letos vyčerpala svůj příděl na nejdepresivnější knihu roku. Já si dala svoji soukromou čtenářskou výzvu - otevřít šuplíček knih s názvem : NEZAPOMENUTELNÉ a občas se k některé vrátit. K této po několika desetiletích...
Notoricky známý příběh Heathcliffa a Catherin je tragickým příběhem lásky a šílené pomsty, která se prolíná celou knihou. Odehrává se na přelomu 18. a 19. století v severní Anglii. Velmi sugestivně zachycené prostředí vřesovišť a mokřav, skvělá charakteristika postav, těžko hledáte nějakou přijatelnou, a vlastně i popsaná atmosféra dělají tento příběh fascinujícím.
Nejsem si jistá, jestli mladší generaci dokáže kniha tolik oslovit, tady to bude spíše o tom, že ji buď zatratíte nebo jí budete nadšeni...navždy. Já patřím k té druhé skupině.
Uff .. Jakožto milovník žánru YA a fantasy, toto pro mne nebylo. Nevadí mi knihy jako Pýcha a předsudek, Moje vina, After atd. Na tuto knihu jsem se velice těšila. Vždy jsem si ji chtěla přečíst, ale nikdy se k tomu nedostala. Až nyní, díky čtenářské výzvě. Příběh sám o sobě je vskutku pěkný. Velice se mi líbilo, jak spisovatelka pojala popis postav i míst. Vyobrazení povah hlavních postav bylo tak skvěle popsané, že člověk mohl cítit tu nenávist, lásku i strach. Co mě upřímně docela vadilo, jak byla kniha pojata. Jakožto vypravování staré paní Nelly, se mi občas pletl dej, kdy jsem musela přemýšlet, zda je to stále v minulosti, nebo přítomnosti. Celkově bych knihu hodnotila kladně, ačkoliv to není jedna z těch, které bych si ráda přečetla znovu.
Tohle bylo opravdové utrpení. V rámci knižní výzvy jsem se pustil do této klasiky a nemohl jsem být více zklamaný. Celkový příběh nebyl až tak špatný, ale ta psychologie postav? Hrůzostrašný. Jestli tohle byl průřez myšlením lidí v 18. století, tak to potěš koště. Ta šílená nenávist, ty hloupý postavy, měl jsem problém knihu dočíst. Všechny postavy jsem nesnášel a opravdu všechny, krom Nelly, tu jsem nesnášel nejmíň, ale i tak. Celkové rozuzlení bylo zvláštní, konec knihy mi přišel na tu hrůzu, kterou jsem protrpěl docela fajn, ale odradilo mě to od čtení dalších klasik, minimálně na nějakou dobu.
Kniha plná emocí - lásky, vášně, zrady, bolesti i štěstí, nenávisti a touhy po pomstě. Autorce se podařila vystihnout psychologie postav, jejich charakter, rodinné vztahy a sugestivně líčí prostředí NA VĚTRNÉ HŮRCE, kde opět zdůrazňuje city, které převládají nad rozumem. Celý příběh je zasazený do staré Anglie. Z knihy dýchá pocit tajemna, ponurá atmosféra vřesoviště a drsná příroda s nepříznivým počasím podtrhuje drsné charaktery tamějších obyvatel. Smutný příběh, který stojí za přečtení.
Lze pochopit, že lidé bez mobilů, internetu a dalších výdobytků moderní civilizace žili výrazně jinak. Pokud si toto uvědomíme, můžeme lépe chápat zjitřené emoce a vášně jednotlivých postav románu. Z našeho současného pohledu se ale celé dílo může jevit trochu jednotvárně a skoro nudně. Přesto mu nelze upřít literární kvalitu.
Jestliže lidé v Anglii a na vřesovištích takhle opravdu žili,tak je upřímně lituji. Celodenní nicnedělání, dohadování, kdo koho miluje, popíjení čaje, neuvěřitelně nudný život. Ani se nedivím, že se k sobě tak chovali. Po knize jsem sáhla úplně náhodou,potřebovala jsem ji do výzvy. Četla jsem ji snad už potřetí a určitě naposled.
Táto kniha patrí medzi "must read" svetovej literatúry a čítala som ju druhýkrát. Pravda je taká, že sa naozaj snažím mať rada túto knihu, ale naozaj je v nej veľmi veľa nenávisti. Celý čas čo som ju čítala som sa snažila prísť na to, kde sa stala chyba a čo bola spúšť celého toho zla a prečo bola hnacím motorom toľkých postáv. Obdivujem Emily že niečo také vôbec vytvorila, diela jej sestier boli úplne odlišné. Inak som si počas čítania musela googliť rodokmeň pretože potom som sa už v tom množstve postáv strácala.
Nebavila. Hlavně začátek byl docela chaotický, někdy ve druhé polovině začala kniha jakž takž dávat smysl, konec ušel.
Nejsem očividně "cílová skupina"...
V knize je strašně moc vášní a emocí, které jsou přímo zlověstné až strašidelné. Ale přesto je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a film s Timothy Daltonem můžu vidět opakovaně.
Mě tedy tato kniha nenadchla. Té nenávisti je v ní až příliš. Všechny postavy se chovají nesnesitelně, hloupě,až absurdně. Navíc je to tak rozvláčně napsané, že jsem měla co dělat, abych to vůbec dočetla.
Tak tohle byl mazec! Vůbec jsem nečekala takovou emocionální jízdu. Emily palec nahoru!!
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Výborný a silný příběh, který je skvostně vyprávěn skrze starou hospodyni, která ho převypravuje najemci domu, který patří k Větrné hůrce...
Je to příběh několika lidí, kteří bydlí na Větrné hůrce a jsou spolu spjati krví i osudem, příběh plný lidských rozmarů, smutků, závisti, zlosti ale i velké lásky a pochopení.
Miluju tu psychologii postav, příběh je komplexní, napínavý, vtáhne čtenáře a nedá pokoj, dokud ho nepřečtete.
Některé z postav nenávidíte a jiných je vám líto...
Bylo to skvělé energické čtení plné nálad a pocitů a určitě se ke knize opět někdy vrátím..