Búrlivé výšiny
Emily Brontë
Búrlivé výšiny sú strhujúcim románom, v ktorom nás Emily Brontëová zavedie do pustých vresovísk yorkshirského panstva a zoznámi s obyvateľmi dvoch usadlostí a ich až prízračné prepletenými osudmi. Pán Lockwood, nájomca usadlosti Drozdovo, je prinútený jednej noci nájsť prístrešok v neďalekej usadlosti Búrlivé výšiny. Dozvedá sa o búrlivých udalostiach, ktoré sa udiali na panstve pred mnohými rokmi: o vášnivej láske najdúcha, mladého cigána Heathcliffa, a slečny Kataríny Earnshawovej, dcéry pána domu, ktorá ho zradila. Heathcliffova pomsta sa stala kliatbou panstva. Búrlivé výšiny sú napínavým mystickým príbehom plným vášne, zrady a pomsty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Slovart (SK)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Mno, co k tomu napsat? Romantiku jsem tam našla až na posledních stránkách, takže romantický příběh to určitě není. Osoby jsou šílené až zrůdné, Heathclifa bych pověsila za koule do průvanu, to byl neskutečný matcho. Ač se říká, přej, bude ti přáno, ale opravdu jsem čekala, že na konci s Heathclifem někdo zatočí, bohužel se tak nestalo a ještě ten mizera snad došel klidu. Jdu se kouknout na film, jsem zvědavá jak bude podaný :)
No tak film už mám za sebou. Kdo koukne na film a nepřečte knihu, tak vůbec nebude vědět o čem je Na Větrné hůrce. Film je tak polovina knihy a vůbec nevystihuje to, o čem celá kniha je. Prostě taková nemastná neslaná slátanina.
Nemůžu říct, že by děj knihy nebyl zajímavý, byl a to dost. Celá myšlenka propletených osudů a historie rodin by si zasloužila trochu záživnější a lepší zpracování. Ke čtení jsem se musela doslova nutit. Nebyla to nejhorší kniha, ale k těm nejlepším má pořád ještě dost daleko.
Kniha je skvěle napsaná a zaslouží si obdiv, ale už ji nikdy nebudu číst znova a možná kdybych věděla, že je to dvou posedlých lidech, nejspíš bych ji ani nečetla. Není to můj šálek kávy jak se říká.
Nejprve jsem se nemohla začíst..ale pak to přišlo a já se nemohla odtrhnout! :) Je to úplně něco jiného oproti těm sladkejm dojákům..kterých je okolo nás v poslední době čím dál víc :) Krásná kniha..kterou rozhodně doporučuji! :)
Příběh se mi moc líbil, ale kdybych ji nečetla o Vánocích, tak ji asi ani nedočtu. Chtělo to hodně soustředěnosti a času.
K dočtení jsem se musela hodně přemáhat. Nějak jsem od začátku nedokázala uchopit hlavní dějovou linku, postavy mi splývaly. Sice se jedná o klasiku, ale od té primárně očekávám nějaké nadčasové "poselství", které se tady nedostavilo. Možná jsem jen špatně četla.
Ať je toto dílo velebeno jako nejlepší a největší klasika ze všech klasik, já mohu říci, že to bylo to nejhorší, co jsem četla.
Původně jsem očekávala naivní romantiku, jako tomu bylo například u Austenové. Tato kniha byla ale rozhodně jiná Celkové vyobrazení toho, jak chladnokrevný člověk může být a toho, jak daleko je schopný kvůli pomstě zajít mě uchvátil.
Ačkoliv byla Hethcliffova láska vůči Kateřině jistě silná, dala se spíše než k lásce přirovnat k posedlosti....
Po přečtení knih jako je Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek jsem se nad knihou nechtěla pozastavovat, ale poté se mi nějak dostala do ruky a já si řekla proč to nezkusit. Ještě, že jsem to udělala! Je úžasné jak dokázala Bronteová vykreslit osobnosti v příběhu tak živě. Byly chvíle, kdy jsem byla chováním postav tak zničená, že jsem chtěla s knihou přestat, zvědavost nakonec stejně zvítězila. Můžu ji doporučit každému, kdo má rád klasiku a přitom mu není po chuti příliš romantiky..
Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám, jinak bych si ji asi nepřečetla. Nicméně mám z ní smíšené pocity. Nemůžu vyloženě říct, že mě děj bavil ale ani že by mě nudil. Chvílema jsem kvůli tolika pochmurnostem chtěla knihu vzdát, pak zase přišly pasáže, díky kterým jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Asi právě díky tomu, že je tam tolik té nenávisti, zloby apod.
Ano, je to klasika. Ale klasika velmi čtivá a doopravdy nadčasová. Dalo by se říct, že je to o lásce, ale možná je to spíš o posedlosti a sobectví všech zúčastněných. Záleží na úhlu pohledu, každopádně to stojí za to.
Nebudu si nic nalhávat, ke knížce jsem přistupovala s mírným skepticismem, ale řekla jsem si, že když už je to taková klasika, nemůže mi uniknout. A jak bylo ve finále dobře, že se mi dostala do spárů.
Tohle totiž není typický sladký romantický příběh. Ne, to vůbec ne. Tolik nenávisti, zákeřnosti a intrik na jednom místě a potažmo v jedné osobě, to se jen tak nevidí. Ano, je tu i láska, ale ta je sobecká, kouska romantiky v ní není - je to posedlost.
Fanatismus a pomsta jdoucí přes generace, skvělá psychologická kresba postav a dobrý styl vyprávění mi zaručili výborné počtení, v němž jsem se místy doslova ztrácela a těžko opět navazovala kontakt s realitou.
A zřejmě už navždy, když někde zaslechnu spojení Větrná hůrka, hned mi naskočí husí kůže. To prostředí, nešlo to jinak, při čtení mi byla zima i přesto, že v ději zrovna svítilo slunce a byl krásný srpnový den.
Příběh, který se vám nevědomky dostane silně pod kůži. Skvělé vyobrazení postav, které jsou plastické a komplexní. Emily Bronteová navíc dosti specificky dostala z většiny charakterů to nejhorší a nejpodlejší z nich a díky tomu vytvořila tak silnou emoční koláž, jakou jsem snad v podobném románu nezažil. To nejlepší, co vám každá knížka může zpětně dopřát, je, že si ji vybavíte a při tom vás zaplaví silné emoce a atmosféra, kterou jste cítili při její četbě. A to se Větrné hůrce daří maximálně.
Ze začátku jsem litovala, že jsem se do čtení knihy dala (a že jsem si ji vůbec koupila), ale všechny moje výčitky se po pár stránkách rozplynuly.
U této knihy je pozoruhodný styl vyprávění - nejprve se dozvíte konec, poté cestu, které k němu vedla. Dále je nadmíru zajímavé, že v podstatě ani jedna z postav, které příběh vyprávějí nejsou hlavní postavou milostného zapletence. Beze sporu je paní Deanová důležitou postavou pro děj, nicméně je spíše pozorovatelem, který jen příležitostně zasáhne do děje. Neřekla bych, že jsem se přímo ztotožnila s některou postav. Spíše jsem si připadala také jako přihlížející - takže jsem se vlastně ztotožnila s vypravěčem... Nicméně bych to nepovažovala nutně za nic špatného. Někdy se s hrdinou propojíte vcítíte se do něj, jindy ne. Knize to na kvalitě neubírá. A já jsem ráda, že u této knihy se to nestalo.
Nabízí se jen otázka, zda v člověku je zlo skutečně vypěstováno jeho okolím nebo už nějaké jeho semínko v sobě mít musí... Kniha vás možná donutí si tuto otázku položit, ale odpovědět si už musíme sami.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | Na Větrné hůrce |
1944 | Búrlivé výšiny I. |
1944 | Búrlivé výšiny II. |
Čekala jsem víc, když jsem dočetla, první myšlenkou bylo: "a to je všechno?"