Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403972/bmid_byl-jsem-mengeleho-asistentem-seO-403972.jpg
4
742
742
Autor, lékař z oblasti Sedmihradska, byl jako maďarský žid deportován v roce 1944 do Osvětimi, kde strávil osm měsíců. Díky své odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. jako prominentní vězeň poznal zblízka nelidské praktiky "anděla smrti" při pseudovědeckém výzkumu dvojčat i nepopsatelné peklo, které představovala práce tzv. sonderkomand v krematoriích. Hned po válce (1946), možná jako jeden z prvních, Nyiszli vydal své svědectví knižně. Nejde o literární zpracování v pravém slova smyslu, spíš o šokující, naléhavý deník, psaný s jediným záměrem: podat zprávu světu. 2. české vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2017 , AcademiaOriginální název:
Dr. Mengele boncolóorvosa voltam az Auschwitz-I krematóriumban, 2007
více info...
Přidat komentář
Přestože jsem přečetla již mnoho knih týkajících se koncetračních táborů, nedokážu vůbec pochopit, jak toto mohl někdo dopustit v takovém rozsahu. Jsou skutečnosti, které mě nepřestanou udivovat - a v této knize se rozhodně objevují. Informace, které jsem zatím nikde nečetla. Nejsilnějším momentem pro mě byla příprava "exemplářů" pro plánované německé muzeum, které mělo dokazovat, že židovský národ je zdegenerovaný. Na osud hrbatého otce a syna s kratší nohou asi nikdy nezapomenu. Postava doktora Mengeleho je v této knize zmíněna spíše okrajově. Objeví se, příliš nehovoří a vydává rozkazy, nad kterými člověku zůstává rozum stát. Rozkazy, které vždycky přinášely smrt.
Autor popsal přesně to, co sám zažil. Jak sám pracoval, kam se sám dostal, co on sám viděl, slyšel a co si jeho paměť podlomená prožitými hrůzami byla schopna/ochotna vybavit a přenést do knižní podoby.
Kdo čekal detailnější popisy práce Mengeleho či chodu Osvětimi jako celku, bude zklamán. Za sebe mohu říci, že jsem měla dost i z toho, co bylo napsáno. Ani nevím, jestli bych snesla více.... Vaření lidských těl ve velkých kotlích na nádvoří znamenalo odložit knihu do klína a....
Měla jsem verzi v angličtině, plus zakoupenou přímo v Osvětimi. To, že jsem tam nedávno byla, mi pomohlo si vše lépe představit, i když ne vždy to bylo příjemné. Kniha jako taková se mi zdála zdlouhavá, nicméně jak zmínil autor na začátku, nebyl spisovatel, nýbrž doktor. To, co zažil, podal dobře, ale co jediné mě zarazilo, byl fakt, že manželku s dcerou se vydal hledat až po třech měsících v táboře, předtím o nich nepadla ani zmínka. Celkově dávám 3* a vrhám se konečně na něco lehčího.
Nemohu si pomoct, ale čekala jsem víc…víc detailů týkajících se experimentů dr. Mengeleho, víc emocí, prostě celkově výraznější čtenářský zážitek. Možná mi jenom nesedl styl psaní… I přes to jde samozřejmě o silné téma a nelze jinak než knihu doporučit. Je dobře, že autor podal své svědectví o hrůzách války - je důležité, aby těchto svědectví bylo co nejvíce.
příběh popisovaný přímo lékařem,který aby si zachránil život pomáhal Mengelemu s pitvama :-( akorát bych čekala víc detailu,co se v koncentračním táboře dělo za hruzy,ale tak to je zase víc popsané v jiných knihách..
Asi je zbytečné říkat, jak moc je tato knížka důležitá pro každého, komu není historie utvářející dnešní svět (hlavně v Polsku a Německu) lhostejná. Asi to už každý ví, tak co se děje, že je tak málo čtená?
(4* za stylistickou stránku knížky, autor není primárně spisovatel a občas to trochu ruší, samozřejmě příběh je něco úplně jiného.)
Silný příběh, každý by si ho měl přečíst. Tato kniha ve mně zanechala opravdu moc.
Přečteno jedním dechem. Lépe řečeno, za dva dny. Pak následovaly dvě noci s nočními můrami. Knížek s tímto tématem jsem již pár přečetl. U této knihy jsem měl několikrát slzy v očích a mnohokrát jsem se otřásl hnusem. Čím víc toho o holocaustu čtu, tím méně chápu kam až lze ve své nenávisti a zaslepenosti zajít. Další z knih, které by měly být povinnou četbou a to i za cenu nočních můr našich dětí.
silný příběh, další z mozaiky osudů lidí, kteří trpěli v koncentračním táboře...
viac krát počuté viac krát prečítané a naštastie ani raz nezažité. Nacisti to neboli ludia, ani neviem ako ich nazvať ale dufam že niečo podobné sa nebude nikdy opakovať.
Nečekejte pohádku o šíleném vědci co dělal pokusy na lidech. Příběh je místy odvyprávěn skoro až bez emocí,nutí vás to knihu odložit ale zároven ji musíte dočíst až do konce,stáhne vás sebou až do hlubin nejtemnejší plynové komory.. Jedna ze slabších knížek o Auschwitzu, protože ty jiné jsem odložil a ještě neměl sílu se k nim vrátit. Ale i tak je to dost hrozné..doporučuji popíračům holokaustu a historikům
Co k tomu dodat...... Nechápu jak to mohl vůbec dát, všechny ty hrůzy kterých byl svědkem.
Skvělá kniha. Zatím nejlepši kterou jsem na téma Osvětim četl.Doporučuji přečist.
Po dočtení mám vcelku smíšené pocity. Původně jsem čekala popisy Mengeleho šílených pokusů, je ale pravda, že to autor nikde nesliboval. Naopak od začátku prohlašuje, že se pokusí vydat objektivní svědectví o tom, co dělal sám. Což se mu, myslím, povedlo. Za co srážím knize hodnocení, je ale "grafická" stránka. Nevím, jestli bylo zpracování textu přejato z originálu, nebo je výsledkem nějakého nemožného překladatele/editora nebo kdo o tomto při vydávání rozhoduje, ale tolik vykřičníků snad není ani ve článcích z Blesku. Opravdu hodně mě to při čtení rušilo až rozčilovalo. Jako by šlo o nějakou senzaci, myslím ale, že právě takto vážnému tématu by prospěla spíš decentnejší forma.
Možná to bude znít trochu morbidně, ale čekala jsem něco víc, čekala jsem víc experimentů dr. Mengeleho, popsaných do detailů. Další věcí byl styl psaní, nevím jeslti je to jen můj pocit, ale přišlo mi tam převykřičníkováno, působilo to divně. Čekala jsem že to pro mě bude silnější zážitek z knihy, i když samozřejmě hrůzy tam byly...
Čtenářská výzva 2017: Kniha psaná formou deníku.
Bojíme se strašidelných filmů, vyprávíme si v bezpečí domova, co "hrozného" jsme kdy zažili, ale nebyli jsme ve skutečném pekle, jaké prožil autor této knihy. Nevadí mi jeho styl psaní, chápu jeho úsilí dostat ze sebe hrůzné vzpomínky, protože má vlastní fantazie se vzpírá představě tisíců zplynovaných těl, nebo padesátimetrové jámy, ve které hoří živí lidé, je to příliš hrozné, příliš neuvěřitelné. Finit hic Deo, finit hic humanity!