Byla jednou jedna řeka
Diane Setterfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427813/bmid_byla-jednou-jedna-reka-j9n-427813.jpg
4
184
184
V zapadlém hostinci na břehu Temže se schyluje k výjimečným událostem. Štamgasti si nad pivem vypravují historky, když tu se rozrazí dveře a v nich stojí cizinec s tělíčkem mrtvé dívenky v náručí. O několik hodin později se dítko opět vrátí mezi živé. Je to zázrak? Kouzlo? Nebo lze vše racionálně vysvětlit? Dívky se chtějí ujmout tři rodiny. Nemůže však patřit všem – a proto dřív, než se ukáže její pravá totožnost, vyplavou na povrch mnohá další tajemství.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , VyšehradOriginální název:
Once Upon a River, 2018
více info...
Přidat komentář
Ze všech knih, které jsem zatím přečetla, má tato určitě nejkrásnější popisy. To je to nejvýraznější a nejlepší na celém příběhu.
Tím, jak se příběh prolíná s tokem řeky, je kniha také jednou z nejoriginálnějších. Skvěle zpracovává téma, které v každé knize nenajdete a navíc má i reálnou atmosféru. S každou změnou počasí nebo nálady jedné z postav, jsem se cítila mnohem více součástí příběhu.
V knize je poměrně dost postav, takže když jsem si dala na nějakou dobu pauzu, chvíli mi potom trvalo se v nich zorientovat. Na druhou stranu byla každá z nich skvěle popsaná a měla v příběhu svůj prostor.
Kniha se četla moc dobře, autorčin styl psaní… Ani nedokážu popsat slovy, jak jej obdivuji. Přestože jsem knihu četla v češtině, jazyk, kterým byl příběh vyprávěný, byl pro období, atmosféru, město úplně přesný! Určitě bych si od autorky přečetla něco dalšího.
Nějaké náznaky romantiky v knize také nechybí, ale zároveň nijak nezasahují do toho nejdůležitějšího.
Knihu mohu určitě doporučit, přestože si dokážu představit, že někomu nesedne. Když to vezmu všeobecně, určitě to není kniha, s kterou se čtením začínat. Je hodně specifická, a proto je dobré mít něco načteno.
Pro mě to byl jeden z nejlepších knižních zážitků.
Už skoro čtyřicet let hledám někoho, kdo píše jako Dickens, ale na rozdíl od něj ještě žije a já se tak můžu těšit na další romány.
No. Tak konečně.
Setterfieldová to umí, včetně závěrečného odhalení ve stylu "každý je každého nevlastní bratr/otec/syn".
Jazyk je krásný, s postavami je zacházeno se soucitem, a nebylo ublíženo ani jednomu zvířeti.
Doporučuji!
Prostě to nechápu. Ten příběh není nijak zvlášť originální, postavy jsou skutečně jasně rozdělené na dobré a zlé, mnoho z děje se dá předvídat... Ale čte se to tak, že není možné se odtrhnout, není možné se nenadchnout, není možné nezačít okamžitě číst další knihu od této autorky, která má úplně stejný účinek. Dokonce jsem já, která za beletrii v běžném knihkupectví nevydám ani floka, vydala čtyři stovky, abych tuhle knížku pořídila kamarádce k narozeninám. To se dá vysvětlit jedině kouzlem, nebo mimořádným vypravěčským talentem autorky.
Tak tohle bolelo... Mám pocit, že čtenáři této knihy se dělí na dvě skupiny - na ty úplně nadšené a na ty, co s knihou bojovali do poslední strany... Bohužel patřím do té druhé skupiny... Nesedl mi styl psaní, příběh si mě nezískal, osudy postav mi byly lhostejné a každá strana pro mě byla utrpení... Do čtení jsem se nutila a byť námět knihy zněl skvěle, tak o to víc jsem zklamaná...
Pohádkově laděná kniha od názvu, přes černobílé postavy, nadpřirozené prvky, opakující se motivy k vševysvětlujícímu dobrému konci. Zlo je zlé z podstaty a neexistují pro ně polehčující okolnosti.
Taky se vám stává,že aniž byste znali autora,tak po nějaké knížce sáhnete a víte,že to bude přesně to,co hledáte?A takhle jsem to měla u ......řeky.A přesně o tom tahle knížka je,o věcech mezi nebem a zemí, které jsou zde stejně jako v životě jakoby na pozadí a my jim věřit můžeme ale taky nemusíme
Asi jsem ji začala číst ve špatné době, nebo je fakt, že mi vůbec nesedla. Nedočteno a ani si nemyslím, že bych se k ní někdy vrátila. Proto ani nehodnotím.
Ta kniha mě naprosto dostala. Úžasný skoro pohádkový příběh z viktoriánské Anglie. Knihy z tohoto období miluju. A tahle se fakt povedla. Nevěříte ?
Příběh, který teče jako řeka - je plynulý, občas uhání o trochu rychleji, jindy zase příjemně zvolní. A jak už to tak u řek bývá, při své cestě s sebou strhává všechno možné. Mě tedy Byla jednou jedna řeka rozhodně strhla! Diane Setterfield napsala román, jehož dějem se poeticky vine tok řeky Temže. A právě na jejím břehu vše začíná: konkrétně se ocitáme v hostinci U Labutě, tedy na místě, jež ožívá stovkami příběhů, které jsou tu tradičně vyprávěny a k nimž přibude další, když se tu náhle objeví malá tajemná dívka. Zdálo by se, že právě ta bude hlavní hrdinkou knihy, ale nakonec zjistíte, že je tomu asi trochu jinak. Nejde tu vlastně zase tak moc o ni, ale naopak o všechny kolem ní. Jak je to možné, že si ta dívka všechny tak podmanila? Čím to je, že aniž by o to jakkoli stála, ovlivní tolik jiných životů? Je to Alice, Amélie nebo Ann či někdo jiný?
Román je opravdu velmi čtivý, má v sobě i prvky pohádky či snad fantasy, především je však nesmírně lidský, a to v tom smyslu, že poukazuje jak na to dobré v nás, tak i na to temné, zlé a kruté. Vydejte se na plavbu po řece, počkejte si, až se jednotlivé její proudy spojí do jednolitého toku, nechte se unést, jen si při tom dejte pozor na Ticháčka.
PS: Opět mám bohužel výtky ke korektuře, i tak ale kniha vážně stojí za to.
Úžasný, tajemný příběh. Určitě doporučuju tuto knihu i ostatní romány od Diane Setterfield.
Bohatý, košatý a hlavně dobře promyšlený příběh plný tajemství s trochou až nadpřirozené atmosféry.
Ke komu patří holčička nalezená zpola utopená v řece? Dvě rodiny se k ní hlásí a nic není jasné. Vyprávěním prochází spousta postav, ke kterým se pojí i mnoho neznámého a záhadného. Všechny motivy se ale krásně ke konci románu spojí a autorka nabídne téměř očarovaným čtenářům naprosto důvěryhodné vysvětlení.
Výborné čtení, doporučuji.
Skoropohádkový historický příběh, plynoucí jako řeka, chvílemi líně, za čas ukvapeně... Příběh i tajemný jako řeka se svými temnými tůněmi, s nečekanými spodními proudy.... kdy všichni tuší, že "něco se stane".
Velmi zvláštní příběh, ...pohádkový....přiznám se, že chvilku mě už ani nebavil ten popisný proud, ale zvláštní, nedalo se přestat,....prostě nasednete a plujete po proudu.... a konec jak má být.....
Před lety jsem četla Třináctý příběh, na rozdíl od mnoha jiných knih mi utkvěl v paměti, i když nemám dojem, že by mne přímo oslnil, takže jsem si u další knihy řekla: Proč ne? Přesto mi chvíli ležela na nočním stolku a sahala jsem po jiné četbě. Pak jsem knihu otevřela. Nic určitého jsem nečekala, takže jsem nebyla otrávená tím, že se příběh nerozbíhá. Užívala jsem si ho. Klidné, jednoduché vypravěčství, které nepostrádá poezii. Přijímala jsem různé postavy a střídání děje, prostě řeka přinášela příběhy.
Pak autorka přímo oznámila, že tady se osudy setkávají. Řeka, pardon - vypravování, nabralo spád a nakonec se četlo jak detektivka. Nemohla jsem se odtrhnout. A řeka se zachovala spravedlivě. Přinesla zakončení šťastná i zakončení spravedlivá. Také konec, který jsem mohla uchopit různými způsoby, s tím jsem spokojená. A držím se toho Byla jednou jedna ... Pohádka? Magický realismus? Krásná kniha! (A jsem moc ráda, že jsem se předem neseznámila se škatulkováním. Historický román nebo historická detektivka? Pak jsou asi čtenáři opravdu překvapeni, viď, Ticháčku!)
Velmi neobvyklý příběh, plný tajemna, temnoty, ale také určité naděje. Jak jsme u autorky zvyklí. Přesto u této knihy jednu hvězdu ubírám. Autorčiny předchozí knihy "Bellman & Black" a "Třináctý příběh" jsou hodně svižné, hutné a nadupané od začátku do konce. Naproti tomu u knihy "Byla jednou jedna řeka" jsem trochu bojovala s tím, že první část byla dost pozvolná a rozvláčná, hodně pomalá - nečetla se mi úplně nejlépe. Dáno je to tím, že je nám představeno dost postav a dost dějových linií, ve kterých se jako čtenáři musíme naučit zorientovat. To byla velká změna. Ale zároveň uznávám, že v případě této knihy to bylo potřeba - celý ten děj rozehrát trochu více zeširoka. Nicméně jsem to nečekala a skrz ten začátek jsem se holt musela prokousávat.
Každopádně musím vyzdvihnout, že autorka knihu skvěle propracovanou do nejmenšího detailu. Všechny dějové linky se jí podařilo na konci uzavřít, objasnit vše důležité a příběh jako celek se jí nesesypal. Naopak ho autorka uměla udržet na uzdě, dát tomu hlavu i patu a udržet směřování příběhu, kam bylo třeba. Skvělá atmosféra, dobře propracované postavy, určitá tajemnost a mystičnost. To vše tu je a ve výsledku jsem nakonec spokojená. Určitě mohu doporučit!
Nádhera. Ale asi jenom pro ty, co mají trpělivost a ocení knihu se stupňovaným napětím. Brilantně napsané a stejně dobře přeložené. Paralela mezi proměnlivým životem řeky Temže a lidí, kteří u ní žijí a jsou s ní spojení. Hospoda U Labutě s vypravěči a postavičkami uvádí dramatický příběh s nevysvětlitelnou záhadou na začátku a stupňovaným hororovým podtónem. . Mrtvá dívka, kterou hned na začátku utopenou přináší zraněný muž, její zázračné vzkříšení a následné události. Kolem děvčátka se v knize otáčí všechno. Každý je nám postupně představen a každý má za sebou něco tajemného, tragického. Laskavý Armstrong, Vaughanovi i ostatní - ti všichni se podílejí na vygradování příběhu až do tragédie na konci knihy. Je to velký román o lásce, pochybnostech a touhách. Trpělivé čtení přinese ovoce, krásná kniha.
Absolutně nezáživná knížka... Došla jsem ke straně 70 a zaviram ji, protože můj cas je drahocenný...
Všichni jsou paf z toho, že se v hostinci někdo objeví... Všichni jsou paf, ze dítě nedycha a pak zas dýchá, k tomu všemu je tam hromada nezaživných postav... Náhodně jsem knihu otevřela cca v polovine a vim, ze tu holku nekde vylovil ve vodě... To z čeho hrdinove knihy jsou paf mě prijde naprosto nudné...
Poslední kapkou byl chlap co si vyklada s prasaty a jejich děti naprosto klidně vraždí, ale zoufa si nad tím ze synáček se moc nepovedl... Tohle je zoufalá, roztahaná kniha o ničem mozna nějaké rozuzlení má, ale pres tu hroznou mluvu a ještě horší psaný text autorky mě absolutně nezajímá a nechapu co na ni kdo vidí.. Za me je to je plýtvání času na skoro 500ti stranách... Prostě ne
Jak těžko jsem se z tohohle příběhu vracela zpátky do reality. Chtěla jsem se do něj ještě víc ponořit a pobýt v něm déle. Sednout si do hospody U labutě a poslouchat vyprávění místních a šum řeky pod okny, nechat se unášet proudem Temže a užívat si dál každé slovo téhle knížky.
Tuhle velkou lásku k příběhům z druhé poloviny 19. století ve mně zasel můj milovaný Caleb Carr se svým geniálním Psychiatrem a Andělem temnoty spolu s Agnes od Hannah Kentové. Z Alias Grace od Margaret Atwoodové se mi ještě víc podlomily kolena a tohle už byla jen třešnička na dortu. Svět bez moderních technologií, zbytečných problémů, které se sami děláme, svět, který je drsný a přece má své kouzlo.
Hodně příjemné čtení. Poetické i drsné a velice dobře podané. Určitě doporučuju.
A úžasný překlad paní Walló navíc.