Byla jsem otrokyní
Damien Lewis , Mende Nazer
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234665/mid_byla-jsem-otrokyni-234665.jpg
4
238
238
Jde o skutečný příběh dívky z černošského domorodého kmene Nuba ze Súddánu. Mende v něm popisuje nejen své idylické dětství v horské vesnici primitivního kmene, ale i brutální zvyky jakou je například obřízka. Její tragický osud se naplnil ve chvíli kdy vesnici přepadli nájezdníci, pochytali děti a odvlekli je na trh s otroky. Mende stráví v otroctví osm let. Rodina, u níž otročí se vrací do Anglie. Zde se Mende s pomocí súddánské komunity podaří utéct. Avšak těžkosti při získávání azylu a strasti života zdaleka neodpovídají jejím snům.... celý text
Přidat komentář
Uz nevim jdo z vas mi tu knihu doporucil, ale docela me zasahla. Nasili na detech je podle me to nejhorsi s cim se muze clovek setkat. Presahuje to muj ramec chapani.
Z téhle knížky doslova mrazí při představě, že něco takového se odehrává v civilizovaném světě. A jde především o děti...to bolí.
Z textu dýchá pravdivost příběhu. Syrový děj, který nic neskrývá. O to je čtivější.
... čtivý příběh, ze kterého mrazí. Nikdo bychom nechtěli prožít to, co Mende. Ať je v naší zemi situace jaká chce, buďme rádi, že máme svobodu, a že si nikdo nemůže druhého přivlastňovat tímto způsobem. Velmi silný příběh o krutosti otroctví v Sůdánu
Tahle kniha mě opět donutila k tomu, abych byla vděčná za to, kde a komu jsem se narodila, protože už jen pomyšlení na to, že žiji život v kůži Mende, mi nahání husí kůži. Říká se, že otroctví je v dnešní době mnohem rozšířenější, než tomu bylo v historii. A pokud se to děje takovýmito skrytými způsoby, tak bych se tomu ani nedivila.
Knížek o otroctví, nedobrovolných manželstvích, týrání žen atd. z arabského (chcete-li muslimského) světa jsem přečetla velké množství, tenhle ničím nevybočuje. Kniha se čte svižně, pěkně vykreslené příhody z dětství, avšak nic z toho není moc překvapující, ani konec, který opravdu nepřipomíná happy end.
Co dodať , príbeh 12 ročnej Mende ktorá zažila doslova peklo v krajine kde ludská hodnota nič neznamená. Je to strašné že sa to deje ešte v dnešnej dobe a už sa ani nečudujem prečo od tade tolko ludí uteká. Kniha sa lahko a dobre čítala a preto davam plný počet hviezdiček a hlavne doporučujem.
Po knize jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě (kniha od více autorů) a musím říct, že vůbec nelituji. Vyvolávala ve mně dost podobné emoce a pocity jako "Bez dcerky neodejdu", bezmoc, lidské pokoření, ztráta důstojnosti, strach, tíseň... a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Dokonce jsem při posledních stránkách v metru zaslzela. Je to neuvěřitelný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Tak odhlédněte od nepovedeného (českého) přebalu a pusťte se do ní!
Knihy s takovým tématem nevyhledávám, spíše se jim vyhýbám. Knihu jsem dostala od známé s doporučením, že se jedná o velice zajímavou knihu. A opravdu, kniha se dobře čte jsou v skvěle popsané různé tradice a různé situace. Přečetla jsem ji za cca jedem den. Musím říci, že mě příběh Mende velmi zasáhl a zhrozila jsem se co se v dnešní době ještě pořád může dít. Knihu rozhodně doporučuji si přečíst.
Hodně drsný příběh. Nepochopitelné, že toto je ještě možné zažít v dnešní době.
Je to hrůza, co se někde děje. Kolik lidí, zvláště žen musí trpět pro potěšení ostatní... Kniha s velmi silným příběhem.
Kdybych to bylo možné,přála bych Mende,aby další roky jejího života byly nudné ,aby už nemusela psát další knihu. Taky bych jí přála,aby našla v sobě sílu změnit tradice súdánského lidu týkající se obřízky,aby sama pokud bude mít dceru nedopustila,aby musela prožít tu bolest a beznaděj.
Aby nezapomněla,že Velká Británie ji nezachránila jen z otroctví,ale dává ji šanci žít v zemi kde se nemusí bát arabských nájezdníků . Aby to nezapomněla říkat svým dětem
Ne Evropa není dokonalá ,není to ráj na Zemi,ale bezpečí dětí a žen je zde přece jen jiné než v Africe a nakonec je na nás na všech jestli se to nezmění.
Přeji jí , aby nikdy nebyla zklamaná a těch devět let bylo jen zlý sen.
Kniha, která stojí za přečtení. Z popisu obřízky mi běhá mráz po zádech i po několika letech.
Nejkrutější příběhy bývají skutečné.
Již jsem několik knih o týraných ženách přečetla, přesto jsem byla v šoku! Na začátku bylo vykresleno téměř dokonalé dětství, ale pak přišel zvrat. Celou knihu jsem doufala, že to dopadne dobře, zazvoní zvonec a všechny děti budou osvobozeny, ale pravděpodobně je většina z nich právě v tomto okamžiku stále v otroctví. A nikdo s tím nic nedělá...! Je mi z toho zle.
Knihu doporučuji, přečetla jsem jedním dechem, je neskutečné, co se ještě v této době ve světě děje.
Knížku jsem četla ve věku, v němž se nacházela hlavní hrdinka: dvanáct let. Asi i proto na mě zapůsobila – příběh je v každém případě silný. Pamatuji si, jak sedím na houpačce a snažím se nebrečet.
Už dávno nejsem příznivcem částečně fiktivních knižních dramat od imigrantek z muslimských zemí. Všechna vypadají jako přes kopírák. Tahle četba mi nicméně byla užitečná: uvědomila jsem si situaci v postkoloniálním Súdánu, kde muslimské arabské obyvatelstvo skutečně zotročuje obyvatelstvo animistické a černošské. A je dobře, si teď umím konkrétněji představit, jak hrůza moderního otrokářství vypadá.