Bylo nás pět
Karel Poláček
Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy. Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.... celý text
Přidat komentář
Maturitu nemám , ale zato mám tuto překrásnou knížku. Krásný příběh, styl psaní , mi nevadí , navíc mám vydání, které ilustrovala Helena Zmatlíková tak že krása. Nevím co bylo lepší jestli kniha nebo seriál. Plný počet hvězd.
Knížka plná "nýbrž" a "pročež" nemusí každého oslovit, pro mě se ale na dvě stě stránkách odvíjel milý příběh plný klukovských příhod vyprávěných tak, jak je vidí jen dítě. Těžko uvěřit, že knížku Poláček psal v době, kdy už možná tušil, že světovou válku nepřežije.
Čeština je prekrásny jazyk a mňa neprestáva fascinovať, ako sa s ňou dá pohrať, alebo ak chcete, vyblbnúť. Zamilovala som sa do všadeprítomného „jakož i“ a to nehovorím, ako ma nadchlo „Ó, kterak zatouchám!“ Zmes spisovného a nespisovného jazyka v tejto knihe je jednoducho úžasná. A ten pohľad malého chlapca tiež. Poláčkovi musel zostať v duši kus dieťaťa, inak by to nedokázal napísať tak autenticky. Z predchádzajúcich komentárov som zistila, že kope čitateľov viac vyhovovala prvá časť, snovú cestu do Indie by oželeli. U mňa je to naopak, ja dávam prednosť onomu dada výletu. Je taký krásne absurdný! V spojení s uchvacujúcim jazykom je to ako maškrtiť čokoládu. Proste mňam.
Styl psaní a rozložení písma. No hruza. Tato knížka pro mě byla povinná, ale vůbec mě nebavila. Nejhorší knížka, co jsem kdy četla. Prostě jsme si napadli do noty.
Seriál Bylo nás pět znám od dětství a velmi se mi líbil. Nyní jsem se konečně odhodlala k tomu, přešíst si také knihu. Musím říct, že jsem z ní trochu zklamaná. Jazyk knihy je sice velice zajímavý, ale zhruba od poloviny knihy mi slova jako, pročež, načež, nýbrž, atd., začala silně lézt na nervy. Vyprávění příběhů formou krátkých povídek mi nevadilo. Jen je škoda, že téměř polovina knihy je věnovaná výletu do Indie. Při čtení jsem se bohužel nevyhnula porovnávání seriálu a knihy. A i když se mi to nestává moc často, musím říci, že v tomto případě je lepší televizní zpracování.
Příběhy a dobrodružství Péti Bajzy budou navždy patřit do mého dětství! Vždycky mne něčím přitahovaly,..
Možná pro dospělé nemá zas až takové kouzlo... Ale pro děti jistě ano, zvlášť pro kluky... Já to přečetla, ale synův pouštím audio knihu... A každý večer se ozývá syn: "Karel Poláček Bylo nás pět část x.tá."
Ale jestli někdo ještě jednou řekne PROČEŽ tak asi budu vraždit...
Osvěžující, úsměvné vyprávění příběhů klučičího života formou zápisů z pohledu dětskýma očima.
Moc se mi líbí Poláčkův jazyk. Hlavně v neskutečném podání Františka Filipovského, který příběh party prvorepublikových "hochů, co spolu chodí" povýšil ještě mnohem výše...Pravda, i pro mne byl výlet do Indie jaksi nadbytečný...
Seriál jsem před čtením knihy neviděla, ale rodiče mi ji s nadšením doporučovali.
Kniha mě ze začátku bavila, oslnil mě i humor. Kdyby byla kniha poloviční bez výletu do Indie, dala bych jí 5 hvězdiček. Bohužel mi výlet do Indie zkazil celou knihu. Byl zdlouhavý a nekonečný.
Za mě pět hvězdiček. Nějak se nám ze světa vytrácí knihy, které pohladí. Stěžovat si na to, že je kniha napsána jazykem, kterému současná generace nerozumí - nebo se nesnaží rozumět? - je smutný obrázek o dnešních čtenářích. Knihy přece nejde číst rychločtením bez prožitku. Po letech mě tato kniha znovu dostala i tím, že si ji sám vybral můj desetiletý syn jako doporučenou četbu a při jejím čtení se baví. A na slova, kterým nerozumí, se prostě zeptá :-)
Ze začátku mě kniha hodně bavila. Přišel mi zábavný ten způsob vyprávění jazykem a očima malého chlapce. Je vtipný ten kontrast "spisovného" jazyka s "hantýrkou" tehdejších dětí, která je navíc prokládaná "papouškováním" toho, co říkají dospělí. Ale právě proto, že to bylo tímto "omezeným" jazykem malého chlapce, tak se tam věci hodně opakovaly a ke konci už mi to začínalo vadit. Pro mě by mohla být kniha poloviční, třeba bez výletu do Indie, a byla by perfektní. Takto dávám tři hvězdičky. Povídková kniha pana Svěráka Po strništi bos, která je také vyprávěná malým chlapcem, se mi líbila víc.
Nikdy dřív jsem tuhle knihu nečetl a ani jsem neviděl oblíbený televizní seriál. Takže jsem se těšil a byl zvědavý, jaký to bude zážitek a jestli Poláčkův román může být zajímavý i pro dospělého čtenáře.
Alfa a omega téhle knihy je její použitý jazyk, dětská snaha o vyprávění spisovným, knižním jazykem. Můj problém byl, že mě tahle literární technika neoslnila (přestože podobně vyprávěný Hrdý Budžes je moje možná nejoblíbenější humoristická kniha vůbec). Alespoň ne nijak mimořádně. A proto jsem se asi do knížky moc neponořil - protože ničeho dalšího už jsem se nedokázal chytit. Dějová linka vlastně neexistuje, je to spíš sled klučičích historek a po ponoření do Bajzova snu se už nějaká posloupnost úplně vytratí.
Není to tím, že bych neměl rád dětské knihy - Alenku, Malého prince nebo Karlíka v továrně si dokážu užít i ve svých letech. Ale zde to na mě neplatilo, a tak jsem byl pouze čas od času potěšen nějakou konkrétní scénou. Není to málo, ale je to míň, než jsem čekal.
Při čtení jsem se, samozřejmě, nemohl vyhnout myšlenkám na Karla Poláčka samotného. Představa, že takto křehký člověk (typ kavárenského intelektuála), který evidentně musel žít ve stavu strachu a úzkosti z věci přicházejících, dokázal napsat takto optimistickou knihu je ... nadějeplná.
Kniha mě zaujala především stylem písma, bylo to něco nového a nad některými slovy jsem se sama pousmála.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Místy poutavé a připomínající vlastní dětství, místy nezáživné až běda. Seriál se mi (mj. také díky Hapkově hudbě) líbil určitě víc.