Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/319418/bmid_bylo-nas-pet.jpg
4
3479
3479
Nestárnoucí příběh Péti Bajzy a jeho klukovské party v obnoveném vydání s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy.
Přidat komentář
Tato kniha se mi četla báječně. Líbila se mi dobrodružství Péti Bajzy a popis děje očima dítěte, ale také i popis tehdejšího života na maloměstě.
Knížku jsem četla jako malá u babičky a moc mě bavila. Mám na ni hezké vzpomínky spojené s prázdninami, tak snad i proto k ní mám tak kladný vztah.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby a vůbec mě neoslovila. Děj mi přišel nudný a zdlouhavý.
Málokdy se stane, že se mi seriál (nebo film) líbí víc než kniha. Což se v tomto případě stalo. Knížka mě vůbec nebavila a dělalo mi problém se začíst až to dopadlo tak, že jsem ji nedočetla, což je mi líto. Zřejmě to bylo slohem, kterým je psaná.
Seriál je srdcovka a je určitě lepší než kniha, ale ani tohle nebylo špatné. Sice bych osobně zkrátil linii halucinace, ale i ta měla něco do sebe. Překvapivě stravitelné a rozhodně velmi vítaný titul v seznamu povinné četby.
Kniha mě zaujala více než seriál. Je to zajímavé dílo a možná jsem do něho musela dospět. Přečetla jsem si ho tenkrát kvůli maturitě a moc se mi líbilo, takže i přes dřívější dětský a pubertální odpor k seriálů, jsem si Bylo nás pět zamilovala se vším všudy.
P.S: ke konci jsem měla vážně slzy v očích kvůli pohnutému osudu K.P.
No, když bych neviděl seriál, možná bych hodnotil výš. První část knihy nepostrádá nápad, humor, ikdyž některé pasáže jsou právě oproti seriálu méně vypointované.Druhou část jako by snad psal někdo jiný a já už netrpělivě vyhlížel konec. Škoda. Jako celek dost rozporuplné. Ale za přečtení určitě stojí.
Jedna z prvních knih, kterou jsem četl, pokud nepočítám dětské pohádky a blbiny o dinosaurech. Z osobních důvodů je to na 3*, jinak spíše 2* . První část byla zajímavá, druhá mě ovšem nudí už jen při té vzpomínce. Na další přečtení si netroufám a raději si uchovám hezkou vzpomínku.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby. Po takových kalibrech jako Nana (Èmile Zola) nebo Jméno růže (Umberto Eco) to byl pro mě dost velký skok.
Pokud bych knihu nutně nemusela číst asi bych ji odložila už po první straně, což by byla škoda.
Je to moc pěkná kniha na odreagování. Taková ta co čtete, když máte chuť na něco jednoduchého.
Po jazykové strance se ale jedná o knihu dosti náročnou. Vyskytuje se zde dost archaizmů, místních výrazů a zkomolenin (To se vr!, prouda), které mají doplnil pohled malého chlapce na svět. Nejnáročnější je asi dostat se přes četné inverze (záměrně spřeházený slovosled).
Celkově jeto však pěkné vyprávění jednoho útočníka, které mě vedlo k úvaze nad rozdílem dětství s moderními technologiemi a bez nich. Myslím si, že je to vhodná knížka na rozšíření slovní zásobu a čtení dětem před spaním. (Jeden oddíl má okolo tři stran písma vel. 16)
krásná kniha plná zajímavých příběhů, bohužel napsaná velice specifickým stylem, který se mi velice špatně četl a tím pádem mne kniha ani příliš nezaujala (oproti seriálu). Nicméně docela příjemná kniha v povinné četbě.
Myslím, že čtenáři téhle knihy se dělí na dvě skupiny: ti, kteří s knížkou vyrůstali, bavila je a mají k ní osobní vztah a ti, kteří museli přetrpět dvou set stránkové vyprávění malého kluka. Osobně se řadím spíše ke skupině druhé. Začátek a konec mě opravdu už nebavily - zpočátku jsem měla problém si zvyknout na styl psaní a ke konci už jsem si přála, aby ty stránky zmizely.
Nicméně kniha sama o sobě není špatná. Jen je psána jinak, než jsme v současné době zvyklí a místy bývá zdlouhavá. Myslím, že autor vyzdvihuje slovo "hrdý" v - pro mě - novém světle.
Možná bych byla radši, kdyby v knize byly alespoň nějaké kapitoly, nerada čtu text v celku.
Hodnotím průměrnou známkou.
Tuhle knížku miluju už asi od třetí třídy. Těžko bych spočítala, kolikrát jsem ji četla. Zajímavé je, že ji Poláček napsal pro něj v tak těžké době, když čekal na odsun do koncentračního tábora. V návratu do dětství asi hledal útěchu a aspoň na krátkou dobu chtěl zapomenout na strach.
Knížku jsem si přečetl v rámci Čtenářské výzvy 2016 (Kniha o přátelství). Musím říct, že jsem se na ni docela těšil a čekal jsem minimálně stejnou zábavu jako byl televizní seriál. S knihou jsem se však šíleně trápil a dočetl ji pouze z povinnosti. Vůbec mě to nebavilo.
Tuhle knihu mám moc ráda a mám k ní osobní vztah i proto, že pocházím z Rychnova nad Kněžnou, kde vlastně děj probíhá a kde autor žil. Líbí se mi Poláčkův jazyk a styl psaní, jen mě mrzí, kolik prostoru věnoval "indické výpravě" :)
Bylo nás pět jsem poprvé viděl jako seriál a moc se mi líbil. Proto jsem se s určitým časovým odstupem rozhodl přečíst knižní předlohu.
První polovina knihy se mi četla velmi dobře. Více méně to s drobnými obměnami byly příhody, které jsem znal z jejich seriálového zpracování. Druhá část knihy mne vyloženě nebavila. Hlavní hrdina je nemocný a blouzní příběh o cestě do Indie, o slonovi Jumbovi atd. Zde jsem měl pocit, že je příběh vyloženě cílen pro menší děti. Pokud si dobře vzpomínám, tak ani v seriálu mne tato část moc nenadchla.
Hodnocení: Přestože se nejedná o žádné literární veledílo, tak na knize oceňuji především styl, kterým je napsaná. Ze všeho dýchá atmosféra klukovských let a doby, ve kterém se příběh odehrává. Nebýt té zatracené druhé poloviny, tak bych dal plný počet, takhle pouze čtyři hvězdy.
Bylo nás pět je klasika,nemohu si však pomoct, filmové zpracování tohoto vyprávění se mi líbilo vic.Při četbě jsem prostě viděla herce.Kniha je každopádně zábavná,ale část vypravující o návštěvě Indie se mi zdála zdlouhavá.
Konečně - až jako hodně dospělá - jsem se ke knize pořádně dostala. A knížka se mi líbila hodně. Líbí se mi jazyk, jakým je psána, humor, příhody. Když si uvědomím, kdy autor takovou knížku psal, tak tedy klobouk dolů. Méně se mi tam líbilo, jak byl Péťa nemocný a o slonovi, ale Péťa se uzdravil, takže v knížce vše dobře dopadlo. Rozhodně mi vylepšila náladu. A celkově - prostě moc hezká, milá knížka.
Kniha mi přišla velice zábavná a mnohokrát jsem se při čtení nahlas smál. Petr Bajza mi byl veskrze sympatický, akorát jeho řešení sporů mi po desátém opakování přišlo nudné.
Karel Poláček dokázal skvěle vystihnout myšlení školáka, což dělalo knihu čtivější.
Zdlouhavá pro mě byla část knihy, kdy se Petrovi zdá, že jede s přáteli do Indie. Díky retrospektivě jsem často nevěděl, zda se pohybujeme v realitě, nebo Petrově snění.
Jsem každopádně rád, že jsem si knihu přečetl a určitě ji doporučuji dalším čtenářům.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Jak mám Poláčka ráda, tak mi tahle kniha ne a ne sednou resp. první část ano, tam je vše, jak má být - švih, jazyk a vůbec, ale ta druhá část s halucinacemi hlavního hrdiny, to bylo zlo, které mně donutilo přetáčet, což se mi u Poláčka jaktěživ nestalo.