Bylo nás pět
Karel Poláček
Nestárnoucí příběh Péti Bajzy a jeho klukovské party v obnoveném vydání s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy.
Přidat komentář
Nemohu si pomoct ale seriál byl opravdu lepší, kniha mi přišla strašně natahovaná až nudná.
Seriál byl úžasný, ale do knížky jsem se nedokázala začíst. Pro děti to bude asi zajímavější než pro dospělé.
Musím říct, že mě, milovnici seriálu, trochu překvapilo, kolik mých oblíbených scén si scénáristi přimysleli a v knize tedy chybí. Hostinec u kamenného stolu asi pro mě stále zůstane číslem jedna v Poláčkově tvorbě, ale i tak to bylo príma pohlazení po duši: obsahem, jazykem i formou. "To se vr!"
Podobně jak s Malým princem - klasika sice, ale já se do toho nedokázal včíst. Souhlasím s tím, že seriál byl super, ale jako knížku jsem to nekousl.
Kniha ušla, seriál je ale podle mě lepší a vtipnější. Nudila mě část, kdy byl Peťa nemocný a snil o Indii, což byla vlastně celá druhá část knížky, takže tu jsem doopravdy protrpěla. Obdivuji ale Karla Poláčka, který to takhle napsal i v tak těžké době, ve které žil.
Seriál, jenž vznikl na motivy Poláčkovy předlohy, je vynikající, ale samotná předloha mě po emoční rovině minula a chvílema nudila, že jsem měl problém to vůbec dočíst, což je velmi zlá vizitka v kontextu malého obsahu, jímž disponuje.
Jako malá jsem tuto knihu i televizní seriál milovala... Na střední škole jsem neváhala a vybrala jsem si ji do povinné četby...Jediné co mě na knize moc nebavilo, bylo, jak Péťa Bajza onemocněl, protože výlet do Indie mě trochu nudil, ale dočetla jsem to.
Musím říct, že kniha mě nebavila. Maximálně začátek byl celkem zajímavý, ale poté co se pořád dokola omýlalo téma slon a červená čepice - to už na mě bylo moc. Knihu jsem dočetla z donucení, jelikož to byla povinná četba na střední škole. Možná jsem byla ovlivněna seriálem, kterým jsem jako malá byla uchvácena a pořád si ho pouštěla na starém videu. Jediné co vím je, že se do opakovaného čtení nepustím. Jednou stačilo.
Čteno na SOŠ v rámci povinné četby. Knihu bych neřadila do svých oblíbených, ale jelikož jsem jako malá hltala s rodiči seriál, tak byl alespoň začátek přečten s chutí. Ke konci mne už moc nebavil ,,výlet'' chlapců do Indie, ale bylo to tak 60 stran, a tak se dal zvládnout. Bylo nás pět jsem celkem přečetla 2x - jednou v 6. třídě.
Je škoda, že děti na ZŠ jsou nuceni číst knihy psané bohužel opravdu obtížnou češtinou. A to říkám jako milovnice Jiráska. Jako dítě a už tehdy čtenář se mi to četlo špatně a snad jsem ji ani nedočetla. Dnes bych si ji přečetla s chutí. Jazyk byl těžko stravitelný a místy nepochopitelný.
Pár bodů ke knize:
Jako dítě mě kniha nebavila.
Jako náctiletý jsem ji shltnul a byl okouzlen.
Knihu mi ukradli.
Koupím zas.
Ve správný čas podstrčím mým dětem.
Přestože se jedná o celkem starší věc, bavilo mě to. Akorát moc nechápu, proč se toto dílo ocitá pořád a neustále v povinné četbě k maturitě.
Ke knize jsem přišla kvůli maturitě. Samozřejmě, seriál znám a je moc dobrý. Přesto při čtení jsem ve většině pasáží snad žádnou podobnost nepostřehla. Což je na jednu stranu dobré, protože to nezkazilo zážitek z knihy, ale i tak bylo znát, že Poláček to napsal o dětech pro děti. Nechci tím říct, že to bylo špatné, naopak, jenže už jsem na tuhle knihu byla asi velká. :)
Klasika, která se příjemně čte a dá se k ní i vracet, protože na mládí přece jen každý rád zavzpomíná a tato kniha představuje jakýsi most směřující do krásných bezstarostných dětských let.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Viděla jsem seriál, divadelní hru a četla jsem i knižní zpracování. Popravdě nevím, jaká forma je nejlepší :D Mě se líbí všechny :)