Bylo nás pět
Karel Poláček
Brilantně napsaný humoristický román o chlapcích, " co spolu chodí" , o klukovinách i snech, které spolu prožívají. Psal je před deportací do Terezína jako vzpomínku na dětství v Rychnově. Vydán byl až posmrtně v roce 1946.
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala do maturitní četby, protože už od mala zbožňuji seriál. Bohužel knížka pro mě nebyla až tak super jak jsem očekávala. Možná to bude tím, že jsem si ji měla přečíst dříve a nebo jsem to porovnávala moc se seriálem. Kniha pro mě byla i lehce náročnější na čtení.
Seriál jsem měla moc ráda, proto jsem se rozhodla si ji vybrat k maturitě, ale bohužel mě knížka zklamala. Možná kdybych ji četla v mladším věku, více bych si ji užila.
Byla jsem docela překvapená, že se tato klasická kniha dočkala nového načtení. A po jejím poslechu jsem doslova nadšená! Jan Zadražil totiž nejenže nezklamal, ale kniha v jeho podání dokonce získala svoje nové kouzlo.
Tuhle knížku jsem si naprosto zamilovala, především díky tomu úžasnému jazyku. Jazyku, na který většina mých spolužáků nadávala a já jsem mu propadla a s radostí četla dál a dál příběhy Péti Bajzy a jeho kamarádů.
Seriál podle stejnojmenné knihy zbožňuji již od malička, ale přesto jsem se ke knize dostala až teď v rámci povinné četby. Kniha je milá, úsměvná, plná dětské fantazie. Myslím, že je toto dílo poselstvím pro dospělé, aby se občas zastavili a zkusili svět znovu vnímat těma dětskýma očima, které zůstanou v každém z nás ať chceme či nechceme. A také je pro nás památkou na Karla Poláčka, který ji napsal během nejtěžšího období naší historie a přesto nám dokázal zanechat dílo v němž se objevuje radost ze života.
Pro mě to byly dvě knihy v jedné.
Jedna se odehrávala v městečku, kde kluci dělali klukoviny a bylo to takové hezky poklidné, uvolňující...
Pak tady byla byla ta druhá. Ta se odehrávala v Indii, nebo ještě v městečku, které už bylo jen pouhým výplodem Petrových snů. Vůbec mě to nepasovalo k sobě. Úplně jiné roviny. Kdyby autor pokračoval v první části byla by pro mě kniha o hodně lepší.
Kniha napsaná krásným jazykem, s velkým citem co se asi klukům honí hlavě I s klukovskou logikou prenesenou do vetne stavby. Laskavé a příjemné. Snad jen poslední kus s Jumbem mohl být kratší.
Ze začátku mě kniha nebavila a měla jsem ji chuť odložit. Po páru kapitolách jsem se vžila do příběhu a zbytek knihy mě už bavil. Jen ten konec nebyl nic moc. Taky mi dělalo problém zvyknout si na jiný druh češtiny. Ale nakonec knihu hodnotím kladně, je to jedna z nejzábavnějších knih povinné četby.
začátek dobrý, ale potom nuda za nudou, hrůza a děs. Už dlouho jsem takhle nudnou knihu nečetla.
Tuhle knížku jsem si přečetla kvůli maturitní četbě a mile mě překvapila. Byla vtipná, čtivá a zajímavá. Hvězdičku však ubírám za to, že se půlka děje odehrávala nakonec v Petrových snech, což už zkrátka nebylo ono. Jinak doporučuji i stejnojmenný seriál! :)
Jak mám Poláčka ráda, tak mi tahle kniha ne a ne sednou resp. první část ano, tam je vše, jak má být - švih, jazyk a vůbec, ale ta druhá část s halucinacemi hlavního hrdiny, to bylo zlo, které mně donutilo přetáčet, což se mi u Poláčka jaktěživ nestalo.
Tato kniha se mi četla báječně. Líbila se mi dobrodružství Péti Bajzy a popis děje očima dítěte, ale také i popis tehdejšího života na maloměstě.
Knížku jsem četla jako malá u babičky a moc mě bavila. Mám na ni hezké vzpomínky spojené s prázdninami, tak snad i proto k ní mám tak kladný vztah.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby a vůbec mě neoslovila. Děj mi přišel nudný a zdlouhavý.
Málokdy se stane, že se mi seriál (nebo film) líbí víc než kniha. Což se v tomto případě stalo. Knížka mě vůbec nebavila a dělalo mi problém se začíst až to dopadlo tak, že jsem ji nedočetla, což je mi líto. Zřejmě to bylo slohem, kterým je psaná.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Když jsem tuhle knížku četla, přistihla jsem se, že se směju nahlas. Tudíž četba do vlaku to rozhodně nebyla. :)