Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341633/bmid_bylo-nas-pet-Z2E-341633.jpg
4
3466
3466
Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy. Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky.
Přidat komentář
Celkovy pribeh o petici kluku je dobry, jen v podani knihy jazykove velice krkolomny... v tomto pripade si osobne troufam rict ze serial byl mnohem povedenejsi a zabavnejsi...
Jinak je to samozrejne klasika, kterou bych nezavrhovala ale spis doporucovala k precteni...
Ke knize jsem se dostala kvůli maturitní četbě. Je to klasika, kdybych se k ní dopracovala jinak, možná by mě i více nadchla, ale takhle... Holt povinná četba, no :)
Přečetl jsem si i komentáře, protože jsem se celkem divil, že má tak málo v hodnocení. Pro mě jednoznačně jedna ze základních knížek, které je záhodno si přečíst. A na rozdíl od některých se k ní vrátím klidně i ve svém už dávno ne dětském věku. Podle hodnocení zde, asi mladá generace nezvládá Poláčkův styl a hlavně krásnou - i když pro ně možná zastaralou - češtinu se kterou si hraje. Ale je fakt, že já se zase občas nechytám s paskvily co produkují někteří uživatelé diskuzních fór. I když už o češtinu ani nejde.
Jednoznačně stojí za přečtení.
Tak jsem měla obavy, že se dle zdejších reakcí u této knížky moc bavit nebudu, naštěstí se tak nestalo a bavila jsem se celou dobu, jen včera večer jsem při líčení Vánoc usnula.....to ovšem jen svědčí o tom, jak je tato knížka nádherně poetická a milá.
Na některé příhody nezapomenu zrovna tak, jak na některé památné věty :-)
Ty kluku pitomá, kdybych nebyl po svaté zpovědi, tak bych ti vynadal. Počkej ty moulo, až budu po svaté zpovědi, tak ti rozbiju frňák.
A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal.
Tohle už přestává všecko. Já nejsem nikomu za tajtrlíka, neboť nikdo si nebude ze mne dělat frňousy a daně mám v pořádku.
P.Poláček mi vždycky inklinoval jako autor spíš pro kluky, takže jsem knihu četla až dávno po shlédnutí seriálu ještě v období mého dětství. Knihu jsem četla až v rámci knižní výzvy. Knížka se čte sice dobře, občas jsem se od srdce zasmála, ALE seriál mi přišel lepší, lépe propracovaný....
Ani já netušila, jak dlouho mi bude tahle útlá knížečka trvat, než ji dočtu.
Už jsem prostě někde jinde a styl pana Poláčka mi nesedl. Bez výzvy bych ji nečetla
Hned na začátku cituji "železňáka", který se diví jak uboze je geniální dílo Karla Poláčka hodnoceno. Píši to proto, poněvadž zase nemám tolik knih, které jsou mou srdeční záležitostí . Autorovi v nebi udělal nepochybně velkou radost Karel Smyczek svým úžasným seriálem. Tato kniha je něco jako lék v těžkých životních situacích. Pohladí.
Patřím mezi ty šťastné, kteří viděli a slyšeli pana Filipovského v přímém čtení. Nezapomenutelné!
Francouzi mají Knoflíkovou válku, Američané Toma Sawyera. Ale na Péťu Bajzu a všechny kolem nikdo nemá !
Po více než 20-ti měsících od těchto řádků, se vracím ještě s dodatkem.
Menšina čtenářů, kteří knihu vysoko hodnotili ví, že autor tuto knihu psal v poslední-kruté etapě svého života. Přes to vše vložil do svých řádků tolik lidské dobroty.
Vážení komentátoři - dokázali byste to ?
Zvláštní ... jedna z opravdu mála knih, které jsem dočítala jen hodně stěží, dostala jsem se k ní přes maturitní seznam k četbě, ale pak jsem si ji k maturitě ani nezařazovala, protože jsme si nebyla jistá, co o ní vůbec povědět ...
nádhera! už som to čítal viackrát, samozrejme som videl seriál a koloniál pana Bajzy bol na výstave v Brne (hm, v ktorom to bolo roku?) perfektný.
kam sa hrabú dnešní autori detských kníh!
Jaktoze to nema 99 %!? Ukazte mi nekdo knihu (vyjma Maleho Mikulase od G/S),ktera by tak dokonale porozumela svetu deti a dospelych zaroven! K tomu dokonala CJ,charakter malomesta by nikdo nepopsal dukladneji v 1000strankove bichli. Pane Polacku,pane spisovateli,dekuji Vam za ni.
Musím říci, že K. Poláček nepatří mezi mé favority a po knize jsem sáhla jen díky výzvě, i když jsem ji už kdysi dávno četla. Mám radši televizní seriál, který knihu celkem pěkně obsáhl.
Tahle knížka nikdy nezklame. Jak kniha tak sériálové zpracování je naprosto úžasné. Nikdy mě neomrzí si v klidu sednout a jedním dechem přečíst tuhle krásnou knížku.
Tak to je knížka, která nikdy neomrzí. V roce 100. výročí založení republiky se asi více než kdy jindy obracíme do naší historie a vzpomínáme mimo jiné, jak naší předci kdysi žili. Úžasná dobrodružství pěti kamarádů nás do života 1. republiky vrhají opravdu se vším všudy. Petr Bajza nám prostřednictvím svého deníku zprostředkovává dny všední i sváteční, radosti tehdejšího dětského světa i každodenní starosti dospělých, jak uživit rodinu a zajistit její budoucnost.Půvabné poetické dilko, skvělý čtenářský zážitek. Komu by v paměti neulpěla celá rodina Bajzova, Čeněk Jirsák, Antonín Bejval, Eda Kemlink, Pepek Zilvar, Evička Svobodová, Rampepurda rampepurďácká a další větší či menší postavy a postavičky, které nádherně doplňují kolorit té doby. A také nemůžu zapomenout na krásný seriál se skvělým hereckým obsazením, který si nikdy nenechám ujít.
Krásná knížka, plná nádherných příběhů a dobrodružství, nejen těch co šli a bylo jich pět. A samo i Rampepurd rampepurďáckých. Určitě doporučuju, všem.
Notoricky známý klasický příběh. Nádherné hrátky s češtinou. Při čtení jsem v duchu slyšela hlas Františka Filipovského a mé vizuální představy se odvíjely od zdařilého tv seriálu. Přiznám se ale, že jsem knihu musela prokládat jiným čtením, protože její druhá část mě tolik nebavila.
Knížka ve mně vyvolává krásné pocity nostalgie a vzpomínky na mé dětství. Jako malá jsem se společně s tátou koukala v televizi na seriál “Bylo nás pět“ a po skončení jednoho dílu jsem se nemohla dočkat, až budou dávat další.
U klobouku bylo horko a slunce svítilo. Já mám rád, když slunko svítí, protože když přivřu víčka, tak se dělají duhové balónky. Když jsem byl malý, tak jsem je chytal, chtěl jsem je zavřít do šuplete, protože jsem neměl rozum. Dnes už mám rozum, ale přece jsem rád, když se dělají duhové balónky.
Bavilo mě si znovu projít všemi dobrodružstvími společně s hrdiny a dívat se na svět opět dětskýma očima.
Bejval Antonín pravil, ať už toho necháme, že jsme oba volové. Tak jsme toho nechali
Dokonce se mi i líbí knižní mluva a archaismy, které se v díle objevují opravdu hojně. Také oceňuji, jak autor krásně popsal různé zvyklosti v odlišných ročních obdobích.
Jenom Zilvar z chudobince nekřičel, on nikomu nic neřekl a skočil do touně. Nýbrž plaval pod vodou a šmátral kolem sebe, vynořil se, kašlal vodu a pravil: „Už ho mám, už ho držím za vlasy!“
Všichni jsme křičeli: „Nepusť ho!“
On odpověděl: „Nepustím, neboť ho držím pevně.“
Pomohli jsme mu vytáhnout Vendu na břeh, a když byl na břehu, tak Zilvar pravil: „Herdek filek!“ a vysmrkal se.
Nemám ke knize žádné výtky, je to zkrátka oddechová a nenáročná četba pro zpříjemnění odpoledne a zavzpomínání si na dětství.
A kdyby se mne naši opravdu ptali, co bysem si přál, tak bysem doopravdy musil říci, že nejradši ze všeho bych chtěl dřevěnou nohu, jako má pan Zilvar, jelikož by mně to všichni záviděli a nejvíce Bejval Antonín. A kdyby mně nedali pod stromeček nohu, tak bysem si přál, abych už nemusil chodit do houslí, a když ani to ne, tak alespoň album cizozemských známek.
Stara dobra klasika, ma vylosovana maturitni otazka, knizka se mi libila :-)
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Za mě žádná sláva. Moc se mi do knihy nechtělo, protože co jsem si pamatovala ze seriálu bylo jen řezání dítěte paskem. No a kniha tedy taky zklamani. začátek dobrý,ale druhá polovina je vyprávění snu. Tak to za mě nuda. Možná kdybych byla 10ti letý kluk, bralo by mě to víc. Takhle jen splnění výzvy.