Bylo nás pět

Knihu jsem četla v rámci povinné četby a vůbec mě neoslovila. Děj mi přišel nudný a zdlouhavý.

Málokdy se stane, že se mi seriál (nebo film) líbí víc než kniha. Což se v tomto případě stalo. Knížka mě vůbec nebavila a dělalo mi problém se začíst až to dopadlo tak, že jsem ji nedočetla, což je mi líto. Zřejmě to bylo slohem, kterým je psaná.

Seriál je srdcovka a je určitě lepší než kniha, ale ani tohle nebylo špatné. Sice bych osobně zkrátil linii halucinace, ale i ta měla něco do sebe. Překvapivě stravitelné a rozhodně velmi vítaný titul v seznamu povinné četby.

Kniha mě zaujala více než seriál. Je to zajímavé dílo a možná jsem do něho musela dospět. Přečetla jsem si ho tenkrát kvůli maturitě a moc se mi líbilo, takže i přes dřívější dětský a pubertální odpor k seriálů, jsem si Bylo nás pět zamilovala se vším všudy.
P.S: ke konci jsem měla vážně slzy v očích kvůli pohnutému osudu K.P.

No, když bych neviděl seriál, možná bych hodnotil výš. První část knihy nepostrádá nápad, humor, ikdyž některé pasáže jsou právě oproti seriálu méně vypointované.Druhou část jako by snad psal někdo jiný a já už netrpělivě vyhlížel konec. Škoda. Jako celek dost rozporuplné. Ale za přečtení určitě stojí.

Jedna z prvních knih, kterou jsem četl, pokud nepočítám dětské pohádky a blbiny o dinosaurech. Z osobních důvodů je to na 3*, jinak spíše 2* . První část byla zajímavá, druhá mě ovšem nudí už jen při té vzpomínce. Na další přečtení si netroufám a raději si uchovám hezkou vzpomínku.

Knihu jsem četla v rámci povinné četby. Po takových kalibrech jako Nana (Èmile Zola) nebo Jméno růže (Umberto Eco) to byl pro mě dost velký skok.
Pokud bych knihu nutně nemusela číst asi bych ji odložila už po první straně, což by byla škoda.
Je to moc pěkná kniha na odreagování. Taková ta co čtete, když máte chuť na něco jednoduchého.
Po jazykové strance se ale jedná o knihu dosti náročnou. Vyskytuje se zde dost archaizmů, místních výrazů a zkomolenin (To se vr!, prouda), které mají doplnil pohled malého chlapce na svět. Nejnáročnější je asi dostat se přes četné inverze (záměrně spřeházený slovosled).
Celkově jeto však pěkné vyprávění jednoho útočníka, které mě vedlo k úvaze nad rozdílem dětství s moderními technologiemi a bez nich. Myslím si, že je to vhodná knížka na rozšíření slovní zásobu a čtení dětem před spaním. (Jeden oddíl má okolo tři stran písma vel. 16)

krásná kniha plná zajímavých příběhů, bohužel napsaná velice specifickým stylem, který se mi velice špatně četl a tím pádem mne kniha ani příliš nezaujala (oproti seriálu). Nicméně docela příjemná kniha v povinné četbě.

Myslím, že čtenáři téhle knihy se dělí na dvě skupiny: ti, kteří s knížkou vyrůstali, bavila je a mají k ní osobní vztah a ti, kteří museli přetrpět dvou set stránkové vyprávění malého kluka. Osobně se řadím spíše ke skupině druhé. Začátek a konec mě opravdu už nebavily - zpočátku jsem měla problém si zvyknout na styl psaní a ke konci už jsem si přála, aby ty stránky zmizely.
Nicméně kniha sama o sobě není špatná. Jen je psána jinak, než jsme v současné době zvyklí a místy bývá zdlouhavá. Myslím, že autor vyzdvihuje slovo "hrdý" v - pro mě - novém světle.
Možná bych byla radši, kdyby v knize byly alespoň nějaké kapitoly, nerada čtu text v celku.
Hodnotím průměrnou známkou.

Tuhle knížku miluju už asi od třetí třídy. Těžko bych spočítala, kolikrát jsem ji četla. Zajímavé je, že ji Poláček napsal pro něj v tak těžké době, když čekal na odsun do koncentračního tábora. V návratu do dětství asi hledal útěchu a aspoň na krátkou dobu chtěl zapomenout na strach.

Knížku jsem si přečetl v rámci Čtenářské výzvy 2016 (Kniha o přátelství). Musím říct, že jsem se na ni docela těšil a čekal jsem minimálně stejnou zábavu jako byl televizní seriál. S knihou jsem se však šíleně trápil a dočetl ji pouze z povinnosti. Vůbec mě to nebavilo.

Tuhle knihu mám moc ráda a mám k ní osobní vztah i proto, že pocházím z Rychnova nad Kněžnou, kde vlastně děj probíhá a kde autor žil. Líbí se mi Poláčkův jazyk a styl psaní, jen mě mrzí, kolik prostoru věnoval "indické výpravě" :)

Srdcová záležitost tato kniha ♥♥♥♥♥

Bylo nás pět jsem poprvé viděl jako seriál a moc se mi líbil. Proto jsem se s určitým časovým odstupem rozhodl přečíst knižní předlohu.

První polovina knihy se mi četla velmi dobře. Více méně to s drobnými obměnami byly příhody, které jsem znal z jejich seriálového zpracování. Druhá část knihy mne vyloženě nebavila. Hlavní hrdina je nemocný a blouzní příběh o cestě do Indie, o slonovi Jumbovi atd. Zde jsem měl pocit, že je příběh vyloženě cílen pro menší děti. Pokud si dobře vzpomínám, tak ani v seriálu mne tato část moc nenadchla.

Hodnocení: Přestože se nejedná o žádné literární veledílo, tak na knize oceňuji především styl, kterým je napsaná. Ze všeho dýchá atmosféra klukovských let a doby, ve kterém se příběh odehrává. Nebýt té zatracené druhé poloviny, tak bych dal plný počet, takhle pouze čtyři hvězdy.

Bylo nás pět je klasika,nemohu si však pomoct, filmové zpracování tohoto vyprávění se mi líbilo vic.Při četbě jsem prostě viděla herce.Kniha je každopádně zábavná,ale část vypravující o návštěvě Indie se mi zdála zdlouhavá.

Konečně - až jako hodně dospělá - jsem se ke knize pořádně dostala. A knížka se mi líbila hodně. Líbí se mi jazyk, jakým je psána, humor, příhody. Když si uvědomím, kdy autor takovou knížku psal, tak tedy klobouk dolů. Méně se mi tam líbilo, jak byl Péťa nemocný a o slonovi, ale Péťa se uzdravil, takže v knížce vše dobře dopadlo. Rozhodně mi vylepšila náladu. A celkově - prostě moc hezká, milá knížka.

Kniha mi přišla velice zábavná a mnohokrát jsem se při čtení nahlas smál. Petr Bajza mi byl veskrze sympatický, akorát jeho řešení sporů mi po desátém opakování přišlo nudné.

Karel Poláček dokázal skvěle vystihnout myšlení školáka, což dělalo knihu čtivější.
Zdlouhavá pro mě byla část knihy, kdy se Petrovi zdá, že jede s přáteli do Indie. Díky retrospektivě jsem často nevěděl, zda se pohybujeme v realitě, nebo Petrově snění.

Jsem každopádně rád, že jsem si knihu přečetl a určitě ji doporučuji dalším čtenářům.

Když jsem poslouchala audio knihu, tak mě bavila, ale při čtení jsem se docela nudila, možná kvůli starému jazyku nebo předchozí znalosti příběhu. Takže nevím jak mám hodnotit

Jak už tady spousta čtenářů ohodnotilo, první půle knihy je docela pohodové čtení, vskutku vtipné a zábavné líčení klučičích trampot z první republiky, kdy nutností každé domácnosti byla rákoska a čisté uši. Bylo to psáno jednoduše, z pohledu Péťy Bajzy. Docela se mi to líbilo, jenomže jak dlouho vydržíte číst slohovky desetiletého chlapce (pokud nejste odolný učitel na základní škole)? Po pár listech Vás to začne dost prudit...pořád samé my šli a ona šla a tak jsme šli všichni...ufff no kvetl jsem z toho, ale řekl jsem si má to dvě stě stran, to se dá přežít. Jenže přišla druhá půle, která mi dosti připomněla Tuláka po hvězdách od Londona svým útěkem do snů plných fantasmagorií. Jenže na rozdíl od Londonova veledíla, tady Vás zase prudí vyprávění malého chlapce, akorát se to táhne jak sopel na sto stranách a příběh se nikam neposouvá. Nechci knihu hanit, taky ji dávám průměrné hodnocení, ale pokud jste ji nečetli v mládí a nemáte k ní nostalgickou vazbu, tak Vás zřejmě zas tak bavit nebude. Čest seriálu, který z halucinací ukuchtil naštěstí jen jeden díl a zbytek věnoval rozvoji všelijakých klučičích trampot.

Klobouk dolů patří autorovi, který napsal takovéto "veselé" dílo o jednoduchosti študákovy duše v době, kdy mu hrozila smrt v koncentračním táboře.

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha o přátelství"...snad nemusím zdůvodňovat proč :-)