Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425964/bmid_bylo-nas-pet-Lsu-425964.jpg
4
3469
3469
Nové vydání legendární knihy Karla Poláčka o pětici kamarádů, jejichž dobrodružství vždycky skončí nějakým malérem, přináší vůbec poprvé Poláčkův text v doprovodu ilustrací Ondřeje Sekory. Notoricky známé a nestárnoucí příběhy Petra Bajzy, Čeňka Jirsáka, Edy Kemlinka, Antonína Bejvala a Pepka Zilvara z chudobince jsou plné dětského smíchu, rošťáren a úsměvných historek, které nezastaraly a baví malé i velké čtenáře dodnes. Karel Poláček a Ondřej Sekora byli vrstevníci, a přestože k jejich přímé autorské spolupráci docházelo zřídka, jejich pracovní cesty se neustále křížily a prolínaly. Vzhledem k tragickému vyústění Poláčkova života v důsledku 2. světové války vyšel román až po autorově smrti, bez ilustrací. Až později, na přání redakce týdeníku Svoboda, se Sekora ujímá ilustrování knihy Bylo nás pět, respektive jejího časopiseckého vydání. Příběh vycházel od července 1954 do března 1955 a každou část doprovázela jedna či dvě Sekorovy ilustrace. Ty byly v průběhu času pozapomenuty a teprve nyní vycházejí poprvé jako celek v knižní podobě.... celý text
Přidat komentář
"Moc-li pak stál ten pulóvr?"
Hláška za hláškou, nádherné dětství, nádherná knížka i seriál!
To mě v dětská bavilo hodně. Ti kluci mi byli samozřejmě něčím blízcí - snili o cestách do Indie, dokázali zlobit, toužit po cirkusu, ale také se čestně postavit za kamaráda, věděli, co se sluší a patří. A ještě byli soudržná parta, což jsem jim trochu záviděl - já nikdy nebyl partový typ. Když to pak namluvil František Filipovský jako audioknihu, přišlo mi to zbytečně dětinské, ale když pak Karel Smyczek natočil v 90. letech stejnojmenný seriál, myslím, že je to jeden z nejlepších dětských seriálů české tvorby vůbec. Takže klasika!
Taková česká klasika, kterou by měl znát každý. Je to hezká kniha, ale více dětská, s typicky klukovskými dobrodružstvími. Tato kniha je něco jako lék v těžkých životních situacích. Pohladí.
První část knihy hezká, bavilo mě to číst, poté nicméně přišly halucinace hlavního hrdiny a to už tak zábavné nebylo. Spíše mi to přišlo otravné a na můj vkus tam toho bylo ažaž.
Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla.
Jazyk díla mi v první polovině nevadil a jistým způsobem mi připadal vtipný a originální. Později mi ale už knížku začínal zprotivovat :D Jinak jsem ale ráda za přečtení a je mi velmi smutno z nešťastného konce autora.
Čtyři hvězdy, ale s frfláním, že ty poslední kapitoly, kdy je Péťa Bajza nemocný a zdají se mu sny o Indii, už tolik nebavily. Jenže to čtení předtím... už dlouho jsem se u knížky takhle od srdce nezasmál, jazyk, kterým tu Poláček ke čtenáři promlouvá, to jedno velký pohlazení, asi takové jako když jste malí, máte spálu a u vaší postele sedí maminka a hladí vás po čele... nebo tak nějak :-) Knížka, kterou by měl přečíst asi fakt každý bibliofil. A chválím i její seriálovou podobu, která atmosféru z knížky vystihuje naprosto dokonale.
Trochu mě zaráží hodnocení knihy a některé komentáře. Asi by mělo být povinně v anotaci, že svou poslední knihu autor napsal před svým transportem do koncentračního tábora a věděl co ho tam čeká..... a vydání knihy se nedožil.
Půlka knihy je věnovaná vzpomínce na dětství a druhá, kdy malý Petr Bajza má spálu a v horečkách blouzní a cestuje do Indie je podle mě únik z kruté reality, která ho čekala. Skoro poslední věta mluví za vše : "Ale já brzy okřeju a zesílím a pak se každému postavím"
Poslouchám sem tam i audio skvěle namluvené Františkem Filipovským. V knížce je na konci vynikající doslov F. Filipovského k vydání z roku 1954
Knížka, kde my kluci co spolu chodíme a mluvíme je vynikající, k tomu staročeština, hovorové výrazy....
Knížku doporučuji, ale pro lepší pochopení je asi potřeba něco vědět o vzniku knihy a o autorovi
Četla jsem v dětství jako povinnou četbu a tehdy mě opravdu nebavila. Teď se mi dostala do ruky (resp. do ucha) v pozdějším věku, kdy mám zkušenosti s malými dětmi - a naprosto jsem se do ní zamilovala. Geniální počin. Krásný popis světa očima dítěte, který se snaží chovat a mluvit jako dospělák. Hlášky, že jsem se smála nahlas. Hodně mi to připomnělo mluvu mého dědy.
Jazyk luxusní. Jsem překvapená, kolik čtenářů nerozumnělo slovům. Dnešní mladí lidé často místo češtiny mluví takovou spatlanou čecho-angličtinou, že člověk neví, jestli se má smát nebo mu má být za ty děti trapně - ale že je to až tak zlé, to bych nečekala.
Poslouchala jsem zpracování Českého rozhlasu, kouzelně načteno Davidem Novotným.
Knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy, protože jsem si ji chtěla už dlouho přečíst. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk a styl psaní, vyprávění z pohledu Petra Bajzy bylo vlastně fajn. Jinak musím říct, že televizní zpracování seriálu Bylo nás pět bylo mnohem zábavnější a taky mi tam víc seděl i styl vyprávění než v knize. Podruhé bych už knihu nečetla; první půlka knihy byla celkem fajn, druhá půlka kdy je Petr nemocný a vypráví o Indii mě opravdu nebavila.
Kniha se mi vcelku líbila, ale bohužel jsem měla poměrně špatné vydání. Kniha se mi četla opravdu těžko, kvůli velmi malým písmenkům a skoro neexistujícím odstavcům. Proto jsem po pár desítkách stránkách zvolila audioknihu od českého rozhlasu a kdybych to neudělala, asi bych knihu ani nedočetla. Mám ji jako povinnou četbu a děj opravdu není náročný, přeci jen je to psáno z pohledu dítěte. Sice autor použil sem tam nějaké slovo, které se v dnešní češtině již běžně neužívá, ale nebylo to tak časté, takže mi to nevadilo.
Kdybych to tedy měla shrnout, tak tuto knihu mohu doporučit, je to takový lepší střed pro mě. Ale asi už se k ní znovu nevrátím a raději si pustím seriálové zpracování, které je (jen tak mimochodem) opravdu vtipné a milé.
Hodně se mi líbila první polovina knihy. Ale ta druhá, kdy byl Petr nemocný, ta mě příšerně nudila. Měla jsem co dělat, abych to dočetla do konce. Škoda, moc se mi v té první polovině líbilo, že jsem se mohla vrátit v čase zpět a prožívat, jaké to bylo dřív.
Asi budu patřit k menšině, ale bohužel me kniha moc nezaujala. Snažila jsem se ji číst již dvakrát ale dej mě ani jednou nijak nezaujal. Hlavně prvních 130 stran jsem se musela do čtení hodně nutit.
Kniha mě začala ovšem docela bavit ve chvíli, kdy byl Petr nemocný a začal se zde odehrávat poměrně zajímavý děj.
Je to jedna z mála knih, kdy je za mě mnohem lepší filmové zpracování.
Vůbec jsem nečekala, že mě to bude tak bavit. Musela jsem si zhruba prvních 50 stran zvykat na jazyk, který mi neskutečně lezl na nervy. Petr se snaží mluvit spisovně aby ukázal, že je slušně vychovaný kluk, ale z ničeho nic vždycky použije výraz, který do spisovné mluvy vůbec nepasuje. Jinak mě příběhy kluků moc bavily. Představovala jsem si život za první republiky a říkala si, že to muselo být velmi krásné a idylické. Seriál jsem neviděla. Určitě to napravím.
Jako dítě a dospívající jsem se této knize úspěšně vyhýbala, teď toho lituji. Krásně a vtipně napsaný příběh.
Knihu dostala dcerka od mého táty pod stromečkem, já jsem si zavzpomínala na povinnou četbu a po letech musím říct ze se kniha četla sama. Úsměvné chlapecké války v okolí Rychnova nad Kněžnou ( pocházím z Hořic tak je mi prostředí velice blízké ). Když v 90. letech běžel seriál tak jsem byla platonicky zamilovaná do Pepka Zilvara z chudobince, protože mnel nad ostatními chlapci navrch . Jen je smutné jak pan Poláček skončil a i plno jiné inteligence ...
Když člověk uváží, za jakých okolností Poláček vzpominal na své dětství..... Dnes má v Rychnově nad Kněžnou naučnou stezku: území Habrováků, modříny, odkud se rozhlíželi hrdinové Okresního města, v nedaleké Rampuši je socha Rampepurdy....
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
kniha která nikdy nezklame, ať čtu kdykoli