Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488597/bmid_bylo-nas-pet.jpg
4
3433
3433
V novém vydání knihy českého spisovatele, novináře a humoristy Karla Poláčka přinášíme nestárnoucí dobrodružství pětičlenné maloměstské klukovské party, zapsané deníkovou formou hlavním hrdinou Petrem Bajzou naivně upřímným dětským pohledem. Humorné příběhy jsou doplněny zcela novými vtipnými ilustracemi Jana M. Krejčího.
Přidat komentář
Čteno na SOŠ v rámci povinné četby. Knihu bych neřadila do svých oblíbených, ale jelikož jsem jako malá hltala s rodiči seriál, tak byl alespoň začátek přečten s chutí. Ke konci mne už moc nebavil ,,výlet'' chlapců do Indie, ale bylo to tak 60 stran, a tak se dal zvládnout. Bylo nás pět jsem celkem přečetla 2x - jednou v 6. třídě.
Je škoda, že děti na ZŠ jsou nuceni číst knihy psané bohužel opravdu obtížnou češtinou. A to říkám jako milovnice Jiráska. Jako dítě a už tehdy čtenář se mi to četlo špatně a snad jsem ji ani nedočetla. Dnes bych si ji přečetla s chutí. Jazyk byl těžko stravitelný a místy nepochopitelný.
Pár bodů ke knize:
Jako dítě mě kniha nebavila.
Jako náctiletý jsem ji shltnul a byl okouzlen.
Knihu mi ukradli.
Koupím zas.
Ve správný čas podstrčím mým dětem.
Přestože se jedná o celkem starší věc, bavilo mě to. Akorát moc nechápu, proč se toto dílo ocitá pořád a neustále v povinné četbě k maturitě.
Ke knize jsem přišla kvůli maturitě. Samozřejmě, seriál znám a je moc dobrý. Přesto při čtení jsem ve většině pasáží snad žádnou podobnost nepostřehla. Což je na jednu stranu dobré, protože to nezkazilo zážitek z knihy, ale i tak bylo znát, že Poláček to napsal o dětech pro děti. Nechci tím říct, že to bylo špatné, naopak, jenže už jsem na tuhle knihu byla asi velká. :)
Klasika, která se příjemně čte a dá se k ní i vracet, protože na mládí přece jen každý rád zavzpomíná a tato kniha představuje jakýsi most směřující do krásných bezstarostných dětských let.
Perfektně napsaná a vtipná kniha, u které se vždy vrátím do dětství, když jsem Bylo nás pět poprvé četl a také sledoval seriál v TV :) Svět kluků-uličníků, kteří vnímají vše kolem sebe jako pomůcky a kulisy pro své rošťárny a výplody fantazie... to je zkrátka úžasné. Dětská mysl nemá omezení a Poláček to dokázal ve své humoristickém románu skvěle vyobrazit.
Jednu hvězdu ubírám za "snovou" sekci. Neskutečně mě nudila a byla zdlouhavá. Je ale zajímavé, že pocity "ať už to sakra skončí" jsem měl nyní stejné, jako jsem zažíval tehdy před 14 lety, kdy jsem držel knihu v ruce poprvé. Celkově to však nepokazilo můj výborný osobní dojem :)
Tato kniha je takovým oknem do života na vesnici začátkem 20.století. V knize se často vyskytují archaické výrazy a nářečí, přesto se čte velmi dobře. Škoda jen té druhé části, kdy Petr dostane spálu a sní o cestě do Indie,která už mě tolik nebavila.
Při čtení této knihy jsem se na chvíli vrátila do dětských let a ani se mi nechtělo vracet. Sice povinná četba, ale hezky vtipné :-)
Jako malý jsem sledoval stejnojmenný seriál. Ke knize jsem se dostal až o pár let déle. Nicméně musím říct, že seriál se od knihy vůbec neliší a 90 % scén je totožných.
Možná kdybych byla mladší, tak bych byla nadšená, ale protože jsem si knihu musela vzít do povinné četby, tak jsem si to tak neužila a kniha mi přišla nemastná neslaná plná archaismů a historismů. Čistý průměr, ale když si čtenář uvědomí, že to psal Karel Poláček těsně před odchodem do Terezína... Stejnojmenný seriál natočený podle knihy je zaměřen více na citovou složku, proto tam můžeme vidět scény, které diváka dojmou (odjezd Kristýny, smrt pana Fajsta...), ale zároveň se v knize vůbec neobjeví.
Krásná dětská léta, ale pro mě až příliš nezajímavá, spíš to jednou přečtu dětem :)
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Musím říct, že kniha mě nebavila. Maximálně začátek byl celkem zajímavý, ale poté co se pořád dokola omýlalo téma slon a červená čepice - to už na mě bylo moc. Knihu jsem dočetla z donucení, jelikož to byla povinná četba na střední škole. Možná jsem byla ovlivněna seriálem, kterým jsem jako malá byla uchvácena a pořád si ho pouštěla na starém videu. Jediné co vím je, že se do opakovaného čtení nepustím. Jednou stačilo.