Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488597/bmid_bylo-nas-pet.jpg
4
3433
3433
V novém vydání knihy českého spisovatele, novináře a humoristy Karla Poláčka přinášíme nestárnoucí dobrodružství pětičlenné maloměstské klukovské party, zapsané deníkovou formou hlavním hrdinou Petrem Bajzou naivně upřímným dětským pohledem. Humorné příběhy jsou doplněny zcela novými vtipnými ilustracemi Jana M. Krejčího.
Přidat komentář
Parádní klasika! :) mám k ní citovou vazbu, protože se jsem jako malá viděla televizní seriál a opravdu se mi moc líbil, takže mi čtení knihy připomínalo dětství.
Vážně jsem překvapená, že jsem se k téhle klasice dostala až teď. Vždyť přece Poláček! Péťa Bajza a jeho kamarádi. Vlastně se musím přiznat, že jsem ani neviděla všechny díly seriálu, který je jinak naprosto skvělý. Takže pro mě byla druhá část knihy dost velkým překvapením, vůbec jsem netušila, že bude snový námět takhle rozvíjen.
A proč pět hvězdiček? Je to opravdu milé čtení, se všemi gramatickými neduhy a jazykovými perličkami. Idealizovaný svět a takový trochu smutný, byť pravda neurčitý konec, který možná ukazuje na to, v jaké době autor knihu o dětství napsal. Myslím, že kdybych to četla dřív, asi bych nedokázala docenit všechny ty jazykové hříčky a dětské mudrcování, takže jo, vlastně je fajn, že na knihu došlo až teď. To se vr, že byste si ji měli přečíst taky. ^^
Příběh, který doprovázel mé dětství, ačkoliv jen v seriálové formě. Knihu jsem si přečetl až teď v rámci maturitní četby. Je to čtivě a poutavě napsané, akorát mi ze začátku poněkud činila obtíže nespisovná čeština, ale po pár stránkách jsem se s tím sžil. Je to nenáročné a odpočinkové čtení, ke kterému se hodlám vracet už minimálně z nostalgie.
Už jen to množství vydání svědčí o pozici této knihy v české literatuře. A k tomu všichni známe filmové zpracování, nemluvě o nepřekonatelném podání Františka Filipovského. Všechny formáty jsem si prožil, prokoukal a proposlouchal a znovu a znovu mě neskonale baví.
Pohodové zábavné čtení, i když chápu, že někoho může nudit. Bylo hezké pozorovat příběh obyčejného kluka z města, skrze jeho dětské chápání světa a jeho dětské vyjadřování, které často vykouzlilo úsměv na tváři.
Bravo, pane Poláčku! Škoda, že jste se nedožil toho, jak úspěšná tato knížka je. Ale možná byste se smál tomu, že na Databázi máte míň procent než nějací Prvoci...
Z dětství si pamatuji seriál, který jsem miloval. Zpočátku se knížka vyvíjela jako jeho trošku horší verze (Poláčkův styl mi prostě tolik nesedí), ačkoli mě pořád dost bavila. Druhá půlka byla ale, až na pár úsměvných hlášek nudná, zdlouhavá a zbytečná. Chvilkami jsem měl pocit, že prostě autor potřeboval vyplnit prostor... :/
Seriál mého dětství. A teprve nyní jsem si přečetla knihu. Vím, že jsem ji zkoušela číst kdysi k maturitě, ale vydání z r. 1954 se mi tehdy nečetlo vůbec lehko, takže jsem ji po pár stránkách odložila na neurčito.
A teď, i když i tak bylo obtížné najít v použitém jazyce a termínech mě neznámých zalíbení, povedlo se a já knihu slupla za dva večery. A musím říci, že jsem si ji užila. Peťova hatmatilka a některé průpovídky mě vážně bavily. Jednotlivé příběhy na sebe sice moc nenavazovaly, ale zato byly plné dětského hašteření a fantazie a vymýšlení všelijakých lumpáren. Tak nějak jsem se přenesla zpět do svého dětství a vlastně se mi zase připomnělo, že i děti mají své starosti, které jsou mnohdy mnohem závažnější, než starosti dospělých. :-)
Málem bych zapomněl na klasiku od Karla Poláčka"Bylo nás pět".Při této knize jsem se moc bavil i smál.Zajímavý je sloh který Poláčk použil,je to úplně totožné s tehdejší realitou,opět jsem se místama nacházel na stejné vlně jako Petr Bajza.Jeho vyprávění a sloh ,nechtěl bych mladým křivdit,ale se asi líbit nebude a nepochpí,že si děti dovedly hrát bez mobilů a počítačů,to byla náherná doba,škoda,že se nevrátí,to bylo DĚTSVÍ.
Od knihy jsem čekal více. Přišla mi, že ji naprosto chyběl nějaký ,,šmrnc” a nutkání si přečíst další kapitolu.
Vlastně bych si tuto knihu nikdy nepřečetl, kdyby to nebylo prototypové dílo k maturitě, které by si chtěl skoro každý vytáhnout pro svůj velmi jednoduchý děj.
První část, ve které autor popisuje klukoviny a dobrodružství dětí z první republiky, se mi líbila mnohem více než „snová“ druhá část, která se odehrává v Indii. Trochu mi přišlo, že autor nevěděl, jak má román zakončit, tak tam zasadil náhlou nemoc hlavního hrdiny a výpravu do Indie ve snu.
Druhá část dost možná metaforicky popisuje pocity Karla Poláčka před transportem do Osvětimi. Jeho život také visel na vlásku (stejně jako Petrův), tak raději odcházel do snového světa (v realitě vzpomínal na dětství). Příběh nakonec skončil dobře. Škoda, že se to stejné nedá říct o osudu Karla Poláčka...
Další z pokladů v knihovně rodičů. Ani nevím, kolikrát jsem ji jako dítě četla, tahle kniha mě prostě bavila. Nenechala jsem si ujít ani filmové zpracování. Zilvar z chudobince je první, co se mi vybaví, asi už jen díky tomu slovnímu spojení. :) No a rampepurda rampepurďácká, to je další, na co si hned vzpomenu. Rampepurda je přezdívka i pro naši dceru Mínu. Už se těším, až si knihu přečte sama, aby věděla, kdo že to ta rampepurda byla. :D
Kniha je docela dobrá, až na indickou část. Ta se v naší rodině nelíbila nikomu.
Právě jsem zjistila, že jsem ještě nenapsala komentář na moji oblíbenou knihu. Nevím kolikrát jsem ji už přečetla, ale vždy mám ze čtení radost. Jako kdybych ji četla poprvé.
Ještě větší radost mám z toho, že se líbí i našemu desetiletému vnukovi. Ke čtení si ji vybral sám a já myslela, že to vzdá. Přece jen to není současná čeština. Hodně archaických a nezvyklých slov a obratů.
Tak mne to docela udivuje, když je tady tolik komentářů mladých čtenářů, že se jim kniha nelíbila,nebo nedočetli.
Mám radost. Z vnuka, z Karla Poláčka, z Péti Bajzy. 5*mě zase nestačí.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Tuhle klasiku můžu. Skvěle jsem se bavila :)