Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528771/bmid_bylo-nas-pet-658605d15d771.jpg
4
3416
3416
Bylo nás pět je humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je školák Petr Bajza. Kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Édu Kemlinka a Josefa Zilvara z chudobince. Román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína v roce 1943, poprvé vyšel rok po druhé světové válce. Roku 1995 bylo dílo zfilmováno jako stejnojmenný šestidílný televizní seriál.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bavila do doby, než hlavní hrdina onemocněl, poté mi přišla kniha nezáživná a já odpočítávala stránky do konce knihy. Na druhou stranu, byla to kniha do povinné četby a přečíst se dala. :)
Tak tohle mě bohužel nenadchlo a čekal jsem od toho víc, byť šlo o povinnou četbu. Sice si to moc nepamatuju, ale nebavilo mě to. Možná bych si to měl znovu přečíst, aby bylo moje hodnocení oprávněné, ale jaksi nemám chuť.
Tak téhle knize se nedá nic vytknout, prostě typický maloměšťácký život, sama v něčem podobném žiju. Je krásné, jak se dětská logika snaží přiblížit světu dospělých, používat jejich výrazy a postoje. Hrozně ráda některé pasáže užívám při práci s dětmi, velmi je to baví
Bezchybný a naprosto originální jazykový humor. V tomto případě nemá smysl srovnávat s obrazem - seriálem, který, ačkoli není špatný, vyznívá vedle knihy pouze jako chudý příbuzný..
Aj keď staršie a vraj rýdzo česká kniha, je tak roztomilo chlapčenská, že má stále čo povedať každému. Bezchybné.
Pokud jde o mě, musím přiznat, že kniha se mi opravdu líbila. Silně mě nadchnul jazyk, jakým je dílo sepsáno. Naprostá ironie - kombinace spisované, skoro až knižní češtiny spolu s hovorovými výrazy. A do toho takové to prosté klučičí uvažování. Vím, že je to asi kniha pro trochu mladší děti, ale mě se vážně líbila.
Je sice pravda, že děj ani nemusel být rozložen na kopu takových těch "jednotlivých povídek", mám pocit, že to bylo spíš ke škodě. Na druhou stranu musím přiznat, že jde-li o námět, bavila jsem se. Občas se sice vyskytla, taková ta mírně hluchá místa, kdy se nic nedělo, ale nestávalo se to často. Vynahradily to jiné, vtipné scény. Myslím, že moje oblíbená je ta, kdy si Pepek Zilvar z chudobince měl brát indickou princeznu. On byl Pepek celkově docela fajn postava. Kromě Péti moje asi nejmilejší.
Samosebou, šlo opět o jednu z knih k maturitě, ale nelituji, že jsem si jí vybrala. Četla se skoro sama, jazyk mě opravdu hodně bavil, nebyla nějak moc tlustá ani myšlenkově náročná. A když vezmu v potaz, že Poláček ji psal v době, kdy čekal na transport do koncentračního tábora, tak snad není co vytknout.
Poláček tuto knihu psal v době, kdy už věděl, že jako Žid bude převezen do koncentračního tábora. Únik od toho co mělo přijít našel v psaní a vzpomínkách na dětství. Neumím si představit pocity, které v této době měl.
Jako první jsem viděl seriál a to byla patrně chyba. Čekal sem od knihy daleko více
Knihu Bylo nás pět jsem začal číst po shlédnutí televizního seriálu, který mě moc bavil a každý týden jsem se na něj těšil.
Číst knihu bylo obtížnější než se dívat na televizi, ale příběhy a dobrodružství, které Petr Bajza prožíval spolu se svými kamarády, mi za trochu námahy stály.
Představoval jsem si sám sebe v partě pěti kluků, některé situace bych s nimi prožil moc rád. Moc mě nebavily číst sny v horečce, ale to, co kluci prováděli panu Fajstovi, mě vždy rozesmálo.
Moc se mi líbilo, jak hrál bratr Petra Bajzy na housle, protože sám jsem do houslí v době, kdy byl seriál v televizi, už chodil a chodím dodnes, přál jsem si hrát jako on, víc jsem v té době cvičil.
Knížku bych si přečetl ještě někdy znovu, až budu starší, stala se mou oblíbenou.
Bylo nás pět je nyní už klasika. Na základní škole jsem neměla možnost si tuto knihu přečíst. Je to škoda - velice mě totiž pobavila! Dokonce jsem si v půlce příběhu nedokázala odepřít doslov umělce Filipovského, ve kterém jsem se úplně viděla. Nádherně podáno.
Zpočátku bylo celkem obtížné zvyknout si na "prastaré" fráze v textu, o které byla kniha obohacena, ale později jsem si zvykla a nepřišly mi nijak nadbytečné. Nejoblíbenější pasáž knihy? VŠECHNY! Asi nejúžasnější hláška z knihy je pro mě: ,,To se vr!"
Rozhodně doporučuji! :-) Dávám 4 hvězdičky, je skvělá.
I přes to, že poslední část mě vůbec nebavila musím dát 5 hvězdiček. Krásně a humorně napsané vzpomínky na dětství, zážitky s kamarády, klukovské hádky a vše co do toho patří. Nejsem žádný dospělák, ale taky jsem rád zavzpomínal s úsměvem na rtech jaký jsme byli uličnici a na naše dobré "staré" časy. :-)
Začátek je skvělý, velmi vtipně napsaný a stále jsem se smál. V závěru, ve kterém jsou popsány vyze v horečnatém stavu knížka trošku ztrácí dech a začíná nudit. Jinak ale skvělé počtení :)
Dobře čtitelná a zábavná knížka psaná z pohledu malého Petry Bajzy, který prožívá svoje klukovské nešvary spolu s hošmi se kterými chodí. Kniha mě bavila. líbilo se mi autorovo zpracování a vžití se do malého kluka. Člověk si hned rozvzpomene na to jaké lumpárny a hlouposti mu samotnému v dětství na mysl přicházely.
Kniha nebyla vůbec špatná, ale spíš pro mladší čtenáře, seriál byl ještě o neco lepší :)
Kniha i seriál jsou výborné, i když se místy liší. Jejich poetika a humor mě nadchly.
Knihu i seriál bych položil na stejnou hodnotovou úroveň, a to hodně vysokou. Je sice pravda, což zde bylo několikrát zmíněno, že pasáž o snění o Indii je nudnější, ale knize to zase tolik neubírá. Tuto knihu by měl mít každý čtenář ve svém knižním kánonu.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Tuto knihu jem dostala, jako většina, za povinnou četbu. Ze začátku jsem myslela, že se nedostanu ani na stranu padesát, ale zatla jsem zuby a přečetla jsem ji.
Prostě je kniha pro menší kluky, která velkou holku asi moc nechytne.
Jak říkám do padesáti stram jsem měla krizi a usínala jsem u ní, ale pak už se děj trochu zlepšil a někdy jsem se musela i smát.
Nedělám to často, ale tentokrát musím říct, že seriálová podoba je lepší.