Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59690/bmid_bylo-nas-pet-0wh-59690.jpg
4
3467
3467
Bylo nás pět je zřejmě nejslavnějším románem Karla Poláčka. Autor se v nejtěžších chvílích na sklonku svého života nechal inspirovat vzpomínkami na klukovské hry a napsal knihu o veselých klukovských příhodách pětice kamarádů - Bajzy Petra, Jirsíka Čeňka, Bejvala Antonína, Kemlinka Eduarda a Zilvara z chudobince, vyrůstajících na malém městě.... celý text
Přidat komentář
Názory na tuhle knížku se mi měnily jako bych byla na horské dráze. Nejprve jsem zápasila s nářečím a celkovým stylem, kterým to je napsaný. Pak jsem se přes to dostala a jo, začalo mě to bavit, začala jsem si ten styl a příběh vyloženě užívat, těšit se na něj. Kdyby knížka pokračovala v podobném duchu, asi bych ji ohodnotila pěti hvězdičkami. Bohužel ale jsem se potom dostala k té snové části, kdy Péťa blouznil a přestože vyprávění bylo vtipné, čtení tolikastránkového snu jsem si opravdu neužívala, spíš mi to připadalo zbytečné a chvílema jsem to chtěla přeskočit. To pro mě asi celou knihu naprosto zabilo.
My hoši, co spolu mluvíme....půvabné vyprávění o pěti kamarádech na malém městě. A nejen o nich. Ve vyprávění Péti Bajzy jsou zakomponovány i postavy dospělých se svými přednostmi, zlozvyky a převážně maloměšťáckým přístupem
k životu. Vyjadřování malého Péti, který je zde vlastně v úloze vypravěče, je prokládáno zvláště v přímé řeči spisovnými výrazy, často v legračním spojení se slovníkem oblíbených klukovských knih ("sharkovky, kliftónky").
Dobrodružství a rošťárny pěti kamarádů - Tonda Bejval, Čeněk Jirsák, Éda Kemlink, Pepek Zilvar z chudobince a já. Tak jsme šli a bylo nás pět...
Úsměvné a milé čtení o dětství z doby, kdy dětství bylo dětstvím. Autor skvěle vystihl uvažování malého kluka.
Geniální! K textu se můžu vracet do nekonečna a vždycky se bavím. A taky trnu, když si uvědomím, v jaké době a životní situaci Poláček knihu napsal.
Podle mě je to nejlepší česká kniha od Karla Poláčka. Díky knize "Bylo nás pět" si spousta lidí připomene své dětství, a ti kteří tu dobu nezažili mohou nahlédnout do dětství pěti kluků. Pětici chlapců zažívající maloměstské příběhy. Tato kniha by neměla chybět v žádné knihovně. Mě se moc líbilo, když se Bajzovi snažili schovat před tetičkou a strýčkem pečenou husu, a snažili se jim namluvit, že budou mít k jídlu jen brambory..
Zajímavé a příjemné čtení, jen ta část s nemocí mi přišla dlouhá a na to navazující rychlý konec. Dávám knize 4*
Karel Poláček mi v tomto díle ukázal, že byl skvělý vypravěč, do děje jsem se dokázala snadno vžít a vcítit se do života malého Petra Bajzy. Kniha se mi ale po jazykové stránce popravdě nečetla ani trochu snadno. Bylo těžké začíst se do zastaralé češtiny a silného nářečí; občas jsem měla potíže s významem určitých slov, ani častá inverze tomu nepomáhala. Když však přehlédnu problémy s jazykem a zaměřím se jen na samotný příběh, určitě dokážu ocenit ten děj, samotné myšlenky a poselství, které kniha přináší. Kniha přibližuje maloměstský život a máme možnost podívat se do doby první republiky a zjistit, jak vypadal život v obyčejném českém městečku, jejich tradice a způsob žití.
Líbil se mi námět knihy, kdy jsou hlavními hrdiny malí kluci, kteří prožívají všelijaké klukoviny a příhody. Na všechno se díváme očima malého Petra, který vnímá ten dospělácký svět po svém a všímá si věcí, kterých si dospělí nevšímají. Je tu kladen důraz na rozdíl mezi generacemi. Je tu znázorněn onen kontrast mezi malými dětmi a dospělými - jejich myšlení, rozdílné starosti a povinnosti, ale třeba i odlišné vlastnosti - děti jsou naivní, upřímné a přátelské, zatímco dospělí užívají přetvářky a upřímní tolik nejsou. Je tu také rozdíl ve vnímání života; děti mají své touhy, sny a přání a myslí si, že jim stačí málo, aby jich dosáhli, zatímco dospělí vědí, že to s ničím není tak snadné. Je tu vidět také psychický rozvoj dětí, kteří si zpočátku moc dovolují a jsou drzé, ale postupně si začínají uvědomovat, jak se správně chovat, co je v životě důležité a poučují se ze svých chyb.
Zamlouvalo se mi vykreslení toho měšťáckého života. Ty děti prakticky žily venku, hrály si, rozvíjely se, měly svou svobodu, volnost a mohly si dělat, co chtěly. Když to porovnám s dnešním světem a dnešními dětmi, je to úplně něco jiného a přijde mi škoda, že taková doba už je za námi.
Co se týče postav, velmi jsem si oblíbila vypravěče Petra Bajzu, který mi byl sympatický svou inteligencí a humorem a uvažoval rozumně. Měl své sny o cestování. Téměř polovina knihy tu byla věnována jeho snění o návštěvě Indie, kam si přál se vydat. Vidím tu kontrast reality a snu a skutečnost, že když si člověk svůj sen nesplní nebo si ho nemůže splnit, nezbývá mu než snít. Tato část knihy se mi ve finále líbila a oživila celou knihu. Petrovi přátelé měli každý svůj charakter a každý byl v něčem výjimečný. Jediné záporné postavy se špatnými vlastnosti tu byli Vařekovi, Petrovi teta a strýc, kteří druhým nic nepřáli, dokázali jen kritizovat a nezáleželo jim na nikom jiném než na sobě samých.
Když to shrnu, bylo to příjemné a pohodové čtení, které mě dokázalo vtáhnout do děje.
Nádherný dětský jazyk snažící se vypadat dospěle a moudře. Úžasný humor plný pochopení pro lidské slabosti. Krásné příhody malých uličníků, které mi připomínají dětství, jaké prožil můj ze všech nejlepší manžel a které mu závidím.
I když jsem četla až jako dospělá, dokázal mne autor přenést do jeho vlastního dětského světa. Milé a pohodové. Ale také způsobující mrazení, když si člověk uvědomí, jak autor, potažmo hlavní hrdina a jeho rodina, skončili.
Seriál, který vznikl podle knihy, má trošičku odlišnou atmosféru. Pokud bychom si nepustili vánoční díl, nebyly by to Vánoce. Protože křesťané oslavují Vánoce zpěvem, cukráři řevem...
První polovina knížky je moc fajn, čtenář ne náctiletý zavzpomíná na svá dětská dobrodružství, když jsme se proháněli od východu do západu slunka venku a díky fantazii jsme prožívali spoustu dobrodružství. Druhá polovina je až trochu smutná. Držte pěsti ;-)
Opět povinná četba, do které se mi vůbec nechtělo...
Ale to by byla chyba, kniha se mi moc líbila, na to, že podobné knihy vůbec nečtu.
Takže velký palec nahoru!
Díky čtenářské výzvě jsem si mohla opět přečíst jednu naši srdcovku. Kniha je psána o městě Rychnov nad Kněžnou - moje město. Je strašně fajn číst o různých částech našeho města a o typech lidí, kteří tam tehdy žili, z klukovského pohledu. Další fajn záležitost je čtení našeho východočeského nářečí, které pomalu zaniká, ale ještě náš děda s babičkou na vesnici s ním mluvili úplně běžně.
Tak mám za sebou "povinnou školní" a musím říct, že mě mrzí, že jsem ji nečetla již dříve, i když druhá polovina knihy se z mého pohledu trochu táhla - nicméně vzhledem ke "stavu" vypravěče (ať neprozrazuji děj) chápu... Je to vtipné :-)
Bylo nás pět byl vždycky můj oblíbený seriál, když jsem byla malá. Byla jsem zamilovaná do Petra Bajzy a tak jsem si musela přečíst i knihu :D Ano, možná je seriál lepší než kniha, ale i tak je to krásná kniha dětství. Rošťácké neplechy se čtou vždycky dobře.
Mně se kniha opravdu líbila. Co si budeme povídat, je to prostě česká klasika. Viděla jsem i seriálovou adaptaci, ale jak jsem zjistila, tak se to nedá srovnávat. Kniha a seriál jsou totiž velmi rozdílné. Strašně se mi líbila jednouduchost chlapců, krása prostředí a celkově ta doba, kdy si spolu kluci hráli na ulicích a dělali všelijaké neplechy.
Tato krásná a kouzelná knížka je především posledním vzpomínáním skvělého muže, jenž údajně sám dobrovolně následoval svou milovanou na poslední cestě do koncentračních táborů ...
Novinář a humorista, současník Čapkův či Bassův, si podle legendy v Terezíně zřídil útulnou pracovničku v improvizovaném chlívku pod schody a za světla petrolejky se vracel do svých klukovských let, kdy vyrůstal na malém městě a prožíval všeliká chlapecká dobrodružství ... Ať již tomu tak bylo či ne, román o „hoších, co spolu chodí“ je klenotem jazykové komiky. Jeho idyla - ony dny šťastného dětství, které se už nevrátí -, starý svět a ten nádherný a prazvláštní závan nostalgie na mne zapůsobily nehledě na to, že jsem dílo četl v elektronické podobě na moderním smartphonu.
Stejně jako v dílech Karla Čapka či Jaroslava Haška zde vnímám skrytou hlubokou moudrost; v tomto případě moudrost ukrytou v pohledu očí dětských, chlapeckých, když nám Péťa Bajza vypráví svá dobrodružství. Jak již zmiňuji v komentáři u Haškova Švejka: dodnes nedokážu říct, zda tomu tak tito autoři chtěli záměrně či daná skutečnost vyplula na povrch samovolně, vlivem pouze toho, že zmiňovaní velcí spisovatelé byli jednoduše moudrými muži své doby ...
Bylo nás pět patří mezi moje zamilované knížky z dětství. Četl jsem ji mnohokrát, také na pokračování svému synkovi před spaním, je báječná od začátku do konce, a úplně nejvíc oblíbenou scénu mám, jak šli na vosy.....
"A tak jsme šli na ty vosy a byli jsme tři. A když jsme šli, tak jsme potkali Zilvara z chudobince a ptal se nás, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že na vosy, tak pravil, že půjde s námi. Tak jsme byli čtyři. Když jsme ušli kousek cesty, tak jsme se ohlédli a Pajda utíkal za námi a uši mu plandaly a on se smál. Tak nás bylo pět." .....
"A tak když to hořelo, vosy převelice rychle vyletěly druhou ďourou a kroužily ve výšce a hrozně bzučely, neboť byly dožrané moc. A byly jich velká síla a točily se kolem dokola a koukaly, kde by byl jejich nepřítel. Jakmile nás spatřily, tak nás začaly počítat a viděly, že nás bylo pět. Tak se ten roj rozdělil na pět houfů a každý houf si jednoho z nás vyhlédl, aby mu to vykreslil." ....
"A když jsem přišel domů, tak se mne tatínek ptal, kde jsem byl. Já jsem pravil, že v houslích. On pravil: "tak proč máš křivou hubu, kdyžs byl v houslích?" To bylo pravda, že jsem měl křivou hubu a oteklý nos a místo očí úzkou škvírku, takže jsem vypadal jako Číňan. A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal."
5 hvězdiček za klasiku, nádhernou klasiku - nejsem moc na filmy a na televizi, ale v tomto případě mi při čtení hodně pomohlo, že jsem viděla seriálové zpracování. Posledních pár kapitol mi ale nešlo už nějak dolouskat, přistihla jsem se, že otáčím stránky rychleji než čtu ..... televizní zpracování se mi líbí víc.
Kniha je prostě super,četla jsem ji poprvé...ale seriál jsem viděla několikrát a moc se mi líbil.Kniha je trochu jiná ale krásně se čte a rozhodně stojí za přečtení :-)
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Klasika, kterou je škoda nepřečíst. Kniha je odlišná od seriálu, proto je radost si přečíst "nové" podání. Některé příhody se ve skutečnosti staly trochu jinak, ale to podstatné zůstává. Péťova mluva a přemýšlení dodává nezaměnitelné kouzlo. Díky za obě ztvárnění.