Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399733/bmid_byly-jsme-tam-taky-gVr-399733.jpg
4
465
465
Vzpomínky ženy, která byla v 50. letech vězněná z politických důvodů společně s Růženou Vackovou, Dagmar Skálovou, či Ninou Svobodovou. Strhující próza, při jejíž četbě běhá mráz po zádech. 8. vydání
Přidat komentář
Krutý příběh, krutá doba... Tohle by si měli přečíst dnešní mladí voliči KSČM a jim podobných, aby se dozvěděli něco o svých "vzorech"!
Otřesné, neuvěřitelné a bohužel pravdivé.
Když se mi děje nějaké příkoří, vzpomenu si na Dagmar Šimkovou a její kamarádky, které v lágrech bojovaly o záchranu zdravého rozumu, a hned mi to dodá síly.
Další čtivá kniha na téma obětí komunistické zvůle. Dostala se do vězení jako mladá dívka a strávila v něm nejkrásnější roky.
Otřesný a pravdivý popis podmínek ve vězení. Klobouk dolů před těmi, které to přežily a nezlomilo je to.
Úžasná kniha o dívce, která byla uvězněna v komunistickém vězení. Rozhodně doporučuji.
Naprosto věrohodná výpověď politické vězeňkyně z 50. let, která byla za pouhé rozšiřování humorných letáků s mírně satirickým tónem odsouzena na 15 let odnětí svobody. Knížka se čte úžasně, až sama, ač obsahuje spoustu naturalistických popisů, ať už jde zacházení ze strany dozorců, případně o vztahy se spoluvězeňkyněmi, převážně vražedkyněmi, prostitutkami a podobnými živly, se kterými byli bývalé studentky, univerzitní profesorky a umělkyně - zkrátka politické vězeňkyně - nuceny sdílet pokoje a vůbec všechen prostor. Naprosto doporučuji všem, ať už pro přímost a nemilosrdnost této jedinečné výpovědi, tak pro její vysokou uměleckou hodnotu.
Štítky knihy
paměti, memoáry Československo 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky socialismus političtí vězni pracovní tábory ženské věznice
K této knize mám zvláštní vztah. Dagmar Šimková bydlela několik set metrů od mého domu, a kolem její vily Marty jsem od dětství často chodila a dodnes chodím. Tu zdevastovanou prvorepublikovou vilu jsem měla na mysli po celou dobu čtení této knihy, protože to byla příhodná ilustrace. Příběh je velmi silný a o to horší je, že se všechno opravdu stalo. Kniha není pro slabé povahy, ale čte se jedním dechem. Doufám, že toto i podobná svědectví nikdy neupadnou v zapomnění, už kvůli úctě k lidem, kteří museli z pochybných důvodů vytrpět neskutečné a o svobodě, kterou máme dnes, se jim možná ani nesnilo. Všechna čest Dagmar Šimkové, že v sobě sebrala sílu vzpomínat, své hrozné zážitky sepsala na papír a publikovala!