Čajová dívka z Kolibříkové ulice
Lisa See
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541385/bmid_cajova-divka-z-kolibrikove-ulice.png
4
325
325
Audiokniha Čajová dívka z Kolibříkové ulice obsahuje příběh o tradicích, pěstování čaje a poutech mezi matkami a dcerami od autorky Lisy See. Překlad Petra Andělová. Čte Ivana Jirešová, režie Helena Rytířová. Zanikající svět tradičního života horského etnika Akhů v drsné a odlehlé části jihozápadní Číny při hranicích s Barmou vytváří barvitou kulisu románového příběhu Lisy See. Jen stěží si lze představit, že ještě na sklonku minulého století tamní obyvatelé neznali elektřinu, auta ani telefon. Život na čajových horách byl a je pevně svázaný s výjimečným druhem čaje, který v bouřlivých letech po vzniku rudé Číny téměř upadl v zapomnění. Zelené zlato se ale v 21. století dočkalo opětovné pozornosti a zájem o pchu-er dramaticky změnil životy všech, kteří s ním přicházejí do styku. Pchu-er je také klíčem k osudu hlavní hrdinky Li-jen a její rodiny. Nezničitelné pouto mateřské lásky jako červená nit protkává celý příběh, v němž se střetávají naprosto odlišné světy izolovaných hor a globalizovaných velkoměst.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2024
,
Audioteka
, Jota
Originální název:
The Tea Girl of Hummingbird Lane, 2017
Interpreti: Ivana Jirešová
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, začíná devadesátými léty minulého století a vede čtenáře až do současnosti. Popisuje život obyvatel jedné vesnice v odlehlé části Číny. Byla jsem uchvácena zvyky a tradicemi, ale i pověrami tamějších obyvatel, popisem ekonomického rozmachu vesnic, barvitě jsem si představovala nevkus a okázalost lidí, kteří dokázali zbohatnout pěstováním čaje a historie, pěstování a obchodování s čajem jsem hltala doslova nenasytně.
Krásný příběh, na začátku trochu moc krutý. Tradice je tradice, i když toto v nedávné době? Milovníky čaje určitě potěší.
(SPOILER) Moc krásný příběh z prostředí Číny. Na začátku jsem se trochu lekla, jak moc tvrdé vyprávění bylo. Místní tradice jsou opravdu strašné a naše civilizace si j neumí představit a to nesaháme v knize tak daleko do historie. Nakonec se však jednalo o velmi krásný příběh, kde naděje umírá poslední. Trošku mi občas vadilo vyprávění, které mi xkrát přišlo, jako nudný zápis do deníku. Očekávat se dal i konec, nic překvapujícího. Přes tyto menší chyby jsem ale pokaždé ráda otvírala knihu a nořila se do dalšího pokračování příběhu. Navíc mám neskutečnou chuť ochutnat samotný čaj, který provází celé vyprávění.
Kniha se mi moc líbila. Zajímavé téma, o čínských horských kmenech jsem neměla ani ponětí, o čaji Pu - Ert jsem věděla, že existuje. Čtivě napsáno. Doporučuji.
Hezký příběh, dobře se četl. Zjistila jsem hodně zajímavého o pěstování čaje, o životě lidí žijících v horách, daleko od civilizace. Ze současnosti, ale v porovnání s naším životem jako kdyby šlo o středověk. Dodržování tradic pro nás nepochopitelné, zbavování se dětí - lidského odpadu neuvěřitelné, strašně mě to rozčilovalo. Doporučuji přečíst. Bála jsem se čínských jmen, ale není jich tam mnoho, takže jsem se v postavách dobře orientovala.
Mně se příběh moc líbil. Velmi dobře se četl, prostředí bylo více než zajímavé. První část se mi ovšem zamlouvala mnohem víc - byla napínavější a dobrodružnější, v té druhé vše sklouzlo do červené knihovny. Trochu mě zamrzelo, že autorka věnovala Haley málo prostoru (když už je ta kniha pojmenována po ní). Ale co nejvíc zamrzelo, byly chyby v textu. Už dlouho se mi nestalo, aby v joťácké knize bylo tolik hrubek. Když si ale toto odmyslím, tak knihu můžu doporučit.
Zajímavý, ale pro mne trochu nevyrovnaný příběh z let 1988-2016: dlouhatánský úvod mě skoro umořil (neuvěřitelné tradice, pravidla, tabu, pověry, šamani, porodní báby, lidský odpad) na konci 20. století u horského etnika v Junnanu. Pak se postupně stále rychleji příběh hlavní hrdinky propracovával (doslova - přes čaj) do většího města, poté do Ameriky, až k pohádkovému happy-endu. Od naprosté chudoby a zavržení po úspěch a značné bohatství (tehdejší čínský slogan: "Být bohatý je krásné.")
Do toho autorka přinášela zajímavé informace o pěstování pchu-er, později spíše marketingová "data" o prospěšnosti tohoto specifického druhu čaje. A ukázky změn Číny, kde civilizační rozvoj dosáhl až k horským etnikům, až do USA, kde se v moderní době z mnohých čínských přistěhovalců stali multimilionáři. A co teprve adoptované děti, které se z principu dostávaly do velmi dobře situovaných rodin.
Takže nakonec jsem si nebyla jistá, co tím vlastně autorka chtěla říci (o Kolibříkovou ulici, která dle jejích slov stála na samém začátku psaní knihy, přitom vůbec nejde).
"Naliju kouřící čaj na hůlky a do misky, špinavou tekutinu vyliju na zem. Kdybych to neudělala, následovaly by střevní potíže nebo něco horšího. Ostatně všechny pandemie v dějinách lidstva měly svůj počátek v Číně."
"Síla adoptovaných čínských dětí na celém světě je síla, se kterou je nutné počítat!"
Pozn.: opravdu nepříjemné byly překlepy a hrubky, zejména v interpunkci (a takové Monterey se ukázalo být neřešitelným problémem, povedlo se správně zapsat jen jednou, jinak spíš narazíte na Monetary, Montery apod.)
Zajímavý a čtivý příběh, ve kterém jsem nahlédla do mizejícího světa Akhů a pod pokličku pěstování, zpracovávání a prodeje čaje. Zejména pu-erhu, což je čaj, který denně piju už přes polovinu života (kdysi mi ho dala švagrová, že jí nesedne, ale když si na krabičce přečetla, že se honosí vůní zatuchlých knih, hned si vzpomněla na mě :). A zjevně nepiju ten správný pu-erh, ale nějaký sprostý a obyčejný, protože mě nestojí měsíční příjem rodiny, ale co naplat. Příběh obou žen - hlavní hrdinky Li-Jen a nárazově i její nezvěstné dcery, je v mnoha ohledech říznutý různými odstíny Popelky, což je na jednu stranu milé, ale na druhou stranu jejich peripetie do jisté míry od/z-lehčuje. Každopádně mě bavil i poučil, takže jsem spokojená.
Skvělá knížka! Místy tak krutý a přesto neskutečně zajímavý život etnika Akhů, střet s "civilizací", úžasný exkurz do pěstování čaje pu erh a samotný silný příběh o silném poutu mezi matkou a dcerou (i proti tradicím) mě naprosto pohltil.
Úplně jiná knížka, než čtu obvykle, ale rozhodně za plný počet hvězdiček. Zejména první půlku jsem hltala a nemohla se odtrhnout.
Dojemný román o ženě, původně žijící v zapadlé horské vesničce v odlehlé části Číny, kde se většina lidí živí pěstováním čaje. Sbírání čajových lístků z teras a zahrad je živobytím stačícím sotva na přežití. Rodina malé Li-jen má stěží na jídlo, připravuje si ho ještě na počátku 90.let 20.století u otevřeného ohně!, takže jsem měla dojem, že jsem se přenesla o několik století zpátky.
Nepočetné etnikum Akhů, z kterého dospívající dívka pochází, je úzce spjato přírodou, přísně dodržují starobylé tradice, z generace na generaci si předávají specifickou kulturu, pověry a zvyky, někdy sympatické, jindy nesmírně kruté, nepochopitelné a prapodivné. Naprosto nepřijatelný pro mě je postoj k novorozeňatům, které jsou označeny jako tzv. lidský odpad. Stane se tak, pokud třeba rodička přivede na svět dvojčata. Přitáhne tím prý zlé duchy a neštěstí na celou vesnici, pošpiní tím čest svojí, svého muže i celého okolí. Děti musí usmrtit vlastní otec, jejich dům je spálený na popel, musí zaplatit za očistný obřad a hned po té jsou manželé jako bezdomovci vykázáni z vesnice jen s minimem nezbytných osobních věcí jako spodina společnosti. Tahle minipříhoda se mnou dost otřásla.
Když se „lidský odpad“ tajně narodí i dosud neprovdané Li-jen, musí se ho nerada vzdát a aby dítěti alespoň zachránila život, potají ho odevzdá do dětského domova. Na potomka nikdy nezapomene a se ztrátou odložené dcery se špatně vyrovnává, nicméně je houževnatá, umí se přizpůsobit okolnostem i jinému způsobu života. Odchází za studiem a příležitostmi do města…
„Aby se člověku změnil život, stačí jediný okamžik.“ Píše se v knize. A to se několikrát stane jak hlavní hrdince, tak později i její rodné vesnici, když se ze zaostalé provincie, nedotčené civilizací, stane po návštěvě sběratele vzácných čajů vyhledávané obchodní místo. Změny tak čekají všechny postavy, kterým se během chvilky otevírá moderní svět, ovšem na úkor poklidného života.
Mám moc ráda čaj a tak jsem si vychutnala vyprávění o různých druhů čaje, zvláště pchu-er, jeho pěstování, vztahu k čaj.stromům nebo popis čajového obřadu. Bylo to zajímavé čtení zvláště pro milovnici tohoto nápoje.
Na závěr dodávám, že hlavní hrdinkou je především Li-jen, vedlejší její adoptovaná dcera Haley, která bydlí v Kalifornii v Kolibříkové ulici (odsud název knížky) a která nezapře svoje kořeny. První polovina knihy je dobrodružnější a dynamičtější, druhá, která se místy zvrhává do červené knihovny s pohádkovým princem a splněným americkým snem už je slabší. Přesto román z nevšedního světa nejenom všem milovníkům kvalitního tea doporučuju .
Úžasná kniha. Vtáhla mě do děje a už nepustila. Vřele doporučuji všem co mají rádi romány, při kterých spisovatel čerpá z reálných dat. Je obdivuhodné jak autorka dokázala pro svůj román získat tolik informací. Vznikl z toho opravdu čtivý román.
To byl velmi pěkný román se spoustou (tedy alespoň pro mne) nových poznatků - a to jak o čínských menšinách a dávných tradicích, tak o adopcích a i o čaji. Příznivcům této literatury jen doporučuji.
Četla se tak lehce a rychle. Čína a její kultura, rozlehlost, tradice mě nepřestanou udivovat, fascinovat. A jsem také velkou milovníci čaje. Děkuji, že jsem měla možnost poznat Čínu skrze tento příběh zase jinak. Lisa See se mi čte moc dobře a jsem jí vděčná, že osvětluje mimo neuvěřitelně zajímavé tradice i tuto pro mě opět méně známou stránku čínských dětí a jejich adopcí do Ameriky. Vřele doporučuji a ten závěr, ten samotný mě bavil, nic víc, nic míň, co ještě říct. Ten se fakt povedl.
V úvodu anotace se píše, že se jedná o silný román o tradicích, pěstování čaje a poutech mezi matkou a dcerami. A po přečtení s tímto naprosto souhlasím. I když se příběh neodehrává v nijak vzdálené minulosti, začíná se psát roku 1998 a končí rokem 2016, místy jsem si připadala jako v hlubokém a temném středověku. Čínské tradice byly, jsou a budou pro Evropana nepochopitelné. Přes to jsem se nedokázala přenést a u mnoha pasáží jsem měla slzy v očích. Tolik krutosti a bolesti, co mi způsobily a to jsem o nich pouze četla. Z pohledu moderní ženy bych nedokázala takto žít. Je samozřejmě fakt, že oni nic jiného neznali a jejich pověrčivost a víra ve správnost toho, co dělali, byla neochvějná. Byl to velmi silný čtenářský zážitek a mnohdy jsem musela, obzvláště na začátku, knihu na chvíli odložit a pokorně poděkovat osudu, že žiji tam, kde žiji. Kniha mě neskutečným způsobem obohatila a zůstane ve mně rezonovat ještě dlouho.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Štítky knihy
Čína tradice čaj adopce vesnice matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tajemství hedvábného vějíře |
| 2020 | Čajová dívka z Kolibříkové ulice |
| 2021 | Ostrov žen moře |
| 2010 | Dívky ze Šanghaje |
| 2024 | Lotosový kruh paní Tchan |
(SPOILER) Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale nakonec dávám pět, protože jsem se od knihy nemohla odtrhnout (delší čtení jde pouze na vrub momentálního nedostatku času, jinak bych s ním byla hotová za den). A taky kolik románů o čaji a jeho pěstitelích člověk najde? Asi jich zas tak moc nebude...
Moc se mi líbilo celkové prostředí – zapadlá vesnice v horách čínského Jün-nanu, život etnika Akhů, popis jejich života, práce na čajových plantážích... pravda, některé tradice, které měli, byly velmi drsné, původně zřejmě měly své opodstatnění (schopnost uživit jen určitý počet dětí, které navíc musely být velmi brzy soběstačné), ovšem na sklonku 20. století jsou spíše zarážející. Musím ale přiznat, že ještě víc mě šokoval překotný rozvoj jün-nanského venkova od začátku 21. století, který sice s sebou přinesl gramotnost a zlepšení života místních lidí po materiální stránce, ale také spoustu negativních jevů – ničení přírody, nájezdy turistů, apod.
Příběh hlavní hrdinky, Li-Jen, byl zpočátku velmi dramatický a smutný, později se ale vše mění jako mávnutím kouzelného proutku. Říkala jsem si, zda toho štěstí není najednou nějak moc, příběh se už začal blížit k červené knihovně, což jsem zpočátku nesla nelibě. Pak jsem ale přemýšlela, co chci – když je příběh plný utrpení, je mi to líto. Když se situace v dobré obrátí, zas mi to připadá nerealistické a trapné... ale proč? Život přece není jen utrpení! Ostatně, Li-Jen se o pár stránek dál zase potýká s novými problémy a starými bolestmi, i když už jim není věnováno tolik prostoru a autorka přenáší větší část své pozornosti na dceru Li-Jen, která pod jménem Hayley žije v adoptivní rodině v USA.
Úplný závěr je celkem prostý, ale hezký. A je fajn, že aspoň některá z knih, kterou jsem poslední dobou přečetla, skončila šťastně.
Oceňuji, že autorka si k tématům, jimž se věnuje, nastudovala spoustu různých zdrojů, konzultovala věci s odborníky, apod. Někoho ovšem může tato stránka románu odradit – probírá zde druhy čaje, jejich zpracování, obchodování s nimi. Mně se to ale líbilo, dříve jsem se čaji věnovala více, chodila do čajoven a kupovala si i různé výběrové čaje, včetně pu-erhů... Už nějakou dobu nemám čas ani na čajovny, ani na vychutnávání super čajů, ale knížka mě trochu postrčila, abych se k této činnosti vrátila... momentálně tedy s nějakým novým pu-erhem z e-shopu a snad se dočkáme i znovuotevření čajoven :-).
Na knihu jsem narazila díky mojí oblíbené uživatelce vandalce tady na DK, děkuji za inspiraci! A i když čtení mi trochu otrávilo poměrně velké množství překlepů, myslím, že si od autorky ještě něco přečtu (doufejme, že její další knihy měl na starosti pečlivější redaktor).