Mršina
Robyn Thurman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406917/bmid_mrsina-q3R-406917.jpg
4
92
92
Cal a Niko Leandrosovi série
< 5. díl >
Kdysi, když Kal a jeho bratr Niko pracovali na případu, je stará cikánská královna pořádně podrazila. Sotva se z toho dostali živí. A hádejte, kdo se najednou objevil teď, když se jejich detektivní agentuře moc nedaří, a nabízí jim práci. Stará cikánka chce, aby našli ukradenou rakev. Kal by jí raději do nějaké pomohl, ale v téhle rakvi je zavřené zlo známé jako Mor světa – a Černá smrt proti němu vypadá jako vzpomínka na nedělní piknik. Jenže zloděj už zmizel z města, a tak se bratři musí vydat na cestu. A jestli budou mít hodně velké štěstí, možná se z ní i vrátí zpátky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Fantasy
Vydáno:
2010
,
Fantom Print
Originální název:
Roadkill, 2011
více info...
Přidat komentář
Mršina už pomalinku začíná páchnout stereotypem a absencí nosného nápadu. Jinými slovy tady není nic nového pod sluncem, zato ale obehranými písničkami se to tu jen hemží. Upírku Dobromilu vystřídal v útočném komandu bratrů Leandrosových starý známý léčitel Rafferty Jeftichew, který s sebou přivedl vlkodlačího bratrance Chňapala, ale žádné oživení se nekoná. Spíše naopak. Atmosféra je hustá tak, že by se dala krájet, jenže kráčí špatným směrem: k depresím, monotónnosti, beznaději, melancholii, únavě, zkratkovitosti, filozofickému zkoumání chrousta… Je to jako močál. Cesta vpřed existuje, ale s každým krokem se na vás lepí nánosy bahna, které se snaží stáhnout vás ke dnu. Prodíráte se vpřed a jde to tak ztuha, až si říkáte, jestli ta námaha za to skutečně stojí. Samozřejmě se najde pár míst, kde ucítíte pevnou půdu pod nohama, ale je jich setsakramentsky málo a často je pohřbí repetitivní lamentace některého z bratrů, které se už pomalu, ale jistě stávají otravnými.
Už jsem si asi zvykla, tak se mi to nečetlo zas tak špatně. Ale taky nemůžu říct, že by mě to, navzdory fajn záporákovi, nějak zvlášť bavilo. Kapitoly s Chňapalem mi ale vyhovovaly, není nad to, si trochu odpočinout od Kala, i když už není ukňouraný, ale jen nasertivní a tentokrát taky překvapivě veselý. Jeho vývoj je ale pořád jedna z nejlepších věcí na sérii.
Kdo mi vůbec nechyběl, byla Dobromila. Vlastně mohli nechat doma i Dalilu a Robina. Nic by se nestalo. I když Robin zrovna prodělává vývoj, takže dejme tomu, ale Dalilina linka mě nebavila. Finální rozuzlení se mi líbilo, ale většinu děje se nic neděje. U mě zatím asi vedou 3. díl a (příznivci série neoblíbený) 4. díl. To dobré na 5. dílu je pro mě uzavření Raffertyho otevřené linie.
No co říci k tomuto dílu. To co bych asi vhodila do popředí je, že se mnou totálně zamával návrat starého, dobrého Raffertyho a Chňapala. Bylo docela zvláštní pozorovat, jak se Kalova psychika pomalu mění, a přesně to této knize dodalo zápal. Přišlo mi, že po totálně zkaženém "Přání smrti", byl tenhle díl jako odrazový můstek. Byl druhý nejlepší z této série. To co bych možná doporučila, by bylo úmrtí některé z hlavních postav. Dodalo by to příběhu šťávu. Ale i tak je série stále záživná.
Asi mě tato série neomrzí :) Sice si dávám pauzu mezi jednotlivými díly, ale jakmile se vrátím, jsem zase s bratry a můžu říct, že čím víc se blížím ke konci, tím víc nevím, kterého bych si vybrala :-) Ale asi Kala, blonďáci nejsou zrovna můj šálek čaje :o))) A nebo oba - poliadrie, to ničemu nevadí, ne? :o))))))
A abych neporušila tradici :o) "Tři hodiny spánku změnily mé rozumové schopnosti na úroveň postiženého křečka nebo dětské hvězdy, která se stala popovou zpěvačkou, ale to bych urážel toho křečka." :D
Rob Thurman není můj šálek literárního čaje. To jsem uváděl už při recenzi knihy "Běsnění". Bohužel, nejinak tomu bude i zde. Autorka nám nabízí opět ten samý děj - bratři, přátelé, záporák. Děj se místy pěkně rozjíždí, ale jen proto, aby se posléze utopil v naplaveninách stokrát omýlaných vět o bratrství, přátelství a kašlání na celej svět. Bohužel, už od první knihy je toho tolik že to působí křečovitě a občas jsem musel knížku i odložit, protože jsem doslova trpěl (což se mi nestává často). Snaha o popkulturní narážky je slabá, akce zahlušená a chvíle napětí nedotažené. U Rob Thurman nic nového.
Mršina... asi zatím nejslabší díl ze série...
Po Lincolnovce jsme jeli dobrých 80% knížky, bylo vedro, napadali nás bakterie a temnělo nám před očima (hlavně teda Kalovi). Další hřebíček do rakve - nutno dodat, že ne do Suyolakovy - byl Chňapal. Nevím, z jaký části za to může překlad, ale každá kapitola začínající: "Jmenuju se Chňapal a je mi fajn," způsobovala, že mě už tak fajn nebylo. Až na pár řádků z Chňapových kapitol to bylo zbytečný a docela to rozčilovalo. Rob zřejmě chtěla zkusit, jestli je víc úhlů pohledu, jako to bylo v Přání smrti, lepší. Není. Není, není, není. Niko mi nevadil, Prostě Vlk mi vadil.
Kromě trochu drhnoucího děje to ale byla v celku normální jízda v autě s bratry ve zbrani, monogamním pukem, depresivním lidodlakem a Chňapem/jemifajn. Nebylo to příšerný, nebylo to děsný, bylo to kousek nad "nic moc", ale bylo dost dole pod čárkou s nápisem Leandros Nářez.
Myslím, že modrou barvičku hodnocení by si měla "šestka" vyměnit s "pětkou". Ztráta paměti sice taky není standardní Kal, ale pořád lepší než afektovaně veselej adept na psychopata Kal.
Mimo to - Thurman neskončila u šesti dílů. Na jejím webu se objevila připravovaná sedmička (http://robthurman.net/books/cal-leandros/doubletake-secret-excerpt/) a já osobně jsem zvědavá, kolik dílů to mít ještě bude. Hlavní "problém" totiž dle mého skončil v Přání smrti, a to (spoiler dozadu) likvidací Tumulu. Jenže v dalších knížkách jako by se naznačovalo, že ještě něco někde možná.... (/spoiler). Takže uvidíme uvidíme!
A pro ty, koho tenhle díl nenadchnul tolik jako mě - nezoufejte, další je na tom zase líp ;)
Když ostravské nakladatelství Fantom Print v červnu 2010 vydalo knihu americké autorky Rob Thurmanové „V temnotě“, první díl z cyklu o bratřích Kal a Niko Leandrosových, trefilo se do čtenářského vkusu mnoha fandů fantastiky. Není se tedy čemu divit, že už v říjnu 2011 se na knižních pultech objevilo páté pokračování pod názvem „Mršina“ (orig. Roadkill, 2010).
Další příběh této podivné bratrské dvojice, a jejich možná ještě podivnějších přátel, milenek atd., má se slovem road z originálního znění mnoho společného. Dalo by se totiž směle říci, že je to pojato jako jistá varianta kerouacovského on the road. Kal a Niko ve starém americkém korábu silnic, který má svá nejlepší léta dávno za sebou, projíždí ve stíhací jízdě Spojenými státy za bestií, která nezabije sem tam nějakého houmlesáka v temném koutě Central parku, ale během pár dní z velkým potěšením vyhubí lidstvo až do posledního mimina. A tou bestií, která stejně jako temný muž ve slavném Kingově „Svědectví“ (o kterém se v knize taky zmiňují) s rozkoší zabíjí pouhým lusknutím prstů, je postava z temných cikánských legend Suyolak. Tento cikánský léčitel už před staletími dokázal skutečné zázraky v léčení nemocných, ale pak objevil i další možnosti svých schopností. A tím je zabíjet po tisících, rozsévat mor po celých městech a zemích. Proto se mu taky začalo říkat Mor světa. Jeho řádění ale zastavili samotní cikáni, když ho uvěznili v rakvi. Pod spoustou ochranných pečetí nemohl zabíjet, ale ani sám nezemřel. Cikáni truhlu hlídali jako oko v hlavě, aspoň do doby, než ho klan Sarzo ztratil. A hlava klanu, odporná Abelie-Roo, která bratrům takříkajíc pomohla v jedné z předešlých knih, si přišla pro revanš.
Atraktivitou celého cyklu je jednat akční a zběsile krvavý děj, který nabízí dneska populární žánr urban fantasy, ale stejnou dávkou i charaktery postav a především jejich neustálé verbální narážky a útoky. Ty jsou založeny především na jedinečném kontrastu samotných bratrů. Kal je mladý muž, který miluje fastfoody, telku a sexuálně přitažlivou slečnu vycítí na míle daleko. A to nejen díky tomu, že je z poloviny ólfí, tedy pradávná zrůda, před kterou by i tyranosaurus rex utíkal jako malé štěně. Jeho jedinou oporou je o něco starší nevlastní bratr Niko - spravedlivý, dokonalý, chladný zabiják a člověk. Což Kala neustále prudí. K tomu musíme přidat přehršel skutečně černého hřbitovního humoru, celé kýble krve a rozervaných mrtvol kolem atd. A když už Kal dospěl a našel si k sexu divokou Dalilu, které je pro změnu vlkodlakem („Vyjebá dneska někdo s Kalem, nebo s ním dneska někdo vyjebá?“), kniha už tak úplně nezapadá do představy epické fantasy ve stylu Pána prstenů. A podobných postav má kniha samozřejmě povícero.
I přes jistou spřízněnost s nakl. Fantom Print nebudu tvrdit, že kniha je dílem hodným Nobelovy ceny. A to díky Bohu. Literatura není jen děsný existencionální psycho, ale především i zábava. A to přináší Thurmanová v pořádných dávkách.
V překladu Anny Janovské vydalo nakl. Fantom print.
Tento díl je poněkud rozvláčný zbytečně se to natahuje