Candide
Voltaire (p)
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 1998 , Interpopulart SlovakiaOriginální název:
Candide, 1759
více info...
Přidat komentář
Tato knížka mne příliš nenadchla. Ano, pochopila jsem její smysl, ironii a kritiku, ale ten příběh, ve kterém se toto vše ukrývalo, byl dost strašný. Měla jsem potíže dočíst to do konce, ale vytrvala jsem. Jsem ráda, že jsem tedy alespoň něco od Voltaira přečetla, ale opakovat tento zážitek již nemám zájem.
Překvapivě zábavná a čtivá knížka. Měla jsem za to, že tak stará literatura bude hůř čitelná, navíc když jde o Voltaira. Nakonec jsem byla spokojená hned od začátku. Knížka je rozdělená do krátkých kapitol, jazyk upraven do novější podoby a příběh je poučný s často vtipnými scénami. Co se týče filozofického kontextu, Voltaire se vyjadřuje často spíše implicitně, tudíž plánuju přečíst knížku ještě jednou, abych z ní vytěžila co nejvíce.
Na to, jak jsem se zprvu bál, když jsem zjistil, že jdu číst Voltaira, jsem se výborně bavil. Žádné zbytečné řeči kolem, prostě jen pouhý příběh o putování hlavního hrdiny se svými společníky po světě křížem krážem. Trochu mi to stylem vyprávění připomínalo tvorbu Arto Paasilinna. Nečekal jsem, že se budu tolik usmívat nad některými úvahami a výroky. Tohle bylo velké překvapení Světové četby.
Místy mi to připomínalo Angeliku. Ale ten příběh není jen pohádka pro dospělé, ale velice poučné čtení se zajímavým závěrem. Vřele doporučuji k přečtení.
Po prvním přečtení jsem se smála, po druhém přemýšlela a po třetím nechápala, jak je možné, že to Voltairovi v jeho době prošlo? Úžasně vypíchnuté dobové nedostatky a jejich krásné, byť leckdy smutné zesměšnění...
Ačkoliv se dílo fyzicky tváří, že má stránek 208, tak brzy zjistíme, že jsme na omylu a stránky se virtuálně "zhustí", protože Voltair je mistr "meziřádků".
Roztomilé povídky a vyprávění o Candideově putování a dobrodružstvích. Úsměvné, poučné, neuvěřitelné, filosofické, nadčasové, povznášející, zesměšňující, ironizující a karikující lidskou společnost, morálku, mravy, osudy, neštěstí, bídu, moudrost. Doporučuji k přečtení už jen pro tu skrytou ironii a humorný pohled na lidské trápení. Seznamte se s osudy Cosi-Sancti, Bababeka, Candidea, Kunigundy, Panglose a dalších postaviček, které se objevují, mizí a zase se zázračně objevují...
"Račte vyzvat některého cestujícího, aby vám vyprávěl, co ho v životě potkalo a najde-li se jeden, který nebude nadávat, že měl mizerný život, a který si ani jednou neřekl, že je nejnešťastnějším člověkem pod sluncem, hoďte mě po hlavě do moře."
Když zjistíte, že musíte opravdu číst mezi řádky a dílo si přečíst nejlépe dvakrát, abyste ho pochopili, zjistíte, že je to velmi fascinující příběh
Aby z této knihy člověk něco měl tak musí umět číst mezi řádky. Musí pochopit, že když je napsáno "a" tak ne vždy do znamená "a". Mě se tato kniha velice líbila a musím říct, že poslední věta knihy mne dostala úplně. Podle mě úplně - ale krásně - popřela Panglosovo učení, které se táhne celou knihou jako červená nit. Musíme obdělávat svoji zahradu ...
No nic pro mne. Chápu, že kniha poukazuje na spoustu problémů v té době, chudoba, postoj žen ve společnosti, naivita,.. Ale pro mne, jako čtenáře byla kniha utrpením. Nemám ráda, když je v knize tak moc skrytých, nebo poučných věcí, až se zcela vytratí nějaký pohodový příběh. Nerada u knih přemýšlím, chci jen číst a pochopit, o čem to bylo během 2 minut. Ale tato kniha, u mě nepochodila. Několik postav zemře, pak se znovu objeví na scéně, pak znovu zemřou, pak se znovu objeví, co to mělo být? Každá postava vypráví svůj osud, až jsem se v tom ztrácela. Candide byl naivní až moc na můj vkus. Filozofii nemám v lásce obecně, takže asi tak. Prostě jsem očima hypnotizovala strany, aby sami ubíhaly.
Jsou knihy, které uchvátí svojí jedinečností a jsou knihy, které čtenáře naopak odradí. Tato kniha pro mne spadá do druhého případu. Stačilo jen pár vět a věděla jsem, že i když se knihou prokoušu, tak to bude opravdu bolet. Bolelo. Je mi líto, že nemohu toto dílo ocenit, ale prostě to nejde.
Neuvěřitelně moderní knížka. Musela ve své době opravu vzbudit poprask, strefuje se do všech možných nešvarů nejen své doby a není v opozici jen k Leibnitzově filosofii, ale ke všem, kteří ve jménu dobra páchají zlo. Stylem mi Candide trochu připomíná Krvavý román.
Konfrontace a výsměch Leibnizovi je velmi svěže a vtipně podán bajkovým až pohádkovým způsobem, díky čemuž se kniha čte sama. Taky lze vidět Voltairovy životní přesvědčení a názory - příčína a následek, osud, propojenost všech událostí, přirozená víra v Boha bez fanatických a nebezpečných dogmat, nesmyslnost válek, svoboda vyznání jako základní princip atd. Candide je prostě úžasné čtení, strašně se mi líbílo jak třeba Panglos popisuje jak únik z oprátky a přitom nazývá inkvizici "slovutnou a ctihodnou", jak je zkrátka nejlépe na tomto světě zařízena. Podobně, když naši hrdinové dojdou do Eldoráda a s údivem se dozvídají, že u nich nikdo nikoho nepřesvědčuje o svém pohledu na boha, nenaráží na kůl a neupaluje za jiné názory apod. Taktéž s jakou lehkostí se píše o rozpáraných břiších, krvavých jatkách, rozšmelcovaných mozcích nebo že je znásilňování, plenění a vraždění zcela běžné, tak je to holt na tom světě zařízeno válečnými zákony. No zkrátka úžasné satirické a inteligentní počtení, kterému by jeden neřekl ani náhodou, že mu je cca 250let.
Zhodnotit knihu Candide a jiné povídky (Lidové nakladatelství, 1970) jako celek vlastně nejde. Povídky a hlavní filosofické dílo Voltaira se podle mého názoru od sebe dosti liší.
Filosofické povídky se autorovi vskutku vydařily, jejich hlavní předností je, že na malém prostoru dokážou srozumitelně a jasně odevzdat čtenáři své poselství, takže je pak jen logické, že je čtenář doslova hltá. Zároveň si z nich ale bere i ponaučení. Za mě 5*.
Co se týče Candida neboli Optimismu, tady je to podle mého názoru horší. Což o to, myšlenkami, a to hlavně dobrými myšlenkami, to tu jen překypuje. Dalším plusem je nenáročný jazyk, přístupný takřka všem (Tedy pokud máte vydání bez poznámek, jako je toto, a můžete si o Candidovi udělat vlastní názor.). Jenže to, co se na myšlenky staví, to je... Co jsem to vlastně četla? Horor? Erotický román? Satiru? Nebo dokonce sci-fi? Nebo všechno dohromady? Kdepak, tohle mi moc přes nos nešlo. Takže Candide za 3*.
Není to filosofický spis, nýbrž řekněme filosofická románová satira. Je to text podobného ražení, jako např. Cesty Binjumina Třetího od M. M. Sforima, či jako známější a rozsáhlejší Gulliverovy cesty. Navíc je to satira chytrá, vtipná, strohá a sympaticky nekompromisní. Polemický odkaz k Leibnizovu "nejlepšímu ze všech možných světů" je v textu na konci snad i zbytečně explicitně uveden, když Panglos praví, že "Leibniz přece nemohl nemít pravdu".
Jiskrně vtipná konfrontace s Leibnitzovou teorií nejlepšího možného světa...a i když to nevíte: poutavý román využívající syžetu helénského dobrodružného románu...skoro by se chtělo slovo "využívající" nahradit "parazitující", neboť všechny pro tento žánr typické prvky jsou vždy významově posunuty trochu jinam...je to vlastně parodie...parodie žánru, parodie Leibnitzovy teorie, parodie světa...a jako taková logicky musí vše dohnat do extrému...i proto se na první pohled může zdát jednoduchou...
Také jsem byla zaražená nad komentářem zlovlka, ale nemám mu to za zlé.
Jak už napsala Antropa, toto dílo mělo být posměchem nad filozofií Gottfrieda Wilhelma Leibnize, protože ho prostě nesnášel a nesnášel jeho Theodiceu (Je přesvědčen, že Bůh stvořil náš svět jako nejlepší ze všech možných světů, plyne to přímo z představy Boha. Jak je ale potom možné, že v tomto nejdokonalejším ze všech možných světů je tolik utrpení, nedokonalosti a hříchu?).
Hloupý a naivní Candide má představovat hloupou a naivní teorii Leibnize.
Pokud víme toto, už se na dílo díváme samozřejmě jinak :-)
Je to povedená sranda na účet vážného filozofa. Dobrá je i zápletka a různé peripetie, kdy Candide pořád stojí za svým.
Zde je ale i poučení, které nevím, jestli Voltaire zamýšlel: člověk by měl věci dotáhnout do konce. Po přečtení pochopíte :-)
Wow, docela mě překvapuje komentář zlovlka. Takhle extrémní reakci bych u takovéhle povídky nečekala, ale rozhodně musím nesouhlasit.
Prvotním záměrem Volaira rozhodně nebylo natlouct někomu do hlavy, že by při nejbližší příležitosti měl skočit pod vlak, protože ho nic lepšího než neštěstí a křivdy nečekají... Původně šlo o reakci na jeden Leibnizův spis o nejlepším možném uspořádání světa, což by měl být ten náš. Takže se lze jen těžko divit, že se autor (příznačný svým nevybíravým humorem a svou ironií) s tímto výrokem vypořádal po svém. Co víc Voltaire byl zastáncem "praktického" užití filozofie, takže některá svá díla adresoval měštanské vrstvě v době, kdy teprve začínaly klíčit myšlenky na revoluci a lepší společnost.
Voltaire asi jen těžko hlásal, že víra je zlo - on sám byl deista (věřil v Boha). Ale ve vrcholné feudální společnosti, kdy masy lidí zmíraly na hladomor, ale první dvě vrsty dělaly, jako by se nechumelilo, bychom se asi jisté zášti proti církvi neubránili.
Co se "přesvědčivých argumentů" týče, není mi úplně jasné, jak by měly vypadat? Ale tehdy žíjící lidé nejspíš věděli, jak vypadá svět okolo nich, takže moc důkazů nepotřebovali, bud´ s ním souhlasili nebo ne.
Rozhodně tu nechci někoho peskovat za komentář, najde se asi spousta lidí, kteří budou se zlovlkem souhlasit. Nechtěla bych ale, aby takový odmítavý koment odradil případné čtenáře. I kdyby se vám tahle povídka neměla líbit, za předčtení rozhodně stojí. Když nic jiného, tak budete mít zábavu na jedno dvě odpoledne a pár podmětů k přemýšlení. Já jsem se u jejího čtení i dost nasmála...
Napriek tomu, že kniha pochádza z obdobia klasicizmu, pobaví aj súčasného čitateľa...teda u mňa to vyšlo :-)
Štítky knihy
satira humor 18. století francouzská literatura kritika náboženství osvícenství
Autorovy další knížky
2007 | Candide |
1997 | Filosofický slovník |
1963 | Panna |
1925 | Karel XII. král švédský - díl I. |
1951 | Babylonská princezna |
Milé překvapení! :-) Měla jsem trochu vítr z pana Voltaira a knihy vydané v polovině 18. století, ale zbytečně. Je velmi čtivá a musím říct, že jsem se opravdu bavila. Myslím si, že se k ní určitě někdy vrátím.