Na plechárni
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96820/bmid_na-plecharni-dWA-96820.jpg
4
728
728
Cannery Row série
1. díl >
Tento román je úsmevným obrazom zo života bezdomovcov. Príbeh sa odohráva v Kalifornii a Steinbeckovo výrazné sociálne cítenie je v ňom až v druhom pláne. Partia bezdomovcov sa chce zavďačiť svojmu dobrodincovi oslavou narodenín a inými oslavami, ktoré sa však vždy skončia katastrofálne. Okrem nich tu vystupuje celý rad postáv a postavičiek, ktoré dotvárajú atmosféru malého kalifornského mesta tridsiatych rokov 20. storočia. Ani tomuto románu nechýba typické steinbeckovské prekreslenie postáv, ktoré pôsobia živo a autenticky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Slovart (SK)Originální název:
Cannery Row, 1945
více info...
Přidat komentář
Milé čtení. Tato kniha je ukázkou toho, že se dá napsat o obyčejných lidech a obyčejném životě neobyčejný příběh.
(SPOILER) Moc krásná kniha, teď na mujrozhlas.cz. Steinbeck tentokrát uplatňuje pouze konejšivé dobro, přívětivost a nechává čtenáře užít si kousky hlavních hrdinů. Cokoli se stane, dopadne dobře, přestože tito hrdinové jsou líní, hloupí, vychytralí, flákači alkoholici, ale jsou obklopeni hodnými chápajícími lidmi a jsou v dobrých rukou dobrého krále spisovatelů. Vše končí dojetím nad láskou skrytou v lidském srdci.
Náhodou jsem v době nemoci natrefila na audio knihu (rozhlas Vltava) a bylo to takové milé, vtipné, lehké pohlazení.
"Jakýpak zisk může mít člověk z toho, když získal celý svět a návdavkem obdrží žaludeční vředy, zvětšenou prostatu a silné brýle?"
Tolik jsem chtěla narušit nesoulad který mezi mnou a Steinbeckem vznikl Na východ od ráje . . . . zvolila jsem rozhlasovou četbu a slova šuměla kolem mých uší bez výraznější stopy zaujetí . . .
Bohužel. Této sklence vína zatím nedokážu přijít na chuť.
Snad příště :o)
3/3
Procházka uličkou Na plechárně je záplatou na bolavou duši. Chlapíci, kteří tu žijí mají takovou chuť k životu a odvahu být sami sebou, že se člověk nechá strhnout davem a všechny ty dny chce prožít s nimi. Je to jízda. Tak se držte! ;-)
"Mac by podle mě moh bejt prezidentem Spojených států, kdyby mu vo to šlo,"prohlásil.
"Co by z toho měl, mi pověz?" zeptal se ho Jones. " V tu ránu by měl po srandě."
Román o lidech žijící na periférii města Monterey, nikam nespěchají, jen prožívají svůj život v Grandlehárně. Když je možnost uspořádat pořádný mejdan, tak Mack a jeho parta to dokážou pořádně roztočit. Steinbeck výstižně popisuje charaktery lidí a styl jejich přežívání, kdy vždy je jim ochoten pomoci Doktor. Jedna z těch milých a laskavých knih
Můj první Steinbeck, a jeho hodnocení je pro me, jako hrát ping-pong se sněhovou koulí na Sahaře – dá se to, ale je to těžké.
Nějakou chvilku mi totiž trvalo zvyknout si na 2 fakty: a) že se jedná o soubor volně provázaných povídek, ve kterých se zkrátka vyskytují ti samí, více než obyčejní, hrdinové, ale hlavně za b) že co druhá kapitola je laděna tak nějak do poetična, při jejímž čtení si oční víčka domlouvají rande.
Poměrně vysoké hodnocení dávám proto, že knížka má nemálo zajímavých myšlenek, týkajících se nejen lidí z jaksi... podrovníkových sfér Cheopsovy společenské pyramidy, ale také vysoce přilnavou tendenci – po dočtení se jednomu začne po Mackovi a mládencích, Doktorovi, Doře a jejích děvčatech ad. zkrátka stýskat.
Velký plus dávám taky za překlad pana Hilského.
Kniha dobře vystihuje myšlenku, kterou v dopise svému bratru Hugovi napsal Ota Pavel. ,,Umět se radovat. Ze všeho! Nečekat, až v budoucnosti přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde".
Jazykově vytříbený Steinbeck. Nikdy nezarmoutí, i když na O myších a lidech nemá. Místy jsem se hodně pobavila skvěle vykreslenými postavičkami, které z knihy vystupují plasticky stejně tak, jako popis míst a prostředí.
Příjemné, zábavné čtení. Přála bych si aby myšlenka: "Věci které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to co pochází z těch druhých." byla všeobecně známá.
Vtipné příhody obyčejných lidiček, kteří nebyli ani dobří, ani zlí. Jen ten seriózní i neseriózní doktor tam poněkud nevím proč vyčníval... Asi tím, že byl vzdělaný? První večírek mě, na rozdíl od doktora, ale hodně pobavil.
Úpřímně moc nejsem na podobně laděné knihy. Dějová linie je velice slabá a konec je nijaký. Myslím však, že u těchto knih krása nespočívá v ději, nýbrž v myšlenkách a jednotlivých pasážích - a v tom u mě kniha ubstála.
"Věci které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to co pochází z těch druhých."
"Povaha večírků dosud nebyla uspokojivě prostudována. Všeobecně se však ví, že každý večírek má svou patologii, že je jako člověk, a že to často bývá perverzní člověk. A také se všeobecně ví, že večírky málokdy dopadnou tak, jak byly plánovány nebo míněny, ovšem s výjimkou těch zoufale nudných, otrockých večírků, které jsou cepovány, řízeny, ovládány a pořádány protivnou profesionální hostitelkou. To vlastně vůbec nejsou večírky, ale předstírání a přetvářka asi tak nenucená jako střevní peristaltika a tak zajímavá jako konečný produkt."
Taková směska příběhů z ulice Na plechárně, které ponejvíce spojují postavy party povalečů a doktora přírodních věd. I když témata nejsou vždy veselá, kniha na mne působila velice příjemným dojmem a v duchu jsem se stále usmíval. Výborná oddechovka. Doporučuji.
Velmi uspokojivé.
To se tak říka ,,Čas všechno zahojí, všechno nakonec přejde, a tohle taky, lidé zapomenou." a tak podobne když se vás to netýka. Ale když se vás to týka, čas neubíha, lidé nezapomínají, a vy vezíte až po uši uprostred nečeho, co se nemení. John Steinbeck moja láska
Příjemné, odpočinkové dílko. Posloucháno (pro mě) velmi netradičně jako slovenská četba na pokračování ;-)
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Ladislavem Mrkvičkou. Moc se mi líbila, poslech jsem si užila astydím se, že mne tento autor dosud míjel.
Kdysi zařazena do kategorie "povinná četba, to nikdy číst nebudu". Nikdy neříkej nikdy. Úžasné, už druhá kniha, kterou si mě Steinbeck zcela získal. Těším se, až mi přijde třetí a já se opět ponořím do jeho krásného psaní.
Štítky knihy
Kalifornie americká literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Mám Johna Steinbecka jako spisovatele rád, a to i v těch dílech, kde s ním jeho myšlenkový svět buď plně nesdílím (Neznámému bohu) nebo kde zásadní myšlenková hloubka chybí a Steinbeck v nich „pouze“ povídá (Nebeské pastviny). Ale tohle „rozličné člověkohemžení“ z ulice Na plechárně mě minulo, a to jak tematicky, tak zachycenou náladou.
Jako vypravěč je Steinbeck opět výborný, o tom žádná, také základní poselství knihy – že chudoba cti netratí a radost ze života není přímo úměrná výši majetku a společenské prestiže – se rozhodně dá bez váhání podepsat, ale... Ale zdáli se mi prostě tihle plechárenští vagabundi nějak nepřirozeně spokojení a jejich spokojenost byla nepřirozeně hlučná a málo hluboká a málo věrohodná - přišli mi prostě příliš hrabalovští a příliš málo saroyanovští, pokud bych to měl takhle někam zařadit. Také zápletky se mi zdály průhledné - jak asi dopadne chystaný večírek pro doktora bylo nejspíš každému čtenáři jasné už na začátku jeho plánování.
A tak mi zůstali jen drobné radosti: nejvíc asi právě postava doktora a jeho vztah k Frankiemu nebo jeho povídání s Mackem. Na pořádný literární zážitek docela málo, bohužel.