Sladký štvrtok
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69038/bmid_sladky-stvrtok-ZB5-69038.jpg
4
198
198
Cannery Row série
< 2. díl
V Monoterey, na kalifornskom pobreží, sa sladkým štvrtkom označuje deň, ktorý následuje po horkej strede. To zvykne byť deň keď sa nič nedarí. Návratom na uličku Na plechárni, s jej nezameniteľnými postavami, ožil John Steinbeck dobre známy svet smiechu a sĺz svojského podsvetia.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Slovart (SK)Originální název:
Sweet Thursday, 1954
více info...
Přidat komentář
Příběh volně navazuje na knihu Na plechárně. Sladký čtvrtek je rovněž výtečná kniha, ale má trošku jinou atmosféru - lehce melancholickou a zádumčivou. A právě pro svoji lehkost a pohodu se mně osobně víc líbila kniha Na plechárně.
Steinbeck prostě umí... Moje třetí kniha od něj. Netušila jsem, že jde o pokračování knihy "Na Plechárně". Hned ji ukládám mezi knihy, které chci přečíst :o) Ta pohoda, klid, soudržnost, humor, který se mi líbí... Moc se mi líbilo i hodnocení knih v doslovu, kde je psáno, že obě knihy sice nejsou zlomovými díly autora, ale působí jako nádherné skici geniálního malíře, který se prokreslováním detailů připravuje ke svým velkým plátnům... A přesně takový jsem při čtení měla pocit...že koukám na plátna plná kouzelných postaviček...
Milovaná kniha - pohoda, klid, humor. Americký poválečný jih, svoboda nic nedělat, nikam se nehnat, sedět na sluníčku a mudrovat - tam chci!
Jjj... všechny moudré myšlenky se mi vešly do jediné:
"...dávej si načas, měj oči otevřené a pusu zavřenou."
Krásná kniha plná lidiček, kteří se Vám budou líbit.
Svérázné společenství (prostitutky, vandráci, zloději) žijící poblíž bývalé konzervárny by leckdo mohl označit jako spodinu. Tak často jsme svázáni předsudky, odklepneme si ty, kteří nesplňují naše nároky, standardy. Ale neskrývá se v těchto "odsouzencích" lidskost a to dokonce větší než u uvědomělé, spořádané společnosti?
Pokračování kníhy Na Plechárně, no já jsem četl vždycky dvojknihu, takže jsem to tak nikdy ani nebral. Kniha je trochu jiná (však také vznikla až pár let po knize první), ale je pořád dobrá. Děj je zasazen po konci války, Doktor se vrací z války, má tvůrčí a životní krizi a zbytek osazenstva nazná, že nejlepší lék je mu sehnat ženskou.
Je to tradičně pohodové a milé čtení, protkané lehkým humorem a semtam něčím závažnějším.
Nebylo to vtipné, nebylo to svižné, úděsně sešroubovaná zápletka, zbytečná kniha.
Nejsem sama, kterou zaujala pasáž, ve které Fauna připravuje Suzy na rande s doktorem, a protože Tozbee ocitoval pouze jednu radu, dovoluji si uvést celý tento malinko upravený holčičí itinerář, je totiž nadčasový :
1. držet jazyk za zuby, všechny trable začaly žvaněním
2. názory ... papouškujeme, co jsme slyšely nebo viděly v biografu, názory nech stranou, žádné nemáš
3. nikdo neumí naslouchat ... soustřeď se na jeho myšlenky
4. nehraj si na něco, do čeho máš daleko a netvař se, že víš něco, co nevíš
5. nikdo se neurazí kvůli otázce... to nejhezčí na světě, co můžeš udělat pro kohokoliv, je dopřát mu, aby tě poučil
6. pozornost lidí získáš, když budeš mluvit o tom, co je na nich příjemné, správné a hezké, pověz jim to, nešvindluj a nikdy nezačínej hádku
7. a nakonec musí Suzy opakovat : jsem Suzy a nikdo jiný, jsem hodnotný člověk a nic na světě se mi nevyrovná...
no není to dokonalé ?
Steinbeck si mě opakovaně získal. Je cítit, že každou z postav má opravdu rád a má pro ni hluboké pochopení. Některé pasáže, jako Fauniny rady pro Suzy nebo Hazelovo přemítání, jak vzít osud do vlastních rukou, mi v hlavě uvíznou na dlouhou dobu.
"Další věc jsou názory. Ty i já v jednom kuse překypujeme názorama. Starou belu máme, Suzy, ne názory. My prostě papouškujeme, co jsme slyšely nebo viděly v biografu. Bojíme se, že když se neprojevíme, zmeškáme autobus. To je druhý pravidlo: názory nech stranou, protože ve skutečnosti žádný nemáš."
Nedávno jsem Sladký čtvrtek zadal v jedné zdejší hádankové hře a tak jsem si ho znovu musel přečíst. Poprvé se mi dostal do ruky kdysi dávno ve francouzském překladu. Francouzsky se to jmenuje "Tendre jeudi", tedy Něžný čtvrtek. Což by možná v českém překladu znělo výstižněji - ale je to jenom takovej můj pocit.
V některých komentářích se tu píše, že je to "pokračování" novely Na plechárně, což není úplně přesné; spíš se dá říct, že základ položený v první novele John Steinbeck ve Sladkém čtvrtku plně rozvinul. Novela Na plechárně není ucelený příběh, jen takový asmodejovský vhled do kousku světa, v němž se odehrává celá plejáda příběhů. V Něžném čtvrtku už autor pokročil dál; usmyslel si, že do toho hemžení vloží opravdovou story. Protože mikrosvět uličky Na plechárně je skrznaskrz obyčejný, muselo to být vyprávění o obyčejných věcech a má-li takové vyprávění čtenáře zaujmout, musí jít o věci důležité. A tak se Na plechárně rozvíjí příběh o obyčejné lásce; jen díky autorovu drobnohledu, s jehož pomocí nám přibližuje obyvatele uličky i miniaturní předivo vztahů, vášní, úspěchů a nezdarů, vnímáme jeho jedinečnost. Ovšem i tentokrát, za přítomnosti silného leitmotivu, je čtenář cele ponořen do změti osudů, historek a životních příběhů o nichž autor v novele Na plechárně předpokládá, že na stránky knihy "samy nalezou". V tomto ohledu je asi nejúžasnější postava Li Čongova nástupce, Josefamarii Rivase, který byl vyhnán z Los Angeles, protože se ho policie neodvážila obvinit, že dlouhodobě pěstoval a prodával marihuanu na náklady města a po bezvýsledném policejním pátrání ho odhalila až třináctiletá premiantka se zálibou v botanice.
Ulice na plechárně je podle mého soudu geniálním Steinbeckovým vynálezem. Je to místo, kam by stačilo jen čas od času nahlédnout a vždycky by bylo o čem psát. Univerzální jeviště vybavené kulisami, postavami a prkny, která znamenají svět.
Skvělé volné pokračování novely Na plechárně. John Steinbeck je prostě pán spisovatel.
Stále je to ten starý známý Steinbeck, který to s jazykem i postavami umí.
Sladký čtvrtek shledávám bezesporu velmi krásnou knihou, ale přeci jenom bych předchozí novelu Na Plechárně hodnotil o stupínek kladněji. Jako by autor slevil z hravosti a bezstarostnosti, která na mě z novely Na Plechárně dýchala z každé stránky. Celou touto knihou jako by se vinula nit smutku, starostí a melancholie, které i přes dobrý konec zůstávají a nemizí. Netvrdím, že to považuji za zápor, ale od knihy jsem to rozhodně neočekával. Mé očekávání zůstala do jisté míry nenaplněna. To však neznamená, že se knize vůbec nedostává vtipných monentů a příhod. Jen náznakem bych uvedl Hanzela a jeho horoskop..
Velkým kladem jsou skvěle vypracované postavy. Ať se jedná o dobromyslného doktora, prostoduchého Hanzela, nevyspitatelnou Suzy, přátelského Macka, Patrona, ti všichni a mnozí další jsou popsáni s takovou pečlivostí, že po pár stránkách nabyde člověk pocitu, jako by dotyčné znal osobně z věčného popíjení Starých tenisek.
Pro mě zatím nejslabší knížka od Steinbecka...dokonce nejde jí ani srovnávat s klenoty jakými jsou O myších a lidech, Na východ od ráje...pouze s Na plechárně, která byla ale víc originální a víc pohodová.
Voľné pokračovanie knihy Na plechárni, v ktorom sa stretávame s Mackom, ale príbeh samotný sa už viac točí okolo doktora a nových postáv, ktoré do Monterey a uličke na Plechárni veľmi dobre zapadnú.
Jedna z prichádzajúcich je Suzy, ktorá sa zamestná u Fauny ako prostitútka, ale Fauna, ako skúsená žena a znalkyňa ľudí zistí, že táto cesta nie je pre Suzy tá pravá. Spoločne s Mackom spriadajú plány, ktorými chcú zorganizovať život tejto mladej ženy aj doktora. A či sa im to podarí, neprezradím, prečítajte si knihu.
Sladký čtvrtek navazuje na osudy v ulici Na plechárně. Bylo mi trochu líto, že se Li Čong odstěhoval a nahradil ho ten podezřelý Mexičan, co si liboval ve zločinu všeho druhu - došlo k výměně některých postav a příchodu nových, ale co už se dá dělat?! :) No přiznám se, že Plechárna mě bavila víc. Bylo tam víc vtipu, tady se spíše řečnilo ve vážnějším duchu. Nicméně Steinbeck psát umí a je to dobrý autor, který i to nejobyčejnější prostředí a nejvšednější situace dokáže přesně vystihnout.
Pokračování unikátního dílka Na plechárně se sice odehrává ve stejných kulisách jen s malými obměnami v obsazení, nicméně atmosféra je docela odlišná.Vytrácí se bezstarostnost, pohoda a Steinbeck nechává Plechárnu sklouznout do deprese a pana Doktora do existencionální životní krize. Tím, čím byl první díl zcela výjimečný, druhý díl už tolik neoplývá, to ovšem vůbec neznamená, že jde o špatnou knihu, je jen jiná. Steinbeck se zde pouští trochu hlouběji a dílo tím trochu ztěžkne, ale s jeho krásně jednoduchým stylem toto vůbec nevadí. Navíc problém pana Doktora se mu povedlo vyobrazit brilantně až opravdově a ke konci se opět celá plechárna semkne, aby Doktorovi pomohla. A nejpřekvapivější je na tom celém asi Hazel, sice se nestane prezidentem, ale nakonec je to on, ten který se ptal a nikdy nechtěl znát odpovědi, který má největší zásluhu na dobrém konci, a ten je naprosto dojemný. Asi se budu opakovat, ale i z téhle Steinbeckovy knihy čiší čistá láska k obyčejným lidem, pochopení a pokora. Jedna z knih, které se mohou směle nazývat krásnými, k nimž samozřejmě patří i Na Plechárně.
Sice trochu slabší pokračování "Na plechárně", ale furt s laťkou postavenou velice vysoko. Do děje se nám přimíchají nové postavy, některé zmizí, tak jak už to chodí. Neříkám, že to je na škodu, ale já bych si přál mít Macka více zapojeného.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Volné pokračování mistrovského díla Na Plechárně. Jak už to tak často bývá když se autor po úspěchu knihy rozhodne pro další pokračování, většinou to nedopadne dobře. Zelený čtvrtek je určitě dobrá knížka, ale Na Plechárně je lepší.