Čáp nejni kondor
Radůza (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286398/bmid_cap-nejni-kondor-Fqm-286398.jpg
4
140
140
Autobiografická kniha písničkářky Radůzy obohacená o fotky ze soukromého archivu s interaktivní obálkou a s hudebním CD jako bonus. Třináct autobiografických povídek o dětství svébytné písničkářky, muzikantky a textařky Radůzy přesvědčivě a s humorem načrtává realitu sklonku 70. let. Líčí dětství na venkově očima hubené svéhlavé holčičky, která už ve svých čtyřech letech má na život jasný názor, a jejím prostřednictvím vypráví historky rodinné i vesnické a vykresluje citlivý literární obraz svých prarodičů i rodinných peripetií. V povídkách s lapidárními názvy (Veranda, Kondor, Zavinovačka atd.) vykresluje babičku a dědu a především jejich venkovský způsob života - od všudypřítomného koloběhu: pouť, narozeniny, práce na dvoře, zabíjení králíků, nemoci psů, malé vesnické katastrofy, po nepodstatné detaily, které však dodávají textu naprosto hmatatelný rozměr a přenášejí nás do atmosféry vesnice, která dnes už v podstatě zanikla. Radůza vládne temperametním prozaickým talentem, který v tomto případě oživila i krajovým nářečím z východních Čech. A stejně jako ve svých písňových textech dokázala i zde vytvořit výborný koncentrát nabitý energií.... celý text
Přidat komentář
Je zvláštní, že kniha je v podstatě dost smutná, ale přitom ne depresívní. Spíš očistná a katalyzační, zkrátka typická Radůza. Četla jsem ji, když jsem právě něco takového potřebovala, dík za ni.
Svět očima dívenky, ze které vyrostla až neuvěřitelně talentovaná žena. Pyšním se Radčiným podpisem v knížce. Bez tohoto příběhu by byl můj život chudší o spoustu krásy a dětské moudrosti!!
Vidět svět očima dítěte. Krásný poetický text, až by se člověku chtělo zpívat. Jen noty chybí.
Styl knihy je jedinečný. V celé knize není ani jedna rozvitá či vedlejší věta. Je to sousled konstatování faktů, komentování a pozorování vnějšího světa z dětského pohledu, občasné poznámky o světě vnitřním. A přeci z této skladby běhá mráz po zádech (tragické věci jsou řečeny jaksi mimoděk, dětskou logikou), zachycené obrazy jsou velmi přesné a vznikají reliéfní obrazce, kterých se lze téměř dotknout prsty. Při čtení povídek se mi navíc propojilo několik souvislostí z další Radůziny tvorby (viz píseň Studený nohy atd.).
Krásná zpáteční jízdenka do dětství. Přesto, že stejně jako většina Radůziných písniček nepřekypují tato krátká vyprávění veselostí, ale ten dětský pohled na svět, který si autorka uchovala, umí překvapit takovými postřehy, až se člověku zatají dech.
To jsem takhlenc jednou zašel do krámku s knihami. Já teda moc nečtu, ale naši mi pořád říkaj, že bych měl. Ale já jsem líný. I když teda mám vůni knih moc rád. A tak si tak chodím kolem regálů, všude samý knížky. Kdybych je všechny přečetl, určitě bych byl chytřejší. Prej. No a najednou mezi těmi všemi barevnými knížkami objevím takovou černou s divnými malůvkami. Jako bych je maloval já sám. Líbí se mi. Dokonce i to povídání uvnitř se mi líbí. To vím, protože číst umím, ale nechce se mi. A taky mám málo peněz, takže si ji koupit nemůžu. Do toho krámku ještě během roku několikrát zajdu a tu knížku si prohlédnu. Hezky voní. Ale pořád si ji nemůžu koupit. Minulý týden jsem to už nevydržel. Peněženka asi zaplakala, jak říkává můj táta, když tankuje benzín do auta. Ale co. Už je moje. Je to hezký povídání. Vtipný, trochu smutný, ale přesto veselý. Jako ze života. Jako bych se v ní viděl já sám. A začlo se mi stýskat po babičce a dědovi. Hlavně po babičce. Ach jo. Radůza to napsala moc pěkně. Určitě je to fajn holka, byla by to super kámoška. A čápi, z komína od cihelny, zobákem klapou. Asi jsou nesmrtelný.
Komentář ke knížce dopisuji s více než s půlročním odstupem... A přivedla mě k němu především informace, že Radůza dočasně přerušila veškeré svoje koncertování, což mě moc mrzí, ale na druhou stranu chápu a tak přeji autorce jen to nejlepší, hlavně pevné zdraví a hodně pohody, radosti a spokojenosti...
Jo, a těším se na další pěkné příběhy, které má pro nás určitě ještě někde schované:-)
Děkuji za milý návrat do mého dětství, bylo hezké si zavzpomínat... I proto, že jsem knížku přečetla během jednoho příjemného letního dne a na místě, které mám hodně ráda... pěkné to bylo...
Roztomilé, úsměvné příběhy díky kterým se vrátíte zpět do dětství.
Pokud jste trávili prázdniny u babičky a dědy na vsi, budete tam dřív, než dočtete první stránku...tak, jako já.
Radůzo, děkuji Vám za krásný návrat do mého dětství, moc mile jste mě potěšila a strávila jsem s Vaší knihou moc pěkný čas, připomněla jste mi věci, na které člověk v běžném denním shonu a života běhu někdy pozapomíná....
...slunce rozpaluje kamen, dnes vsechno zejtra amen......
Kniha je sverazna (jako sama autorka), procitena, mila, energicka a ma svih. Stejne jako pisnicky Raduzy :-)
"Lekla jsem se, ze to byl blesk. Ale to jenom spadla chalupa "
Tak to bylo velmi poetické čtení... příběhy z raného dětství vyprávěné tak, jak je vypráví čtyř, možná pětiletá holka - prostě tak, jak jí přijdou na mysl... Vtáhlo mě to o mnoho let zpět a rozesmálo hned několikrát... Dlouhé, nebo spíš krátké to bylo tak akorát - být to delší, asi to začne nudit.. Ale takto nastal konec v tom správném okamžiku..
Radůzo děkuji Vám za malý návrat do dětství...
Kdo z nás byl někdy u babičky na prázdninách,pro toho je tahle knížka balzámem na duši...
Moc bych si přál znovu pít čerstvě nadojené mléko,cítit vůni babičiných buchet. Vnímat tu venkovskou zahrádku,plnou měsíčků a pivoněk...
Ale hlavně poslouchat lidskou moudrost babičky s dědou...
To vše mi tahle knížečka na chvíli vrátila,děkuji. Je psaná lidsky,s vtipem a láskou.
Milá a krásná knížka, jen toho vyprávění bylo málo, chtěla bych víc. S autorkou jsme téměř vrstevnice, takže jsem se díky ní přenesla zpátky do dětství. Zklamala mě ale obálka vydání 2016, ač byla kniha zatavená, byla poškrábaná a po setření černého obrázku se mi ta obálka prostě vůbec nelíbí, ale to jen na okraj.
Povídky psány z pohledu malé holčičky, i proto se mi docela špatně četly. Radůzu mám raději jako písničkářku než jako spisovatelku.
Jako bychom s Radunkou strávily dětství na stejném dvorku :) Jen u nás zabíjel králíky děda a babička stahovala....znovu cítím chuť francovky na kostce cukru a usínám s bráškou ve studené "sváteční" světnici zabalená do peřiny. A páni! i já s dědou vyrážela na "smeťák", kde se daly najít ty nejúžasnější poklady, které potom děda spravoval :)
Díky za kouzelný výlet do kouzelného dětství ;)
Obdivuji tuto ženu. Vynikající zpěvačka i spisovatelka. Milá, hřejivá knížečka. Povídky napsané očima malé Raduzky, které ve mě vyvolali radost, nostalgii a možná trochu i smutek, že moje dětství už je dávno pryč.
Moc hezký se mě tento skvost četl. A mohlo by být více takových knížeček...:-)
V jednoduchosti je krása a tahle knížečka to dokazuje. Taky mi připomněla moje vlastní dětství a letní prázdniny s babičkou, dědou, slepicema a králíčkama, který jsem hladila v košíčku, pojmenovala je a pak je nechtěla sníst. Některé věty jsou jako kdybych je znovu slyšela od babičky...
"Večer. Polívka snědená i se srdíčkem a králíčky jsme už pochovali. Na hnuj. Za chvíli se rozsvítěj ty korálky, co je v nich fosfor. Babička otevře kredenc. Na, holčičko, tumáš. Korálky. Až tady jednou nebudu, budeš mít pěknou památku. Prohlížím si je. Vždycky dva červený větší a dva menší bílý. Vlezu s nima pod deku, ale nesvítěj. I tak jsou krásný. Babička zhasne a vleze si ke mně a k dědovi pod peřinu. Děda už chrápe. Babička mě pohladí po vlasech. Neboj se, holčičko, já tady budu eště dlouho."
Štítky knihy
vzpomínky dětství autobiografické prvky prarodiče český venkov
Vzpomínky na dětství.
Vzpomínky z pohledu dítěte.
Vzpomínky smutné.
Vzpomínky veselé.
Vzpomínky ze života.
"Včera jsme byly s babičkou v Třebechovicích. Je to jiný než s dědou. Nechodíme do masny na dršťkovou a na tlačenku." (Oříšková čokoláda, s. 59)
"Dneska mi budou tři roky. To už budu velká a nebudu dělat blbiny. Pak vyrostu ještě víc. Budu už brzo dospělá. Těším se na to. Že nebudu muset nikoho poslouchat." (Kaštan, s. 67)
"Děda mě má rád. (...) Akorát jsem ho jednou slyšela, jak povídal strejdoj Pepikoj, že je hrozný, že prej furt zpívam. A strejda se ptal, proč že je to hrozný. A von mu řek, že prej proto, že zpívám strašně falešně. A přitom mě ke zpívání sám poňouká." (Kaštan, s. 68)
Bavilo mě vyprávění,
bavily mě nářeční tvary,
bavil mě poslech audiozáznamu na přiloženém CD.
Radůza mě baví.