Nesmírný
Jussi Adler-Olsen
Případy oddělení Q série
< 6. díl >
Šéfa oddělení Q Carla Mørcka vyruší z obvyklého ranního šlofíku v práci telefon. Neznámý kolega, policista z ostrova Bornholm, ho požádá o pomoc, ale Carl odmítne. O několik hodin později za to ponese následky a svou tvrdohlavou asistentku Rose tentokrát rozžhaví doběla. Oddělení Q se pod velkým tlakem vrací k sedmnáct let starému a mimořádně tragickému případu dopravní nehody, při níž byla mladá dívka vymrštěna vysoko do větví stromu. Střízlivě uvažující Carl tentokrát čelí velice záhadnému případu a jeho protivník, zkušený manipulátor se železnou vůlí, chrání sám sebe i své blízké všemi dostupnými prostředky a nedopustí, aby se mu kdokoliv postavil do cesty. V průběhu vyšetřování se Rose, Asad, Carl i nováček Gordon seznamují s prostředím alternativního přístupu k životu a osobitým způsobem se s ním vyrovnávají, zároveň však odhalují staré tajemství, které hrozí položit čtyřlístek z oddělení Q na lopatky. ----- Kdyby byl Nesmírný koktejlem, byl by to „Velký Jussi“. Silný koktejl ve vysoké sklenici s černým deštníčkem a plátkem citronu, profesionálně namíchaný ze strašlivých okolností a tajemných motivů. - Politiken Jussi Adler-Olsen opět potvrdil, že dokáže sestavit příběh ze součástek, které z něj dělají dobrý detektivní román. Zvolil správné tempo, pracuje s napětím, používá extrémně vypjaté scény, břitké repliky, stvořil zvláštní postavy a čtenářům důvěrně známého, ač napůl neschopného hlavního hrdinu, který oplývá bodrým humorem a vykazuje i přiměřenou dávku sociálního cítění, jež zahřeje u srdce, aniž působí násilně nebo polemicky. - Merete Reinholdtová, Berlingske... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Den Granselose, 2014
více info...
Přidat komentář
Dobrá detektivka - brzo směřuje čtenáře k určitému závěru, ale jak se ukáže, závěr rozhodně není zřejmý a jednoznačný.
Další díl oddělení X opět nemá chybu. Napětí, trochu humoru, domnělý největší padouch není největší...Přednes Igora Bareše na audioknize super.
První kniha od tohoto autora, kterou jsem se musela prokousat, nebyla špatná ale, něco mi na ní vadilo.
SPOILER: Normálně nefandím ,,záporným´´ postavám, ale až skoro do konce knihy mi bylo Pirjo líto. Samozřejmě byla vrahem, ale pořád to dělala z lásky, a kvůli nedorozumění. Čekala jsem samozřejmě jiný konec, třeba v nějaké věznici s malým sluníčkem...
Jinak opravdového vraha, jsem po dlouhé době neuhádla, bylo to pro mě překvapení. Aneb pod lampou je největší tma..
A Carl, v této knize mi přišlo, že je ještě větší povaleč a flákač než normálně. Nebýt Rose a Asada, tak případ nevyřeší. Carl mi opravdu v 70% lezl neskutečným způsobem na nervy.
Dále se těším na Rose a Asada na jejich další osudy, pořád mají svojí třináctou komnatu.
Za mě osobně bych ubrala na tom náboženském kultu. Tyhle pasáže mě nebavily. Nic však nemění se na tom, že už se moc těším na další pokračování Carla, Asada i Rose.
Zatím nejslabší dílo od autora. Hlavní hrdina spíše vzbuzuje antipatie, místy se chová jak vulgární idiot, poté zase jako empatický člověk. Dobrý a sympatický je Asad i Rose. Zápletka nic moc. Zajímavé kapitoly o slunečním kultu a o tom jak jednotlivci se dokáží upsat sektám.
Moje osobní zkušenost : dánská policie je banda lenivců. Buzerují slušné lidi a kriminalitu přehlížejí. Na letišti Kastrup jsem přišel o notebook. Přestože je cela hala pod kamerami, tak se neobtěžovali zjistit pachatele. Odbyli vše mávnutím ruky s tím, že se noteboook později najde. Pochopitelně se nenašel a nikdy nenajde. Přece si nebudou přidělávat práci.
Opět velice vydařená knížka z této super série. Velmi jsem si oblíbila jak Carla, tak Asada i Rose. Pěkná zápletka a překvapivý konec :)
Tenhle příběh měl větší potenciál, než nakonec nabídl. Závěr byl v kvapíkovém tempu, Pirjo si "zasloužila" velkolepější konec, zbytek pak překombinovaný. Jako plus beru posun ve vývoji vyšetřování událostí na Amageru. Carl s Asadem už ovšem zažili lepší časy a věřím, že se jich opět co nevidět dočkáme. ;-)
Božská kniha, dostala jsem od švagrové k Vánocům třetí díl, který jsem měla přečtený za dva dny. Potom jsem sháněla předchozí a přitom jsem se zamilovala do autora a s nedočkavostí čekám na každou novou knihu.
Příběhy z oddělení Q jsou všechny skvělé, tento díl není výjimkou. Ale jsou díly této série, které prostě budu mít vždycky raději.
Jsem spokojená ve Hře s mistrem pera - "Dobrovolně můžeš časem získat". A já dostala, něco za čím bych tak horlivě v učených knihách neprahla, ale zde jako na zlatém podnose se mi dostalo v poutavé formě další z možných výkladů astroteologie - (Ukřižované slunce), opět pro mě bonus od autora.
Autor si konstrukci příběhu vyloženě užíval, proč ne, když už nás má na háčku, po pěti dílech, je to hra o tom, zda překvapí a s jakou intenzitou. Je mu ke cti, že je to další ze skutečných variant životních osudů umě provázaných okouzlením, láskou, závistí, žárlivostí, pomstou, zločiny, i touhou po jiné svobodě, jiném životě.
Asi jako čistá oáza v dnešní době by byl alternativní přístup k životu jako "Nesmírný" sen.
Adler Olsen má svůj vyzkoušený způsob. Vypráví paralelně dva příběhy - jeden z minulosti, který vyšetřuje oddělení Q, druhý probíhající v současnosti. A ty příběhy se k sobě postupně blíží (pohříchu někdy mnohomluvně), aby na konci vyústily v napínavé propojení. I v tomto románu takto postupuje: se všemi klady, ale i nedostatky. Budu ho číst dál, ač nebudu očekávat "zázraky".
Opět neřestně natahované, přičemž vedlejší linie se sociopatkou je vlastně navíc, protože pro vývoj zápletky není v důsledku moc podstatná. Díky tomu román trochu připomíná Složku 64, kdy sledujeme události, na které vyšetřovatelé nemají vliv a z kontextu je jasné, kam směřují i jak skončí, takže vyprávění jen připravují o nějaký ten moment překvapení. Samotné detektivní pátrání působí drobátko laxně, i když je fakt, že při vyšetřování dvacet let staré vraždy se nikam moc pospíchat nedá. Ovšem v rámci toho, kam postavy musí dojít a jak nekomplikovanou cestu před sebou mají, je až s podivem, že s tím Jussi Adler-Olsen dokázal zaplnit tolik prostoru.
Ale pořád fajn čtení. Když člověk jednou do téhle série nastoupí, užívá si spíš jednotlivé členy týmu a jejich sociální strasti, ve který se čím dál víc tlačí na pilu, než kriminální podkres. Za zmínku pak stojí fakt, že každý román autor vystavuje jinak, takže minimálně vzor koncepce se neopakuje, přestože slov je často víc, než třeba.
Po přečtených předchozích dílech se mi Nesmírný tolik nelíbil. Nebylo to špatné, ale nějak to nemělo šťávu. Vzkaz v láhvi a Žena v kleci jsou ze série nejlepší.
Po zklamání z předchozího dílu Marco, opět skvělá kniha.
Tentokrát se jedná o vyšetřování 17 let staré vraždy dívky, která jednoho dne zmizela ze školy a byla nalezena mrtvá vysoko ve větvích stromu. Vyšetřování je opět zajímavé a místy i vtipné a vede postupně k překvapivému závěru. Kniha se velmi dobře čte, má zajímavý námět, tentokrát se vše točí kolem sekty a jejího vůdce Atua. Opět je to staré dobré oddělení Q.
Tento díl byl roztahaný, prokousávala jsem se dlouho. Až závěr měl trochu spád. Z celé série zatím nejslabší.
Tak tento díl se mi moc líbil. Rozhodně jsem zvědavá, jak to celé bude pokračovat. Zajímavý námět. Knihou provázelo napětí a stránky u tohoto dílu utíkaly samy.
Štítky knihy
sekty dánská literatura severská krimi dánské detektivky
Autorovy další knížky
2012 | Vzkaz v láhvi |
2012 | Žena v kleci |
2013 | Složka 64 |
2012 | Zabijáci |
2015 | Nesmírný |
Nejde jinak než pět hvězdiček :o) Opravdu hodně zajímavý a nevšední příběh. Musím přiznat, že mě zajímá esoterika a podobné věci, nicméně tohle bylo na mne hodně. I trochu poučení pro mne, jak zůstat nohama na zemi :o) Kdo četl, pochopí. Líbil se mi hodně začátek příběhu, jak se vlastně oddělení Q k případu dostalo plus ten nečekaný závěr.