Čarodějky na cestách

29.05.2019

Bábi Zlopočasná. Pro ty, co znají Terryho Pratchetta je tohle vše, co je třeba vědět. Buď zemělpošské knihy s ní máte rádi NEBO NEMÁTE SMYSL PRO...tedy, nebo nemáte a pak víte, jestli po ní sáhnout, či nikoliv. Pro ty ostatní, co vás v této knize čeká: Tři drsné čarodějky jaksepatří (no, dvě a Magráta), taková road movie, parodie slavných pohádek (a nejen těch), téma vlivu a síly příběhů, typicky anglický humor, jedny z nejlepších hlášek celé série, jo a taky dýně. A trpasličí chleba, ale ten je tu vždycky...

27.05.2019

Velmi kvalitní kniha, ve které se poprvé objevuje Bábi Zlopočasná. Jeden z prvních titulů, který se objevil v mé "zeměplošské" knihovničce.

01.04.2019

Tato kniha v mém případě představovala druhou šanci pro Terryho Pratchetta. Před lety jsem se pustila do Zeměplošných knih četbou Barvy kouzel, jakožto prvního dílu, a po několika stranách jsem to vzdala a Pratchettovy knihy mě už nelákaly. Nyní jsem ale na doporučení sáhla po této knize a to už byl úplně jiný šálek kávy! Kniha mě bavila příběhem a skvělý humor to ještě okořenil! Čarodějky ve mně probudily touhu po dalších Zeměplošných knihách.

16.03.2019

Nesmírně čtivá a nesmírně zábavná knížka. Autor se efektně vyhnul nevkusu, který někdy čiší z pokusů o moderní pojetí pohádek. Místo toho zapojil suchou anglosaskou ironii, která bývá vždy funkční.

12.03.2019

Nejde jinak než 5 hvězd. Klobouk dolů před autorem, jak zvládl poutavě do tohoto příběhu zapasovat klasické pohádky. Trio čarodějek mě baví. Doplňují se a doufám, že postupem celou sérií na ně zase narazím. Jejich cesta napříč neznámými kraji a poznávání cizozemska je dokonalé. Hlavně překlady stařenky jsou víc jak úsměvné :) čop čop :D

06.03.2019

Nádherný příběh, který bych charakterizovala jako pohádka pro dospělé. A speciálně u tohoto dílu se opravdu jedná o pohádkové děje, kterými si čarodějky projdou. Nádherné a oddechové čtení, které vás úplně pohltí.

20.02.2019

V rámci Čtenářské výzvy jsem se po letech vrátila mezi oblíbené Čarodějky.
A když si tyhle dámy usmyslí, že pohádky skončí jinak a basta!, jen tak je něco nezastaví.
Navíc to umí pořádně rozbalit :-)

„Poslyš, s tím pitím bys měla začít brzdit, Gyto,“ ozvala se Bábi,
„Já bych nevěřila žádnému pití, které je takhle zelené.“
„Ale vždyť tohle není opravdický alkohol,“ uklidňovala ji Stařenka. „Tady na té vinětě se píše, že je to vyrobené z různých bylin. Pořádný alkohol z bylin nikdy neuděláš. Okoštuj kapku.“
Bábi čichla k hrdlu otevřené láhve. „Voní to jako anýzovka,“ připustila.
„Tady se píše ,Absinth’, na té láhvi,“ upozorňovala ji Stařenka.
„Ale to je přece jen jiný název pro pelyněk,“ usmála se Magráta, která se v bylinkách vyznala dokonale. „Můj herbář říká, ,zze to na pokazzenj zzaloudek dobré geft, a kdyzz fe bere przed gjdlem, przedchazj to zzaludecnjm tezzkoftem’.“
„Tady to máš,“ prohlásila s převahou Stařenka. „Bylinky. Vždyť on je to vlastně lék.“
Nalila oběma svým společnicím štědrou dávku. „Jen to tam šoupni, Magráto, trzeba tj po tom trofíku povyroftou prfa.“

16.02.2019

Tohle je asi moje nejoblíbenější Pratchettova knížka. Víc se toho napsat nedá, protože je to tak dobrý, že se to snad ani nedá slovy vylíčit. ;)

05.02.2019

„Pohádkám je jedno, kdo v nich účinkuje. Důležité je jen to, že je příběh vyprávěn, a že se neustále opakuje. Nebo si to představte takhle: Pohádky jsou parazitující životní forma, která deformuje životy tak, aby co nejlépe sloužily příběhu samotnému. Bojovat s pohádkami umí jen opravdu výjimečné osoby a ty se stávají zažívací sodou historie.“

Takže se pohodlně usaďte a poslouchejte: „Bylo, nebylo… v horách Beraní hlavy byla jedna čarodějka“
... jenže ona nebyla jedna, ale byly tři ... „A přesně tak se to stane skoro pokaždé,“ vmísila se do Stařenčina monologu Bábi. „Jak se jednou s příběhy nějak víc zapleteš, zmatou tě a začnou tě vláčet s sebou. Pak už přestaneš rozlišovat, co je příběh a co skutečnost. A nakonec tě pohltí. A přitom nejsou skutečné. Já věci, které nejsou skutečné, nemám ráda.“

... jenže, ať už je to jakkoli, pohádky jsou důležité. „Lidé si většinou myslí, že pohádky vytvářejí lidé. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Pohádky (a ostatně i jiné příběhy) žijí nezávisle na těch, kdo v nich vystupují. Jestliže chápete tohle, pak je ve vašem vědění síla. Pohádky a báje, veliké a pestrobarevné stuhy tvarovaného časoprostoru, se vlní a vlají vesmírem od prvopočátku času.“ ... a vyvíjejí se ... „Ty nejslabší zahynuly, zatímco ty silnější přežily a vykrmovány neustálým vyprávěním a pohlcováním těch slabších ztloustly… a vlály a kroutily se i v temnotách. Jejich existence pokryla jemnými, ale neobyčejně vemlouvavými vzorci celý ten zmatek, kterému se říká historie. Pohádky a příběhy vytvořily hluboké brázdy, kterými se většina lidí ubírá, stejně jako voda teče z úbočí hor stále stejnými cestami. A pokaždé, když cestou příběhu projdou noví a odpočinutí představitelé, brázda se prohloubí. Tomu se říká teorie příčinných souvislostí příběhů a vyprávění a znamená to, že určitým způsobem počatý příběh na sebe začne brát určitou podobu. Nasbírá do sebe záchvěvy spojené se všemi jinými podobami sebe sama, ať už byly vyprávěny kdekoliv.“

Tajemství je venku, teď už víte, proč se historie neustále opakuje. 

„Pch!“ odfoukla si popuzeně Bábi, „a k čemu to je jako dobrý? Podle toho, jak si někdo proseká cestu křovím, se tak asi pozná, jaký z něj bude manžel, co? Tak může vážně myslet jen kmotřička sudička! Chodit sem a tam a vnucovat lidem dobré konce, ať už o ně stojí nebo ne. Fakt moc fajn!“
„No ale na dobrých koncích přece není nic špatného,“ odporovala jí se zápalem Magráta.
„Poslyš, šťastný konec je dobrá věc, když se ukáže, že je opravdu šťastný,“ odpověděla jí Bábi, „jenže to za lidi nikdy nevyřešíš, ty jim ten šťastný konec jednoduše přičarovat nemůžeš, protože to nejde. Je snad jediný způsob, jak bys lidem mohla zajistit, aby celé jejich manželství bylo šťastné. Ve chvíli, kdy oba řeknou ,ano, beru’, bys jim musela useknout hlavy, rozumíš? Štěstí … šťastný konec je něco, co se nedá vyčarovat…“ Bábi Zlopočasná upřela oči ke vzdálenému městu. „Jediné, co vyčarovat můžeš,“ dodala, ,je prostě konec.“

Takže, je to čistě na vás, milí čtenáři, jestli ten váš ... bude šťastný :-).

Teď se ale nestresujte, pěkně se usaďte a v dobré náladě si vychutnejte tenhle „příběh o příbězích. Nebo o tom, co to vlastně skutečně znamená být kmotřičkou sudičkou.“
A abych nezapomněla, jako bonus, v něm najdete i povídání o zrcadlech a zrcadlení.

04.02.2019

Úžasně jsem se bavila. Ráda jsem se s čarodějkami vydala na cestu po Zeměploše.

Líbil se mi vztah mezi Bábi a Stařenkou - naprosto odlišné osobnosti, a přesto dokáží být dobré přítelkyně.

”Lidi jako Stařenku Oggovou najdete všude. Je to, jako kdyby existoval jakýsi tajemný tvůrce, který zasvětil život výrobě starších žen, které se rády smějí a nikdy neodmítnou nějaký ten půllitr... Přitahují jedna druhou. Možná vysílají neslyšitelné signály, které ohlašují okolí, že „tady je někdo, kdo je bez nucení ochotný udělat 'óóó' nad obrázky vnoučat cizích lidí.”” (Str. 231)

03.02.2019

Tyhle tři čarodějky, ty se prostě neokoukají. Zlopočasná, Oggová a Česneková, tak rozdílné typy a když se do toho zamíchají tyhlety příěhy, to je teprve nářez, ale nakonec to společně stejně zvládnout, protože příběhy musí končit dobrým koncem, nebo ne? No, kdo to chce vědět, bude si to muset přečíst. Jen můžu slíbit legraci, vtipné hlášky a velmi poutavý děj....jo a trpaslíčí chleba, bez toho by to tedy nešlo.
Doporučuju a jdu na Malé bohy...

31.01.2019

Čarodějky mě vždycky potěší. Jako každá knížka od Pratchetta v této linii. Jsou trochu pohádkové, úsměvné a milé. Je tam i trocha toho filozofovaní, ale jen tak jako nevtíravě. Určitě krásný odpočinek u pohodové pohádky na dobrou noc.

10.01.2019

Boj za emancipáciu rozprávkových bytostí a za právo ľudí, teda ehm, tvorov, mať sa tak zle, ako len chcú.

09.01.2019

Byla to má první zkušenost s čarodějnicemi a musím uznat, že jsem se místy nudil. Těžko se mi hledaly v příběhu nějaké silnější myšlenky, úvahy či ponaučení. Když ale nad tím přemýšlím, říkám si, že možná kdybych byl o pár let starší a byl ŽENA, kniha by se mi líbila o moc víc. Nemám tušení jak příběh působí na jinou než mužskou mysl a myslím, že v tom to je. Proto knihu ponechávám bez hodnocení.

30.11.2018

Čarodějky mám rád. Ne tolik, jako Hlídku, ale i tak dost. Čarodějky na cestách považuji za první pořádný, plnokrevný "čarodějkovský" díl. Dámy Už máme okoukané z minula, takže žádné sáhodlouhé popisování není potřeba a hlavně naše trojice skvěle funguje pospolu. Tento díl je také vtipný tím, kolik je v něm všemožných narážek na různé pohádky a fantastické příběhy a následné prostředí alá New Orleans, je také zajímavá změna. Za mě velice dobrý díl Zeměplochy.

01.11.2018

Bábi Zlopočasná, Starenka Oggová a Magráta Česneková opäť v akcii. Pravdou je, že príbehy čarodejok nejak osobne nežerem, ale tento diel sa teda podaril. Málo kto dokáže skombinovať rozprávky z rôznych kútov sveta a spojiť to do uceleného príbehu, ktorý v sebe ukrýva plno humoru.

31.10.2018

Všickni drazí! Mám teď novou Platónovu lásku. Nebo tak nějak se tomu prý říká, když nestrkáte stožár do lodičky, ale jenom si to představujete.
Na mě se to pozná nějak tak, že mám ve tváři ten božsky blažený výkaz, jako když jím topinku s hříbkama, sýtem a česnekem. Pokud bych v takovémto stavu potkal svoji novou Platónovu lásku, která se zájmenuje Magráta Česneková, tak ji majznu pálkou česneku a odtáhnu si ji do jeskyně. Ona si tam bude hrát s hůlkou, dělat z hlušiny dýně Hókačka (nebo tak nějak), z nichž si uvaříme bezedný kotec polévky. A samozřejmě taky budeme jíst česnekové klobásky s česnekovým chlebem. Pošušňám jí ty něžné komplementy a bude nám draze.
Mé manželce to ale prosím neříkejte. Měla by k tomu zase ty pozvánky, jako třeba: „Cos to zase chlastal? To muselo mít grády!“ nebo „No ta by byla z takovýho starýho opelýchanýho dědka, kterej je skoro unidentní a oblíká si spodní prádlo na kalhoty celá podvázaná!“. No, však to znáte. Ale i když to vykecáte a bude nandávat, nevadí. Vždyť snít je tak nádherné! Nebo tak nějak.

PS – Na závěr jedna ze Stařenčiných moudrostí: „Na mou duši“, prohlásila užasle, „to je největší pták, kterého jsem kdy viděla, a já jich už v životě viděla požehnaně.“

Tak to mě vopláchni!

10.10.2018

Nemůžu se zbavit dojmu, že se touto knihou nechal inspirovat autor scénáře pro animovaný film Shrek 2. Dobrá víla, která ve skutečnosti vůbec není dobrá, a spousta pohádkových příběhů v jednom propletenci. Když si k tomu všemu přidáte ještě kouzelné hašteření tří čarodějek, Magrátinu půvabnou nešikovnost, Bábinu hlavologii a Stařenčino nadání pro cizí jazyky a neuvěřitelnou schopnost ve všem vidět zábavu, úspěch je zaručen. Čarodějky v roli tří sudiček, které mají za úkol zabránit, aby si Popelka vzala prince, jsou skvělé, Silver jako člověk je neodolatelný a největší milovník Casanovlez se opět překonává. :-) Za sebe vřele doporučuji.

03.10.2018

Nejsem čtenářem fantasy, ale mohu bez váhání prohlásit, že rozhodně jsem čtenářem Terryho Pratchetta. Jeho knihy mám moc ráda a Čarodějky jsou moje nejoblíbenější postavy. A bábi Zlopočasá je moje favoritka, tvrdá, sebejistá, ostře inteligentní a vždy ví, kde je a kdo je, prostě můj vzor.