Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540888/bmid_carodejky-na-cestach.jpg
5
1661
1661
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 12. díl >
Pohádky a příběhy žijí nezávisle na těch, kdo v nich vystupují. Komu připadne po skonu čarodějky Desideráty Duté její kouzelná hůlka? Překvapivě Magrátě Česnekové. Ovšem jen pod podmínkou, že uvede do pořádku nedokončenou záležitost – musí zabránit sňatku jedné dívčiny v dalekém městě Genova. Velká výprava „soudných sester“ do zahraničí může začít! Co těžkého by mohlo být na zmaření vdavek obyčejné služebné s princem, zvláště když ho nechce? Jenže stínová vládkyně města, mocná lady Lilith de Tempscire, na tom tak trochu trvá. Pro trio z hor Beraní hlavy – zejména pro Bábi Zlopočasnou – se však ukáže být celá záležitost krapet osobní. Audiokniha je součástí řady Čarodějky v rámci série ÚŽASNÁ ZEMĚPLOCHA.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Witches Abroad, 1991
Interpreti: Zuzana Slavíková
více info...
Přidat komentář
Parádní knížka se spoustou odkazů "jinam", u které jsem se musel smát i v trolejbuse. :-) Doporučuji po přečtení do konce se vrátit zpět na začátek do domku Desideráty. Leccos najednou dává smysl.
Asi není úplně nejlepší číst tuhle knížku jako první ze Zeměplošských, protože pak čtenáři uniká řada souvislostí (povaha Bábi, vztah čarodějek k mágům, odkazy na "mladého krále Verence" a městskou hlídku...) a navíc je Pratchettův humor, plný ironie a sarkasmu, pro neznalého čtenáře bez předchozí přípravy dost velký šok... (a že je ho v této knížce opravdu hodně).
Hluboce smekám před překladem pana Kantůrka a mám dojem, že k Pratchettovu humoru přidal ještě svůj (třeba Smrť, v originále je to obyčejný Death; jména velbloudů, psaná dohromady a jména obecně...). Opravdu by mě zajímalo, jak vypadala originální kapitola o Medvědí hoře, zatím jsem se nedostal k anglickému textu, ale na Bear a Honey to asi založené nebylo. ;-)
Mimochodem - kromě narážek na anglosaské verze klasických pohádek, starší příběhy ze Zeměplochy a Hobita - baron Samedi (Sobota) je voodoo čaroděj (šaman) z bondovky Žít a nechat zemřít z roku 1973.
Mam vazne rada Magratu Cesnekovou :) Nejvic me pobavila scena s netopyrem/upirem, ktery byl necekane shozen z okna. Behem cteni jsem se smala tak, ze se manzel sel zaregistrovat do knihovny a donesl si Straze! Straze! :)
Ps: vazne bych chtela umet pouzivat hlavologii
Po precteni Caropravnosti jsem si myslela,ze me knihy s carodejkami bavit nebudou,ale Soudne sestry me vyvedly z omylu a Carodejky na cestach tez.Kdybych si mela vybrat vzor pro sve stari bude to Starenka:-))
Mluvis o tech penezich,co jsme vsechny daly dohromady a sverily ti je do uschovy,protoze jsi tvrdila,ze tvoje bombardaky jsou nejbezpecnejsi misto na svete:-))
Dober tag,skvely chlap.Trois pivos,naval sjuda,pour favour,ham ham,smotri
Hole magu,to nejsou preludy,byvaji na konci zdobeny zaludy:-))
Pratchett byl proste PAN spisovatel a pan Kanturek je PAN prekladatel
Čarodějky na cestách mi daly celkem zabrat. Prvních asi 30 stránek jsem musela číst dvakrát, abych se nějak zorientovala a začetla. Zrcadla a pohádkové příběhy mě totiž dvakrát neoslovily. Když jsem ale ten poměrně kostrbatý začátek překonala, začala jsem se bavit. Zdědit kmotřičkovství totiž není jen tak, navíc když vám Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová dýchají za krk. A kmotřičkovská hůlka očividně zvládá jen dýně. Napojení a odkazy na všemožné legendární pohádky a Pratchettovy svérázné čarodějky daly dohromady ten správný zeměplošský guláš, který sice místy chutnal po močálu a voodoo, ale nepřejedl se. Po dlouhé době jsem zeměplošskou knihu dočítala s nadšením a měla jsem chuť pokračovat dál. Jo a Esme s Gytou na plese fakt válely!
Moje první zkušenost s tímto autorem. Jelikož je celkově dost vychvalovaný, na knihu jsem se těšila. Popravdě mě ale nijak extra nezaujala. Nevím, jestli to bylo jen tématem, ale zatím nemám chuť se pouštět do dalších autorových knih. Byť mě fantasy baví. Občas jsem se bavila, jindy zase nudila....
Čarodějky dostávají pět hvězdiček, protože je to Pratchett, ale za scénu, kdy na stařenku Oggovou spadne dům, by měly obdržet šest. Poněkud komplikovaný děj jako obvykle zahlcený filosofickými úvahami je kupodivu vyřešen přehledně a srozumitelně, což u autora není úplně obvyklé. Neotřelý náhled na arechetypy, úvahy o podstatě dobra a zla a nekonečná studnice humoru. Čarodějky prostě nadchnou.
Vtipné, chytré a vlastně i výchovné - vezměte si např. tu pasáž o Karkulce... Bábi Zlopočasná zabodovala. A ostatní čarodějky taky!
Čarodějky na cestách jsou jedinou knihou z Úžasné Zeměplochy, kterou jsem četla a musím říct, že ačkoli mám fantasy obecně docela ráda, tak mě tato kniha moc nezaujala. Ano čarodějky byly chvílemi vtipné, ale zase na natolik, aby mě to udrželo u knihy přikovanou, jak mám ráda. Možná někdy zkusím ještě nějakou jinou knihu z této série, ale nevím nevím.
Tenhle díl mě opravdu pobavil. Jak to dopadne, když si tři svérázné čarodějky umanou, že tahle pohádka prostě neskončí svatba, zvonec a konec.
Asi už jsem to tu psal, ale čarodějky zrovna nepatří k mým oblíbeným postavám. V této knize Pratchett ubral na humoru a přidal na vážnosti. I tak je tady ale hodně míst, které pobaví, např. partie pokeru s Bábi Zlopočasnou. A pár jeden citát:
Cena za hříchy je smrt, ale stejný honorář po vás bude požadovat i ctnost, a zlo a neštěstí mají tu výhodu, že se v pátek dostanou z práce dřív domů.
Kniha, kterou jsem si chtěla dlouho přečíst. Jakoby přednostně. A povedlo se mi to a nezklamala :)
Moje první setkání s touto trojicí čarodějek a hned od začátku jsem tušil, že nebude poslední. Stařenka Oggová je naprosto kouzelná a Bábi Zlopočasná? Ta je pro mě ještě lepší... Má to děj, má to "koule" a není co vytknout.
Nevím, nevím, pan Pratchett asi nebude úplně můj šálek kávy. Pohodové čtení, pro mě se špetkou humoru, ale pořád chybí něco, co by mě k tomu víc táhlo. Ale ještě mu dám šanci a jako sběratel, mě čeká dlouhá cesta všech knih:)
Víla kmotřička Desideráta Dutá umírá ještě předtím, než splnila svoje poslání, a svou kmotřičkovskou štafetu (reprezentovanou kouzelnou hůlkou) tak předává do rukou té jediné osoby, která může zabránit katastrofě. A placatý světe div se, tou osobou není nikdo jiný, než nejoblíbenější zmoklá slepice čarodějného sletu Zeměplochy, Magráta Česneková. Pravda, ta katastrofa se tentokráte odehrává v mnohem menším měřítku než celoplochovém (nehledě na to, že zabránit svatbě náhodné služky a prince by nemělo být nijak obtížné), a rovněž pravda, bez (nechtěné) hojné pomoci Bábi a Stařenky by se jí to určitě nepovedlo, ale Esme Zlopočasná naštěstí není jediná čarodějka, která má hlavologii v malíčku.
Dvanáctou knížkou Terry Pratchett dovádí svoje rozsáhlé dílo do zlaté éry, Čarodějky na cestách jsou pro mě osobně zatím nejlepší Zeměplochou, a ač mají nějakých 380 stran, musel jsem je zkrátka i napodruhé číst jedním dechem (čti: za jeden den). Ujetý předchůdce Shreka, který paroduje a vzhůru nohama převrací všeljaká pohádková klišé, se řítí kupředu jako rozjetý vlak, a i když má Bábi tak trochu navrch co do osobnosti i důležitosti pro příběh, všechny tři čarodějky baví svými rozmanitými charaktery a z toho vyvstávajícími konflikty. Nehledě na pořádnou záporačku, které by člověk skoro fandil.
Kromě příběhu jako takového potěší i epizodické příhody z cestování, ať už všeljací švindlíři, kteří po setkání s tímhle sabatem přijdou trochu tak na hůl (kéžby někdy Bábi využila služeb pražských taxikářů), lingvistické dovednosti Stařenky Oggové, nebo snad atmosféra neworleanského masopustu, který svou mysteriózní silou a voňavým gumbem na čtenáře skoro dýchá ze stránek. Zkrátka a dobře téhle knížce můžu vytknout jedině fakt, že skončila takhle brzy.
Čarodějky na cestách, Mort, Soudné sestry, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky
To máte tak, člověk čas od času dostane chuť na nějakou tu Zeměplochu, aby si vzpomněl, jak se cítil zamlada. A já jsem dostal chuť zrovna na toto dílko, protože jsem si pamatoval, že dopisy Stařenky Oggové "našemu Jásoňovi et citera, jak říkají v cizozemsku", byly opravdu k popukání. A jsou pořád!
Kniha se dělí do dvou polovin: v té první čarodějky jen tak bloumají po světě na cestě do Genovy a setkají se s lecčíms - s trpaslíky a trpasličím chlebem, se stvořením "čo má naroženiny", s nebezpečným vampýrem, kterého si dá kocour Silver k přesnídávce a zejména s hordou divných cizozemců, se kterými je třeba mluvit pomalu a zřetelně. Ta druhá půlka je klasické trochu chaotické pratchettovské fantazírování o tom, co se stane, když se pohádky a dýně berou trochu moc vážně. Pokud se chcete dozvědět, proč měla karkulčina babička ten idiotský nápad nastěhovat se doprostřed lesa, a naučit se nějaká nová slovíčka od paní Oggové, rozhodně po této klasice sáhněte.
A k tomu chlebíček z aligátora, čop, čop a sakra šnel a ať je to rychle! 80%
Rozepisovat se o kvalitách jednotlivých zeměploch je už skoro trapné, protože jsou prostě úžasné! Jediná chyba je zde v tom, že neexistuje tlačítko, pomocí kterého bych si je vymazal z paměti a mohl začít číst znovu od začátku.
Nepamatuji si která Zeměplocha je nejlepší ale tahle je z těch kvant bizarních příhod asi moje nejoblíbenější. Nářez a zdánlivě nekonečná kadence hlášek a vtipných situací. Mohla by být delší, mnohem delší, i kdyby šlo jen o popisy Stařenky Oggové. Vlastně, kéž by ten datadisk byl o ní, protože není nic lepšího než její cizozemština. Ale taky trpasličí chleba, Bábina nechuť ke kalhotem a učení se hrát hazardní hry. Miluju to.
Štítky knihy
Zeměplocha čarodějnice humor trpaslíci fantasy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Čarodějky v té nejlepší formě .