Čas odejít
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370302/bmid_cas-odejit-jMJ-370302.jpg
4
1269
1269
Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Leaving Time, 2014
více info...
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem se po "Vypravěčce" moc těšila. Přiznávám, že po pár přečtených stránkách jsem si říkala, že předchozí titul nic nepředčí :-(. Nicméně příběh promyšlený a rozpracován v několika časových rovinách a popsán z pohledu 4 osob (matka, vědma, dcera, kriminalista. . ). Kniha vás ale určitě vtáhne do děje, za polovinou začítáte tušit, kam se děj potáhne a před koncem máte jasněji a po jeho přečtení (myslím konce :-), jste ve fázi, že si knihu budete chtít přečíst ještě jednou, aby jste si uvědomli nové souvislosti, které se před vás postavily úplně v jiném světle!!!!. . Takže jsem nakocec vzala zpět názor, že "Vypravěčka" byla lepší. . každá kniha je jiná a rozhodně stojí za přečtení. Trochu mi tak připomíná žánrově film s Brucem Willisem "Šestý smysl", ale to už prozrazuji moc :-). Má rada na konec: pokud jste od autorky nic nečetli a máte před sebou právě tyhle tituly, zkuste začít knihou "Čas odejít!
Úplně první setkání s touto autorkou ... ze začátku rozpaky, ale potom mne kniha úplně pohltila. Závěr knihy byl opravdu zvláštní, ale nezklamal. Svým způsobem jsem něco takového očekávala. První setkání s touto autorkou, rozhodně ne však poslední...
Moje první setkání s Jodi Picoult a jsem unešená. Je lepší toho o knize vědět co nejméně, protože pak přichystá mnoho překvapení. Četla jsem si předtím jen krátkou anotaci a hned záhy zjistila, že čtu něco úplně jiného, než jsem si představovala. Knížka začíná pozvolna a časem hutní, až se atmosférou skoro nedá prokrojit. Autorka k sobě staví tři postavy, u nichž máme pocit, že to mezi nimi nikdy nemůže fungovat. Třináctiletá chytrá holka, co hledá svou matku, zkrachovalá vědma a bývalý policajt, co potřebuje mít vše fakticky podloženo (a co to občas i podlije nemalým množstvím alkoholu). A tihle tři, co se dají dohromady díky té neskutečné holce, spolu hledají její deset let ztracenou mámu. Mámu, která milovala slony a studovala jejich zármutek. A sloni jsou tady paralelou k lidem, lidské lásce i zármutku. Příběhy slonů jsou neskutečné, ale hledání těch tří také. Střídají se ve vyprávění ze svého pohledu a to celé doplňují prostřihy do minulosti přímo ústy ztracené Alice.
Poslední zhruba třetina knihy mi už nedala spát, svírala, dojímala, překvapovala, protože autorka neustále překlápěla styly, nechávala na pochybách, nabízela řešení a zase ho uklidila jinam. Konec? V první chvíli jsem si říkala - co prosím? Že by to bylo jen, aby autorka šokovala, překvapila za každou cenu? Nakonec si to nemyslím, ono to tam sedí krásně a zpětně zakončení ani jinak nevidím. Tak to mělo být, i když si to možná vůbec nepřejeme, i když takovému vysvětlení věřit moc nechceme. Nechci prozrazovat dál, protože lépe o ději opravdu vědět co nejméně. (Budu muset někoho donutit si přečíst, abych si o knížce mohla popovídat, jen tak nevyprchá.)
Včera jsem knihu dočetla. Poprvé po dlouhé, opravdu dlouhé době nevím, co napsat. Ale v hlavě mi leží....Nápad skvělý, ale ti duchové....Je zajímavé, že než jsem knihu přečetla, chápala jsem její název úplně jinak než po přečtení.
Téma opravdu zvláštní.Konec mě hodně zklamal,proto nedávám pět hvězdiček.
Příběh se ,ale čte dobře je o čem přemýšlet.
Zvláštní příběh z exotického prostředí. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale jakmile se kniha přehoupla do části, kde Jennina matka popisuje své události z minulosti, nejraději bych četla bez přestání. V příběhu je též popsán způsob života slonů, což pro mne bylo velmi zajímavé. Pokaždé, když nyní někde zahlédnu obrázek slonů, vzpomenu si na tuto knihu. Více v mé recenzi zde na databázi.
Jodi Picoultová je jedna z mých nejoblíbenějších, přiznám se, že už pár dní mám knihu přečtenou, ale stále neohodnocenou..., no, nic naplat, prostě nemohu dát nejvyšší hodnocení příběhu, který pro mne byl neuvěřitelný, přišlo mi, že spisovatelka chtěla něčím za každou cenu ohromit a takto to překombinovala. Píšu to tu s těžkým srdcem, protože kniha byla jinak moc krásná, po dlouhé době jsem se dostala ke knížce, kde jsem se těšila, kdy už ji zase budu moct vzít do ruky a pokračovat ve čtení. V poslední době mám na knihy s paranormálními jevy smůlu, mám pocit, že je to pro spisovatele snadné se s jejich pomocí vyvléknout při řešení prekérních situací. Mne tím teda neohromí.
P.S. Všechno to, co jsem se dozvěděla o slonech, ale stálo za čtení. Zajímavé, že v líčení příběhů o slonech paranormálních jevů nebylo třeba.
Na začátek bych ráda napsala, že 4,5 hvězdičky by za mě bylo ideální. Další kniha po Vypravěčce od J. Picoult, která se četla sama. Asi se lze setkat jen se dvěma názory na knihu - bylo to skvělé nebo bylo to postavené na hlavu. Nutno podotknout, že je sto lidí, sto chutí. Četla jsem názory, kdy se čtenáři nemohli do knihy začíst, já jsem naopak od prvních stránek chtěla vědět, jak to celé je. Četla jsem názory, kdy podle čtenářů měla kniha spád až poté, co začala vyprávět Alice, mně osobně se tyto pasáže začaly líbit až ke konci. Pro mě to byla ta z knih, kdy hrozně moc chcete vědět, jak to celé je, ale zároveň nechcete, aby příběh skončil. A konec? Šílenost. Ale líbilo se mi to, četla jsem to místy nevěřícně s otevřenou pusou, některé pasáže jsem četla dvakrát, abych se ujistila, že opravdu čtu správně. Příběh však byl krásný, ani bych nevěřila, že se mi děj ze sloních rezervací bude tolik líbit.
Krásný příběh. Děj, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Žádná stránka nebyla navíc. Vše do sebe postupně zapadalo. Prostě úžasné čtení a já knihu zařazuji mezi mé nejoblíbenější. Knize dávám 5 hvězdiček a jiné hodnocení si nezaslouží. Byla dokonalá až je mi líto, že jsem ji už dočetla. Nedá se prozradit víc. Ale jenom bych chtěla ještě napsat, že pokud máte rádi slony, tak po přečtení této knihy je budete milovat, a ti kteří je nemají rádi (nevím jestli vůbec takoví lidé mohou existovat), tak si je zamilují taky :-)
Nádherná kniha o síle mateřské lásky, která je věčná jako život sám.
Jsem ráda, že jsem své pocity z knihy nechala uležet a hned po dočtení nenapsala rozčarování a zklamání ze závěru. A proto teď s odstupem můžu k závěru říct ....,že jsme jen lidé a je těžké si připustit, že je tady něco neuchopitelného, co odmítáme přijmout do své mysli, ale ve skrytu duše věříme, že to ,,něco'' tady je.
Jodi P. se povedl napsat jedinečný mistrovský kousek.
Nemohla jsem uvěřit, že tak skvělé vyprávění končí takto pitomým způsobem. Mám ráda paranormální vsuvky, to mi nevadí, ale toto…..Pro mě to bylo překombinované, nereálné a prostě se mi to nelíbilo. To je jediné mínus celé knihy. Ráda ji budu doporučovat, protože si to kniha zaslouží, ale zároveň budu upozorňovat, že je na konci vlastně všechno jinak. Ať jdou do ní s vědomím bez očekávání. A třeba zrovna je kniha překvapí a užijí si ji i s tím závěrem. Protože jak víme, sto lidí, sto chutí a to se týká i knih.
Krásný příběh o silném poutu mezi matkou a dcerou. Čtenář se tu dozví hodně zajímavostí ze světa slonů. Klobouk dolů, co vše musela autorka nastudovat. Dojemné úseky o truchlení slonů.
Nádherný příběh. Skoro nemám slov. Autorka mě zase naprosto dostala a mně se její styl vyprávění opravdu líbí. Po Vypravěčce další skvělá kniha, která mnohým překvapí. Nejvíce asi tím, jak to vše vlastně bylo..
Knížka mě prvních cca 200 stran nudila tak, že jsem myslela, že ji odložím. Dialogy mě nebavily, tak nějak jsem pořád čekala, kdy se to rozjede a nebýt pozitivních ohlasů zde na databázi, knihu bych odložila. Když na cca 200 straně převzala vyprávění z 90% zmizelá Alice, kniha nabrala konečně spád. Rozuzlení nečekané, autorka nezklamala a i přes prvotní zdlouhavý rozjezd si autorka zaslouží pochvalu.
Nádherný příběh, který Vás strhne a dokonale překvapí. Úžasné propojení lidských příběhů s životem slonů a něčím, co existuje mezi nebem a zemí. Bohužel nelze napsat více, aby člověk neprozradil budoucím čtenářům něco z děje. Tato kniha si opravdu zaslouží pět hvězdiček ve všech směrech.
Wow! Tak to jsem nečekala!! Úžasná kniha...asi nejlepší za poslední dobu...!Skvěle se četlo...strhující to bylo...prostě jsem se nemohla odtrhnout!
Proste..paaani! Napise tahle autotrka nekdy spatnou knihu? Dokonale propracovane, pohledy vsech postav neskutecne osobni, ctive, hned si je zamilujete. A ten zaver, tak ten opravdu vyrazi dech a vsechno prevrati vzhuru nohama. Proste ctete a mate dva zazitky, jeden ze samotne knihy, a pak ten druhy v zaveru kdy mate vlastne uplne novy pribeh. A citlivky jako ja urcite uroni par slz :o)
Jodi Picoult mi vzala slova a vyrazila dech. Úžasná kniha protkaná tím největším poutem - poutem matky a dítěte. A nezáleží, zda jde o člověka nebo slona.
Dojímavé, smutné a velmi silné vyprávění. Klobouk dolů před Jodi Picoult za její úžasné přiblížení světa slonů! A samozřejmě i za naprosto nečekané, až šokující rozpletení celého příběhu.
Po dlouhé době mám zase jednou pocit, že pět hvězd na ohodnocení je málo.
Recenze:
http://samankova.blog.idnes.cz/c/473841/cas-odejit.html
Kniha moc hezká, dobře se četla, hezký příběh a ten konec - úplně nečekaný, ale super.
Knihu doporučuji.
Štítky knihy
nevěra Afrika věštění psychologické romány sloni duchové a přízraky matky a dcery duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Zpočátku nenápadná, ale čtivá kniha. V průběhu čtení se ale začnou dít věci. Moc mně vyhovovalo prolínání vyprávění různých postav (i když přiznám se, často jsem se nemohla dočkat, až zase naskočí do linie příběhu Alice...). Jako mozaiku si člověk poskládal jednotlivé kousky děje, aby se ukonejšil tím, že tomu všemu tak nějak rozumí - avšak nečekaný zvrat v závěru mě rozcupoval na kousky. Pokud jsem tedy něco nečekala, pak takovýhle obrat. Nesmím víc prozradit, to bych vás o to nejlepší připravila - snad jen to, že tato kniha skutečně za přečtení fakt stojí. Nehledě na spoustu zajímavostí ze života slonů, které mě až dojímaly.