Celý život
Robert Seethaler
Útlý román Celý život patří k vzácným knihám, které připomínají důstojnost prostého života a nenápadné hrdiny, pro něž hodnoty jako skromnost, pracovitost a obětavost nejsou jen slova. Svou průzračností a opravdovostí kniha oslovila tisíce čtenářů a vysloužila si užší nominaci na Man Bookerovu cenu. Odpočiňte si na chvíli od moderního světa v odlehlém alpském údolí, kam civilizace proniká jen pomalu, a doprovoďte na životní pouti Andrease Eggera, muže, který přišel o vše, co miloval, ale dokázal jít dál...... celý text
Přidat komentář
Někdy se člověk s příběhem nepotká tak, jak by chtěl a jak by čekal. Toto je jedna z těch knih, od kterých jsem asi čekala něco jiného. Víc hor. Víc vnitřního světa hlavní postavy. Je to kniha o životě. O jednom z mnoha životů žitých na této zemi. O životě, který tu nakrátko pobyl a zase se rozplynul. Nezůstalo nic, tak jako nebylo nic předtím. Závan větru v horském údolí. Teď tu byl a už o něm zase nevíme.
(Anglický překlad)
Andreas Egger přistupoval k životu s pokorou a já tu útlou knížečku o jeho životě s pokorou četla. A užila jsem si to.
Celý život vylíčený na 114 stranách: prostý, přesto (zejména pro městské lidi) netuctový a často dramatický až tragický, v (pro nás idylickém, ve skutečnosti) surově krásném náručí hor, které postupně braly ztečí světové události a novinky 20. století.
"Je válka"
"Kdo to říká?"
"No, rádio..."
Kniha mě neuzdravila, jak slibuje záložka, ale určitě občerstvila.
Opravdová láska k životu provází celý život Andrease Eggera, nespekuluje, nechytračí, rány osudu ho nesrazí na kolena. Místy mi kniha připomněla Muže, který sázel stromy, ústřední dvojice Andrease a Marie zase Izáka a Inger z Matky země.
Dost knih, které jsou nominované na Man Booker Prize, jsou depresivní až na půdu. Tohle je výjimka. I když nejde o veselé čtení, kde byste se popadali za břicho.
Naopak. Jedna rána za druhou, problémy v nekončící řadě, to všechno osud horalu Eggerovi nadělil vrchovatě. On ale nekňourá, nestěžuje si, popere se s tím, přijímá, smíří se a jde dál. Takže nakonec jeho život není tak špatný, protože on se rozhodl, že nebude špatný.
Když píše dopis z ruského zajetí, kde je zima, hlad, štěnice a smrt na denním pořádku, je schopný to zhodnotit slovy: "Není to tu zase tak hrozný. Máme práci a něco k jídlu..."
Je šťastný, když si může na jaře lehnout na plochý kámen a chytat první paprsky teplého slunce. Večer na zápraží dlouho koukat na vrcholky hor všude kolem.
Celý jeho život je pokorný a prostý i bez boha, ve kterého nemá potřebu věřit a uctívat ho. Nehloubá, nepřemýšlí, nemluví, uctívá život.
Zenoví mistři by z něj měli radost:)
Knihu som si vybrala náhodne v kníhkupectve podľa obálky. Už je to dlho čo som ju čítala ale je to kniha ktorú si budem pamätať do konca života. Je zvláštne krásna. Chytí za srdce.
Moje první kniha od Seethalera. MOC doporučuji. Je to kniha k zamyšlení nad životem, nutící k přemýšlení. Napsaná s neskutečným citem a pochopením pro lidské problémy. Seethaler je u mně naprostá jednička - klidně kandidát na Nobelovu cenu za literaturu.
Život jednoho člověka na 114 stránkách. Úžasně napsaná kniha. Hory, sníh, laviny, lanovky, válka... Tato kniha stojí za přečtení.
Pěkná kniha. Jen je prostě velmi smutná a zanechala ve mě pár dní po přečtení rozporuplné pocity.
Nádherně popsaný život prostého horala z alpského údolí - po většinu dvacátého století. Zachycuje nejen změny v jeho životě, ale i v jeho okolí. Dodává spoustu myšlenek o životě, společenských jevech, i historii. V mysli se ke knížce vracím.
Na pár stránkách celý život! Je tam tolik životních zkušeností, čistoty jednoho lidského života a syrovosti! Moc ráda bych Andrease poznala a nechala se jím provést alpskými horami. Nádherná kniha, která mě dostala, která svá slova a příběh vepsala hluboko do mě. Až příště poťapu alpskými vrcholy, Andreas půjde se mnou...
"Až na konečnou," odpověděl Egger. (s. 112)
Na malém prostoru (115 stránek) zachycený velký příběh. Průsečíkem jak fádních, tak neobyčejných životních mezníků Andrease Eggera jsou hory. Drsné, majestátní, proměnlivé, romantické. Jako život.
Příběh mi připomněl knihu Osm hor.
"Jako všichni lidé, i on v sobě během života nosil své představy a sny. Řadu z nich si splnil sám, něco dostal darem. Leccos pro něj zůstalo nedosažitelné nebo mu to bylo, sotva to získal, opět vytrženo z rukou." (s. 106)
Na pár stránkách najdete vše co od knížky očekáváte. Napětí, emoce, lásku, ztrátu... Knížku přečtete za pár hodin, ale pocity ve vás zanechá určitě delší dobu.
Na nemnoha stránkách se autorovi podařilo přitáhnout pozornost čtenářovu a zaujmout ho prostým líčením jednoho obyčejného života. Kouzlo je v tom, že to "prosté" a "obyčejné" je podáno nadmíru zajímavě. Dýchá na nás vesnická atmosféra chudé horské obce od počátku 20. století a nenápadně se dostáváme až do sedmdesátých let, kdy lidé už spěchají za prací svými automobily. Jen náš hrdina jakoby ustrnul v čase, který má své kouzlo, přes svou drsnou a občas i krutou podobu. 80%, 12.5.2018.
Celý život Andrease Eggera se vejde na sto malých stránek. Trochu to vypadá to, že se vlastně v jeho životě nic nestalo a dny ubíhaly v zajeté rutině, ale ono těch dramat vlastně proběhlo spoustu, jen jsou prezentována věcně a bez velkého patosu. Vše ale prostupuje vůle k životu. Líbilo se mi také vylíčení atmosféry horského údolí.
Jednoho únorového rána roku devatenáct set třicet tři zvedl Andreas Egger umírajícího pastevce koz Johannese Kalischku, jemuž obyvatelé údolí neřekli jinak než Rohatý Hannes, z jeho provlhlého a poněkud nakysle páchnoucího slamníku, aby ho snesl po téměř tři kilometry dlouhé a hlubokým sněhem zaváté stezce do vesnice.
..... tak kniha začíná a na dalších sto stranách pokračuje. Je to povedený román z prostředí alpských hor a údolí. Někomu možná Celý život nesedne, je to totiž jako návrat do doby dávno minulé, mně se však vyprávění napěchované událostmi a nelehkými osudy lidí docela líbilo.
Štítky knihy
zfilmováno rakouská literatura psychologické romány ze života horalé Alpy (Evropa) pastevectví
Autorovy další knížky
2017 | Celý život |
2014 | Trafikant |
2024 | Kaviareň bez mena |
Celý život mlčenlivého horala popsaný na 120 stranách. Spíše povídka, výňatek z vyprávění, než román, jakkoliv zajímavě napsaná, o věcech, kterých si vážím nejvíce - o samotě, vysokých horách, lidech, žijících si po svém - cítila jsem jistý odstup, odtažitost a rychlost ve psaní i při čtení. Asi to bude tou krátkou formou, protože není, co bych na stylu i obsahu jiného vytkla.