Černá labuť
Nassim Nicholas Taleb
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113299/cerna-labut-113299.jpg
4
235
235
Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén "černých labutí", tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, globální nástup Internetu či propad akciových trhů z roku 1987. Podle autora - jednoho z hrstky odborníků, kteří předvídali nástup nedávné finanční a ekonomické krize - je příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry v ekonomy a prognostiky, přehnaného kategorizování či uchylování se k dosavadním zkušenostem tam, kde bychom měli přemýšlet co nejotevřeněji a nejobecněji. Talebova kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve své oblasti, deníkem The Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem. Pokud tedy chcete být psychicky připraveni pro rok 2012 a vyhnout se "krocanově osudu," není lepšího průvodce skepsí a nadějí, než je tato kniha.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2011
,
Paseka
Originální název:
The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable, 2007
více info...
Přidat komentář
Tak jsem konecne po tydnu precetl tuto knihu. Me nazory jsou velice rozporuplne. Na jedne strane v knize clovek nalezne plno zajimavych myslenek a na druhe strane je tato kniha neco, co snad kazdy rozumne uvazujici clovek uz vi a svym selskym rozumem chape.
Na knize me dosti iritoval narcisistni pristup autora. Pokud by sebechvala mela smrdet, jak se rika, tak kniha by pachla jako olomoucke syrecky. V kazdem pripade souhlasim s jinymi komentari, ze kniha mohla mit tretinovou velikost. Autor se dosti opakuje a mluvi stale o tom stejnem; zkratka to furt okecava. Po precetni dodatku v druhem vydani knihy se mi zdalo jako by autor trpel komplexem neuznaneho a nedoceneneho pro Nobelovu cenu. Dale si tu autor buduje svoji vlastni terminologii, kterou se snazi vsudemozne propagovat. Ale jinak myslenky zajimave a pekne, ale chtelo by to dat do skromnejisho havu ;-)
Původně jsem se odhodlával (odvažoval) s některými autorovými myšlenkami polemizovat, avšak jednalo se veskrze o drobnosti nemající na celkový myšlenkový koncept vliv. Přesto si dovolím napadnout jednu z tezí. Strana 176. Z čeho vychází Talebův předpoklad NEPŘÍMÉ úměrnosti mezi předpokládaným obdržením dopisu a jeho skutečným doručením? Je snad založen na nějakém exaktním matematickém vzorci? Vzhledem k tomu, že autor v tomto případě uvádí konkrétní číselné výstupy nemohu se ubránit myšlence, že je tento vzorec (ze své podstaty) postaven na základech právě tolik napadané indukce.
Ačkoliv to možná není podstatné, mírně mě obtěžoval pocit, že na mě z knihy dýchá arogance, sebestřednost a falešná skromnost. Neustálé, replikující se ataky na konkrétní osoby, události a činy ve mě vzbuzují překvapivé závěry stran autorovi zakomplexovanosti. Překvapivé zejména vzhledem k Talebovu nespornému intelektu. Troufalé, že?
Lidé se dělí na čtyři skupiny. Na ty, kteří
* ví že ví,
* ví že neví,
* neví že ví,
* neví že neví.
První (a čtvrté) skupině bych doporučil jiné čtení. Knížka není servilní a v mnoha případech jde proti zavedené všeobecné znalosti. Bude se jim zdát prázdná, nebudou s ní souhlasit a budou jí považovat za ztrátu času.
Taleb ukazuje na některé kognitivní klamy, které člověk prožívá. Jedním z nich je i problém zevšeobecňování - vědomosti zevšeobecňujeme především ty, které jsme zažili + ty, kterým věříme. Z toho je zřejmé, že se bude lišit , co je pravda a co za pravdu pouze považujeme. Vemte si např. vážně míněné tvrzení: "20 let tady v jaderné elektrárně mačkám knoflíky a nikdy se nic nestalo. Tak proč by se mělo, když zmáčknu tyhle 3?" Zevšeobecnění (indukce) stojí na myšlence, že za danou vědomostí je pouze jeden mechanismus. Jestliže se ale mechanismus změní, nebo se dostaneme mimo oblast jeho působení, pak indukce selhává. A to je právě to, na co furt a znovu dokola poukazuje Taleb. Černá labuť je neoprávněné zobecnění naší zkušenosti, případně sebeklam, že svět je stále stejný, že se nemění. Taleb indukcí ukazuje, že i indukce se může mýlit.
Jestliže chcete odpočinkové čtení, najděte si jinou knížku. Taleb se neustále opakuje (tak jak to doporučuje každý kouč tvůrčiho psani ;-) ) a budete se nudit. Jestli ale chcete pochopit něco více ze světa, který nás obklopuje, najdete tu dostatek kacířských myšlenek, které se za pár generací objeví i v učebnicích ekonomie.
Spojení Černá labuť se už ve středověku používalo na označení nepravděpodobného či spíše zhola nemožného jevu/situace. Přírodovědci tvrdili, že existence černé labuti je nemožná, navíc ji nikdo nikde na světě neviděl. To vše do doby než byla objevena Austrálie a ejhle tam žijící černé labuti. Či jiný příklad, který autor nazývá Krocanův problém. Milý krocan žije ve své ohrádce, kde mu ještě milejší lidé nosí každý den potravu. Po tisíci dnech mu dávají jíst a pít a milý krocan je přesvědčen, že takto to bude až do smrti, však nemá jediného důvodu, proč by mělo být někdy něco jinak. Pak přijde 1001. den a skončí na pekáči.
Autor používá mnoha příkladů jako teroristický utok 11. září, celosvětový nástup internetu, propady akciových trhů apod. Takovýchto situací, Černých labutí, jsou dějiny světa plné a většina lidí nevidí a ani vidět nechce za obzor svých každodenních zkušeností, stejně jako zmíněný krocan a to drsnější dopad pak tyto události mají. A stačí mít jen o něco více otevřené oči a mysl a Černou labuť by zahlédli dříve než se stane. Neskutečně inspirativní kniha, kterou si budu muset přečíst za pár let ještě jednou, protože jsem určitě pochytil jen malý zlomek myšlenek v ní obsažených
velice zajímavé téma a místy velmi trefné úsudky - např. lidé co chodí cvičit jezdí všude auty a výtahy.. spoustu zajímavých věcí jsem se dozvěděla i ujasnila, i když se dle mého názoru nejedná o lehké čtení knihu bych doporučila všem alespoň trošku hloubavým čtenářům
Nuda k uzoufání. Kdyby 98% té knihy škrtl, zůstalo by jen to, co stojí za čtení. Zbytek jsou bláboly o ničem.
Kniha je plná zbytečného balastu a kázání rad do života. Nicholas Taleb by jí měl zkrátit do eseje, pak by to stálo za přečtení.
Už je to nějaký měsíc, kdy jsem knihu přečetla a vzpomínám si, jak jsem se nemohla od ní odtrhnout, jak jsem se opakovaně vracela k jednotlivým tématům, kapitolám, jak jsem byla okouzlena tím, že jsou na světě lidé, kteří používají hlavně svůj mozek, své poznatky, své zkušenosti, kteří dokážou jít proti proudu, proti všem zaběhaným kolejím, hledají vlastní cesty. Kniha je syrová v tom, jak poukazuje na naši omezenost, hranice, které doposud nikdo nepřeskočil, jak jsme unášeni proudem času a nevíme, netušíme kam nás zanese, jak je náš život nicotný, jak se necháme snadno oklamat, obelstít, jak si naše zážitky, vzpomínky a dění kolem nás zjednodušujeme, abychom si aspoň trochu udělali řád a zvládli ten kolotoč kolem sebe. Líbí se mi jak popisuje jednoduché psychologické testy, které odkrývají naše myšlenkové pochody, jak se přitom člověk může sám na sebe podívat a přikyvovat, že tak skutečně jedná a myslí aniž by si to běžně uvědomoval. Líbí se mi, jak snižuje váhu dnešních analýz a závěrů ekonomů a dalších podobných profesí, protože člověk sám pozoruje, že je to často jen tápání ve tmě, přešlapování na místě, proudy slov, které nepřináší nic podstatného a nelze z toho nic vyvodit. Líbí se mi jak degraduje čtení všech časopisů, novin a dalšího nepodstatného čtiva, kde člověk nenajde nic co by ho obohatilo. Líbí se mi, jak cítí tu krátkou dobu, kterou máme, která nám neumožní vše poznat, pochopit /nepřečtená knihovna Umberta Ecca/.Přitom kniha na mě nepůsobí nijak pesimisticky, ba naopak. Odnesla jsem si z ní mnohá poučení, která mi usnadnila žití, dívat se opět s větším nadhledem a otevírat se životu, který třeba může donést i ty pozitivní labutě. A když ne, není třeba se hroutit. Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas hořekováním nad našim osudem.:-)
Místy docela čtivé, místy naopak dost "těžké" filozofické čtivo. Kniha chce klid a čas, nedá se to přečíst za pár večerů a člověk na ní musí mít i náladu, takže nelze obecně říct, doporučuji k přečtení. Určitě to není pro každého, ale zájemce o tuto problematiku může kniha potěšit.
Manželka mi neustále říká, že jsem pesimista. Já jí odporuji tím, že jsem realista. Teď jsem pochopil, že jsem vlastně empirik. Empirik neustále pochybující a nepodléhající platónskému mámení. Nezasažený zavedenými modely. Nebo tak nějak… Asi…
Prostě a jednoduše řečeno - víme, že nic nevíme. Nevíme, co víme… A nechceme si přiznat, že dějinné události si tak nějak jedou po svém, přestože si budujeme kult člověka rozumného coby hybatele dějin. Vesmír funguje na „černé labutě“. Vhodíš nepředvídatelnou událost a vypadne nepředvídatelný výsledek. Jenomže lid si žádá pořádek a disciplínu. A ti, kteří se tváří, že všemu rozumí a proto mají právo svůj lid vést vstříc zářné budoucnosti – vědci, politici, ekonomové a další podobní – rádi a sebejistě poskytnou naději, pořádek a jasně danou představu. A že se tu a tam (tedy asi jen v 99%) něco podělá? A že je to jinak? A jak to, kurňa, ti chudáci měli vědět? Za to oni nemůžou – to ten, onen, to, ono, Bůh, Marťani, spécie, subspécie, rody, nadrody… a tak dále. Ale hned vzápětí jsou připraveni říci vám, jak to skutečně bude… Teda pokud se to zase neposere…
Kniha je vcelku zábavná, ač tu a tam trochu sebestředná (ve smyslu já to vím, že vy nic nevíte a já i když nevím, tak jsem si tím alespoň jistý…), ale myslím, že je vlastně pravdivá. Nebo lépe řečeno – odpovídající mému naturelu. Takže pokud vás zajímá svět tak trochu entropický, pochybujete-li o sobě a o všem kolem sebe a nebojíte-li se bořit zavedené modely myšlení – vzhůru do čtení…