Země věčného léta
Lee Carroll
Černá labuť vzlétá série
< 2. díl
Garet Jamesová se z rodného New Yorku vydává do původní vlasti své matky, Francie. Motivem je nejen láska ke čtyři sta let starému vampýrovi Willovi Hughesovi, ale i touha zjistit něco víc o vlastním původu a předcích z ženské linie - Strážních věžích, které kdysi přísahaly chránit lidstvo před prastarým zlem. Garet se vydává do Paříže, kde v nejstarším městském kostele St. Julien-le-Pauvre končí Willovy stopy. Její francouzská dobrodružství a seznamování se svéráznými kouzelnými bytostmi ze Země věčného léta se proplétají s dávným osudem jejího milého Willa, který kdysi z lásky a kvůli mladické nerozvážnosti přišel o svou lidskou duši i smrtelnost. Kroky Willa z minulosti, vampýra Willa z počátku jednadvacátého století i Garet, odhodlané najít pravdu, míří do legendami opředeného lesa Brocéliande, k jezeru, v němž sídlí mocná a strašlivá čarodějka. K jezeru, u něhož se čas stává těkavou substancí a člověk může jediným krokem překročit staletí. Existuje však také cesta zpátky?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , MottoOriginální název:
The Watchtower, 2011
více info...
Přidat komentář
Slabší než první díl. Celou dobu jsem měla pocit, že se nic neděje, až na posledních pár stránkách se to rozjelo, uvidíme jestli vydají i třetí díl, jak to vlastně celé dopadne
Takový konec by mě nenapadl ani ve snu... Potřebuju 3. díl!! Hned! Jinak opět obsáhlá knížka a vše do detailu popsané - zbytečně.
Tenhle díl byl takový zmatenější než ten první, ale četl se dobře. Akorát mě naštval ten konec.. :D
Oproti prvnímu dílu - nuda. Střídání částí s Garet v současnosti a Willa v minulosti bylo úporné. Garetiny části se ještě daly, ale ty Willovy byly pro mě utrpení. Nic se nedělo, často se opakoval popis (např. když nějakého tvora viděl Will a byl tam popsán, v následující kapitole ho viděla Garet a znova byl popsán - zbytečně). Zkrátit knihu na polovinu a hned by to mělo spád.
A upřímně příběh Willovy honby za nesmrtelností mi bohatě stačil shrnutý v prvním díle, když to Garet osvětloval.
A také mi něco na tomto díle chybělo. To co bylo nové, nápadité a neotřelé v prvním díle, to zde chybělo. Bylo to jako slabý odvárek původního. Děj příliš rozkouskovaný (Garet jen chodila sem a tam, ale bylo to jako suchý výčet), vláčný, byly zde kouzelné bytosti, ale postrádaly tu tajemnost, přízračnost ... něco takového. Každá překážka šla snadno překonat. Někdo něco nechtěl udělat? Nevadí, vzápětí si to rozmyslel.
Tento díl mě opravdu zklamal. Poslední si přečtu, protože mě zajímá, jak to celé dopadne (tenhle konec byl fakt děsný). A třeba se autorka více zase přiblíží prvnímu dílu a bude to čtivější.