Černé lekníny
Michel Bussi
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345984/bmid_cerne-lekniny-leB-345984.jpg
4
393
393
I malebná města skrývají temnou tvář a nebezpečná tajemství z minulosti. Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, kde maloval své obrazy Claude Monet. Koloběh města, přes den plného turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz černých leknínů. Kdo zabil školáka, starého malíře a úspěšného očního lékaře? Kam zmizely obrazy z Monetova domu, zejména Černé lekníny, o nichž se povídá, že je slavný malíř namaloval těsně před smrtí? Policistům znesnadňuje vyšetřování mnoho matoucích stop, zamlčovaných faktů, ale také láska a ničivá vášeň. Uprostřed dění, v němž se prolíná přítomnost s minulostí, jsou tři ženy: velice talentovaná jedenáctiletá dívka, nebezpečně svůdná učitelka a stará vdova, která všechno pozoruje z věže svého mlýna. Pouze ony znají pravdu. Co všechno skrývají?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , MottoOriginální název:
Nymphéas noirs, 2011
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Michel Bussi mě docela slušně napálil. Souvislost mezi třemi hlavními protagonistkami - stará, zlomyslná vypravěčka, nádherná, ale nešťastná učitelka a nadané jedenáctileté dítě - v příběhu o velké, osudové lásce z Monetových zahrad mi nedošla, dokud mi ji pěkně polopatisticky nevysvětlil. Zpětně se mi zdá neuvěřitelné pokusit se propojit příběhy z různých časových rovin tak, aby to jeden vůbec nepostřehl. A těch jmen. Úplné defilé impresionistů. Další Bussiho parádní číslo. Krimi smícháno se zlověstnou mystikou v sluncem prozářených barvách i temných stínech květů leknínů. Doufám, že se sama jednou projdu Monetovým zahradním královstvím ve francouzském městečku Giverny. A to mě Bussi nenalákal na nic menšího, než obálka knihy, protože cíleně nevyhledávám ani romantické knihy ani detektivky. Jak krátkozraké :-)
Tři neobjasněná úmrtí a tři ženské postavy - talentovaná školačka, krásná učitelka a vdova. Co mají společného?
Pěkné a napínavé čtení s neobvyklým rozuzlením. Pro mě osobně je nejpřitažlivější zasazení do Giverny, do míst spojených se vznikem nejslavnějších děl C.Moneta, která jsem měla možnost navštívit.
Miluji knihy odsýpající jako bystřina a mám rád literaturu plynoucí jako řeka. Číst detektivku Černé lekníny bohužel připomínalo plavání Slapskou přehradní nádrží proti větru. S výjimkou prvních dvaceti stránek to bylo rozplizlé samými náznaky a matoucími nedotaženostmi. Radovanu Menšíkovi stačilo v knize Vedlejší pokoje na obdobné závěrečné "překvapení" o sto stránek méně, a na rozdíl od Černých leknínů vesměs velice čtivých. Abych to upřesnil, mně náznaky během četby nevadí, pokud alespoň jeden náznak z deseti se v kapitole ukáže důležitý. Jenomže Bussi si všechno zajímavé syslí až na třetí kapitolu od konce, takže tisíc nedotažených náznaků čtenář do té doby na těch čtyřista stránkách úspěšně zapomene. Jednu hvězdu přidávám za detailní popis Monetova zamilovaného města Giverny.
Úžasná kniha, líbil se mi styl, jakým je kniha psaná, zaujal mě příběh a popis krajiny mě uchvátil.
Černé lekníny mě naprosto dostaly a připravily mě úchvatný čtenářský zážitek. Předem musím upozornit, že tato kniha dle mého názoru zaujme spíše ženy, než muže a nebál bych se ji označit jako detektivku, nebo thriller pro ženy. Velmi mě bavilo to prostředí malého městečka v Normandii a jeho okolí, překvapivě také ten svět impresionistického malířství a výrazně také všechny ty výtečně propracované postavičky tohoto románu, včetně čtyřnohého Neptuna. Do venkovské Giverny a jeho okolí se budu v myšlenkách rád vracet.
Musím říct, že černé lekníny se četly opravdu dobře a závěr mě malinko překvapil. Oceňuji autorovu představivost a důvtip s jakým si s vámi celou dobu hraje. Jako třešničku na dortu musím ocenit místo zasazení děje do francouzského městečka Giverny, ve kterém namaloval C. Monet slavné lekníny. Čtenář se i něco dozví a po přečtení mám chuť se do Giverny podívat :-)
Tohle byla opravdu lahůdka.Knihou se táhne tajemná neopakovatelná atmosféra.Autor si vás pěkně omotá,podusí a vyplivne úplně jinak než čekáte.
Měla jsem problém se začíst a knihu jsem často a na dlouho odkládala.To asi způsobilo, že jsem se nedokázala soustředit. Přiznám, že to bylo trápení. Konec to spravil, ale jinak nejslabší od autora, co jsem četla.
Nejdřív jsem si říkala, že jsem zvolila špatně, že to nebude můj šálek...nějak mě kniha nenadchla. Jakmile to začalo do sebe zapadat, vše se obrátilo a úplně mě autor odrovnal....A ten konec????? Jedním dechem ....
Přes 300 stran jsem si říkala: Co to zas ten Bussi vyplodil? Vedle thrilleru to neprošlo ani omylem a s detektivkou to spojuje jen ta mrtvola! Hlavní komisař, který je zaslepen hormony, no to je dílo! Aspoň že se člověk něco dozví o impresionistech.
Názor na žánr jsem moc nezměnila, i když vraha jsem hledala marně, pořád mi tam něco nevycházelo, ke konci jsem moc nechápala to s tím psem, některá z postav má asi halucinace. Pak jsem zjistila, že si s námi autor celou dobu hrál, a to tak dobře, že jsem tu jeho hru neprokoukla. A všechno do sebe najednou krásně zapadlo.
Dávám 4*, ale na rovinu říkám, že je to hlavně za posledních cca 50 stran.
Kniha s velmi originální pointou (kterou samozřejmě nebudu prozrazovat) mě zaujala nejen kvůli zajímavému příběhu, ale i formě , jakou byl tento příběh zpracován. Jako bonus navíc jsem se dověděl pár faktů o životě a díle malíře Moneta.
Komu nesedí sever, zkuste toto. Dostanete i trochu smutné romantiky. Kniha mi vylepšila pocit ze současné "úchylné" krimi. Nemusí být za každým rohem úchyl nebo mrtvola aby byl člověk napnutý.
Já mezitím v rámci výzvy právě před touto knihou překousal dvě severské knihy "o patologii" a díky tomu jsem si postavy víc užil, byly mi 10x symptatičtější než alkoholici apod.
Na obálce Bussiho románu se o Černých leknínech píše, že jsou oslnivým, nečekaným a děsivým mistrovským dílem. Bez výhrad s touto transkripcí souhlasím. Michel Bussi mě opravdu dostal. Napřed mi vymaloval příběhy tří žen z malebného Giverny, poté mě protáhl vyšetřováním podivné série vražd, zamotal mi hlavu Claudem Monetem, a pak mě v omračujícím finále zcela bez skrupulí vystrčil z okna mlýna des Chennevières. Když jsem se posbíral z dlažby, jediné, co mě napadlo, bylo, že jsem sletěl a naletěl opravdu pořádně. Ale odpouštím mu, protože to bylo strhující a kouzelné čtení. Francouzská detektivní škola je prostě úplně jiná než všechny ostatní. S Černými lekníny zapomeňte na drsňáky Marlowova ražení i intelektuální mozkové trusty podle Sherloka Holmese. Inspektoři Laurenç Sérénac a Sylvio Bénavides vám budou dost možná bližší a jejich činy sympatičtější, aniž by to jakkoliv ovlivnilo onen mrazivý pocit v zádech, který nabývá na intenzitě tím víc, čím blíž jste závěru. Celá mozaika, kterou s Bussim po celou dobu skládáte, se vám pak na konci krásně otočí v rukou a nechá vás, abyste si posbírali všechny náznaky a myšlenky, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Geniální a nezapomenutelné…!!!
Zajímavé téma v zajímavém prostředí a nutno zmínit i zajímavý zvrat ke konci knihy...
Začátek fajn, vypadá to na celkem normální detektivku tak na tři hvězdičky, pak dojde k celkem překvapivému zvratu a ... od té doby mám problém s hodnocením. Nejdřív jsem usoudila, že je to tak na 2 hvězdy, protože jsem se naštvala, přišlo mi to totiž strašně nefér, ale zase na mě ta knížka dost zapůsobila jako celek, takže nakonec za 4.
Michel Bussi mne opět nezklamal...překonal všechna moje očekávání a po přečtení jeho knihy zanechal moji duši v slzách.
Jeho vyprávění byla procházka mým životem, mým milovaným Aragonovým Aureliánem a impresionisty...
Dostalo mne to až na dřeň ❤️
Štítky knihy
nevěra malířství vraždy detektivní a krimi romány Francie impresionismus sérioví vrazi francouzské malířství milostné vztahy psychologické thrillery
Autorovy další knížky
| 2017 |  Černé lekníny |
| 2016 | Vážka |
| 2016 |  Maminka neříká pravdu |
| 2018 | Nepouštěj se mé ruky |
| 2018 | Nikdy nezapomenu |
Po knize jsem sáhla v rámci CV20, nemohla jsem si vybrat, jakou knihu zvolit do tématu obálka s květinou... A nelituji. Od autora jsem nic nečetla, tudíž jsem neměla příliš velká očekávání.
Po dlouhé době příběh, který mě opravdu dostal. Napínavý děj z malebného malého městečka Giverny, dokonalá krajina a příběh tří žen a tří vražd. Pokud si čtenář nepřečte předem recenze, určitě Bussi svým rozuzlením dostane každého. ( A pokud někdo tvrdí opak, pak podvádí :))
Doporučuji.