Černobyl: Historie jaderné katastrofy
Serhii Plokhy
Tento hrubý nástin vystihuje, co se v dubnu 1986 odehrálo v Černobylské jaderné elektrárně. Autor seznamuje čtenáře s genezí sovětského jaderného výzkumu, konstrukcí dvou hlavních typů reaktorů užívaných v SSSR, s jejich přednostmi i chybami. Nastiňuje i výstavbu jaderné elektrárny u Černobylu, spojenou s problémy i proslulou sovětskou fušeřinou. Hlavní část knihy je zaměřena na události, které vedly k explozi reaktoru č. 4. Kniha ilustruje zmatek technického personálu elektrárny, který nebyl schopen zjistit, co se vlastně stalo, i velmi nepružnou reakci ze strany místních i celostátních orgánů. Popsáno je úsilí hasičů o zvládnutí požáru na vybuchlém bloku 4 i jejich v mnoha případech tragické osudy. Autor v knize odhaluje nedostatky sovětského způsobu zvládání této události, snahu sovětských úřadů všech úrovní o zatajení černobylské exploze, a to nejen před zahraničím, ale především před vlastními občany. Kniha dokládá, že tato snaha o utajování je nakonec korunována nezamýšleným a pro SSSR v podstatě fatálními vývojem v radioaktivitou postižených republikách.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2019 , JotaOriginální název:
Chernobyl. History of a Tragedy, 2018
více info...
Přidat komentář
Jak tu níže kdosi nadšeně prohlásil, kniha je dech beroucí. Souhlasím. Popisuje událost, která na dlouhá léta a staletí (a možná tisíciletí) ovlivnila Evropu a vlastně celý svět. Autor vypráví emotivní příběh a čtenář nevěří svým očím. Jsem technik a možná je to profesionální deformace, ale rád čtu příběhy průmyslových havárií, téměř vždy tam lze nalézt poučení, téměř vždy je tam přezíravost k pravidlům, posměch nad bezpečností práce, výsměch zkušenostem, mentalita „zvládneme vše ať se děje co se děje“ (která, jak autor v textu zdůrazňuje, byla Rusům vlastní). Ať se jedná třeba o Bhópál 1984 nebo právě Černobyl 1986. Zde se k výše uvedenému přidává ještě jedno monstrum, totiž autoritářský komunistický režim a jeho mentálně postižení přisluhovači, lidské zrůdy (to píšu záměrně).
Autor popisuje politickou situaci v Sovětském bloku, politické pozadí jaderného vývoje, seznamuje čtenáře s aparátčíky, přímo či nepřímo zodpovědnými za popisované tragické události. Popisuje mentalitu a chování lidí, od operátorů, přes manažery všech úrovní, po stranické kádry nižší, střední a nejvyšší.
Popisuje vlastní havárii, technický průběh, okamžitá nápravná opatření, chování operátorů, fascinující je naprostá zkamenělost a nevíra v okamžiku výbuchu a stejně tak fascinující jsou jejich následné oběti. Popisuje hrůzné dopady, kontaminaci okolí, zakázané pásmo, akutní nemoc z ozáření.
Kniha by měla sloužit jako varování, kam vede společnost, nejen komunismus, ale jakýkoliv autoritářský režim. Varování před kýmkoliv s patentem na pravdu a domnělou morální převahou.
Naprostá schizofrenie a pokrytectví situace je vyjádřeno citací: „Nemám k dispozici dost sanitek.“ „Tím jste pro mě vyřízený! Protože v Sovětském svazu je všeho dostatek!“
Téměř směšné jsou pak odstavce popisující opatření při návštěvách delegací ze západu, nutnost zachování iluze blahobytu, pověstné výkladní skříně, opět čiré pokrytectví. Hlavně, aby nezahlédli naše záchody! Vtipné a smutné zároveň.
Zakázané pásmo zůstane zničené a neobyvatelné tisíce let, co naplat, že Černobyl zřejmě pomohl zničit režim, který elektrárnu vybudoval, Ukrajina, Bělorusko i Rusko za to však zaplatili strašlivou cenu. Čtenáři zůstává v ústech hořká pachuť, rozhořčení z pokrytectví, pocit nespravedlnosti. Skuteční viníci nebudou nikdy potrestáni.
Poslední kapitoly popisují situaci po rozpadu SSSR. Mezinárodní ekonomický tlak na Ukrajinu, která Černobyl zdědila, a jeho následky a přesah do současnosti, nečinnost nástupnického Ruska, to vše nechť si každý promyslí sám.
Knihu nevnímám jako podporu argumentů protijaderné loby, v žádném případě. Autor sám v tomto téměř žádný názor nevyjadřuje, pouze v epilogu zmíní stále stoupající energetické nároky světa. Bez jaderných elektráren je budeme jen horko těžko plnit, ať si zelení fanatici bez technického vzdělání myslí cokoliv. Knihu jednoznačně doporučuji.
Naprosto dokonalá kniha. Hodně dlouho jsem čekal na to, až někdo vydá přesnou historii celé události, i s politickými souvislostmi, které je potřeba u toho zmínit. Ano, Modlitba pro Černobyl je rovněž silná kniha, ale tam je to hlavně těmi příběhy lidí. Já se chtěl dočíst nejenom to, ale právě si i ujasnit tu časovou osu, ty hrůzné události, jak šly za sebou. V této knize je to myslím velmi srozumitelně popsáno, včetně odborných věcí a včetně osob, které se kolem toho pohybovali. Vidíme tady přesně ty typické sovětské a ruské způsoby zamlčování, tutlání, zkreslování atd. Navíc doporučuji současně běžící seriál Černobyl na stanici HBO. Při sledování toho, o čem jste si v této knize četli, vám rovněž moc dobře nebude...
Koho zajímají hlavně politické příčiny a důsledky černobylské havárie, ten si přijde na své. Kniha je celkem hutně napsaná a ve jménech a pozicích aktérů jsem se místy dost ztrácela, stejně jako v měření radioaktivity.
Víceméně to ale bylo tím, že jsem možná očekávala větší zaměření na samotnou katastrofu a bezprostřední dopad nejen na obyvatelstvo kolem elektrárny, ale i v širším zasaženém pásmu (oblastem mimo Ukrajinu byla věnována minimální nebo žádná pozornost). Tím se zabývala možná tak třetina knihy. Předpokládám, že pro mě asi bude vhodnější třeba Modlitba za Černobyl.
Každopádně, co se týče informační stránky knihy, kvalita se jí upřít nedá, takže moje hodnocení je založené čistě na mém subjektivním pocitu z knihy, ne na tom, jak historicky přesná je. Rozhodně jsem se z ní o černobylské havárii dozvěděla opravdu hodně, třebaže jsem byla občas v pokušení si dělat poznámky, abych vůbec rozklíčovala jak byl kdo s havárií spojený.
Štítky knihy
historie, dějiny zfilmováno nemoci Sovětský svaz atomová energie radiace Černobyl zamoření jaderná energetika nemoci zvířat mocenské zájmy katastrofy jaderné elektrárny podle skutečných událostí ničení památek výzkumné studieAutorovy další knížky
2019 | Černobyl. Historie jaderné katastrofy |
2023 | Brány Evropy: Dějiny Ukrajiny |
O Černobylu bez obalu. I takto by se dal nazvat tento skutečně výborný velmi objektivní dokumentaristický počin, byť je spíš zbytečně až škatulkován jako literatura faktu.
Nebál bych se říct, že se jedná o 2. nejlepší dokumentární knihu, kterou jsem v životě četl.
Pravdou je, že o samotné nehodě (havárii chcete-li) toho v knize moc není. Z celkového obsahu asi cca 20%. Znalosti si však obohatíte nesmírnou měrou.
Výborně jsou popsané už příčiny od stavby elektrárny a důvody, které pak k havárii vedly.
Především vám bude velmi precizně vysvětleno, že nehody se zkrátka stávají, i když takového rozsahu by neměly a mělo by se udělat vše pro to, aby k ní nedošlo, že není tím největším problémem.
Největší zvěrstvo spočívá v tom, co se dělo potom až na samotné vrcholné politické scéně včetně utajování informací. To byly teprve zvěrstva a skutečný problém, co se dělo. V knize se to také popisuje jako hlavní důvod, který údajně vedl k rozpadu samotného SSSR. Je to jediná věc v knize se kterou jako historik a ekonom nesouhlasím. Určitě to přispělo značnou měrou k rozpadu, nicméně Černobyl nebyl hlavní důvod. Nic celý popis o Černobyl potom nevystihuje lépe, než slavných pět fází projektu:
1. Předprojektové nadšení
2. Realizační vystřízlivění.
3. Hledání viníků.
4. Potrestání nevinných.
5. Odměna nezúčastněných.
Co dodat na závěr? BRAVO Serhii Plokhy! Ukázková dokumentaristika.