Černý baron od Botiče
Miloslav Švandrlík
Černí baroni série
< 10. díl >
Autobiografické vzpomínky populárního českého humoristy. Líčí období svých pokusů o hereckou dráhu, krátké studium na divadelní fakultě AMU, období, kdy přispíval do týdeníku Dikobraz a kdy se prosazuje jako spisovatel.
Přidat komentář
Pan Švandrlík je jako humorista pojem a jeho knihy jsou požitkem. Stejným požitkem je i tato kniha, která charakterizuje Švandrlíka úplně stejně, jak on popisuje svoje knižní hrdiny. Dobré čtení.
Autobiografie Švandrlíka, který hodně odlehčeným způsobem popisuje své mládí, které si načasoval na vskutku nelehká období v Českých dějinách. Nemá problém přiznat recitování sovětských básní, které podává v odlehčeném kontextu a zejména pak zesměšňuje obsah divadelních klasik jako například Kalinový háj.
Autor se i přes svůj odpor k práci a rannímu vstávání (vážné prohřešky vážné doby) dopracoval na DAMU, kde studoval a dal k dobru pár historek se slavnými kolegy. Kniha končí krátce po návratu z vojny a to je škoda, protože i přes nesmírnou čtivost jsem předchozí obsah přečetl, z větší části, v knihách o Kefalínovi.
"Žili jsme v době dovršování kulturní revoluce a mimo podezření z ideologické diverze byly snad jen úvodníky Rudého práva."
Autorovy další knížky
2006 | Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
2009 | Draculův švagr |
1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
2004 | 100 nejlepších hororů |
1991 | Říkali mu Terazky |
Tady autor humorně popisuje své vzpomínky na začátek kariéry ještě před tím než narukoval k Černým baronům...